Štěpánovi je jedenáct a celý jeho svět závisí na dospělých. Jenže co si počne ve chvíli, kdy se jeho táta nejspíš zbláznil – odstěhoval se, nechal si narůst plnovous a z kalhot mu koukají kotníky. Tátova nová přítelkyně nemá Štěpána moc v lásce, přijde si nadbytečný. Jeho máma vzdychá, šetří úplně na všem a vypadá to, že jí není dobře. Štěpán si proto přeje hlavně jednu věc – co nejrychleji vyrůst a být soběstačný. Zuzana Dostálová napsala román o dospívání a dospělosti, o samotě a samostatnosti. Hrdinův život sleduje v rozmezí několika let a vyprávění nenechává jen na něm.
Zuzana Dostálová (1976) je violoncellistka a spisovatelka. V roce 2016 publikovala svou prvotinu Proč všichni odcházejí, která se v roce 2024 dočkala v Pasece reedice. Je zakladatelkou projektu Povídky ze zdi, jehož podstatou je štafetové psaní. S autorkami Pavlou Horákovou a Alenou Scheinostovou vydala novelu Johana (Paseka 2018) a ve stejném roce vyšel v Pasece její druhý román Hodinky od Ašera, po kterém v roce 2020 následoval Soběstačný. Jejím posledním literárním počinem je román Karneval zvířat (Paseka 2023), který s nadhledem popisuje těžký život hudebních umělců.
Soběstačný je pro mě českou knihou roku. Spisovatelka Zuzana Dostálová kdysi v tramvaji zaslechla rozhovor otce se synem, a proto se rozhodla z tohoto krátkého útržku konverzace sepsat celý román. Nakonec je z toho příběh o jedenáctiletém Štěpánovi, jeho rozvedených rodičích, prvních láskách a dědovi, ke kterému se vzhledem k okolnostem musí přestěhovat. Štěpánova matka pracuje v Bille, otec (nyní už pražský hipster) si našel novou ženu, která je posedlá zdravým stravováním (až je to dost otravné, ale stále to autorce baštím) a která Štěpánovi přivede na svět nevlastní sourozence. To však není všechno, postupně přicházejí na řadu další nepříjemnosti, až se dostaneme do momentu, kdy nevěříme, co se stalo… Rodinná traumata v pěkně nahuštěné podobě, ze kterých mi bylo sice místy až nevolno, ale na druhu stranu jsem se od knihy nemohl odtrhnout. Dostálová umí přenést na papír lidské pocity a myšlenky, které jí věřím, protože jsou tak skutečné. Přes to všechno (anebo právě proto) není Soběstačný kniha, ke které se chci vracet. Ale rozhodně ji doporučuju.
Detský rozprávač je veľmi realistický, zmýšľanie odpovedá jeho (meniacemu sa) veku. Časť s mamou ma bavila menej, ale bolo to skôr zmenenou dynamikou, na dotvorenie príbehu to bolo tiež užitočné. A celkovo príbeh je zo života a hoci som pri knihe revala, nebolo to citovým vydieraním, ale stručnosťou a zároveň jasnosťou jazyka. Aj keď je to skôr kniha smutná, Štepánove postrehy smerom k jeho otcovi a jeho žene sú veľmi vtipné, lebo naozaj reflektujú správanie niektorých ľudí. A hoci sa zo začiatku zdá, že sebestačný je najmä malý hrdina, týka sa to napokon aj jeho mamy a jeho dedka a práve tu je také silné posolstvo, že byť sebestačným väčšinou vôbec nie je žiadne terno, ale zároveň je to dôležitý zlom v životoch ľudí v pozitívnom aj negatívnom zmysle.
Jedna z nejbolavějších knih, které jsem kdy četla. Témata z příběhu jsou velmi úzce provázána s mým osobním životem, což z téhle knihy dělá kousek, na který jen tak nezapomenu.
Uplne od prvej strany som mala gucu v hrdle. Po cely cas citania som ju tam citila a uvolnilo sa mi hrdlo len vtedy, ked mi tiekli slzy... a teda boli to potoky slz.... Stepan je tak uzasny chlapec, ktory si presiel hroznymi ranami osudu... Eliska, mama, ktora robi najlepsiu struhanu mrkvu, otec, ktoreho by som nakopala do riti na kazdej strane a sprosta Jana, ktora malemu decku ukryva dzus len preto, lebo nie je jej decko a bohuzial sa to nemeni ani ked vlastne deti ma.... Dedo, ktory sa snazi zit co najdlhsie, aby mohol byt so Stepanom.... Uzasne postavy so vsetkymi strastami zivota samotneho.... Plakala som skoro kazdu druhu stranu... bolo to pre mna velmi vycerpavajuce citanie ale zaroven velmi bohate a vyzivne. Stepan bude asi moja najoblubenejsia literarna postava ❤
" V polobotkach bez ponozek vypadal jako idiot. Myslel jsem si, ze ho jednou pochopim. Muj tata ale na tohle nema. Necte knihy, neposloucha muziku. Je to ajtak obleceny do hipsterskych hadru, protoze ho do toho nasroubovala Jana. To je vsechno."
This entire review has been hidden because of spoilers.
Moja tisíca kniha na GR vraj :) Knižka Soběstačný je nepochybne dôležitým čítaním, ale v porovnaní s tými všetkými srdcervúcimi reakciami už len tuto na GR som z nej neodpadla. Po 30tich stranách som predvídala vývoj deja a až na jeden wtf moment - hrátky s Evou, to išlo v podstate v jednej jasnej línii. Osobne si myslím, že je oveľa horšie vyrastať bez lásky (ako hlavná postava knihy Vrány od Dvořákovej, to ma bolelo viac) ako žiť v "núdzi" aj so stratou blízkych v srdci, no predsa len byť istým spôsobom šťastný a cítiť, že niekomu na mne záleží. S tetami za pokladňami som vždy súcitila a stále budem, lebo ľudia sú presne takí neznesiteľne odporní ako ich opisuje. Potešila ma zmienka o knižke Hlupák Gympl, ktorú mám na svojom zozname a samozrejme to, že chlapec bol vášnivý čitateľ a športovec v jednom = kalokagatia :)
This entire review has been hidden because of spoilers.
Kniha Soběstačný v sobě na první pohled obsahuje mnoho prvoplánových premis – rozvod, neuspokojivý vztah s „macechou“, nemoc, stáří, proměnu dítěte v teenagera – Zuzana Dostálová je však na rozdíl od jiných v současnosti vydávaných autorek (Soukupová, Hůlová) zpracovává poněkud odlišnou optikou. Mladý Štěpán totiž absolutně vypadává ze škatulky takového toho typického teenagera, který má všechno na háku a každého jenom sere, aby na sebe upozornil. Naopak, on je vlastně ze všech protagonistů knihy tím nejvíce dospělým. Jeho snaha za každou cenu rychle dospět, aby se stal plnohodnotným členem společnosti rozbrnká emoce i těch, co mají srdce z kamene a donutí zamyslet se nad štěstím a přepychem, v němž většina z nás žije. Autorka do příběhu velmi elegantně vplétá témata všední (únavná práce v Bille, nechuť jíst blafy, které nám předhazuje někdo jiný, první vztah), ale i ta závažná (nemoc, obtěžování dětí, kontroverzní otázka léčitelství a další). Byť se pro lehkost stylu může zdát kniha celkem odpočinkovou záležitostí, právě tematickým záběrem čtenáře pěkně potrápí. Má potenciál oslovit širokou čtenářskou základnu, neboť je (jak už bylo řečeno) stylisticky přístupná a zároveň si v ní každý najde námět, který mu bude blízký nebo se u něj alespoň zamyslí. Ačkoliv je jistě adresována spíše dospělému čtenáři, nebála bych se Soběstačného podstrčit i teenagerům, zejména těm žijícím bezstarostným a snad i trochu rozmazleným způsobem života.
Štepán je silná postava. Uveriteľná, zraniteľná a predsa nezdolná. Vzťah medzi ním a dedom je jeden z najkrajších tohto typu v literatúre vôbec. Trochu ma rušila časť z pohľadu matky, našťastie záverečná tretina s fokusom na vzťah vnuk-dedo toto prehlušila. Sebestačnosť nemusí byť zďaleka taká výhra, ako by sa mohlo javiť…
Jak jsem si u minulé přečtené knihy (Neviditelný život Addie LaRue) libovala, že mi přesně sedla jako něco nenáročného a odpočinkového, což v současnosti asi trochu potřebuju, tak Soběstačný byla zase ťafka pěkně na druhou stranu. Není to nenáročná kniha ani krapítek - vlastně tedy je v tom, jak rychle plynou její stránky. Stylem psaní příběh sviští, čtenář se nezadrhává a jen s jazykem na vestě hltá jednu sodu za druhou. Až je člověku líto knižních postav za to, co jim autorka naložila na bedra. Zvlášť pak Štěpánkovi, který je kvůli okolnostem nucen předčasně dospět. Autorka tedy občas některé věci trochu přepálí, například tatínek hipster mi přišel tak nějak moc přitaženej za bradku (btw vymetaj hipsteři takhle ve velkém IKEA?). Pěkný vhled do života pokladní v supermarketu, nedělám si iluze, že to tam funguje jinak. Ale byla to teda byla to hustá knižní cesta, až jsem se semtam zalykala lítostí a lapala po dechu v tom kalném rybníku, co jsem v něm snažila doplavat na protější břeh.
Tak tahle kniha byla výborná! Jsem z ní naprosto nadšená! Současná, česká literatura opět nezklamala. Knihu jsem zhltla za pár dní a nemohla se odtrhnout. Vyprávění, jak z pohledu Štěpána, tak z pohledu jeho matky, je velmi poutavé. Chytí vás a nepustí. Kniha se seskládává hlavně ze zážitků samotného Štěpána. Je zde tedy výborně popsané Štěpovo dospívání a to, jak se v podstatě učí starat se o sebe sám a být soběstačný v tak brzkém věku. Přichází si na to, jak balit holky, jak se starat o dědu, snaží se všem ve svém okolí pomáhat. Uprostřed příběhu má čtenář pro změnu možnost podívat se na svět očima mámy Štěpána. Odtud se zase dozvídá, jak je v dnešní době těžké žít jako rozvedená a samoživitelka. V knize se pak setkáváme s často se opakujícími motivy jako je ježdění do Ikey nebo neustálé návaly zákazníků v Bille. Oceňuji autorčinu snahu poukázat na problém, že jsme příliš konzumní společnost a že se i v rámci toho kupujeme hlouposti, pro které se táhneme přes půl města. Nejlepší však na knize je její hlavní téma. To, jak se Štěpán naučí být soběstačný. Jak se naučí žít a vychovávat se sám, když ho táta opustil a máma poslala, aby bydlel u dědy, o kterého se začal následně i starat. To téma té knihy je velmi dobře zpracované a hrozně se mi líbilo. Celý příběh byl vlastně hrozně plný emocí, které z něj jen sálaly a i díky tomu působil příběh hrozně reálně. Postavy jsou dobře popsané, přirostly mi během příběhu k srdci, hlavně Štěpa. Celkově jsem z knihy jednoduše nadšená. Je výborně zpracovaná, hned se začtete a nemůžete se odtrhnout. Na postavách mi záleželo. Autorka vypíchla důležité, společenské téma. Nemám knize co vytknout. Doporučila bych ji všem!
Tuhle knihu jsem si pořídila 8.července na cestě z Brna zpátky domů. Je o druhostupňovém klukovi, který se snaží naučit být soběstačný, zatímco jeho máma umírá na rakovinu. O dva dny později mi puklo srdce. Dozvěděla jsem se, že 8.července odešla má nejbližší přítelkyně. Má femme fatale, největší učitelka, nejlaskavější osobnost, Shining Sun. Tohle je poprvé, co o tom píšu a ještě je příliš brzy na to, abych se ze svého zármutku dokázala vypsat tak, jak potřebuju. Napadá mě ale, že v téhle knížce je přesně to, co musím pochopit, jinak se zacyklím a už nikdy neuvidím světlo.
"Bůh mi dal ramena, dává mi i břemena." - lehko mi ale ještě není.
Tyjo, tohle už jsem dočetla tak před měsícem a úplně jsem to sem zapomněla napsat! Skvělá kniha! Přes těžké téma se čte hrozně rychle. Je hodně bolavá a syrová a kolem dokola vlastně strašně smutná. Pro mě určitě jedna z nejlepších letošních knih.
Smutné a dojemné vyprávění, ve kterém sledujeme nelehkou cestu dospívání empatického, obětavého a laskavého chlapce Štěpána. Autorka nás vezme na cestu do hlubin křehké a citlivé duše jedenáctiletého kluka, kterého životní strasti a pády dovedou poměrně velkou rychlostí z dětství do světa dospělých a on se tak stává SOBĚSTAČNÝ. Čtivá kniha, skvěle napsaná, popisující nelehká témata, která však člověka vedou k zamyšlení - ať už je to rodičovství, láska, nebo třeba práce prodavaček v supermarketu... Závěr knihy trochu zklamal a byl pro mě těžko uvěřitelný.
Bylo to hodně silné, čtivě napsané, uvěřitelné, lidské, místy deprimující a místy optimistické. Bylo to dobré, ačkoli téma rozhodně není veselé. Doporučuju. Autorku, která je často přirovnávána k Soukupové, budu dál sledovat.
Být soběstačný. Touha nejen jedenáctiletého Štěpána, jehož příběh byl vykreslen ve stejnojmenné knize. Máte rodinu, máte všechno a najednou nic z toho není. Táta žije s úplně novou rodinou a jeho partnerka se na "závazky z minulosti", zrovna dvakrát vesele netváří. Dokonale popsaný vývoj kluka, kterého nepotkávají zrovna nejšťastnější události, ale on umí a chce dospět. Příběh o ztrátách, křivdách a zamotaných rodinných vztazích. A o nekonečné samotě. Vyprávění z pohledu Štěpána, se mi zdálo o něco čtivější, než ostatní, ale vím, že všechno mělo svůj význam. Smutné, ale přesto krásné čtení. Donutilo mě o některých věcech přemýšlet úplně jinak. Štěpáne, budu o Tobě ještě dlouho přemýšlet. Dlouho se mi žádný literární hrdina nedostal pod kůži takhle moc.
Soběstačný byl pro mě výstup z komfortní zóny. Nečtu knihy tohohle typu. Nikdy. Nejsem ten typ člověka co je rád smutnej, co rád čte “depkařiny”. Mám z toho kolikrát fakt špatnou náladu a to se mi nelíbí, i když vim, že jsou to plusový body pro knihu, když ve vás zvládne vyvolat emoce.
Nemůžu říct, že by se mi kniha líbila. Byla brilantně napsaná, to ano, sedělo mi to k věku toho kluka. A to bylo ono. Přirovnávála jsem to ke svýmu mladšímu bráchovi a místama mi to trhalo srdce. Ale mistama mě to snad ani nebavilo.
Sečteno a podtrženo, jsem ráda že jsem si knihu přečetla, ale z tohoto žánru to byla pravděpodobně moje první a poslední.
Túto knižku som čítala na dvakrát. Čítala sa mi zo začiatku v celku dosť ťažko, keďže som sa až príliš vžívala do situácie a prežívania najprv chlapca, potom mamy, neskôr deda... Vcelku realistický obraz doby a osudov ľudí. Dala by som aj 5*, ale musím ubrať, keďže mi ku koncu nesedel "vzťah" s ošetrovateľkou i keď to bolo myslené asi dobre, smerom k ďalšiemu "dospeniu" hlavného hrdinu. Tiež sa mi nezdá, či by bolo vôbec reálne, aby chlapec mohol v 15-tich bývať sám. Ale musím uznať, že vzhľadom na gradáciu deja hlavne v prvých 2/3 knihy, je to vydarené dielo.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Těžké čtení. Bylo pro mě trochu podivné číst o tom, jak dospělé ženy balí patnáctiletého kluka, tak nějak jsem pořád měla v hlavě: bože, vždyť je ještě napůl dítě. Ale je těžké zůstat dítětem, když všechno kolem vás prostě nutí vyrůst, a taková situace vytváří dětské hrdiny, kteří mají kolem sebe auru dospělosti a proto tak často i jiné vztahy než jejich vrstevníci. Jinak příběh mi celkem drásal srdce, ale četl se skvěle. A ta hláška o břemenu a ramenách, tu mi máma říkala v jiný obměně už ve dvanácti. Tak míň nezodpovědných rodičů a víc dětí jako je Štěpán...
V některých částech mi kniha mluvila z duše, ale jindy mi to přišlo úplně absurdní a přitažené za vlasy. Za zkoušku to stojí, ale můj subjektivní zážitek z knihy je dost rozpolcený... 3/5*
Taková ta kniha, ve který se toho na první pohled moc neděje, přitom se děje všechno. Hodně smutný, dojemný a silný zároveň. Dostala mě i skvěle vykreslená hlavní postava, což je mladej kluk, kterej v rámci příběhu roste a vyvíjí se. Must read.
Další z českých knih vyprávěných z pohledu dítěte. Tentokrát nejde o týrání nebo sexuální zneužívání, ale o rozvod, nemoc, smrt, rodinné vztahy. Ve srovnání s podobnými knihami z poslední doby (Soukupová, Dvořáková, Lehečková) mi to přišlo napsané věrohodně, ale chvílemi dost jednotvárně (všechny ty popisy návštěv Ikey, zákazníci v Bille nebo jak jedli každý den špagety a mrkvový salát). Vadilo mi také, že na to, jaký byl Štěpán inteligentní, samé jedničky, zkoušky na gymnázium bez problémů, ani jednou se v knize neučil nebo si nečetl nějakou knížku (když nepočítám tu o želvách). Celkově literárně nevyvážené, i přes skvělá a bolestná témata.
Jako já nevím, proč si nemůžu uvařit heřmánkový čas a jít si přečíst Betty McDonaldovou a proč si tohle dělám. Asi proto, že mám radši Cabernet a přesně tenhle typ skvěle vypointované depkařiny. Kniha mě sejmula.
Půl hvězdy bych ubrala za to, že chybí ještě perspektiva otce: "V polobotkách bez ponožek vypadal jako idiot. Myslel jsem si, že ho jednou pochopím. Můj táta ale na tohle nemá. Nečte knihy, neposlouchá muziku. Je to ajťák oblečený do hipsterských hadrů, protože ho do toho našroubovala Jana." Miluju Štěpána a chtěla bych znát názor idiota v polobotkách bez ponožek.