Knihe mapuje vývoj weblogů zejména v Česku a především to, jak se otiskly do internetu a publicistického prostředí u nás. Prosvištíme spolu historii několika typů weblogů a skončíme u weblogů jako prostředků pro rozklad společnosti a hybatelů hybridní války.
Patrick Zandl je jedním z pozoruhodných internetových memů počátku 21. století. Ačkoliv se nikdy neprokázalo, že by kdy žila osoba tohoto jména, vyskytuje se celá řada takto signovaných textů z nejrůznějších oblastí literární činnosti. Literární vědci předpokládají, že tento pseudonym používala řada autorů jako sdílenou totožnost. Příčinu tohoto vtipu se nikdy nepodařilo přesvědčivě doložit.
Zklamání. Zažívám podobné déjà vu, jako při nedávném čtení KartousovaNo Future (moje recenze), jen tady je to o to horší, že kniha neměla žádnou (zachytitelnou) redakci.
Bohužel, tahle kniha je paskvil - nemůžete věřit ani jejímu názvu a částečně ani její anotaci. Proč? O weblozích je zhruba třetina textu z odhadovaných 100 stran. Je to část hned v úvodu a je to část nejzajímavější, informačně nejhodnotnější a vzhledem k tomu, že autor je v této oblasti insider, tak i relativně a subjektině nejvěrohodnější.
Dokud se totiž autor věnuje (we)blogům, je to zajímavé a erudované. Nicméně neuvádí zdroje, takže je otázka, jak moc je to objektivní. Moc tomu nepomáhá ani to, že 2x "historizuje" sám sebe - tomu mohl odolat. Ale budiž.
Tuhle část jsem si užil, jednak proto, že je konkrétní a pak - nostalgicky - taky proto, že většinu z těch blogů jsem kdysi pravidelně četl (Sova v síti, Pixylophone, conBLOG, Well.Done, plus pár dalších, více programátorsky orientovaných).
Zbytek knihy, bohužel, odrotuje k tématu souboje starých (rozuměj hlavně tištěných) a nových (čti internetových) médií a následně ke kyber-válčení. Jakmile se autor pustí do analýzy klasických médií, je to nekonzistentní chaos - nahodilé skákání v čase, rádoby přesah, ale chybí tomu forma a erudice. Myriáda (mikro)kapitol se zaměnitelnými názvy (špatná typografie tomu nepomáhá). Nekonzistentní, repetitivní, nudné a hlavně, plné floskulí a nepodložené daty a většinou ani jmény. Neukotvené generalizace.
Bohužel, titulní weblogy se z této části úplně vytratily, aby se pak vrátily podivným veletočem v samotném závěru - weblogy jsou/byly (prý) v první linii kyber-války. Tady je přání (nejspíš podporované nějakým tím kognitivním biasem) otcem myšlenky - stačí kritické myšlení, že to tak proporčně být nemohlo. Opět, chybí jakékoliv odkazy, jména, data.
Suma sumárum, řekl jsem to prvním slovem: zklamání. A to je škoda - historie (českého) blogování je zajímavá. A byť je kniha z úzké domény - něco jako knížky pro běžce, tj. kdo to nedělá, toho to asi nezaujme - svůj malý okruh čtenářů by si to našlo.
Závěrečné doporučení: kniha je zdarma. Přečtěte si úvodní část a zhruba od kapitoly Weblogy a jejich role v krizi médií můžete text bez výčitek odložit - zbytek je mlácení prázdné slámy, který je ve standardních médiích pojat řádově lépe (např. Respekt).