Jdu s hlavou vztyčenou: Příběh rodiny Milady Horákové

by Daniel Anýž

Slavná slova Milady Horákové, napsaná v posledním dopisu adresovaném svým nejbližším, jsou titulem knihy publicisty Daniela Anýže věnované neobyčejnému životu rodiny české právničky a političky zavražděné komunistickým režimem v roce 1950. Čtivá a napínavá kniha vychází k 70. výročí komunistické vraždy Milady Horákové.

Co formovalo Miladu Horákovou? A kde brala tolik síly, odvahy a energie, aby dokázala přežít nacistické věznění a nepodala se ani svým komunistickým vrahům?

Čtenářům se poprvé předkládá ucelený příběh celé její rodiny – statečných lidí, kteří krutě zaplatili za to, že se odmítali smířit se zlem a nesvobodou. To platí o Miladě Horákové, jejím manželovi Bohuslavu Horákovi i jejich dceři Janě Kánské, která se kvůli dvěma totalitním režimům musela obejít bez rodičů. Skutečný domov našla až jako dospělá žena v USA.

V mimořádně otevřených osobních rozhovorech se Jana Kánská svěřila autorovi s pozoruhodnými detaily, které má více než 70 let stále před očima. Třeba když vzpomíná na poslední setkání s maminkou pár hodin před popravou, které ona i teta se strýcem proplakali, zatímco odsouzená Milada jim dodávala odvahu. Nebo když rekapituluje osudy své rodiny, jejíž členové byli komunistickým režimem systematicky pronásledováni a trestáni.

Čtenáře v knize čekají i doposud nezveřejněné vzpomínky Bohuslava Horáka, jemuž se podařilo před zatčením dramaticky utéct. Za první republiky byl známým novinářem s vlastním, velmi populárním rozhlasovým pořadem. Po emigraci do Německa a poté do USA pracoval pro Moravcovu skupinu bývalých československých agentů. Opakovaně kontaktoval rodinu v Praze, několik agentů chodců mělo dokonce hned několikrát za úkol převést Janu přes hranici. Proč se tak ale nestalo? Jak žila dcera popravené političky v komunistickém Československu? Jak vypadalo shledání otce a dcery po osmnácti letech odloučení? A jak v osmasedmdesáti letech stále vitální Jana Kánská vzpomíná na svou maminku, tatínka a na pár let, které prožili svobodně a dohromady jako rodina? I na tyto otázky kniha Daniela Anýže Jdu s hlavou vztyčenou odpovídá a je tak zároveň silným svědectvím o 20. století s apelem k současnosti. Kniha české veřejnosti připomene, že zlo nelze přehlížet, že je potřeba na zlo ukázat. Bránit to, za co proti dvěma totalitám bojovali manželé Milada a Bohuslav Horákovi. Demokracii a svobodu.

Jdu s hlavou vztyčenou

Genres: Biography

360 pages, Hardcover

First published June 1, 2020

Reviews

[Romana · Rating 4 out of 5]

Co říct. Je to skutečně víc příběh Miladiny rodiny než její - o její konkrétní činnosti a procesu samém se moc detailů nedozvíte. Což ale není na škodu, protože i lidé okolo ní byli neskutečně zajímaví a jejich příběh stojí za to odvyprávět. Navíc doplněné množstvím fotek a dokumentů.
Knížka je skvěle napsaná, trochu se vzhledem k tématu zdráhám říct čtivě, ale ano - čte se výborně. O to víc zamrzí, že redakci uteklo celkem dost překlepů a chyb.
No a u Miladiných dopisů z cely smrti úplně na konci jsem regulérně brečela. Takoví lidé už dneska nejsou.
O to víc by Milada Horáková měla být připomínána jako člověk a osobnost, ne jen jako oběť zrůdné justiční vraždy z rukou komunistů.
Takže si to přečtěte. Všichni.

[Martin Danko · Rating 5 out of 5]

Silny pribeh, nie len o Milade, ale aj celej jej rodine. Clovek je donuteny prehodnotit co ma, zamysliet sa nad tym aku slobodu mame, a kolko veci si uz mozno nevazime, lebo ich berieme ako samozrejmost.

[Dominika Michalkova · Rating 5 out of 5]

Úprimne poviem, že pri mnohých stránkach som neudržala slzy nad smutným príbehom tejto ženy a jej rodiny. Pani Horáková je neuveriteľne inšpirujúcou osobnosťou, tak silnou, človekom, ktorý sa nikdy nevzdal a až do posledných chvíl bojovala. Za nás a za to, čo dnes mnohí z nás berú ako samozrejmosť. Slobodu. Knižka, ktorá by kľudne mohla byť zaradená do povinného čítania, keď sa žiaci učia o dvoch najhorších režimoch, aké sme tu mali. Nacizmus a komunizmus - ona si prešla oboma. I keď počas nacizmu trestu smrti nakoniec tesne unikla, komunistický režim sa jej stal osudným. Ten slobodný demokratický štát, v ktorý ona nikdy neprestávala veriť, a za ktorý tak úpenlivo bojovala v boji, ktorý ju stál život, ten tu dnes máme. Prosím, vážme si ho.

[Jevhenija Syvulja · Rating 5 out of 5]

Naprosto úchvatný rodinný příběh. Jsem ráda, že kniha nebyla o samotném procesu, ale o rodině, o příbězích, o vztazích. Krásná, dojemná a velmi čtivá.

"Nelitujte mne! Žila jsem krásný život! Svůj trest nesu odevzdaně a podrobuji se mu pokorně - před soudem svého svědomí jsem obstála - a doufám a věřím a modlím se za to, abych obstála i před soudem nejvyšším, před Bohem. Líbám a objímám Vás vroucně. Ještě jednou: odpusťte bolest, kterou Vám činím."

[Elgyn · Rating 2 out of 5]

Nejlepší částí jsou bezpochyby dopisy Milady Horákové.

Vadí mi autorův vyprávěcí, citově zabarvený a domýšlející styl. IMHO je zbytečně patetický a sentimentální.

Např. s. 37 ale čím vlastně mohl Bohuslav zaujmout krásnou, inteligentní, sebevědomou a jistě trochu svéhlavou studentku práv Miladu Královou?
Ničím menším, než že on sám byl pozoruhodným mladým mužem, se zájmy, které se překrývaly s tím, co přitahovalo Miladu.

Z knížky (a jeho vlastních zápisků) to tak opravdu nevypadá.
Při vší úctě, tohle jsou verše, kterými se prezentuje dospělý chlap („inženýr intelektuál“, s. 186)?
s. 95 Táta s mámou v kriminále,
doma jenom dítě malé,
hlad před jídlem, hlad i po,
ve tmě slídí gestapo.

Strany 15, 17 a 214 jsou v podstatě doslovně opsané i na s. 209-212 + s. 213 vzpomínka J. Kánské + s. 216, 217 vzpomínka B. Horáka.

s. 297 udiveně odpověděl, že řídit neumí
Přesto s. 267 – V roce 1957 si Bohuslav Horák ve Spojených státech pořídil svůj první automobil.

s. 288 „Byl spíše plaché povahy a raději zůstával v pozadí...“
s. 296 byl jedním z nejveselejších washingtonských kumpánů. Byl velmi oblíben hlavně mládeží. (...) Byl společenský a myslím, že opravdu velmi oblíbený. ?

Patetické názvy kapitol (Blíží se katastrofa, Beznadějný boj, Na prahu tragédie, Smyčka se utáhla...)
To snad nebylo nutné.

Autor dává do uvozovek nejen citáty (které jsou mnohdy o kus dál znovu citované), ale skoro všechno, od „heydrichiády“ až po „baru“.
Což působí poněkud chaoticky, protože těch uvozovek je tam prostě moc.
Ale někde zase nejsou, i když se nabízejí. Protože bez nich to nedává úplně smysl.
s. 75 „Skončili jsme svou dovolenou a odjeli do Prahy,“ zaznamenal ve vzpomínkách Bohuslav Horák. V Praze se šli s Miladou poklonit Masarykově památce. Stáli jsme s Miladou a přáteli celou noc na Hradčanském náměstí, než jsme se dostali k jeho rakvi. V den pohřbu sledovali smuteční průvod...

Nechápu, proč bibliografie není řazena podle abecedy.

Líbí se mi obrazová příloha.
I když fotka na s. 66 má matoucí popisek.
Milada Horáková s dcerou Janou, otcem, sestrou Věrou, jejím mužem Josefem Tůmou a přítelkyněmi ze Sadské („slečnami Feytisovými“) u Horákových doma v Zapově 3 v červnu 1949
Není zřejmé, kdo je kdo, protože jména jsou v nahodilém pořadí.

Tečky za popisky u obrázků.

s. 76 Nálada byly plná jednoty a odhodlání
s. 177 Její manžel Josefa Tůma
s. 206 moha mít
s. 232 elegatní akce

[Juraj Konik · Rating 4 out of 5]

Odkaz Masaryka, Einsteinova prosba o milosť, šéf exilových tajných Moravec, ktorý naplánoval atentát na Heydricha a riadil po úteku aj tajného Bohuslava Horáka, bojovníčka za práva žien Františka Plamínková, ktorá svoj boj, hoci len na pár rokov, pri ceste na popravu z Terezína odovzdala Milade Horákovej. Veľké dejiny zasiahli do života jednej odvážnej rodiny. Trochu sa dozviete o politickom procese, omnoho viac o Milade, Bohuslavovi a ich dcére Jane a aj tak je to neskutočne zaujímavé. Literárne možno slabšie, ale faktami nabité rozprávanie, napriek zdanlivej hrúbke knihu prečítate za pár dní.
Čítal som už listy z cely smrti a zasiahli ma. Po tejto knihe Milade, ale aj jej manželovi a dcére trochu lepšie rozumiem.
“Hrála jsem to snad špatně, ale myslela jsem to poctivě,” píše Milada deň pred smrťou a ja z toho rozumiem zmierenie sa so súperom. Uznanie, že mohla byť šikovnejšia, obozretnejšia, možno aj utiecť. Toľko nadhľadu v takých ťažkých chvíľach.
“Ptáci už se probouzejí, začína svítat. Jdu s hlavou vztyčenou, musí se umět i prohrát. To není hanba.”

[Lenka Benešová · Rating 4 out of 5]

Nejcennější část textu jsou jednoznačně dopisy Milady Horákové. Ale i zbytek textu je dobrým vhledem do doby komunistické zvůle a života členů Miladiny rodiny. To, že komunisti Miladiny
dopisy nikdy rodině nepředali (její sestra a dcera je dostaly až po pádu režimu), je jejich další neodpustitelné svinstvo.

[Eva Francova · Rating 5 out of 5]

Tato kniha je o celé rodině Milady Horákové. Jak se Milada potkala s manželem, jak se narodila jejich dcera, seznámení s dalšími členy rodiny. A samozřejmě informace o samotné Miladě, co jí formovalo a jaká byla její životní cesta.
Tohle je opět jedna z knížek, kterou by si měl přečíst každý, neboť je to důležitá část naší historie, a navíc je tahle kniha skvěle zpracovaná. Tím, že se autor zná s dcerou Milady Horákové Janou, dostal tak autentické informace, a navíc i osobní zápisky a dopisy manžela Bohuslava.
O osudech Milady Horákové jsem věděla spíše tak obecně, blíž jsem se o tento vykonstruovaný proces nikdy nezajímala, takže pro mě opravdu velice přínosná kniha se spoustou nových informací.
Milada byla opravdu silná, odhodlaná a moudrá žena. Myslím, že právě takovou, bychom zde potřebovali i v těchto těžkých časech. Někoho, koho bychom mohli následovat a vážit si ho a kdo by se pral za to, co je správné.
Dalším plusem u této knihy je, že je doplněna o fotografie, dokumenty i osobní dopisy.
Rozhodně si tuto knihu přečtěte a važme si demokracie a svobody, kterou tu máme.

[Michal · Rating 2 out of 5]

Rozhodně to je dobrá kniha, pokud vás zajímá celá rodina Milady Horákové se vším všudy. Jakože fakt se vším. Hned úvod začne chrlit spoustu informací o košaté rodině Milady i Bohuslav. Je to určitě fajn pro celkové pochopení jejich životních kroků, na mě však až příliš detailní. Ke konci se vyprávění táhne dalšími pro mě nezajímavými a nepodstatnými osudy lidí. K tomu je kniha proložená různými vzpomínkami, které jsou už ale citované v hlavním vyprávění. Aspoň ty první vzpomínky, neb ty další jsem už přeskakoval. Za mě by bylo ideální knihu zkrátit snad i na polovinu, ne-li víc. Buď to mělo být vyprávění autora, jak to pochytil ze všech zdrojů; nebo víc formální verze: seřadit za sebe vzpomínky a dopisy, které pouze proložit nezbytným kontextem. Takhle to je pokus o oboje, ale není to ani jedno pořádně.

[Eva Glogarová · Rating 5 out of 5]

Nedokážu přesně popsat, co se mi honí hlavou po přečtení této knihy. Člověk už viděl tolik dokumentů, znal úryvky z dopisů...ale pak to dostat takhle všechno na hromadě. To je jednomu úzko, zle, topí se ve vzteku a nenávisti. A pak se jen dokola ptá, jak to, že to zvěrstvo bylo mezi námi? Osud Milady Horákové je znám a díkybohu, že můžeme o něm mluvit a diskutovat. Ale především, nezapomeňme na ty tisíce dalších, neznámých, kterým diktatura vzala a zničila život. Jinak by smrt Dr. Milady Horákové byla zbytečná.

[Lenka Letadlo · Rating 3 out of 5]

Jako audioknihu bych to vyřešila jinak. Všechny kapitoly "Vzpomínky" bych dala na konec, pro zájemce. Přeskakovali jsme je, bylo to podruhé totéž, co předtím autor zapracoval do vyprávění.

Dokud šlo o rodinu Horákové, bylo to zajímavé. Ke konci už jsem se trochu nudila, hodně jsem se dozvěděla o generálu Moravcovi, který mě ale nijak neposunul v ději kolem hlavních postav.

A některé výpisky ze zdrojů byly taky zdlouhavé (jako co napsal Horák o dceři do dopisů Aničce).

Přesto je to doporučeníhodná kniha s ohledem na vykreslení temných období našich dějin.

[Anna · Rating 3 out of 5]

Příběh Milady Horákové a lidí kolem ní by byl na hvězdiček pět. Jsem ráda za ten pohled zaměřený na důsledky její činnosti pro okolí, rozhodně knížka dala hodně podnětu pro další přemýšlení.

Z knížky samotné jsem byla místy dost nešťastná. Stejnými slovy převyprávěné dopisy, vzápětí v plném znění ocitované. Některé pasáže se s mírnou obměnou opakují snad třikrát. Spolu se spoustou prázdných stránek mezi kapitolami knížka vzbuzuje dojem, že není moc co psát. A to je škoda.

[Adéla Tichá · Rating 5 out of 5]

Velmi čtivé vyprávění o nejbližší rodině Milady Horákové. Připomenutí toho, že za každou velkou osobností je rodina, která svou obětavostí dopomohla k dosaženým skutkům. Závěrečné dopisy, které Milada Horáková psala v posledních hodinách před svou smrtí, jistě dostanou na kolena každého.

[Linda Pospisilova · Rating 5 out of 5]

Silný příběh, Miladiny dopisy jsem četla již dříve, ráda jsem si je ale zopakovala. Dopisy byly doplněny o celý příběh a opět se jedná o jednu z knih, u které jsem se i rozbrečela. Takových knih není mnoho. Moc doporučuji.

[Jozef Melichár · Rating 3 out of 5]

Nie moc dobrá literarúra ale zaujimavá a smutná história.

[omiczech · Rating 4 out of 5]

Fascinující příběh tragického osudu celé jedné rodiny. Z té neuvěřitelné chladné krutosti představitelů režimu chvílemi až mrazí. V audioknize byly občas duplicitní informace kvůli čtení dopisů.

[K · Rating 5 out of 5]

10) KNIHA O ZNÁMÉ ČESKÉ OSOBNOSTI

Všichni se zájmem o historii by si rozhodně měli tuhle knížku přečíst. Sama nejsem moc velkým fanouškem dokumentů obecně, natož pak dokumentárních knih, ale tohle dílo bylo napsaný tak čtivě a zajímavě, že to bylo naprosto obohacující. Nadšení a emocionální bouře ve mně po dočtení.