Kdo pije potmě víno

by Jan Skácel

Jedna z nejvýznamnějších sbírek básníka Jana Skácela.

Genres: Poetry, Czech Literature

88 pages, Hardcover

First published January 1, 1988

About the author

Jan Skácel was one of the best known Moravian poets of the 20th century.

He often juxtaposed the fear stoked by the communist regime in Czechoslovakia and the highly free syntax of the Czech language. His poems are closely connected to the traditions and the nature of the region he lived in, Southern Moravia.

Skácel was the editor of Host do domu, an important magazine on literature, between 1963 and 1969.

Reviews

[Eliska]

Stále jsem nepřišla na to, jak přistupovat k básním, kterým nerozumím. Mám je prostě přejít nebo se vší silou snažit o jakýsi jejich výklad? Tahle sbírka obsahuje jak to, co mě oslovuje, tak právě básně, které naprosto nechápu. Novotvary pana Skácela také mnohdy pochopení neusnadňují. „Tratidla, vročení, kolí či zátopolí.....“ jsou slova krásná, ale nejsem si jistá, zda si je vykládám tak, jak je pan autor zamýšlel. Nevím, zda je to podstatné. Prostě si myslím, že Skácelova poezie asi není pro mě. Ale nevzdávám to, a budu to zkoušet dál.

[martinka]

4,5⭐️

[dzej dzej]

básníkům milosrdný bože
do očí nesyp hvězdný prach
jímá je stejná závrať z výšky
jak pokrývače na střechách

/

a odcházíme stranou krutých střelnic
zlých kolotočů jarmarečních bud
tohoto světa po staré jdem cestě
od nikud nikam nikam odnikud

[Pixie]

Krásné, smutné básně od Klárky k vánocům. / Pořád voní jako svíčka, se kterou byly zabalené. / Čtení básní je pro mě jako vracet se k sobě.

[Anna Wolfová]

/ / /

Hle nepatrné drápky netopýrů
zaťaté do zimního spánku

[LudekLacko]

.. a co jsou staletí a co je vlastně věčnost
než ve vesmíru opuštěný kout
Ve studni času utopil se okov
na dno té studny nelze dohlédnout.

Další z nádherných "smutének" mého nejoblíbenějšího básníka

[Elijah :3]

Brečim KŘIČIM

[a pair of m. c. escher reading glasses]

NÁVŠTĚVY
Zlé laně přicházejí na náš dvůr
přijdou a postojí a krásné hlavy skloní

Neznámý pach nahání jim hrůzu
chutnají strach jak bílý balvan soli

S tlukoucím srdcem dýchají nám do sna
stahují z nebe horké seno hvězd

A když zas odejdou pak nechávají v prachu
otisky ostrých tvrdých kopýtek

Stáda zlých laní chodí na náš dvůr
čekají celou noc odcházejí k ránu

/
aby tvá mince zněla v čase
tak neskonale tak jak zní
únava vody ve fontáně
a římské číslo vročení