Reinkarnace je potvora – život vám nedá pokoj ani po smrti. Mladá malířka Olívie spáchala sebevraždu, ale takhle si svůj posmrtný život nemalovala! V těle akvarijní rybky Anny putuje po českých domácnostech jako němá pozorovatelka a cynická komentátorka cizích osudů. Kdo se o ni postará? Smutná holčička, jasnozřivá důchodkyně či homosexuální pár usilující o adopci? Dozví se Olíviin psychoterapeut Adam, kým vlastně byla jeho nejzáhadnější klientka? A dá se i v maličkém kulatém akváriu věčně plavat proti proudu?
Veľmi ma baví, keď dostanem od knihy oveľa viac ako očakávam. Román Kto se postará o Annu je pre mňa prekvapením roka, nakoľko som pri čítaní anotácie a pozeraní záhadnej ilustrácie na knihe, som mala skôr pochybnosti. Nemohla som sa viac mýliť. Presne takto si predstavujem súčasný mainstreamový román z našich končín, ktorý osloví masy a je mi celkom ľúto, že som o tejto doteraz takmer vôbec nepočula.
Dokonale mi sadol autorkin čierny humor a nedokázala ma iba rozosmiať, ale aj rozplakať 🥺
Mladá maliarka Olívia sa rozhodne skoncovať so svojím životom, ale vôbec si nepredstavovala, že sa v ďalšom živote "prebudí" v tele akváriovej rybičky, ešte aj tú vodu vždy neznášala! Dostáva meno Anna a v malom guľatom akváriu putuje viacerými domácnosťami a stáva sa nemou svedkyňou životov viacerých ľudí, no v duchu ich krásne cynicky komentuje. Kto sa o ňu postará? Bude to smutné dievčatko s neľahkým osudom, dôchodkyňa od vedľa, rastistický chlapík, ktorému sa nepáči, že syn má "tmavšiu" frajerku, homosexuálny pár snažiaci sa o adopciu či psychoterapeut Adam, pre ktorého bola Olívia najzáhadnejšou klientkou?
Áno, nejaké to klišé sa v knihe objaví, aj stereotypy sa nájdu, všetko odpúšťam. Prosím si viac kníh od Kateřiny Pantovič :)
"Chtěla jsem usnout navěky veků a nebýt. Mělo mě napadnout, že to v mým případe zase skončí nějakým průserem. Tenhle průser ale předčil všechny předchozí průsery o několik galaxií. Asi týden předtím, než jsem se zabila, jsem byla na FuckUp Night. To je takovej zábavnej pořad, kde úspěšný lidi vyprávějí o svých neúspěších. S tímhle bych je všechny strčila do kapsy. "Ahoj, jsem Olívie a posrala jsem hned začátek svojí samovražedný kariéry. Chtěla jsem sa totiž zabít, a místo toho jsem ryba a nějaká cizí holka mě v plastovým pytlíku nese kdovíkam." Lidi by se smáli, až by se za břicho popadali. Největší ironií je, že jsem "bojovnice pestrá" neboli "betta splendens". To jsem si přečetla na akvárku, a kdyby to jenom trochu šlo, musela bych se fakt smát. Všechno jsem vzdala, kapitulovala jsem, napsala dopis na rozloučenou. Spolykala prášky, podřezala žily a zkusila se utopit. A najednou je ze mně BOJOVNICE. Zdálo sa mi, že mi život dělá naschvály, ale oproti smrti to byl úplnej žabař."
Wow, tak toto bolo naozaj velmi pozitivne prekvapenie.
"To jsem si sam sobe poradil jako psychoterapeut ale jak ja bych si pral, aby tu byla nejaka autorita, nejaka vyssi moc, ktera prstem ukaze na jednu stranu a rekne mi, ze to je ta dobra.... Vzdyt my si vybirame mezi dobrem a zlem temer v kazdicke minute nasich dni! Sotva rano rozlepime oci a jdeme si smazit vajicka, musime premyslet, jestli je slepice, ktera je snesla, byla stastna a mela podestylku, jestli se nase ponozky sily v dustojnych podminkach, kdo plati novinare, jejichz clanky cteme ...? Mame naprosto nevycerpatelnou studnu informaci, ktere neustale konzumujeme. Jenze s tou konzumaci informaci je to stejne jako s konzumaci potravin: i kdyz si date tu nejpoctivejsi veceri z tech nejvybranejsich surovin, zapijete ji nejlepsim vinem, a nakonec si date kvalitni - co ja vim- cokoladove sufle, po tom, co to projde vasim telem a vsemi travicimi procesy, je z toho na konci stejne jen hnede, zavanejici, beztvare... no, hovno proste. S tim rozdilem, ze tim se aspon nechlubite, zato svuj svetonazor hrde kricite do sveta."
"Matky a dcery, to nejslozitejsi pouto na svete. Vedel jste, ze existuje dokonce matrofobie? To je strach dcer z toho, ze budou stejne jako jejich matky. Uprimne - to je porad o trochu zdravejsi varianta, nez kdyz jsou matky pro dcery nedostiznym vzorem."
Autorke sa podarilo na malom rozsahu, do kratkych kapitol vtesnat pribeh, ktoremu nic nechyba. Je uderny, zabavny a smutny zaroven. Vsetko v jednom - takych knih je malo.
Konečně! Konečně hrdinka, kterou jsem neměla chuť zabít. Ona to totiž zvládla sama. A přitom mi byla tak sympatická! Kdyby nebyla mrtvá (teda vlastně ryba), zašla bych s ní na kafe. Při čtení mi bylo trochu veselo i trochu smutno, na závěr jsem si skoro poplakala. Hořkosladký, to je slovo, které příběh nejlíp vystihuje. Zkrátka, četlo se to dobře a líbilo se mi to moc!
Je to milé, malé, svižné mileniálské čtení s docela originální zápletkou a způsobem vyprávění. Ale z toho náročnějšího tématu mohla autorka možná vytěžit maliličko víc. Pokud se vám líbil třeba Losos v kaluži od Markéty Lukáškové, tohle vám taky sedne. Přečtete to raz dva za pár dní.
"Můj život je tuhý hovězí a já už vím, že se dojídat nemusí."
Olívie. Mladá krásná malířka. Anna. Rybička Bojovnice. Adam. Psychoterapeut. * Olívie spáchá sebevraždu a jako reinkarnovana akvarijní rybička putuje po českých domácnostech. Kdo se o ní nakonec postará? Malá holčička a její matka samoživitelka a alkoholička? Důchodkyně, která vidí 10 minut do budoucnosti? Nebo třeba nádražní rasistický hlídač, který poslouchá skupinu Ortel? * Já vím, že to bude znít jako oxymoron, ale tahle knížka o sebevraždě a posmrtném životě je tak zvláštně něžná 🖤🙏 ale zároveň sarkastická a cynická. Ale ne tvrdě, ale tak nějak hezky, mile 🙏 I když je to vlastně těžké a smutné téma, tak kniha si s ním pohrává lehce a bezstarostnė.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Skvela, napadita knizka, u ktery muzete brecet, ale i se hodne smat. Moc se mi libi autorcin styl psani a jeji smysl pro humor. V relativne kratkem pribehu nabizi pestrou skalu temat k zamysleni. Pro me objev roku.
Vyborne, svieze, ironicke, aj smutne, ale nie pateticke a zaroven nieco "nase". Z prostredia, ktore pozname, kde nas odkazy na socialisticke maniere nezaskocia. O tazkej teme a napriek tomu s noblesou. Par klise sa najde, ale odpustene je :) Vyborna knizka.
Solidní tři hvězdičky. Kateřině Pantovič se nedá upřít originální téma. Mladá žena Olívie se rozhodne ukončit svůj život sebevraždou, její duše se však přenese do těla akvarijní rybičky. Ta putuje mezi několika domácnostmi, které s lehkou ironií pozoruje a v mezičase vypráví vlastní příběh. První dva pobyty (u holčičky Lotty a u nádražního hlídače Bohouše) jsou zajímavým obrázkem domácností, do kterých by člověk jako Olívie, jak ostatně sama podotýká, jen stěží nahlédnul. V druhé polovině však knize lehce dochází dech. Epizodní pobyt u důchodkyně Máši je bizarní a přesun k Jiřímu je už jen zbytečnou výplní, která má provázat linky dohromady. Příliš mnoho náhodných spojení postav bohužel budí dojem Bábovek Radky Třeštíkové. Přečíst si ji tedy, nebo ne? Pokud nebudete mít příliš vysoká očekávání, stojí podle mě za to, dát jí šanci. Je čtivá, zábavná* a má dobrý závěr. Celou knihu čekáte, jak Kateřina Pantovič vyřeší, že je její hlavní hrdinka akvarijní ryba a ona to zvládla vypointovat opravdu dobře.
* V rámci možností knihy o něčí sebevraždě. Humoristický román to úplně není, na druhou stranu to není ani depresivně zdrcující Viktorie Hanišová.
Byl to moc milý a vlídně sarkastický týden ve společnosti Olívie/rybky Anny. I když na velmi závazné a palčivé téma. Obdivuji autorčinu fantazii, to, jak si s naprosto evidentními všednostmi dokáže s lehkosti pohrát a nahlížet na ne z naprosto nového úhlu, až mi to mnohokrát vykouzlilo úsměv na rtech a hlavou prolétlo: “aha, no jo, a proč vlastně ne?!”. Od Kateřiny Pantovič s dětmi milujeme Jistýnku a asistenčního jednorožce, Kdo se postará o Annu je sice pro nás dospěláky, ale to jí na zdařilosti neubírá ani trochu. Těším se na další počin a děkuji. 🤍🙏🏻
V příští reinkarnaci se nechci dostat do akvárka. Knížka je v rámci možností i celkem vtipná, i k zamyšlení. Má jasný rámec, začátek i závěr, což obzvlášť u těchto neuchopitelných témat oceňuji. A jak vidno, pro sdělení nějakého poselství není třeba popsat 500 stránek. Takže za mě rozhodně palec nahoru. Slovní hodnocení GR odpovídá (really liked it) :)
Absolutne bozi! Prijde mi jako ceskej Murakami, min temnej, vic barevnej, kazdopadne to ve mne vyvolavalo stejny nebo hodne podobny pocity. Ceska tvorba me prekvapuje a tahle kniha v my knihovne proste zustane 🙂 neni to takovejten pribeh, co prectes jednou a staci, ikdyz je to kratly, ma to vsechno a ja ted navzdy budu cumet do akvarek a vzpominat na tuhle knihu
Originální námět (co by mě odradil, ale na doporučení jsem si to dala) a zajímavý myšlenky. Anna (Olívie) ani Adam mě bohužel nezajímali, takže jsem se s knížkou drbala neuvěřitelný dva měsíce. Některý z vedlejších postav by ten prostor utáhli líp, ale plní jen roli převozníků, co Annu sunou k cíli. Vlažným tempem. Pro mě trochu leklá ryb(ičk)a.
4,5⭐️Skvelé. Uletené? Možno. Na zamyslenie? Určite. Vtipné a zároveň smutné? Často. Tato kniha je tak odlišná od iných kníh, ale pritom je veľmi dobrá. Autorka má nesmierne silnú fantáziu, ktorú dokázala ukázať v tejto últlej knihe a zaroveň dokázala poukázať na vážne témy. Výborná kniha, pol hviezdičky však dávam dole kvôli jej krátkosti. Málo mi bolo.
Prijemne rychle a trochu sarkasticke cteni o pribezich reinkernovane Anny je lehkou oddychovkou. Narazky na soucasna spolecenska temata od Ordinace v Ruzove zahrade az po oblibene kavarny typu Monolok urcite oslovi soucasne prazaky. Jen diky tomu je skoda, ze za 10 let kniha bude zastarala. 🖤
Téma reinkarnace me moc neoslovila, i kdyz kniha v sobě skrývá příběhy lidi. Ta me to to bylo takové nemastne neslane, ale jako oddechovka od které člověk nic neočekává dobry. Me to téma asi moc neoslovilo. Jinak se knih četl dobre. Jen jsem ji hodne odkladala a četla na můj vkus dlouho.
Tuhle knihu jsem si vybrala kvůli obálce a anotaci. Fakt mě přišla natolik absurdní, že jsem se rozhodla to zkusit. A bylo to vlastně fajn. Moc pěkně se to četlo, jenom ten konec mě připadal smutný. A bojovnice jsem si vygooglila a jsou to fakt hezký rybky.
Leden a hned takové překvapení. Nečekala jsem, že mě tahle knížka tak dostane. Skvěle vymyšlený a napsaný příběh, vtipný, dojemný, cynický a plný emocí. Doufám, že se brzy dočkáme nějaké další knížky od této autorky.
Určitě bych ji doporučila dál. (Vlastně už jsem to udělala.)
Neotřelý, hry s jazykem, co mě bavily, čtivý, prokládaný myšlenkami a drobnostmi, který vytvořily v knížce takovou filozoficko-uměleckou atmosféru.. a nakonec se mi snad i ta obálka líbí. Alespoň k tomuhle dílu jo 😄
Začínám mít problém rozlišit, jestli knihu napsala Pandí královna, Dívka se žlutým psacím strojem nebo Radka Třeštíková. Po Nespoutané jsem potřebovala trochu nakopnout ke kontinuální četbě a to se povedlo, bohužel ale nezanechala žádnou stopu.
Od autorky moje prvotina, ale hrozně mě to bavilo. Taková příjemná oddechovka s přesahem, zajímavými myšlenkami a i když tam bylo pár pidi klišé, bavilo mě to a určitě si od Kateřiny Pantovič přečtu něco dalšího.
Napriek viacerých ťažkým témam ide o osviežujúce čítanie, kde nie je potrebných veľa slov, aby sme rýchlo a do hĺbky pochopili smútok, ktoré postavy zažívajú, situácie, v ktorých sa nachádzajú a bolesť, ktorú si nesú.
Super to bylo, líbilo se mi, jak byli popsání různí lidi, z různých společenských vrstev. Jak hezky vystižené bylo to, co je vidět navenek a to co je uvnitř, jak se vnímají lidi navzájem a sami sebe. Hrozně snadno se to četlo, ale budu se nad tím zamýšlet dlouho.