‘Cyklus matky’ mě doslova vystřelil ze sandálů. S ‘Cyklem manželky’ mám po prvním přečtení trošku… nechci říct problém, je to stále na pět hvězdiček. Řekněme, že ‘Cyklus matky’ nastavil laťku tak vysoko, že je nepřekonatelná. Jsem zvědavý, jak to budu hodnotit za nějaký čas, až to budu číst znovu.
I druhá kniha s podtitulem Cyklus maželky je pohlcující. Její první část vás ihned vtáhne do děje a přiměje vás hlavní protagonisty milovat i nenávidět. Hodí vás to do 2000 let staré historie a plnými doušky vám to dá ochutnat život římské smetánky za císaře Nerona. Pak se ale vyprávění lehce změní. Místo intrik nastoupí více akce.
Oproti první knize je děj méně sevřený. Už to nejsou jenom intriky v císařském paláci a v domech patricijů. Dějí se zde mnohem větší události, a ty jsou velkolepé, ne že ne. Už zde ale není takové napětí v omezeném okruhu postav. Dojde zde na bitvu v Galii, dojde na požár Říma, ale ty nekonečné intriky a pletichaření z předchozí knihy jsou zde skoro ty tam. Dočkáme se jich zase až na konci knihy.
Postavy z Neronova okolí, které byly v prvním díle odstraněny, zde byly nahrazeny postavami jinými, ale typově naprosto stejnými. V druhé knize dostává větší prostor Lucius Murena a ukazuje se, že ani on, tváří v tvář všem událostem, nedokáže zůstat jenom kladným hrdinou. Je zde ale také spousta odboček k osudům lidí, kteří se v příběhu jen mihli, a kteří pomáhají vykreslit celou tragickou velikost požáru Říma.
Docela mě v této knize rozčilovaly vysvětlující obdélníky, které obsahovaly buďto text vypravěče, dokončení řeči z předchozího panelu, a nebo popis kde jsme, či na jakou osobu se děj zrovna zaměřuje. Občas to bylo nadbytečné a občas se těžko rozlišovalo, o co jde.
Kresba je opět famózní a celostránkové pohledy na Řím vyrážejí dech.