Karel Čapek mluví mnoha hlasy. Některé se modlí, některé rouhají, některé řeší věci jakoby zcela neduchovní. Některé jsou hlasy postav, některé vypravěčů. Někdy mluví autor mladě bouřlivý, někdy dozrále usazený, někdy tragicky prohloubený blízkým koncem. Z těch hlasů by bylo možné sestavit mnoho knížek. Skoro modlitby jsou sebrány napříč hlasy, žánry i vývojovými etapami tak, aby se s nimi nemodliči mohli modlit a kostelní nechodiči si k nim chodit pro útěchu.
Knihu sestavil a glosoval Martin C. Putna, který se zaobírá duchovními dějinami evropskými i českými, také napříč konfesemi a žánry.
Karel Čapek is one of the the most influential Czech writers of the 20th century. He wrote with intelligence and humour on a wide variety of subjects. His works are known for their interesting and precise descriptions of reality, and Čapek is renowned for his excellent work with the Czech language. His play R.U.R. (Rossum's Universal Robots) first popularized the word "robot".
Tohle se špatně hodnotí. Je to kniha, po které bych, nedostat ji, spíš nesáhla. (Podezřívám svou maminku, která je nejspíš přesvědčena, že mé náboženské odpadlictví neznamená naprostý odklon od boha. Myslím (ale nevím to jistě), že nemá pravdu. Asi je matoucí, že mě víra fascinuje, možná proto, že ji nemám. A tím nemyslím nutně jen tu katolickou, ve které jsem vyrostla.)
Varování: následující text není úplně koherentní.
Nemám Čapka nějak moc načteného, takže spousta úryvků pro mě trochu postrádala kontext. S některými Putnovými glosami jsem souzněla, s řadou ne. (A, to samozřejmě musí být řečeno pro to, jak blbý je to vtip, některé mi byly putna.) Ještě někde v polovině jsem se přikláněla k hodnocení oukej, protože cherrypicking a protože jsem ignorant. Pak jsem ale postupně naznala, že i když je to, co je pro mě zajímavější, čili Čapkovy texty, notně a nutně okleštěno, vlastně mi to dává nějakou látku k zamyšlení, a přiklonila jsem se k lepšímu hodnocení. A to i když některé mé úvahy byly, jestli je opravdu potřeba hledat víru za každým náboženským odkazem. Myslím, že nejen pro mě je křesťanská/katolická náboženská tradice věcí, ke které se nějakým způsobem hlásím kulturně, aniž bych s ní zcela souzněla.
(Pro jistotu dodávám, že souzním se základními myšlenkami křesťanství, jako že si lidi mají odpouštět a být k sobě hodní, ne s katolickou církevní tradicí, která se v řadě svých představitelů od podstaty své víry dost zásadně vzdaluje.)
Pouzivala som tito knihu v ramci vwcwrneho ritualu a naozaj s chutou som si vecer citala ministranku. Zistila som, co vsetko od Capka nepoznam a chcela by som. A velmi sa mi pacili “dovetky” pana Putnu, velmi citlivo pisane bez zbytocneho vychvalovania sa, co on vsetko o autorovi vie. Fakt krasa ❤️
Čapka mám rád, takže je mi trošku ouzko, když mu mám dát podprůměrné hodnocení, ale musím. Ač tahle knížka bude jistě v křesťanských kruzích rezonovat, mám s ní docela zásadní problém. Autor (katolík Putna) si prostě jen vyzobal všechno, co aspoň trochu vypadá, jako by Čapek byl věřící, a naskládal to vedle sebe.
Ač jsem toho patrně zdaleka nečetl od Čapka tolik jako Putna, volil bych v tomhle případě mnohem méně silnou interpretaci. Podle mě byl Čapek především humanista. A to, že se někdy vyjadřoval náboženskými obraty a slovníkem, je prostě dobou, ve které působil a tehdejším diskurzem.
Putna, mám ten dojem, to vidí naopak. A bohužel tomu podřizuje i své "glosy" k jednotlivým úryvkům z čapkových textů, kdy například na jedné straně nemá problém výroky postav brát jako názor autora, aby na druhou stranu, když se mu to nehodí, naopak vyhlásil, že to jen plácají postavy jeho románu (viz sekce "víra). Nebo v jiném případě cituje dlouhý úryvek o Masarykově (!) víře, který doplní glosou: "Čapek samozřejmě nemluví o víře vlastní, nýbrž o víře Masarykově. Jak již řečeno: Cudný Čapek."
Trošku zavádějící název, nepřijde mi to úplně jako duchovní literatura. U většiny úryvků i komentářů jsem si říkala "k čemu mi to je". Nesedly mi témata ani zpracování.