Co dělat, když jste poslední svého druhu na celém světě? Nesnášíte město, ze kterého se nemůžete hnout, s nikým si nerozumíte a marně hledáte spřízněnou duši. Alan pracuje v podzemním klubu, Zaira v obřím nákupním středisku a oba se od svého okolí výrazně odlišují. Žijí v jednom městě, jsou si souzeni, a přesto k sobě nemůžou. Dva ztracenci, kteří nikam nezapadají, avšak osud celého lidstva je spjat s jejich existencí.
Tahle kniha má hodně chyb, přesto mi jako celek sedla do nálady.
Mezi největší kiksy počítám spoustu nedovysvětlených věcí a vedle toho jiné, které zase byly zopakované víckrát, a také poměrně dost gramatických chyb a překlepů, ale víc mě asi vytáčelo životné skloňování názvu budovy Moloch.
Autor ve dvou místech použil stejný způsob prolínání akce mezi dvěma postavami, které na sebe navazují. Poprvé to bylo cool, podruhé už trochu trapné. Líbila se mi návaznost na písňové texty a spousta hudebních odkazů. Taky literární styl je většinou hravý a poetický, ale jsou tam i slabší místa, která lze rychle prolétnout.
Nemyslím si, že by se jednalo vyloženě o young adult, některé scény upiřího krmení jsou dost naturalisticky popsané, stejně jako návštěvy gay klubu. Takže spíš pro otrlejší.
Papírová kniha je fakt skvostně vyrobená, a tak je škoda, že se něco z toho nepropsalo taky do eknihy.
Na tuhle Martinovu knížku jsem se hodně těšila, protože co si budeme nalhávat, pro upíry mám už nějakou tu dekádu slabost, že :-) A fakt jsem byla zvědavá, jak si s upírskou romancí poradí chlap. No a tady se právě stala ta chybička v mém vnímání, protože jsem si "romantická balada" v hlavě přeložila jako "něco jako romance", v důsledku čehož mi konec přišel rychlý a zaskočil mě. Takže: nečekejte romanci. Čekejte příběh dvou ztracenců a světa kolem nich - ten je skvělý, rychle vás vtáhne do děje a nebudete chtít přestat číst. Tohle bych chtěla vidět jako film ♥