Kniha nás zavádí do ponurého prostředí neosobní ruzyňské věznice. Každá kapitola není jen částí knihy, ale také novou osobou, známou, s kterou nás autorka seznamuje. Některé se jí staly přítelkyněmi, ale k jiným naopak cítila odpor, ačkoli všechny byly stejně jako ona vězeňkyněmi. Detailně popisuje charakter každé ženy na pozadí jejich jednání. S psychologickou šíří rozebírá krok po kroku každý jejich čin, který je přivedl do tohoto nevlídného prostředí, do prostředí vzdáleného nejen zrakům, ale i citům lidí - do věznice. Stěží by dokázali takovéto utrpení snést emocionálně chladnější muži, natož pak ženy. Líčí, jak se prostředí negativně odrazilo na jejích "přítelkyních", jak psychicky strádají, až na hranici mentální retardace. Pregnantně zachycuje vztahy na cele, ale také i v celé věznici a vliv takovéhoto prostředí na člověka. Uvědomuje si nutnost mít poblíž někoho spřízněného. Přehlížela-li některé hodnoty na svobodě, zjišťuje v tomto drsném prostředí, že se její hodnotový žebříček radikálně změnil, pokládá za důležité zcela jiné hodnoty, než které pokládala za hlavní v době, kdy mohla prožívat plnost svobody. Je-li každý člověk jiný, má jiné potřeby a touhy, pak právě psychický nátlak a nelidské prostředí vykoná své. Všechny vězeňkyně měly velikou společnou touhu, dostat se opět na svobodu. Každému podlomuje toto prostředí nohy, na každého působí krutě, ale jen někteří mu dokáží vzdorovat. Zatímco z jedněch se stávají díky krutostem a životním strastem egoisté, druzí jsou schopni myslet i na jiné, kteří možná zažili větší krutosti, nebo to tak alespoň vnímají. Snaží se jim zpříjemnit pobyt, ačkoli je to nadlidský úkol, ale vlídné slovo mnohdy udělá více, než esteticky krásné prostředí. Ve svém díle je věrna psychologické próze a vedle své vlastní situace disidentky se soustřeďuje především na vykreslení pocitů a emocí svých spoluvězeňkyň. Zachycením jejich povahových a charakterových rysů dosahuje hlubokých portrétů lidí stojících na okraji společnosti a zároveň utváří analogii mezi jejich situací a životem v totalitní společnosti. Tak veliký měl vliv pobyt autorky na její dílo, ačkoli strávila ve vězení jen rok a to v letech, kdy zacházení s vězni bylo mnohem vlídnější než kdysi.
Dosť dlho som nechcela túto knihu zobrať do ruky, lebo český seriál podľa tejto knihy patrí k mojim najobľúbenejším a bála som sa, že keďže kniha bude určite lepšia, seriál "klesne" v mojich očiach. Ale nestalo sa! Kniha je oproti seriálu prekvapivo menej pochmúrna, ale hlavne Kantůrková je skvelá v tom, ako dokázala vykresliť charaktery väzenkýň so všetkými pozitívami aj negatívami, bez pohŕdania či výsmechu. České Orange is the new black, akurát že staršie, lepšie aj s viac zimomriavkami, keď si uvedomíte, že Kantůrková bola vo väzbe len za to, že jej niekto zo západu pašoval knihy.
Ludskost v neludskom prostredi vaznice - ako kyticka orchidei od manzela, ktora prehreje celu, potesi spoluvazenkyne, a prekvapi neprijemnu dozorkynu (ku ktorej ale rozpravacka hned pociti sucit, preto ju vraj muz bije).
You can feel the atmosphere of the prison as the author tells us stories of some of her cellmates. As they are, without judgement, without making the reader feel like any of them are something less than her.
Co se stane, když se chytrá žena dostane do vězení? Napíše knihu o tom, jaké ženy tam potkala, která z nich ji měla za úkol nachytat, která z nich roznášela vši nebo která z nich nejvíce lhala o tom, proč se dostala do vězení. Každá kapitola se věnovala jedné spoluvězenkyni, dohromady to pak vytváří kompaktní celek a přitom je to moc hezky napsaný.
Na tuto knihu jsem si zuby brousila už od gymnázia, ale dostala jsem se k ní až nyní. Ale tak pořád lepší později, než nikdy že ano. A jsem ráda, že se mi kniha dostala konečně do rukou. Nutno říct, že to není moc veselé čtení. Autorka tu líčí setkání se ženami, s nimiž sdílela celu/cely ve vězení v Ruzyni. Spíš než na svůj vězeňský úděl, výslechy atd. se autorka zaměřuje na životní příběhy právě těchto žen, s nimiž se ve vězení setkala. Je to čtení velmi silné a člověka nutí se zamýšlet, jaké okolnosti člověka vlastně ovlivňují v jeho životě, že to může skončit až pobytem za mřížemi. A jak člověk a ovlivňuje vězení samotné a lidé, s nimiž se tam člověk potká. Vykreslení těch vztahů a těch osudů jednotlivých žen tu je syrové, bez nějakých příkras, Přiznám se, že se mi kniha občas hůř četla. Ani ne tak kvůli obsahu, ale spíš pro ten způsob, jak to bylo napsané. Občas se mi stalo, že jsem se v některé pasáži zasekla a musela si to přečíst znova - nějak to ten můj mozek nedokázal číst plynule. Ale tím se určitě nesnižuje hodnota této knihy. Hodnotu vidím v tom svědectví, které kniha přináší. Určitě mohu za sebe doporučit k přečtení.
v druhe pulce jsem se zacala chytat vic, zacalo me to cely mnoohem vic bavit, moc krasny zakoncneni rozhodne zajimava cetba, kazda kapitola patrila jine spoluvezenkyni, ruzny pristupy, zpusoby adaptace, takova lidska knizka z ne moc lidskeho prostredi
Jak kniha, tak i stejnojmenný seriál se mi velice líbily. Krásný a detailní popis uvězněných žen dodává příběhu na síle. Knížku pravděpodobně znovu číst nebudu, ale rozhodně jsem ráda, že jsem mohla seriál porovnat s knihou samotnou. Kniha má spád, je příjemně autentická a nejsou tam žádné popisy "navíc". Vylíčení příběhů (řekla bych až údělů) jednotlivých žen je velmi jasné a výstižné, postavy v seriálu byly vybrány velmi dobře.
Kniha je na rozdíl od jiných knih z vězeňského prostředí, které jsem měl možnost číst, spíše důkladnou psychologickou studií spoluvězenkyň, se kterými se autorka v Ruzyni potkala. Příběhy některých se mi zdály skoro jako by se ke konci 20. století ani nemohly udát. Atmosférou se mi zdála kniha spíše pochmurnou, jistě tomu pomohlo i skvělé namluvení Janou Štěpánkovou.