Deník ze dna

by Tomáš Řepka

Bývalý fotbalový reprezentant, kapitán Sparty, hráč italské Fiorentiny a anglického West Hamu, legendární obránce Tomáš Řepka vydává svou nejosobnější zpověď. Během výkonu trestu si psal deník, který obsahuje exkluzivní svědectví o tom, jaké byly jeho poslední dny na svobodě a co se po její ztrátě odehrávalo v jeho nitru, jak velký náraz prodělal první dny za mřížemi, na co myslel, k čemu se upínal a jak se ve vězení změnil…
V připravované knize se dočtete o jeho každodenní rutině, o tom, jak si zvykal na vězeňskou stravu, jak musel přijmout omezení dosavadních hygienických zvyklostí, jak na něj reagovalo jeho nové okolí, jak se začlenil do pevně daných pravidel, do řádu věznice, co mu nejvíc chybělo a co mu dávalo naději…
Řepkův deník v knižní podobě doplní i exkluzivní fotografie a zpovědi jeho nejbližších i fotbalových legend, které stály při něm.

369 pages, Hardcover

Published January 1, 2020

Reviews

[Lukáš Palán · Rating 1 out of 5]

Bom dia literární rodino,

Váš geniální literární kritik se pro vás obětoval a přečetl vězeňský memoár českého fotbalového Romea Tomáše Řepky. Je to lepší než Motýlek? Zapekla Kačka do bochníku chleba pilník nebo štulpny? A musel Řepa dělat hulahop s jinými vězni? Na to všechno vám samozřejmě hned odpovím.

Jak všichni samozřejmě ví, Řepka se do vězení dostal, protože podal ilegální inzeráty propagující vjezd do pískovny jeho bejvalý čmafíty. I přestože kamery natočily Kačku a Řepu jak podávají inzeráty, jde samozřejmě pouze o komplot a všichni se proti nim spiknuli, protože Česká republika chce vidět Řepku trpět! To mohu potvrdit, vždy když potkám mámu nebo babičku první věta který řeknou jsou "ježiš, ty jsi nějak zhubnul, musíš trošku víc jíst ale hlavně, poď, udělám ti kafe a musíme do hodiny vymyslet jak toho Řepku dostaneme za katr!"

Kniha tedy začíná v dramatickém momentě, kdy má Řepa před nástupem. Naposled udělají s Kačkou lžičku v posteli, Řepa si dá tisíc cigaret a coca colu a jde se na sešup do pekla, který Řepka prokládá citáty od Pilniuse staršího, Hemingvaje a nebo Arthura Schnitzlera, což je s podivem, protože Řepa nečte a počítat umí jen do jedenácti, aby si spočítal, zda bude v základní jedenáctce nebo ne.

S rozhodnutím soudu Řepka nepolemizuje. Jsou to totiž "temné síly." Že jde o zásah "vyšší moci" dokládá i to, že se na Valpuržinu noc probudí velmi brzy za magické síly budíku.

"Ty jsi nařídil budík?" povídá Katka. "Ne!" odvodídá řepka, "proč bych to dělal? A na tuhle hodinu?" Snažím se tuhle zdánlivě spirituální věc zlehčit.

Ach ty budíky, takové spirituální věci! V ten samý den mimochodem Řepka přiznává: Já, Tomáš Řepka, mám strach! No co se dá dělat, jde se do vězení. Kačka mu zabalí ručník Sparty a jede se!

Řepa vyfasuje celu 633 ve který jsou na zdi hákový kříže. Jak správně poznamenává, "pro ty, co jsou citliví na energie a věří v nadpřirozeno, to musí být smrtící rána." Uff. A co na to náš spirituální budík? Zřejmě funguje bez problému, protože Řepka do zdi vyřezává "Tady seděl král Prahy, Tomáš Řepka."

Následuje první moment, kdy romantik Řepka nechá volný průběh svým myšlenkám: "Poštulka za okny vyvedla mladý, jak svobodně létají! Závidím jim možnost zamávat křídly a vznést se, kamkoliv chtějí. Nádhera."

Než dostane Řepka práci v pekárně, musí zametat parkoviště, což ostatní muklové hodnotí, dle Řepky, slovy "Ty vole já zametám s LEGENDOU!" V tento moment Řepka také opět přemítá nad svým trestem a nespravedlností, které se na něm systém dopustil, když jej odsoudil za zcela jasně dokazatelné trestné činy: "Ano, udělal jsem chyby, ano, ne vždy jsem se choval ukázkově, ale je otázkou, jestli opravdu patřím sem a jestli by si to někdo jiný nezasloužil ještě víc než já." Co si o tomto myslí spirituální budík je bohužel záhadou.

Práce v pekárně pak Řepku konečně přinutí ocenit i takové profese, jako je pekař. Do té doby jimi jenom opovrhoval, protože co na tom může člověka bavit? A proč by někdo chtěl být pekař, když může být fotbalista, což je profese, ve které člověk vydělá dost peněz na to, aby mohl chodit po Praze a užívat si ten nejlepší možný život plnými doušky, to jest popíjet espresso a kouřit? Zde se tedy můžeme poprvé setkat s prozřením Tomáše Řepky.

Následuje několik desítek stran o tom, jak Řepka miluje Kačku a dokonce jí vyjadřuje city, on, LEGENDA! Dokonce ji koupil čokoládovou kočičku! Tak tohle je ty pičo REDEMPTION jako brno. Bohužel, ukazuje se, že Řepa je tak trochu Dr Řepka a Mr. Hyde, takže hned na dalších stránkách zase zjistíme, že Řepa není schopen citů a je tvrďák a na Kačku je v telefonu drsnej. Myslím, že tady to má Tomáš v hlavě ještě trochu pomotané.

Pobyt ve vězení je drsný, ale má i své dobré stránky. Řepka začne víc číst a dokonce se mu zlepší i pravopis, protože píše dopisy, což ostatní muklové obdivují! V této pasáži mě zaujalo nejvíce to, že s Řepkou máme stejný vztah k rukopisům. Řepka totiž píše dopisy "svým vlastním rukopisem." Já taky rád píšu svým vlastním rukopisem. A co vy? Jakým rukopisem nejraději píšete? Napište mi to do komentářů a nezapomeňte lajk a subskrajp.

V této fázi se Řepa konečně vyjadřuje i k Pavlovi Novotnému, kterého tituluje "obtloustlý zapáchající bača." Očividně to je on, kdo to všechno zorchestroval.

Aby ovšem nezůstalo u negativní energie, Řepka hned na dalších stránkách opět připomíná to co všichni samozřejmě moc dobře víme: každej by chtěl být jako on. "Spousta lidí by si přála být na mém místě, mít můj život, který není ničím nudný. Sílu jména, které znamená zájem a kontroverze. Mít spoustu výhod, které známé jméno a ksicht přinášejí a že jich je!" V této uvolněné atmosféře pak Řepka dá vzpomenout na nejlepší výhody svého života, což je mimojiné i možnost vyjet si do Dubaje!!! No řekněte, kdo by nechtěl do Dubaje! "V mrakodrapech tam je hotel a v dalších patrech na 700 luxusních bytů, kanceláře a vyhlídka! A taky Dubai mall, kde si můžete koupit parfém, který nejde v Evropě sehnat!!!!! Je to neskutečná vůně od Cloudu a jmenuje se Amaya." Kdyby vás to zajímalo podrobněji, je to hned dole v přízemí Dubai mall.

Poté Řepka dává několik tipů kam jít na večeři v Itálii, protože tam ho všude milují a obdivují a kde lidé potřebují víru v "boha, Ferrrari a fotbal.". A co na to spirituální budík? Těžko říct. Dostane se alespoň do Bratislavy, jako většina plebs?

A na konec přichází to nejlepší: doporučení na plavbu lodí kolem Středozemního moře. Já si vždycky lámal hlavu tím, kdo by kurva chtěl být sedm dní zavřenej na lodi s restauracema a kasínem, a ono to přitom bylo takhle jednoduchý. Fotbalisti. Podle Řepky to je ideální dovolená: "Langusty a grilovaná masa, kaviár, vychlazené Moety, čokoládová pěna a tiramisu. Potom procházka po dlouhé kolonádě uprostřed lodi." Ale pro zachování objektivnosti samozřejmě musím říct "proti gustu žádnej dišputát."


Přichází nejdrepresivnější část - první Řepovo odvolání je zamítnuto. Úplně se mi před očima odehrály scény z Půlnočního expresu. Řepka je opět odveden na celu, kde musí podepisovat svoje kartičky kapitána pro ostatní mukly. Bezmoc, totální beznaděj. Chytl ho rapl, ale našťěstí se uhlídal. Co na to spirituální budík? Nikdo neví. Řepka nemůže tuto prohru rozdýchat a nám pozemšťanům tahle křivda nikdy nedojde, protože my nejsme Řepa, který "i přes svoje chyby, které jsem udělal, jsem dokázal pro český sport hodně, a pro lidi jsem víc než někdo, kdo si nechal pětkrát přeoperovat kozy!" A co vy na to, spodino? Už litujete toho, že jste našeho novodobého Jana Husa nechali napospas vězení?

To vše v knize doprovází několik velmi smutných fotek, ze kterých můžu jmenovat třeba Tomáš Řepka se smutně dívá na zeď, Tomáš Řepka se dívá na mříže, smutně, Tomáš Řepka se dívá na jinou zeď, Tomáš Řepka sedí na židli a dívá se smutně před sebe. Uff. To jednomu vezme páru ze zad! Pod jednou z fotek je Tomášův citát: "Kriminál je vysoká škola zločinu, k dalšímu ročníku ale nastupovat nechci." Uff! Beznaděj se dá krájet.

Ještě jsem zapomněl zmínit, jak se Řepa zamiloval do pečení a kniha tak obsahuje pár receptů na medovník a žampionovou pomazánku či co. Tady si tedy svobodné pekařky se zálibou pro kriminálníky můžou připočíst dva body. Jo a propó, pokud jste přemýšleli nad tím, jestli se i Řepka dal v base na víru, pak odpověď je samozřejmě kladná. Nejvíc ho upoutal příběh Šimona. "Šimon není žádnej mizera, pomohl Ježíšovi s křížem a klidně se nato mohl vykašlat, pomáhat se má, hlavně když někdo nese něco moc těžkýho." Následuje rozbor toho, proč se Jidáš na obraze od Leonarda da Vinciho zaklání. Věděl snad, co chce udělat? Ano, čtete správně, toto je opravdu v knize Tomáše Řepky. SWAG jak piča. Co si o ukřižování myslí spirituální budík je ovšem záhadou.

Celkově dávám 1/10, ten jeden bod je za slovník termínů z lapáku, což bylo docela fajn. 9 bodů musím bohužel strhnout za to, že to nebylo tak moc zábavné jak jsem očekával.

[Pečivo · Rating 1 out of 5]

LOL! 300 korun!! Já jsem to opravdu zaplatil! Před několika lety jsem přečetl “Jak se plave ke dnu“ od Jirky Pomejeho - budiž mu země lehká! Přečetl jsem taky “Iveto, sbohem” od paní Goudy, která Barotošový chodila vynášet lahve. Ale tohle předčilo všechno.

300 korun. Jsem za tohle zaplatil. Takhle nějak si představuju když se smísí českej šoubyznis a Sparta. Smrtící koktejl tohleto, smrtící.

0/10. Já nemám slov.

[Petr Jirásko · Rating 3 out of 5]

Tomáš Řepka rozhodně není spisovatel, ale tahle knížka za přečtení stojí. Nejsem Sparťan ani nekritický obdivovatel Tomáše Řepky, a tak jsem věci vylíčené v knize bral s rezervou, nicméně v jádru je to prostě výpověď člověka, který se dostal do vězení. Jestli oprávněně či neoprávněně nechť posoudí jiní (ale česká vězení jsou plná nevinných lidí, že ano?).

V srovnání s jinými knihami vězeňského žánru je to slabší. Sice si uvědomíte, že se nikdy do vězení nechcete dostat a že místo nápravy vězení člověka spíš semele a pošle na scestí, ale třeba Pro drogy nemá smysl umírat od Radka Hanykovicse má mnohem silnější příběh.

[Veronika Vočadlová · Rating 1 out of 5]

Obálka: 4*
Obsah: 1*

Než začnu vším, co se momentálně děje v mé mysli po dočtení tohoto díla, zastavím se u obálky a řeknu na úvod také něco pozitivního. Tomáš je pro mě pěkný chlap, je to představitel bad boye jak z naučného slovníku a dobře se mi na něj dívá. Vím, každý máme jiné preference, já jeho vzhled ocením.

Toť k pozitivním bodům mého hodnocení.

Říkám si proč! Proč si to dělám a dávám šanci knihám, kde to zavání průšvihem. Tomáš Řepka popsal své bytí za zdmi věznic. Nejprve v té pražské a pak v té naší plzeňské. Plzeňská věznice je věznice, která je mi blízká. Ne, neseděla jsem, nebyla jsem v ní zavřená. Vychovali mě dva bachaři, jednoho jsem si vzala, mám mezi nimi řadu známých a díky rodinným vazbám jsem měla možnost podívat se dovnitř v rámci exkurze.

Vím tedy o čem mluvím. Vím, že tam není na každém rohu špína, jak to popisuje pan Řepka. Ten prostor Vám vezme svobodu, ale nevezme Vám lidskost. Podmínky v českých věznicích neodpovídají zahraničním filmům. K snídani nemáte jen suchý chleba, ani není každý den stejná snídaně, jako to popisuje pan Řepka. Jídlo je různorodé, možná je Tomáš zvyklí na luxusní restaurace, nóbl podniky a proto mu změna přišla děsivá, věřte mi ale, že normální člověk se jako vězeň i normálně nají.

Co mi opravdu při čtení vadilo byl popis vězeňské služby. Věřím, že se může najít dozorce, který bude přehnaně přísný, nebo bude mít nepříjemné poznámky, ale myslím si, že jde o výjimky. Říci tedy o dozorcích, že jsou to všichni prasata v pracovním i soukromém životě mi přijde hodně přes čáru.

Tomáš Řepka podal knihu tak, aby ukázal sebe jako obětního beránka. Stojí proti němu bývalá partnerka, soudy, vězeňská služba… Nic neudělal a celá republika stojí proti němu a chce ho vidět na dně.

Postavit knihu na hanění okolí, to nebyla správná cesta. Tomáši, máte kolem sebe milující rodinu, máte zázemí a děti, tak se vzpamatujte. Ukažte nějakou pokoru a sebekázeň, uznejte vlastní chybu a buďte tak vzorem. Vzorem pro fanoušky, malé fotbalisty a své vlastní děti. Kopat kolem sebe a hanit svět není to, co můžete světu nabídnout.

Celkové hodnocení: 1* z 5*

[Jaja · Rating 3 out of 5]

Bola som veľmi zvedavá na ten ODPAD, za ktorý veľa ľudí túto knihu považuje. Dostala sa ku mne nejakou náhodou. Ani neviem. Síce nie som fanúšik futbalu, ani nesledujem Tomášovo spávanie sa skrz bulvár, no nejaké perličky sa dostali i ku mne a rozhodne na mňa nepôsobil pozitívnym, či sympatickým dojmom. S prístupom ku knihe som ale nejaké sympatie voči jeho osobe vypla a počúvala spoveď človeka, čo mal všetko a dostal sa za svoje správanie, či rozhodnutia, za mreže. Tomáš spisovateľ nebude, ale bola som celkom prekvapená, že sa to počúvať dalo a malo to nejakú hlavu a pätu. Popisoval, čo sa mu premietalo v hlave pri nástupe alebo pobyte, či počas súdu alebo aký bol prístup ostatných spoluväzňov a bacharov k nemu. Pre niekoho to možno bude chválenkárstvo, že sa tam hral na borca, ale ja verím, že naozaj bol vo väzení, pre niektorých za hviezdu. Nech už je jeho perzóna akákoľvek, to, čo dokázal v športe, sa mu uprieť nedá. Myslím, že kniha by mohla zaujať jeho fanúšikov. Celkom sa mi páčila časť o jeho detstve, z akých pomerov pochádzal, ako sa dostal k futbalu. Špinenie jeho bývaliek si ale jeho mamka mohla odpustiť. Ako sama povedala, stála by za ním i keby sa proti nemu obrátil celý svet a to vypovedá o objektivite rodiča. Tomáš sebekriticky uznáva, že je výbušný a impulzívny, no ani náznak toho, že by s tým chcel niečo robiť, či naopak niektorých svojich činov ľutuje. Snáď mu tento zážitok troška otvoril oči a možno prehodnotí svoje postoje a reakcie. Knihu by som popísala i ako vyznanie jeho terajšej priateľke, ako to neľahké obdobie s ním zvládla. Myslím, že tento kúsok nie je nič, čo by som chcela čítať niekedy opakovane. Nebudem polemizovať ani o spravodlivosti/nespravodlivosti jeho pobytu vo väzení. Ostáva mi len veriť v to, že v jadre nie je zlým človekom, ale o tom bude musieť presvedčiť nie mňa, ale hlavne svoje deti, bývalé ženy a súčastnú partnerku.

[Vämpiriüs · Rating 1 out of 5]

Kniha sama o sobě se přežvýkat dá, ale chybí v ní dost podstatných věcí. Například nikde není zmíněno, že se Řepka do vězení dostal za podání ilegálních inzerátů. V knize je zmíněna jen jízda bez řidičáku a něco ve smyslu ignorace orgánů. Budiž, tedy od začátku je cítit, že se bude jednat o autorův přibarvený pohled s tím, že za nic vlastně nemohl. Inu máme zde popis cely, věznice, vězňů i to jak poštolka vyvedla mladé a odlétá. Také se zde můžeme poprvé setkat s prozřením Tomáše Řepky, když dostane práci v pekárně. V knize vidíme i střídání pocitů a nálad jak na běžícím páse. Tedy máme zde romantický slaďák ala čokoládová kočička pro Kačku a o pár stran později popírání citů pomalu jako by byl necitelný stroj. Prostě sebelítost ublížené fotbalové legendy na každé straně. Beru, že autor není spisovatel ale fotbalista a napsat knihu bylo něco nového. Jedna hvězda za snahu, ostatně jednou přečíst se to dalo ale knihu z vězení na styl Motýlek rozhodně čekat nelze.

[Jan Brabec · Rating 3 out of 5]

Některé myšlenky a informace v knize jsou zajímavé. Většinou ale Tomáš Řepka jen dokazuje, že je opravdu jen primitiv.