What do you think?
Rate this book
Deaffodils
The most treacherous feature of deafness is its invisibility.
The book you are holding in your hands offers a peek in the world of the deaf through the eyes of two main characters. They were both born deaf but Eve, unlike Jon, has hearing parents.
Let their story introduce you to the barriers that most of the deaf in Czech Republic need to deal with.
You might see them in a little different light by the end.
The book you are holding in your hands offers a peek in the world of the deaf through the eyes of two main characters. They were both born deaf but Eve, unlike Jon, has hearing parents.
Let their story introduce you to the barriers that most of the deaf in Czech Republic need to deal with.
You might see them in a little different light by the end.
- GenresCzech Literature
164 pages, Kindle Edition
Published May 26, 2020
1 person is currently reading
30 people want to read
About the author
Luboš Panda
3 books4 followersLuboš Hacala (*1984) sám sebe považuje spíše za zapisovatele než spisovatele, protože obvykle jen zaznamenává příběhy lidí kolem sebe. Vystudoval ekonomii a pracuje v oblasti financí. Aby si odpočinul od čísel a paragrafů, ve volném čase běhá, cestuje a utápí se v literatuře. Každý rok sám přelouská bezmála stovku knížek a předsevzal si, že minimálně jednou za dva roky pošle do světa nějakou vlastní tvorbu. Zatím pod pseudonymem Luboš Panda vydal tituly Jedna z vás (2017) a Hluchavky (2019). Pro třetí knihu Můj syn feťák (2021) spojil síly s dalšími dvěma členy rodiny.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 12 of 12 reviews
January 9, 2019
Přiznám se, že o danou problematiku se aktivně vůbec nezajímám. Možná právě proto mě kniha uchvátila od první stránky, vcucla a až do konce nepustila. Dozvěděla jsem se spoustu nových věcí a zároveň to bylo velice čtivé. Příběh obou hlavních postav rychle plyne a nejsou tam žádná hluchá místa. Mohu vřele doporučit!
September 6, 2020
V českém prostředí tématem zcela ojedinělá záležitost, která velmi čtivě přibližuje svět neslyšících. Pro čtenáře, kteří se s touto problematikou vůbec nesetkali, je kniha nabitá novými informacemi, těm, kteří alespoň základní představu o životě neslyšících v ČR mají, může vyprávění stále nabídnout spoustu poutavých postřehů z každodenního života neslyšících, které v odborných publikacích nenajdou.
Hvězdičku dolů za stylistickou jednoduchost textu, která lehce snižuje kvalitu obsahově jinak velmi zajímavé knihy. Forma střídání vyprávění z pohledu dvou postav byla vítaným zpestřením, nabízelo by se ale využít ji právě pro zpestření strohé stylistiky alespoň v podobě střídání dvou odstínů jazyka - dá se očekávat, že rozdíl v podobě vyprávění vysokoškolačky a kluka z učňáku bude výraznější. Naopak oceňuji přirozeně působící dějové vystavění příběhu od velmi deprimujících pasáží z dětství (obzvlášť v případě Evy), přes dospívání plné (nejen) vnitřních bojů s přijetím vlastní identity, až přes katarzní závěr plný smíření a životní moudrosti, kterou se ve třiceti letech může pochlubit málokdo. Z knihy díky tomu zůstává i přes emocionálně náročný začátek ve čtenáři pozitivní pocit, snad i s trochou vidiny naděje na lepší svět.
Hodně mě (mimo spoustu jiných zajímavých postřehů) zaujala poznámka o rozdílném významu slov neslyšící x hluchý a přivedla k zamyšlení, proč se vlastně v češtině používají "záporové" varianty jako jemnější a korektnější, když na rozdíl od slov "Hluchý" nebo "Slepý" mnohem více navozují dojem nějakého ne-dostatku, spíše než vyjádření specifické charakteristiky osoby. Dohledat se mi to zatím nikde nepodařilo, zasvětí mě někdo?
Hvězdičku dolů za stylistickou jednoduchost textu, která lehce snižuje kvalitu obsahově jinak velmi zajímavé knihy. Forma střídání vyprávění z pohledu dvou postav byla vítaným zpestřením, nabízelo by se ale využít ji právě pro zpestření strohé stylistiky alespoň v podobě střídání dvou odstínů jazyka - dá se očekávat, že rozdíl v podobě vyprávění vysokoškolačky a kluka z učňáku bude výraznější. Naopak oceňuji přirozeně působící dějové vystavění příběhu od velmi deprimujících pasáží z dětství (obzvlášť v případě Evy), přes dospívání plné (nejen) vnitřních bojů s přijetím vlastní identity, až přes katarzní závěr plný smíření a životní moudrosti, kterou se ve třiceti letech může pochlubit málokdo. Z knihy díky tomu zůstává i přes emocionálně náročný začátek ve čtenáři pozitivní pocit, snad i s trochou vidiny naděje na lepší svět.
Hodně mě (mimo spoustu jiných zajímavých postřehů) zaujala poznámka o rozdílném významu slov neslyšící x hluchý a přivedla k zamyšlení, proč se vlastně v češtině používají "záporové" varianty jako jemnější a korektnější, když na rozdíl od slov "Hluchý" nebo "Slepý" mnohem více navozují dojem nějakého ne-dostatku, spíše než vyjádření specifické charakteristiky osoby. Dohledat se mi to zatím nikde nepodařilo, zasvětí mě někdo?
October 13, 2020
Těžko převést do písmenek vše,co se mi při čtení honilo hlavou. Kniha mě vlastně uchvátila. Ne stylistikou nebo gramatikou, ostatně právě ty jsou důvodem,proč jsem hodnotila pouze čtyřmi hvězdičkami, ale obsahem. Bylo strašně poučné nahlédnout do života neslyšících. Jsem nevidomá, a tak mé vnímání světa je už z podstaty hodně odlišné od toho,jak svět vnímají neslyšící. Nejlepší kamarádka mé mámy má neslyšícího syna asi o 3 týdny mladšího,než jsem já, takže jsme spolu takřka vyrůstali,a i přesto,že spoustu informací z knížky už tak nějak podvědomě znám z praxe, dostaly některé myšlenky převedené do slov a příběhu úplně jiný rozměr.
Bezprostředně po dočtení ve mně nejvíce rezonují dvě myšlenky:
1.Pro mě osobně by asi bylo mnohem těžší neslyšet než nevidět (i když jsem si plně vědoma, že asi každý neslyšící by měl jiný názor)...
2. V určité životní etapě si asi každý člověk s handicapem, kterého znám, alespoň jednou posteskl nad tím, že navzdory veškeré osvětě na nás zdraví lidé nenahlížejí úplně objektivně, ale sami toho víme pramálo o lidech,kteří mají odlišný handicap než my...Vlastně se asi mnoho z nás snaží tu ,,svou,, osvětu natolik šířit, až jsme trošku pozapomněli osvětu někoho jiného přijímat.
P.S.: Všem, kdo si tu chtěli přečíst recenzi na knihu a místo ní tu objevili neuspořádané pochody mé nevyspalé a nedostatkem kofeinu trpící mysli, se hluboce omlouvám. :)
Bezprostředně po dočtení ve mně nejvíce rezonují dvě myšlenky:
1.Pro mě osobně by asi bylo mnohem těžší neslyšet než nevidět (i když jsem si plně vědoma, že asi každý neslyšící by měl jiný názor)...
2. V určité životní etapě si asi každý člověk s handicapem, kterého znám, alespoň jednou posteskl nad tím, že navzdory veškeré osvětě na nás zdraví lidé nenahlížejí úplně objektivně, ale sami toho víme pramálo o lidech,kteří mají odlišný handicap než my...Vlastně se asi mnoho z nás snaží tu ,,svou,, osvětu natolik šířit, až jsme trošku pozapomněli osvětu někoho jiného přijímat.
P.S.: Všem, kdo si tu chtěli přečíst recenzi na knihu a místo ní tu objevili neuspořádané pochody mé nevyspalé a nedostatkem kofeinu trpící mysli, se hluboce omlouvám. :)
April 9, 2019
Kniha je zajímavým náhledem do světa neslyšících, o němž jsem mnohé nevěděla. Nejvíc mě šokoval zákaz znakování ve školách ještě v devadesátých letech, o to víc je obdivuhodné, že s tímto přístupem neslyšící dokázali vůbec dokončit vzdělání.
June 8, 2021
Tato kniha je asi na české knižní scéně ojedinělá svým tématem a zpracováním. Kniha se zabývá neslyšícími lidmi a na příběhu hlavních postav Honzy a Evy sledujeme, s čím vším se musí vyrovnávat. Kniha je kombinací beletrie a odborných textů, které jsou zakomponovány do příběhu. Na počátku autor uvádí, že kniha je inspirována skutečnými zážitky neslyšících osob, všechny postavy jsou fiktivní. Dále autor uvádí, že některé příhody byly převzaty z publikací, které jsou uvedeny na konci knihy. Autor se věnuje problematice neslyšících už delší dobu. Knihu doporučuji a hodnotím knihu 5 hvězdičkami. Kniha se mi líbila, byla čtivá, od knihy jsem se nemohl odpoutat. Kniha obsahuje hodně myšlenek, které mne nutily k zamyšlení. Když jsem se pustil do čtení, řekl jsem si, že si knihu budu dávkovat postupně, jenže jsem se začetl a kniha mne doslova pohltila, takže jsem knihu přečetl skoro za jeden den, na jeden zátah, nic jiného v onen okamžik pro mě neexistovalo. Příprava knihy si určitě vyžádala hodně času a přípravy a čtenář se může tímto způsobem dozvědět hodně informací o neslyšících, které jsou autentické. Opět je to jedna z knih, kterou bych si dokázal představit na pultech českých knihkupectví. Autor knihu vydal vlastním nákladem. Pěvně věřím, že kniha bude čtena dalšími čtenáři, že čtenáře bude bavit stejně jako mě a že si čtenáři z knihy odnesou informace, které je obohatí a přinesou jim nový náhled na sluchově postižené lidi. Přál bych knize, aby měla další vydání, případně aby si někdo z vydavatelství knihu přečetl a zhodnotil její kvality, aby třeba pomohl s tiskem knihy, případně s distribucí knihy. Kniha vyšla také v elektronické formě jako e-kniha. Knihu v papírové formě lze objednat na tomto e-mailu: lubospanda@email.cz
O problematiku neslyšících jsem se nikdy nezajímal a byla to první kniha s tímto námětem, kterou jsem četl. Dozvěděl jsem se hodně informací. Když jsem se zamyslel nad příběhem, uvědomil jsem si, jakými útrapami si musí neslyšící projít. V minulosti, v období komunismu, neslyšícím nebyla věnována dostatečná pozornost a byli odkládáni na „vedlejší kolej“. Nepatřili mezi „normální“ občany. To však platilo o jakémkoliv handicapu, který postihnul člověka v době komunismu, což bylo smutné. Po roce 1989 se změnilo politické uspořádání v zemi a podmínky pro neslyšící a lidi s různými handicapy se postupně začaly zlepšovat, aby se jim zlepšila kvalita života, což je určitě dobře. Nedokážu si představit, že bych byl neslyšící od narození, že bych nikdy nezaslechnul hlas rodičů, cvrlikání ptáků, šepot stromů, že bych nemohl poslouchat hudbu apod. Je to pro mě nepředstavitelné a při čtení jsem si uvědomil, že si mohu gratulovat k tomu, že slyším.
Oblíbil jsem si hlavní postavy knihy – Honzu a Evu. Honza se narodil do rodiny neslyšících rodičů a Eva se narodila do rodiny slyšících rodičů. Sledujeme život Honzy a Evy od prvních krůčků, přes pubertu až do dospělosti. V knize se střídají kapitoly z pohledu Honzy a Evy. Kapitoly jsou krátké. Jejich příběh mne oslovil a všechno jsem s nimi prožíval a přál jsem jim všechno nejlepší, držel jsem jim pěsti, aby všechny nesnáze obstály a překonaly je. Líbilo se mi jejich odhodlání bojovat a prát se se životem, a přestože to v životě neměli jednoduché, nevzdávali se.
Někdy jsem se zarazil nad tím, jaký byl přístup školy k výuce neslyšících žáků a jen jsem kroutil hlavou. Někdy jsem se pozastavoval nad tím, jak dokážou být někteří lidé bezohlední vůči neslyšícím. Někteří na mne působili jako zabedněnci, kteří se nedokázali vcítit do prožitků neslyšících, nedokázali je pochopit a stále dokola opakovali stejnou písníčku. Někteří lidé neměli ani snahu, aby jakýmkoliv způsobem pomohli neslyšícím. V knize se dočteme, jak obtížný život mají lidé s tímto postižením a jakým nástrahám musí čelit v každodenním životě. V knize se také dočteme o historických událostech, které se vztahují k neslyšícím (např. Milánský proces z roku 1880 aj.).
Kromě těžkých okamžiků, kterými si hlavní hrdinové prochází, jsem v knize nalezl také humorné scény, které mne rozesmály. Málokdy se stane, že se směju nahlas a vracím se k textu, kterému jsem porozuměl jen z důvodu, že si ho chci znovu přečíst, abych se zasmál a pobavil se. Ještě nyní se směji, když si na určité scény vzpomenu. Tyto okamžiky autor skvěle popsal. Neslyšící mají stejná trápení a potřeby jako slyšící, chtějí být rovnocennými partnery, proto bychom se my všichni slyšící měli zamyslet nad tím, jak se chovat, pokud se setkáme s neslyšícími, jak jim pomoci, aby měli neslyšící pocit, že nám nejsou na obtíž, ale že jim chceme upřímně pomoci a považujeme je za sobě rovné.
V knize jsem nalezl několik pravopisných chyb (překlepů) a některé věty bych formuloval jiným stylem, ale to je jen můj subjektivní pocit. Jsou to drobnosti, které nemají vliv na celkové vyznění příběhu, který se mi moc líbil svým zpracováním a dal mi nadhled a nové vědomosti o neslyšících. Kniha byla pro mě rozhodně přínosem a knihu všem doporučuji, ať u čtenářům, kteří žijí se sluchově postiženým člověkem nebo čtenářům, kteří se o tuto problematiku vůbec nezajímají tak jako já a chtějí se něco nového dozvědět.
Líbí se mi také obálka knihy, která mne upoutala na první pohled. Autorem je Adam Vodička. Tuto knihu zařazuji také do Čtenářské výzvy 2019 a přiřazuji ji do kategorie – Kniha, která vás zaujala svou obálkou. Knihu zařazuji mezi moje TOP knihy roku 2019.
Citáty, které mne oslovily:
Neslyšící nejsou němí. Jen nedokážou svůj hlas dokonale ovládat.
Chtěla, abychom si uvědomili, že slyšící nejsou lepší lidé než my jen proto, že mají o jeden smysl navíc. Máme stejná práva jako všichni ostatní a neměli bychom nechat slyšící, aby za nás rozhodovali. Nesmíme se nechat ovládat. Poslušné ovce to ještě nikdy nikam nedotáhly.
Citátů je hodně, ale už nemám prostor, abych napsal další. :) :) :)
O problematiku neslyšících jsem se nikdy nezajímal a byla to první kniha s tímto námětem, kterou jsem četl. Dozvěděl jsem se hodně informací. Když jsem se zamyslel nad příběhem, uvědomil jsem si, jakými útrapami si musí neslyšící projít. V minulosti, v období komunismu, neslyšícím nebyla věnována dostatečná pozornost a byli odkládáni na „vedlejší kolej“. Nepatřili mezi „normální“ občany. To však platilo o jakémkoliv handicapu, který postihnul člověka v době komunismu, což bylo smutné. Po roce 1989 se změnilo politické uspořádání v zemi a podmínky pro neslyšící a lidi s různými handicapy se postupně začaly zlepšovat, aby se jim zlepšila kvalita života, což je určitě dobře. Nedokážu si představit, že bych byl neslyšící od narození, že bych nikdy nezaslechnul hlas rodičů, cvrlikání ptáků, šepot stromů, že bych nemohl poslouchat hudbu apod. Je to pro mě nepředstavitelné a při čtení jsem si uvědomil, že si mohu gratulovat k tomu, že slyším.
Oblíbil jsem si hlavní postavy knihy – Honzu a Evu. Honza se narodil do rodiny neslyšících rodičů a Eva se narodila do rodiny slyšících rodičů. Sledujeme život Honzy a Evy od prvních krůčků, přes pubertu až do dospělosti. V knize se střídají kapitoly z pohledu Honzy a Evy. Kapitoly jsou krátké. Jejich příběh mne oslovil a všechno jsem s nimi prožíval a přál jsem jim všechno nejlepší, držel jsem jim pěsti, aby všechny nesnáze obstály a překonaly je. Líbilo se mi jejich odhodlání bojovat a prát se se životem, a přestože to v životě neměli jednoduché, nevzdávali se.
Někdy jsem se zarazil nad tím, jaký byl přístup školy k výuce neslyšících žáků a jen jsem kroutil hlavou. Někdy jsem se pozastavoval nad tím, jak dokážou být někteří lidé bezohlední vůči neslyšícím. Někteří na mne působili jako zabedněnci, kteří se nedokázali vcítit do prožitků neslyšících, nedokázali je pochopit a stále dokola opakovali stejnou písníčku. Někteří lidé neměli ani snahu, aby jakýmkoliv způsobem pomohli neslyšícím. V knize se dočteme, jak obtížný život mají lidé s tímto postižením a jakým nástrahám musí čelit v každodenním životě. V knize se také dočteme o historických událostech, které se vztahují k neslyšícím (např. Milánský proces z roku 1880 aj.).
Kromě těžkých okamžiků, kterými si hlavní hrdinové prochází, jsem v knize nalezl také humorné scény, které mne rozesmály. Málokdy se stane, že se směju nahlas a vracím se k textu, kterému jsem porozuměl jen z důvodu, že si ho chci znovu přečíst, abych se zasmál a pobavil se. Ještě nyní se směji, když si na určité scény vzpomenu. Tyto okamžiky autor skvěle popsal. Neslyšící mají stejná trápení a potřeby jako slyšící, chtějí být rovnocennými partnery, proto bychom se my všichni slyšící měli zamyslet nad tím, jak se chovat, pokud se setkáme s neslyšícími, jak jim pomoci, aby měli neslyšící pocit, že nám nejsou na obtíž, ale že jim chceme upřímně pomoci a považujeme je za sobě rovné.
V knize jsem nalezl několik pravopisných chyb (překlepů) a některé věty bych formuloval jiným stylem, ale to je jen můj subjektivní pocit. Jsou to drobnosti, které nemají vliv na celkové vyznění příběhu, který se mi moc líbil svým zpracováním a dal mi nadhled a nové vědomosti o neslyšících. Kniha byla pro mě rozhodně přínosem a knihu všem doporučuji, ať u čtenářům, kteří žijí se sluchově postiženým člověkem nebo čtenářům, kteří se o tuto problematiku vůbec nezajímají tak jako já a chtějí se něco nového dozvědět.
Líbí se mi také obálka knihy, která mne upoutala na první pohled. Autorem je Adam Vodička. Tuto knihu zařazuji také do Čtenářské výzvy 2019 a přiřazuji ji do kategorie – Kniha, která vás zaujala svou obálkou. Knihu zařazuji mezi moje TOP knihy roku 2019.
Citáty, které mne oslovily:
Neslyšící nejsou němí. Jen nedokážou svůj hlas dokonale ovládat.
Chtěla, abychom si uvědomili, že slyšící nejsou lepší lidé než my jen proto, že mají o jeden smysl navíc. Máme stejná práva jako všichni ostatní a neměli bychom nechat slyšící, aby za nás rozhodovali. Nesmíme se nechat ovládat. Poslušné ovce to ještě nikdy nikam nedotáhly.
Citátů je hodně, ale už nemám prostor, abych napsal další. :) :) :)
May 14, 2019
Velmi milé překvapení.
Textově jednodušší, ale velmi čtivé. Příběh Evy a Honzy mě opravdu chytil a oslovil, a hodně jsem se dozvěděla o světě neslyšících. Velmi mě překvapilo, jak byli neslyšící dříve (před revolucí) vnímáni a jak velké a těžké překážky jim byly ze strany, nejen spoluobčanů, ale i tak zvaných odborníků kladeny. Příběh má však velmi pozitivní účinek, protože po dočtení máte pocit, že ten náš svět není jen hnusný a nepřátelský, ale že každý v něm je důležitý a má v něm své místo.
Velmi doporučuji.
Kniha by si však zasloužila velkou korekturu, protože je tam hodně překlepů a chyb.
Textově jednodušší, ale velmi čtivé. Příběh Evy a Honzy mě opravdu chytil a oslovil, a hodně jsem se dozvěděla o světě neslyšících. Velmi mě překvapilo, jak byli neslyšící dříve (před revolucí) vnímáni a jak velké a těžké překážky jim byly ze strany, nejen spoluobčanů, ale i tak zvaných odborníků kladeny. Příběh má však velmi pozitivní účinek, protože po dočtení máte pocit, že ten náš svět není jen hnusný a nepřátelský, ale že každý v něm je důležitý a má v něm své místo.
Velmi doporučuji.
Kniha by si však zasloužila velkou korekturu, protože je tam hodně překlepů a chyb.
November 22, 2024
Na tuto knihu jsem zaznamenala pár vcelku přívětivých názorů a téma knihy znělo samo o sobě taky zajímavě, tak jsem si Hluchavky půjčila nakonec z knihovny.
Musím říct, že ten náhled do tematiky neslyšících je tu zpracovaný za mne zajímavě. Pro člověka sluchově zdravého to přináší podle mne řadu podnětů, které do nějaké míry otevírají oči a nutí čtenáře přemýšlet, jaké překážky musí sluchově postižení přeskakovat. A jak moc náročný ten život může být (a asi někdy fakt je), zvlášť když většinová slyšící společnost může tu vědomě, tu nevědomě stavět překážky a nevycházet vstříc.
Pro mne osobně to bylo podnětné hlavně v tom začít přemýšlet, co bych třeba i já jako běžný člověk mohla udělat, abych v případném kontaktu s neslyšícím mohla tu situaci druhé straně usnadnit. Třeba se aspoň pokusit o nějaký základ znakové řeči? Kdysi na vysoké jsem absolvovala jeden semestr znakovky a bylo to neuvěřitelně zajímavé. Tak že bych se k tomu vrátila? Nebo se aspoň při komunikaci s neslyšícími snažit být empatická a hledat jiné možnosti komunikace? A hlavně nesoudit, vycházet vstříc? Je to cesta? V tomto ohledu mi kniha přišla skvělá - v tom, co mi nasadila do hlavy.
Na druhé straně se přiznám, že mi místy neseděl úplně ten styl psaní - byť životní cesta našich dvou hlavních hrdinů přinesla pro mne řadu "aha" momentů, měla jsem při čtení občas pocit jakési odosobněnosti, že jsem si občas tu cestu k těm postavám hledala poněkud těžko. Což je mi vlastně líto. Ale ten pocit mne bohužel provázel průběžně celou knihou.
No, nakonec hodnotím lepšími 3 hvězdami. Ale vlastně jsem ve výsledku ráda, že se mi kniha dostala do rukou a mohla jsem si ji přečíst. Za pozornost určitě stojí - zkuste a uvidíte sami, jak ten styl psaní bude sedět vám osobně.
Musím říct, že ten náhled do tematiky neslyšících je tu zpracovaný za mne zajímavě. Pro člověka sluchově zdravého to přináší podle mne řadu podnětů, které do nějaké míry otevírají oči a nutí čtenáře přemýšlet, jaké překážky musí sluchově postižení přeskakovat. A jak moc náročný ten život může být (a asi někdy fakt je), zvlášť když většinová slyšící společnost může tu vědomě, tu nevědomě stavět překážky a nevycházet vstříc.
Pro mne osobně to bylo podnětné hlavně v tom začít přemýšlet, co bych třeba i já jako běžný člověk mohla udělat, abych v případném kontaktu s neslyšícím mohla tu situaci druhé straně usnadnit. Třeba se aspoň pokusit o nějaký základ znakové řeči? Kdysi na vysoké jsem absolvovala jeden semestr znakovky a bylo to neuvěřitelně zajímavé. Tak že bych se k tomu vrátila? Nebo se aspoň při komunikaci s neslyšícími snažit být empatická a hledat jiné možnosti komunikace? A hlavně nesoudit, vycházet vstříc? Je to cesta? V tomto ohledu mi kniha přišla skvělá - v tom, co mi nasadila do hlavy.
Na druhé straně se přiznám, že mi místy neseděl úplně ten styl psaní - byť životní cesta našich dvou hlavních hrdinů přinesla pro mne řadu "aha" momentů, měla jsem při čtení občas pocit jakési odosobněnosti, že jsem si občas tu cestu k těm postavám hledala poněkud těžko. Což je mi vlastně líto. Ale ten pocit mne bohužel provázel průběžně celou knihou.
No, nakonec hodnotím lepšími 3 hvězdami. Ale vlastně jsem ve výsledku ráda, že se mi kniha dostala do rukou a mohla jsem si ji přečíst. Za pozornost určitě stojí - zkuste a uvidíte sami, jak ten styl psaní bude sedět vám osobně.
December 2, 2022
Knížka byla vlastně takovým průvodce či příručkou životem hluchoněmých, moc mě zaujalo srovnání neslyšícího syna neslyšících rodičů a neslyšící dcery slyšících rodičů. Knížka popisuje prvních 30 let života obou hlavních hrdinů a velmi se mi líbila ta jistá stručnost a přímost co život neslyšícím znesnadňuje a zhoršuje. Řada věcí nám slyšícím přijde absolutně běžná a jednoduchá, ale pak najednou (díky knížce) zjistíme, že ne pro všechny jsou tyto věci běžné a jednoduché. Jsem velmi ráda, že kniha vznikla a dala vhled do života neslyšících. Knížku k přečtení můžu vřele doporučit.
August 19, 2020
Skvělá kniha. Střídají se pohledy dvou neslyšících lidí v průběhu 30 let jejich života. Musím uznat, že o spoustě věcí ze života neslyšících jsem předtím vůbec nepřemýšlela. Člověk se toho dozví opravdu spoustu a to ve formě příběhu dvou lidí z různých prostředí. Po dlouhé době knížka od českého autora, kterou mohu vřele doporučit!
February 4, 2023
Velmi zajímavé téma, zpracované tak nějak po povrchu. Dvě hvězdičky kvůli věčné nespokojenosti obou neslyšících. Po třetině knihy jsem se soustředila už jen na to, kdo že slysisich jim opět ublížil. Za celou knihu snad ani jednou slyšící nepomohl. Stále jim jenom ublizivali, dělali naschvály, ponižovali.
February 28, 2019
Zajímavé. Někdy zarážející tvrzení. čtivé.
July 14, 2020
Amazing insight to the world of the deaf. Definitely worth a read.
Displaying 1 - 12 of 12 reviews