Zlo má mnoho tváří. V kriminálních povídkách policisty Davida Urbana se potkáváme se sériovým vrahem, který u svých obětí zanechává figurku tří opic. S policistou, který má v popisu práce chránit, ale dělá opak. S fantomem, který unese manželku doktora Johna Watsona, přítele Sherlocka Holmese. Co je spojuje? Touha po pomstě. Na světě přece není staršího a častějšího motivu pro zločin. Pro vraždu. Vraždu promyšlenou a do detailu naplánovanou, protože jak praví staré přísloví, pomsta chutná nejlépe zastudena…
David Urban se narodil v roce 1973 v Praze, kde žije dodnes. Je šťastně ženatý, má dvě dospělé děti a pár koček. Více než polovinu života pracuje u kriminálky. Mezi jeho zájmy patří četba knih, komiksů i hraní počítačových her. Rád zdolává lezecké stěny a věnuje se lukostřelbě.
Od podzimu roku 2016 začal psát povídky a účastnit se literárních soutěží. Mezi jeho úspěchy patří vítězství v soutěžích kriminálních příběhů Česká lupa 2017 a 2019, finálové umístění v soutěži O cenu havrana 2018 a 2019, Cena České společnosti Sherlocka Holmese pro rok 2019 a Cena společnosti Agáty Christie 2020. Patří mu také vítězství v soutěži scifi povídek O stříbřitělesklý halmochron 2019 a druhé místo v ročníku 2017 a druhé místo v soutěži s hororovou tématikou Rokle šeré smrti 2017. Rovněž vyhrál soutěž o historickou povídku na téma římských legií pořádanou Archeologickým institutem v Mušově.
Autorovi fandím. Hlavně na rovině “české prostředí” to funguje parádně. Holmese a spol. povidky bych vynechala. Příště prosím román, Česko, nějaký drobný bizár a budu šťastná.
Na tuhle sbírku jsem se moc těšila, ale bohužel jsem z ní byla ve finále zklamaná. I když bych dala stranou fakt, že nemám ráda, když si autor půjčuje postavy jiného (slavného) autora a zkouší napsat svůj příběh, tak mě skoro žádná povídka víc nezaujala. Na další knihu od autora už se pravděpodobně chystat nebudu.
David Urban nám v knihe Tři opice predstavuje súbor ôsmych kriminálnych poviedok, ktoré sú tematicky aj štýlovo pestré. Niektoré príbehy nás zavedú do Prahy a jej okolia, iné zas do prostredia klasickej anglickej detektívky.
Úvodná poviedka, ktorá dala knihe názov, je výrazným otváracím textom. Autor v nej známej fráze "nevidím, nepočujem, nehovorím" dáva nový a znepokojivý význam. V zbierke nechýbajú ani poviedky s temnejším nádychom, kde sa realita prelína s mystikou, ako aj sociálnejšie ladené príbehy z prostredia kaviarne či nemocnice. Väčšina textov z pražského prostredia pracuje s motívom pomsty a spravodlivosti, často podaným surovým a nekompromisným spôsobom.
V iných poviedkach sa stretávame s postavou Hercula Poirota a jeho povestnými šedými bunkami, kde autor s rešpektom a nadhľadom vzdáva akúsi poctu odkazu Agathy Christie. V týchto prípadoch nejde ani tak o spletitosť zápletky, ale skôr o vystihnutie atmosféry a šarmu klasickej detektívky, niekedy s úsmevným nadhľadom.
Jednotlivé texty sú síce krátke, no dobre vystavané, s dobrým tempom a často prekvapivými zvratmi. Niektoré fungujú viac na emočnej úrovni, iné zas ponúkajú presne vystavaný detektívny prípad. Okrem toho, že autor píše pútavo a moderne, oceňujem aj jeho pestrosť, nápaditosť a schopnosť prepájať žánre od klasiky, cez psychologickú krimi, až po mystické motívy.
Ak máte radi temnejšie ladené poviedky a oceníte rôznorodosť v rámci krimi žánru, Tři opice vás určite nesklamú. Najviac by som vyzdvihol poviedky Tři opice, Krvavý rok a Panenky. Pre mňa to bola prvá kniha od autora, no rozhodne nie posledná.
Za e-knihu, ktorá bola poskytnutá v rámci spolupráce, ďakujem GRADA Slovakia a Bookport.cz.
Celkem osm kriminálních povídek, které nás zavedou na rozličná místa v různých dobách. Třeba za vrahem, který u svých obětí zanechává figurku tří opic. Nebo za policistou, který má chránit, ale dělá opak. Nebo i za Sherlockem Holmesem a jeho přítelem Watsonem.
Nejsem úplně povídkový typ, mám raději, když se do příběhu mohu ponořit trochu hlouběji, ale i tak jsem si ráda tuhle knížku přečetla. První dvě povídky – Tři opice a Krvavý rok – mě příjemně překvapily. Byly ze života, byly hodně drsné, mělo to spád. U dalších povídek jsem měla již trošku problém, některé mě nezaujaly vůbec, u jiných jsem se až nudila.
Dávám 3/5 protože pro české detektivky mám slabost.
Ikdyž některé povídky byly originální (Tři opice, Krvavý rok) a celkově kniha celkem čtivá. Tak například náměty povídek Superhrdina a Vraždící klauni toho měli podobného víc, než mi na tak útlou knihu přijde vhodné. Obecně mi to chvílemi připomínalo spíš zdařilou slohovku než kvalitní literaturu.
Zajímavé povídky, ale asi mám raději delší formu. Zaujaly mě povídky s Herculem Poirotem a pár dalších. Bohužel zrovna ta úvodní povídka, která dala název celé knize, ta se mi zrovna moc nelíbila. Určitě ale stojí kniha za přečtení.
knížka byla skvělá, jen chvílemi to nebylo nic moc pro slabší povahy. jinak byla čtivá, neskutečně zajímavá a povídky byly originální. určitě doporučuji a přečtu si od autora i jeho nejnovější knížku.
Kniha kriminálních povídek. První dvě, Tři opice a Krvavý rok, se mi moc líbily. Stejně jako trochu hororový příběh Panenky. Superhrdina ve mně zanechal smutek, pocit zmaru. Zbytek mě až tak moc neuchvátil. Takže tak půl na půl.
No hlavní problém asi bude v tom, že já nejsem moc velký fanda povídek. Na mě je to celé moc osekané, což zrovna krimi a detektivkám podle mě moc neprospívá. Trochu jsem sázela na autorovy profesní zkušenosti, ale tohle bylo pro mě prostě málo. První povídka super, dokázala bych si to představit jako celý román, za mě je v tom naprosto nevyužitý potenciál. A pak mi utkvěla podívka Panenky a víc si bohužel ani pořádně nepamatuji. Fan fiction k Sherlockovi je pro mě úplně mimo mísu.