Anglická zahrada

by Petra Klabouchová

Takhle asi vypadá smrt. Nebo peklo. Náhlé zmizení dvou desetiletých chlapců zasáhne dramatickým způsobem do životů všech obyvatel malého městečka. Obětí bezhlavého vyšetřování se stává rodina zmizelých chlapců, stejně jako celá řada dalších místních postav. Myslíte si, že něco takového se ve skutečnosti stát nemůže? Omyl. Už se stalo. Příběh je inspirovaný skutečnými událostmi z roku 2006.

Genres: Thriller

288 pages, Hardcover

First published July 23, 2020

Reviews

[Viera Némethová]

Anglická záhrada je najslabší titul Petry Klabouchovej, ktorú som si autorku veľmi obľúbila v jej predchádzajúcich knihách.

Hoci autorka v minulosti preukázala cit pre atmosféru a psychológiu postáv, tu sa jej pokus o emocionálne silný príbeh mení najmä na nefunkčné citové vydieranie. Rozprávačom je jeden z tragicky zosnulých chlapcov, čo samo o sebe nemusí byť problém, no jeho hlas pôsobí skôr ako nástroj na vyvolávanie lacných emócií než ako autentický pohľad dieťaťa, ktoré má deväť či desať rokov. Vcítenie do detskej mysle je veľmi nepresvedčivé – jazyk, uvažovanie aj reakcie rozprávača nezodpovedajú veku, čo narúša vierohodnosť celého príbehu.

Autorka sa pokúša obsiahnuť celé malé mestečko prostredníctvom reflexií všetkých jeho obyvateľov, ale množstvo postáv nie je dostatočne prehĺbených, takže sa jednotlivé perspektívy navzájom rozmazávajú. Prispieva k tomu aj nadužívanie zdrobnenín, ktoré má pravdepodobne navodiť jemnosť či citlivosť, no v konečnom dôsledku pôsobí rušivo až infantilne.

Kniha sa dotýka aj tém ako spoločenské pomery, spôsob vyšetrovania či sociálne a finančné zázemie rodiny, no spracovanie týchto motívov je skôr povrchné. Kritika prostredia nepôsobí uveriteľne ani presne, skôr ako zjednodušený komentár zvonka. Podobne problematický je aj nevyvážený obraz rodiny, najmä otca: na jednej strane fyzické tresty a tvrdá výchova, na druhej strane až nereálne vykreslená otcovská láska a odhodlanie. Tento nepomer pôsobí skôr ako neuhladený autorský zámer než ako psychologicky uveriteľná postava.

Celkovo Anglická záhrada pôsobí ako pokus o silný, dojímavý príbeh, ktorý však zlyháva v základných prvkoch – autenticite, presvedčivosti a konzistentnosti. Namiesto emocionálne hlbokého románu tak vznikol text, ktorý svojimi slabinami prekryl aj to, čo mohlo byť na príbehu zaujímavé.

Na rovnakú tému by som oveľa skôr odporučila novelu Niccolu Ammanitiho Ja sa nebojím. Ide o výrazne kratší text z talianskeho prostredia, ktorý bez potreby stovák strán dokáže vyvolať silnú atmosféru, vybudovať kompletný svet a ponúknuť presvedčivý detský pohľad na krutú realitu — a to všetko s oveľa väčšou literárnou istotou.

[Bosorka]

Tohle není jednoduchá kniha, ač se čte sama a musím říct, že zpracování mě zas až tak neiritovalo jako některé. Jasně, možná zdrobnělin bylo někdy až příliš, ale způsob vyprávění jsem brzy přijala a to, co předával, mnou otřásalo po celou dobu čtení, Bylo to zase velmi bolavé čtení, zároveň ale i vzteklé. Člověk by občas řval bezmocí nad tou lidskou krutostí a bezcitností. Řval by stejně jako otec kluků, ubíjel by svou mysl jako máma kluků a pořád by doufal, že se něco hne, i když ví, že se to nestane. Na konci už jsem brečela, rodičem tohle prostě vždy otřese. A nejhorší na tom všem je vědomí, že příběh je založený na skutečnosti.

[Petra | LooneyCZ]

Jsem zklamaná. Znělo to zajímavě. Drsný příběh založený na skutečných událostech, navíc vyprávěný jedním ze dvou ztracených chlapců. Anotace tvrdí, že "tohle se v reálu stalo". Jenže... V knize není uvedeno, co všechno se tenkrát ve městě Gravina dělo a co si autorka domyslela. Na internetu jsem toho taky moc nenašla, nicméně např. v Rumunsku se prý vážně hledalo. Snažil se někdo ututlat, proč kluci do studny spadli nebo byla policie tak neschopná? Já nevím, ale to spiknutí v knize mi přišlo trochu přehnané. Škoda, že kniha nemá doslov, který by příběh doplnil.
Co mi ale na knize vadilo mnohem víc, byl styl vyprávění. Ze začátku to vypadalo jako dobrý nápad, ale pak mě množství zdrobnělin začalo rušit. Vypravěči je 11 let, ale často se vyjadřuje jako 6leté dítě. Zničehonic ovšem použije složité výrazy, a pak najednou v roli "vševěda" komentuje další osudy postav. Často to celé působí jenom jako snaha vytřískat ze čtenáře co nejvíc emocí. Bohužel na úkor čitelnosti a uvěřitelnosti.
Je to kruté a drsné čtení. I kdyby byla pravda jen část toho příběhu, pořád je to strašné. Mám ale pocit, že zvolená forma knize spíš uškodila. Za mě prostě zklamání.

[Marek]

jednom městečku dojde ke zmizení dvou chlapců (13 a 11 let). Co se stalo? Kdo je pachatelem? Všechno je vyprávěno pohledem jedenáctiletého chlapce, takže to odpovídá stylu vyprávění. Způsob zpracování příběhu se mi líbil. V knize nalezneme také různé tiskové zprávy, které se vztahují k případu zmizení chlapců. Knihu hodnotím na 100 %.

Jedná se o psychologický thriller, který byl pro mě hodně depresivní a smutný. Příběh je inspirován skutečnými událostmi z roku 2006 v jižní Itálii, a to bylo pro mě hodně smutné! Přečteno jedním dechem, nemohl jsem se odtrhnout od knihy. Kniha, která mě hned na počátku vtáhla do děje a já musel zjistit, co se stalo a jak se všechno vysvětlí.

Možná bych našel pár drobností, které by šly vytknout, ale to jsou drobnosti a já musím hodnotit na plný počet hvězdiček. Kdo má rád psychologické thrillery, mohla by se mu kniha líbit, i když je hodně smutná. Dlouhou dobu budu na tento příběh vzpomínat.

[Blančitos]

Anglickou zahradu úplně nevím, jak hodnotit. Když vezmu vyjádření naprosto otřesného chování obyvatel městečka (děti či dospělí), to bylo hodně bravurní, z toho se opravdu zvedal žaludek. Nicméně na druhé straně máme část, kterou popisuje mladší bratr a tam si myslím, že to autorka s dramatizací a hrou na city přehnala.

Plus jsem tedy nepochopila, kam přesně děj událostí umístila, jestli je to ČR či zahraničí, přičemž chování orgánů bylo za mě hodně diskutabilní a ne úplně reálné.

[Veverka]

Příběh jak od Hitchcocka na motivy skutečných událostí z jižní Itálie.
Omezenost malého města ve všech odstínech krutosti. Téma děsivé, zpracování kontrastní v dětském jazyce jak od Poláčka.
Čekala jsem spíše Prameny Vltavy. Sice též kategorie detektivky či thrilleru, ale spíše dekadentní destruktivní absurní společenská novela.

[Livia Vozaryova]

Napriek dosť slabému hodnoteniu sa mi kniha veľmi páčila a to hlavne akým štýlom bola písaná. Počúvala som ju ako audioknihu a ten štýl písania bol pre audioknihu ako stvorený.
Kniha Anglická zahrada mi otvorila oči čo sa týka súdenia rodín na okraji spoločnosti. Nemôžeme od rodičov, ktorí nie sú schopní zabezpečiť deťom a aj samy sebe základné potreby, že svoje deti budú rozvíjať po iných stránkach. Bolo to veľmi ťažké čítanie, lebo rodičia, nech boli akýkoľvek, svoje deti milovali, hľadali, dúfali a nakoniec trúchlili.

[Michaela Petrikovic]

Mrzi ma, ze ma tato kniha nizke hodnotenie pretoze podla mojho nazoru si zasluzi 5* .knihu som precitala a doteraz ma znej mrazi a asi si ju budem dlho pamatat. Velmi dobre napisane.

[Mili L]

Neubránila jsem se slzám. Anglická zahrada je příběh, který bolí. Petra Klabouchová napsala knihu, jež se čte jedním dechem, a přesto si člověk přeje, aby ji vůbec nemusel číst – protože je tak syrová, tak temná a tak skutečná.

Celý příběh sledujeme očima mladšího z bratrů, což dává knize dětsky nevinný pohled na události, které jsou nesmírně kruté. Autorka tento styl vyprávění zvládla mistrně – jazyk i myšlení vypravěče působí autenticky, což jen umocňuje emocionální dopad. Navíc jsou součástí knihy i novinové články a reportáže, které příběhu dodávají realističnost a čtenáře nutí přemýšlet nad skutečnými událostmi, které jej inspirovaly. Sama jsem po dočtení hledala informace, protože mi to nedalo spát.

Během čtení prožíváte chlapcovu bolest, zoufalství, doufáte, že přijde záchrana. Jeho strach i tělesné utrpení jsou vykresleny tak živě, že se při čtení tají dech. Zlomeniny, krev, tma – a nad tím vším nekonečná bezmoc.

Petra Klabouchová touto knihou vystřelila mezi nejlepší autory současné české literatury. Anglická zahrada není jen příběhem, je to hluboký zážitek, který zůstává v mysli ještě dlouho po dočtení. Doporučuji ji všem, kteří se nebojí emocí a silných témat.

Během čtení jsem si nadavala, co to zase čtu.

Můj bookstagram: @booklover_mili

[Pakobylka]

Váhám mezi 3 a 4, dala bych ta 3,5.
Téma je opravdu zajímavé, poměry na malém městě, děsivá představa o tom, co a jak se skutečně stalo a jak je velké množství lidí s naprostou samozřejmostí schopno nechat druhé trpět a zemřít jen pro své vlastní ... pohodlí, pověst, jistoty (?)
To je ta děsivá a mrazivá stránka. Na druhou stranu forma vyprávění mi už přišla trochu přehnaná a hrající na city. Jako čtenáři mi nebylo úplně jasné v jaké časové rovině se nacházíme, co je představa a co skutečnost. Taky popis různých okolností jazykem jedenáctiletého dítěte mě v některých chvílích trochu rušil, respektive nepřišel mi úplně věrohodný.

[Renáta Janotová]

No ... Párkrát, dobře, rozhodně víckrát, jsem chtěla knihu odložit. Ne proto, že by Klabouchová špatně psala, ale proto, že píše tak dobře. Je to napsané z pohledu 11 letého dítěte, které pomalu umírá v hluboké jámě. Tak hrozné věci, které tam jsou napsané. Řekneš si, že je to jenom kniha, ale ono ne, je to podle skutečného příběhu z Itálie z roku 2006. A pak prostě chceš přestat číst, protože prostě není možné, aby to bylo tak hnusné, aby lidé byli tak zlí. Ale možné to je, a proto chceš přestat víckrát číst. Dočetla jsem knihu s největším sebezapřením. A zase nějakou chvíli Klabouchovou nebudu číst.

[Martina]

Unbelievable. This fabrication suggests horrible human error in judgment.
The authority people did not want to find the lost brothers?
The book was different from others, the larger part from the view of the younger brother, a kid's language, it is interesting, but I did not enjoy it so much.
Especially when you know nobody knows exactly what happened.

[Jaroslava Česnohlídková]

4,5*