Poslední Herrmannovic holka, Cesta do Terezína

by Eva Herrmannová

200 pages, Hardcover

Published January 1, 2020

Reviews

[Adri Dosi · Rating 5 out of 5]

Poslední Hermannovic holka je biografií a šlo by to zařadit i do pamětí národa. Autorka píše o svém životě. Kniha je dobře napsaaná, štivá, i když může se jevit i trochu matoucí a chaotická, ale já se v ní orientovala. Nevím, zda nebude náročnější pro ty, kteří neznají Slezsko, Osoblahu a Opavu... je to zajímavé už z tohoto hlediska.. měla jsem vše před očima..
Jedinečné je to proto... že jde o biografii rodiny, která patřila k elitě a dodnes je známá pro svou existující firmu Hermann Vogel... V Opavě dodnes ten název zní, stejně i jako stojící obchoďák.
Ona sama se nakonec dokonce stala i ředitelkou opery Národního divadla a celý život se kolem divadla dost významně motala a dost ho ovlivnila. Sama si ale prošla Terezínem. Kniha je útlá, ale má to docela dost dobře zmapováno.. příběh rodiny
Ano, stojí to za přečtení

[Eva Francova · Rating 4 out of 5]

Autorčiny vzpomínky na dětství, které ji skončilo ve 14 letech a byla odvedena do Terezína. Vyrůstala v bohaté rodině židovského obchodníka a rakouské zpěvačky. Ač byla rodina položidovská, i tak musela čelit mnoha omezením, která zavedli nacisté.
Paní Herrmannová nakonec vystudovala hudební a operní režii a od roku 1991 šéfovala opeře Národního divadla.

Tato knížka, ač popisuje hrůzy, které se u nás děly během druhé světové války, je velice milá. Celou dobu mi to přišlo, jako když mi babička vypráví své zážitky z dětství. V knize jsem čekala, že bude popsán celý život autorky, ale je tu vyprávěna doba pouze do jejich 16 let. Poslední kapitolu o jejím dalším životě napsal Jan Dehner. V této kapitole se však píše pouze o pracovních úspěších paní Herrmannové.

V knize je historie pěkně vysvětlena a i doba, kterou autorka strávila v Terezíně, je napsána decentně, takže tuto knihu bych doporučila i větším dětem, aby se dozvěděly více o tom, co se tenkrát dělo. Určitě zajímavá kniha.

[Zany · Rating 3 out of 5]

v poslední době jsem přečetl povícero osobních vzpomínek přeživších holocaustu, takže mám s čím srovnávat. Eva Herrmannová se od většiny z nich odlišuje mimo jiné i tím, že pocházela z dobře situované rodiny, většina ostatních byla spíš ze skromných poměrů. Těžiště knihy je v dětství autorky době první republiky a prvních letech Protektorátu, doba strávená v Terezíně je zmíněna už jen letmo na pár stránkách. Závěr knihy od Jana Dehnera líčící práci Herrmannové v divadle v devadesátých letech už byla podle mého názoru zcela zbytečná, k tématu se nehodící.