Tilda vzpomíná, jak se svým dědečkem Amandem, který onemocněl Alzheimerovou chorobou, prožila naplno, s láskou a se smíchem každou chvíli. Dnes žije poklidný život s manželem a dvěma dětmi, jen jako by během dospělosti odložila samu sebe. Navíc s obavou sleduje, že její tatínek začíná být trochu zmatený. Tilda tedy opráší nejen vzpomínky, ale i svůj život....
Marmeláda v srdci, to je ten pocit, když člověk někoho silně miluje. Med v hlavě, takové je to zapomínat a ztrácet sám sebe...
Med v hlavě, marmeláda v srdci je úžasně dojemný a humorný příběh o dědečkovi, který trpí Alzheimerem. Tahle kniha nabízí mnoho krásného i smutného. Je o boji s neúprosnou nemocí, která nebere ohledy na to, jak moc své blízké milujeme. Zároveň je i o chvílích s dědečkem, plných porozumění a lásky. :)
Tato kniha mě zasáhla! Byla tak krásná, krásná a zároveň smutná, ale smutná takovým "veselým" způsobem. Dojímaly mě pasáže, z Tildina deníčku o dědečkovi s demencí. O dědečkovi, který pro dětské oči tropil bláznivé vylomeniny. Tohle byla kniha o lásce, životě, o tom kam směřujeme a také o nemoci, která je jako med v hlavě.
Láskavá a zároveň dojímavá kniha o vzťahu vnučky a dedka. On trpí Alzhaimerovou chorobou, ktorá spôsobuje, že má ,,med v hlave", zabúda veci, pletie si súvislosti, ale ona presne vie, čo potrebuje. Starostlivosť a láskavosť rodiny, pocit byť potrebný a dôležitý, aj keď príde deň, keď nebude vedieť, kto sú všetci okolo neho. Výlet do Benátok, na miesto, ktoré bolo pre deduška dôležité, je jednou z posledných vecí, ktoré podnikli spolu. Obaja cítili tú ,,marmeládu v srdci" - pocit, že niekoho veľmi silno milujú. V knihe sa prelína súčasnosť s minulosťou, kedy si na základe denníkových zápiskov hlavná hrdinka spomína na svoje 11-ročné ja a deduška, v dospelosti si zopakuje cestu do Benátok a zároveň sa tak vyrovnáva so svojimi problémami (syn - z jeho správania som mala pocit nejakej poruchy, manžel - rozídu sa?, chorý otec - zabúdanie - bude ako starký?). Ale asi nebudem patriť medzi zástupy nadšených obdivovateľov tejto knihy... Miestami mi vadil naivný pohľad mladej na všetko ,,vtipné", čo starký spravil (mám práve takto staré deti a som si istá, že by reagovali viac realisticky, aj čo sa týka toho výletu, kde jej rodičia takmer zošediveli od strachu) a zároveň jej spomienkový optimizmus. Forma písania je však tak jednoduchá, že to žiaden lekvár nenahradí... Ale zase na druhej strane ide o reálnu skúsenosť autorky, takže ostávam na hodnotení 3*.
Kniha vypráví příběh o mezilidských vztazích, o rodině, o lásce a o přátelství. Styl je velmi čtivý. Přestože je jedním z motivů neurodegenerativní nemoc, autorka vše popisuje s lehkostí a citlivostí, nesnaží se na čtenáře příliš tlačit, naopak mu vše servíruje velmi vkusně. Je zajímavé sledovat, jak jiný mají pohled na svět děti a staří lidé. S dospíváním jako bychom postupně ztráceli zrak a přestaly vnímat všechny ty obyčejné maličkosti, které dokážou přinést člověku radost.