Sestupná spirála narkotik, krádeží, prostituce a celkového chátrání. A jenom občasné záblesky odhodlání s drogami skoncovat. Tak vypadala každodenní realita Kateřiny B. v unikátním časosběrném dokumentu Heleny Třeštíkové z roku 2009. Co tehdy Katka prožívala a co se s ní dělo poté? Její ucelený příběh ve formě autentických výpovědí zpracoval Michael Třeštík a fotkami doprovodil jeho syn Tomáš.
Michael Třeštík je český prozaik, architekt, publicista, vydavatel a dokumentarista. Je ženatý s režisérkou dokumentárních filmů Helenou Třeštíkovou.
Jeho otcem byl klavírní virtuos, skladatel a hudební kritik Vladimír Třeštík, matkou byla profesorka Libuše Třeštíková, která v mládí spolupracovala s básníky Karlem Tomanem, Františkem Halasem, Jaroslavem Seifertem. Po ukončení střední školy studoval architekturu na Stavební fakultě ČVUT v Praze a poté pracoval v Pražském projektovém ústavu. Při zaměstnání absolvoval postgraduální studium stavební fyziky na ČVUT. Od roku 1979 pracoval jako specialista na urbanistickou akustiku na ministerstvu výstavby a techniky.
Po roce 1989 začal spolupracovat s týdeníkem Tvorba, později se stal šéfredaktorem týdeníku Kmen, který přeměnil na týdeník Tvar. V roce 1990 inicioval vznik nakladatelství a agentury Kdo je kdo a v roce 1992 nakladatelství Modrý jezdec. Spolu se svou ženou stal u zrodu nadace pro podporu filmové dokumentaristiky Člověk a čas a byl spoluautorem základního projektu této nadace Přelom tisíciletí. Od roku 1994 se věnoval produkci dokumentárních filmů své ženy Heleny Třeštíkové, Sladké století, Rozkoš bez rizika, Forte a piana a další. Od roku 1997 je ředitelem Agentury Kdo je kdo, která v časových intervalech vydává aktualizovanou encyklopedii Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století V roce 2005 založil spolu s Danielou Čechovou a Jolanou Stádníkovou internetový a kamenný obchod eAntik se starožitnostmi, jejichž sběratelství je jeho celoživotní vášní a zálibou.
Na styl knihy jsem si musela zvyknout. Většinu textu tvoří přepsané Katčiny výpovědi. To jejímu příběhu přidává mnohem víc na autenticitě. A ta je tu skutečně výrazná. Mluví nespisovně, často opakuje slova nebo témata. Líčí však s takovou surovostí, že jsem místy měla pocit, že jí tak trochu vidím do hlavy.
Po půlce knížky jsem Katky začala mít plné zuby. Rozčilovalo mě, kolik šancí promarnila. Že nedokáže zůstat čistá ani den před porodem. Jasně, mně se to mluví, že jo, takhle hezky z pohodlí domova... Jenže opravdu, chtěla jsem jí věřit a doufat, ale pak vznikla nekonečná smyčka planých slibů, kterým ani ona sama asi nevěřila. Stále říkala, že půjde na detox, že zůstane čistá, že to zvládne. Ani narození miminka s ní nehnulo. Plná (?hraného?) odhodlání odjíždí po porodu na detox, dítě nechá v kojeneckém ústavu, slibuje, jak přijede za půl roku a bude moc zažít s dcerou nový život. Po třech dnech tam podepíše revers, o dítě se nestará a běží si sehnat dávku. A takhle stále dokola.
Než mi Katka přišla domů, hledala jsem si informace. Podívala se na dokument. Byl dost silným filmovým zážitkem, ze kterého jsem cítila velkou beznaděj. Přeci jen, když to všechno vidíte na vlastní oči, mnohem víc si musíte připustit, že je to skutečná osoba, že její dny vypadají stejně(a hůř) jako dny natočené.
Pokud jste dokument už taky zhlédli (je mimochodem třeba i na Netflixu), nedostanete od knížky zas tolik nového. Dodatky autorů a současné aktuality z Katčina života tvoří celkově tak 20%. Zbytek jsou, dalo by se říct, události dokumentu převyprávěn přesně Katčinými slovy.
Konečný doslov Tomáše Třeštíka byl něčím nesmírně důležitým. Zároveň jsem ocenila kultivovanější formu vyjadřování. Popsal tu svůj vztah ke Katce, jak se v průběhu let proměňoval, jaký z ní měl a má pocit. Dovolím si citovat poslední odstavec: \\„Tak čau, zase si nějak zavoláme, jo?“ opakujeme pokaždé, když se loučíme. A pokaždé mě napadne, co když si už nezavoláme. Protože jestli si něco člověk s Katkou uvědomí, tak to, jak neuvěřitelně silné lidské tělo dokáže být, a zároveň jak křehký je život.//
Knížka, stejně jako dokument, nechává promlouvat hlavně Katku. Přínos jejích výpovědí je značný. V mnoha ostatních knihách o drogách lze lépe vyčíst jistou míru vzrušení z jejich užívání, u Katky se spíše neustále divíme, proč s tím prostě nesekne. Je dobře, že její chování není inspirativní, ve svém neštěstí je upřímná, pochybuji, že by chtěl jít někdo v jejích šlépějích. Je zásluhou autorů, paní Třeštíkové i Katky samotné, že přinesli takto autentické rozhovory, promluvy a fotografie. Nepřímo kladou mnoho otázek o chování společnosti, státu i jednotlivců. Přínos tohoto projektu je nedocenitelný. Jsem rád, že můžu mít Katku vždy po ruce v knižní podobě, ačkoliv oproti dokumentu nepřináší mnoho nového.
Ty jo, tohle je prostě silný příběh. Neviděla jsem film, takže pro mě docela nové informace. Už jen na tom vyjadřování Katky je znát, tak je na tom hůř a hůř. Pro mě jako matku je to nepochopitelné hned ze dvou úhlů. Jak se může stát matce, že její dítě takhle spadne do drog, a jak se může stát Katce jako matce, že se z těch drog nedostane ani kvůli vlastímu dítěti. Na tohle si asi žiju v moc pěkný bublině. Fotky od Tomáše jsou skvělým doplněním textu.
Příběh Katky, díky dokumentu a filmu, jedné z nejznámějších narkomanek u nás. Pár vzpomínek na dětství a pak více jak dvacet let plných drog, krádeží, pochybného života, prostituce, chátrání a občasné snahy skoncovat s drogami.
Absolutně nepředstavitelný příběh pro člověka, který s drogami nemá zkušenosti a nemá ve svém okolí někoho takového. Autentičnost vyprávění dodává to, že je kniha napsána Katčinými slovy, žádné uhlazené přepisování, ale vše je tak, jak to ona v tu chvíli cítila. Fotky krásně ukazují, co udělají drogy z pěkné holky za pár let.
Neskutečné, neskutečné, neskutečné, přečtené téměř v jednom kuse. Jen jsem musela na chvilku přestat číst, když bylo více popsáno, jak si Katka píchala do žíly. Pro slabší povahy a hlavně pro ty, kdo nemají rádi injekce, doporučuji obrnit se. I když jsem viděla film i dokument, i kniha mě velmi zasáhla a opět uvrhla do smutku.
Určitě kniha, o které by se mělo mluvit a měla by být vidět.
Přepis rozhovorů doplněný o prolog a epilog obou autorů této knihy, wow, síla. Síla v tom, že v psaném textu vnímáte (alespoň teda já) ještě víc než z dokumentů, videí, filmů, které s nejznámější feťačkou Katkou existují. Ať je to jakkoliv tak je to strašně bojovná žena, i když to může vypadat, že bojuje s tzv. větrnými mlýny. Za mě jsem ráda, že pořád seznamuje lidi se svým osudem, protože jedině tak může člověk pochopit kam by se dostat opravdu nechtěl a ona to moc dobře ví a proto to dělá (mimo to, že si tak přivydělá na drogu...). Určitě knížku doporučuji.
Je velká škoda, že nevyšel původní záměr, podle něhož měla Katka prostřednictvím sezení s Michaelem Třeštíkem znovu vyprávět svůj příběh a kniha měla být v podstatě autobiografická. Jak se dozvíme z předmluvy autora, Katka nakonec nebyla až na jednu výjimku schopná smysluplného rozhovoru a na některá setkání dokonce vůbec nedorazila (případně dorazila, ale jen sbalila peníze a zase zmizela), a tak je finální text z velké části pouze přepisem materiálu natočeného za účely původního dokumentu vydaného v roce 2009. Katčině životě po dokumentu se věnuje jenom pár stránek. Mrzí mě, že když původní záměr ztroskotal a se samotnou Katkou bylo těžké pořízení, nezapojili autoři alespoň nějaké jí blízké osoby, které by přidaly svůj pohled (tak jako to udělal Tomáš Třeštík, jehož povídání celou knihu uzavírá). Minimálně by určitě stálo za to vyzpovídat Helenu, režisérku dokumentu, která s Katkou pracovala více než deset let a jejíž názor bych si velmi ráda přečetla. Kniha měla velký potenciál, který se ale nepodařilo moc využít. V téhle podobě na mě působí tak nějak nedopečeně a musím říct, že za poměrně dost peněz mnoho muziky nedostanete. Pokud vás příběh nejznámější české narkomanky zajímá, pusťte si dokument a knihu pak můžete s klidným svědomím vynechat.
Katkin príbeh, spracovaný Michaelom Třeštíkom a doplnený fotografiami Tomáša Třeštíka, je silným a autentickým svedectvom o živote narkomanky. Táto kniha nie je iba príbehom o drogách, ale predovšetkým o vnútornom boji narkomana, ktorý sa ocitne v takomto pekle.
Zatiaľ čo mnohé knihy o drogách sú fikciou alebo sa tam môžu nájsť mylné informácie, táto kniha ponúka čitateľovi pohľad na to, čo sa deje v hlave človeka, ktorý je na drogách, aké sú jeho skutočné pocity a čo vlastne znamená život v závislosti. Toto je presne Katkin príbeh. Katku Bradáčovú pozná najmä Česká a Slovenská republika, ale nie je vylúčené, že aj niekde inde.
Knihu určite odporúčam pre tých, ktorých téma zaujíma a chce vedieť, ako to celé vníma narkoman, a čo všetko sa mu vlastne odohráva v hlave okrem drog. Katkin príbeh vám ukáže, že drogy nie sú len o úniku, ale aj o strate a hľadaní samého seba.