V zapadlé jihočeské vesničce se před čtrnácti lety odehrálo něco, o čem Eliščina matka už nikdy nechtěla mluvit. Dospělá Eliška se teď vrací, aby dávné události pochopila. Po jejím příjezdu však zmizí mladá žena a další je zavražděna. Spojitost zločinu se starým nevyřešeným případem nakonec přivede na scénu Josefa Bergmana. A kriminalista během pátrání po vrahovi zjišťuje, že místní před ním tají temnou minulost i vlastní skříně plné kostlivců.
Tohle bylo super! Detektivka, která mě chytla tak, že jsem jí přečetla na jeden zátah. Zajímavý postavy, který nepůsobí jako skupinka karikatur. Do konce jsem nevěděla, jak to dopadne.
Knížka, která není úplně blbá, ale odpočinete si u ní.
Josef Bergman už po několikáté na stopě... je to příjemné, odpočinkové, dobře se to čte či poslouchá... může navnadit k návštěvě nějakého místa či regionu, ale to asi vše.... Takže taková relexace pro stresové dny ;)
Tohle bylo poprvý po hodně dlouhý době, co jsem četla něco od českýho autora/autorky, a podruhý něco od Klevisový. A rozhodně to nebude naposledy! Nemohla jsem se od knížky odtrhnout, přelouskala jsem jí za 3 dny. Konec mi přišel takovej nemastnej, neslanej, ale zase je fakt, že jsem ráda, že v tom autorka nehledala nějaký složitosti.
Začala jsem přes léto trpět nedostatkem detektivek, takže jsem znovu sáhla po prověřené sérii s detektivem Bergmanem. Mám ráda popisy českých reálií a míst, stejně jako českých povah. Klevisová mi v tomto ohledu připadá dost autentická a i tady to klaplo. Nebyla jsem ale tak napjatá jako u předchozích dílů a stále mě mrzí, že postavy vyšetřovatelů i v osmém dílu série působí zbytečně ploše.
Chtěla jsem zkusit, co všichni na té Klevisové mají. Ze začátku mi to přišlo takové šíleně naivní, ale v průběhu mě postavy chytly, hlavně asi Eliška a Hokr. I děj byl docela zajímavý a Hůrka si mě získala. Na rozdíl od totálně nemastného, neslaného vyšetřovatele Bergmana, nevýrazného a nezajímavého asi jako jeho jméno. Nudnějšího detektiva jsem asi nepotkala…
no čo ine napísať, tieto knihy od Klevisovej sa čítajú samé. tie deje, postavy a prostredie. autorka vie čo robí a robí to príšerne dobre. nikdy ma snad nesklame.
séria s Bergmanom sa stala mojou obľúbenou, a vždy ma dokáže vytrhnúť z reality a ponoriť sa do deja.
Že by česká Shari Lapena? Drak spí je mé první setkání s autorkou a nelituji. Lituji jen toho, že jsem se k jejím knihám nedostala dříve. Na Databázi knih má tato kniha hodnocení 90 % od 1 132 lidí! . Proč přirovnávám Michaelu Klevisovou k Shari Lapeně? Mají totiž pár podobných prvků. Shari svá díla zasahuje do předměstí, Michaela zase (alespoň v tomto případě) na vesnici. Jasně, tohle není stejné, ale v obou prostředích se nachází skupina lidí, okolo kterých se celý příběh točí. Jsou buď podezřelí, nebo svědci určitého činu. Většinou nějaké vraždy. A že je těch postav hodně. A tím myslím opravdu hodně. Vždycky, když čtu knihy Lapeny, musím si všechna jména vypsat a přidat k nim i stručnou charakteristiku a vzájemné vztahy. U knih M. Klevisové to budu dělat také. Občas jsem se v nich ztrácela. Dalším společným prvkem autorek je skvělá promyšlenost. Záměrně nepíši dokonalá, protože jsou tu tací, kteří pachatele odhalí. Já mezi ně nepatřím. I Klevisová mě naprosto dostala. Měla jsem podezřelých spoustu a každou chvíli je měnila, ale skutečného pachatele jsem neodhalila. Byla bych příšerná vyšetřovatelka. . Drak spí se odehrává v jihozápadní vesnici, kam se po 14 letech vrací již dospělá Eliška, aby se dozvěděla o minulosti své matky. Ta před nedávnem zemřela a její dcera chce zjistit, proč na chatu přestaly jezdit. Přijede nevhod, jedna dívka se pohřešuje a další je nalezena mrtvá ve stodole. Byla to nešťastná náhoda, nebo vražda? To na místo přivede vyšetřovatele Bergmana a Sylvii. Aby toho nebylo málo, během vyšetřování přijdou na další záhady některých obyvatel.
Cetla se krasne. Vysetrovani melo velkou cast knihy. To hodnotim velmi kladne. Ale rada bych pani autorce prozradila, ze existuje neco jako 5.pád - oslovujeme, volame. Prece neni mozne, aby kazda postava neumela nikoho spravne oslovit. A bylo to tam jen same “Pane Ptacek!, Pane Bergman, Pane Malina”. Au. Trpim.
Ok, uznávam, Klevisovej spracovanie tém je ojedinelé. Uveriteľnou psychologizáciou, zasadením vraždy do chodu bežných dní a dôrazom na ženské postavy sa v mnohom podobá Christie. Zločiny nie sú písané graficky, chvalabohu, a aj keď autorka píše podľa svojho vzorca, určite prináša osvieženie do natoľko schematického žánru. Je nutné vyzdvihnúť jej citlivé tematizovanie prírodných koloritov opustenejších českých vidiekov. Jej mnohé diela sú vďaka tomuto aspektu neskutočne atomosférické, autorka nenápadne vsúva zabudnuté historicko-politické súvislosti, folklór či dialekt, pričom samotný zločin tvorí dynamickú barličku. Autorka teda nenudí, zároveň však v jej knihách čitateľ nájde aj pridanú hodnotu. Záverečné knihy série, ako napríklad aj táto, sú slabšie. Za prečítanie určite stojí Prokletý kraj, aj keď ide o knihu stojacu samostatne, všetky vyššie spomenuté pozitíva sü v nej umocnené. Nuž, som príjemne prekvapená. Detektívka vydaná v Motte zrejme hovorí sama za seba, nevraviac, že ženské písanie v mužskom žánri vždy poteší.
Opět se potvrzuje, že Klevisová detektivky neumí. Případ je naprosto banální, ale co mě stále láká číst další její knihy je to, jak umí vystavět všechny kulisy a popsat místa i postavy tak, že máte pocit, že je všechny už roky znáte a žijete tam s nimi. Tenhle cit pro popis je dar a proto ji budu číst dál a dál a zároveň budu doufat, že se třeba jednou naučí i ty detektivní případy, aby byly zajímavější.
Klevisová nás tentokrát zavádí do malé osady v bývalých Sudetech, kde došlo k vraždě mladé ženy a zdá se, že tato vražda možná souvisí s vraždou jiné mladé ženy, která se odehrála před 14 lety.
Prostředím mi kniha připomínala Šumavu a její zaniklé obce, kde to mám moc rád, takže mi to vyprávění bylo blízké.
Chvilku mi trvalo, než jsem si udělala jasno v postavách (a asi se mi to úplně nepovedlo). Ale jako každovečerně – jsem nadšená a chci další díly.
Jen jsem nepochopila, proč by si s sebou někdo bral skoro vybitý telefon, když leze večer po žebříku na půdu, a v ruce drží talíř se svíčkami (s. 86, 87, 91, 332). To leze nahoru a v jedné ruce má talíř se svíčkami a v druhé mobil? Nebo má pyžamo s kapsou (s. 95)?
Nejsem si úplně jistá, jestli Hodina pravdy na konci byla opravdu nutná.
Nechápu, proč poslední strana kapitol není očíslovaná.
s. 83 holinami.. s. 322 dikatfon s. 340 „- a tak
špatné dělení slov - s. 250, 297 uvozovky - s. 320
This entire review has been hidden because of spoilers.
České detektivky jsem nikdy úplně nemusela, oproti tem severskym nebo z anglo-americkeho prostředí mi přišly nezajímavé a paradoxně i takové málo uvěřitelné. Nic od Michaely Klevisove jsem před tím nacetla, ale zaujaly mě dobre recenze na její poslední knihu a líbil se mi i fakt, že postava hlavního detektiva tam nerozjizdi nějaký vlastní příběh, kvůli kterému je nutné čist knihy popořadě. A teda tohle bylo velmi příjemné překvapení. Detektivní linka byla stejně důležitá jako dejme tomu ta společenská, bylo to napínavý, postavy plastické, líbilo se mi zasazeni deje do oblasti Ceske Kanady. Na zadek sem si z toho úplně nesedla, ale 4* si to pro mě zaslouží.
Za mne poctivé čtyři hvězdičky za detektivní příběh, který se hezky četl a u kterého jsem se příjemně odreagovala. Sáhla jsem po něm nalákána místem děje a dostala jsem přesně to, co jsem si od něj slibovala. Pátá hvězdička se ale utopila v blatech: na to, že románová Hůrka čítá jen pět chalup a je zalidněna hrstkou lidí, se mi aktéři příběhu - hlavně ti mužští, Gus, Kamil a Tony - pletli dohromady. Navzdory tomu je to ale povedená detektivka, kterou ráda doporučím všem, kdo nezavrhují tento žánr, zároveň ale nebaží po krvi a drsných mordech severských autorů.
Knihy této autorky se u nás v knihovně velmi půjčují, tak jsem si řekla, že jí musím taky vyzkoušet. A mile mě překvapila. Líbilo se mi, že se děj odehrává v Čechách, protože už mám těch Holgrenů, Joonů a Stiegů trošku plné zuby. A atmosféra jihočeské vesnice mi silně připomínala vesničku, kam jsem jezdívala jako dítě k babičce. Líbil se mi i způsob vypr��vění, který je jak psala Lewis3 opravdu něco mezi psychologickým románem a detektivkou. Ale bylo to fajn.
Příjemný překvapení. Nečekala jsem moc, protože knižní hity instagramu mě většinou zklamaly, ale tohle byla trefa. Hezky vykreslený vztahy malý vesnice, kde se postupně odkrývají letitý nánosy bahna "co si kdo kde s kym". Celý vlastně banální a obyčejný jako asi většina vražd a v záplavě těch knižních magorů, c mají všechno děsivě propočítaný a promyšlený, vlastně strašně osvěžující.
Taková klidná česká detektivka. Nic víc, nic míň. Vše tak nějak klidně plyne a je to vlastně dobře. Po trošku slabší knize bez Bergmana, je tady pražská mordparta zase zpátky. A opět se nevyšetřuje v Praze ale tentokrát na Šumavě. Kdo chce normální čtení bez krve, hrůzných způsobů vražd, tak si rozhodně přijde na své.
Musím říct, že jsem fakt ráda, že jsem dala Klevisové nedávno znovu šanci, protože fakt umí psát. Neskutečně čtivá detektivka, prostředí českého venkova, propracované postavy. Je super, že v našich českých reáliích nejde po nějakých senzacích a psycho vraždách, ale jede na vlně takových těch rodinných a spíš vztahových vraždách, to mě ba. Takže rozhodně příště v knihovně beru další.
Příjemně strávený čas s velmi čtivou detektivkou, po které jsem vlastně sáhla úplně náhodou.
Postavy i prostředí opuštěného koutu České Kanady mě zaujaly, skoro jsem se nemohla odtrhnout.. takže i drobné nesrovnalosti (na které ale narazím úplně vždycky) mi závěr nijak nezkazily.
Od Michaely Klevisové je to už několikátá přečtená kniha a rozhodně jedna z nejpovedenějších.
Já nevím, no. Asi jsem čekala dle recenzí víc…Vyvrcholení knihy bylo příjemné, ale více jak první polovina knihy byla vážně nuda. Kdybych neslyšela na knihu chválu, tak jí asi odložím a nebudu věřit ve vývoj. Nejvíc mi vadily dle mého názoru nezáživné dialogy. Někdy jsem měla až pocit, že čtu nějaký přepis rozhovoru dvou náctiletých děvčátek. Místy extrémně naivní.
Skvělá detektivka z prostředí malé osamělé vesničky, kde současná vražda může být propojená s minulostí. Opět krásně převyprávěná sonda do života lidí na malé vsi, jejich osudy a přání. Až mi bylo líto, že se na konci nedočtu, jak to s těmi lidmi dopadne dál :-D
Super knížka. Všem doporučuji, je to zážitek :) Čtení je pohodové, zápletka není překombinovaná. Ocenil jsem skvělé vykreslení postav a atmosféru klidného venkova, kde má každý své tajemství. Díky krásně vykreslenému prostředí, má člověk pocit, že to tam opravdu zná.
Lepší než předchozí díly...ale...zezacatku skvěle napsané, každá postava má své tajemství, zajímá vás,co se stalo,jak to bylo..konec bohužel zklamání. Jakmile se objeví Bergman, začne pátrat, děj nějak upadá.
4,9🌞/5🌞 Ani nevim proč tomu nedám těch pět, a jinak jsem právě psala referát na tuhle knihu v rámci povinné četby o 500ti slovech, takže po mě nechtějte abych to opakovala ještě na goodreads. Kdyžtak se podívám na Teams.
This entire review has been hidden because of spoilers.
neskutečně čtivě napsaný, postavám vidíte do hlavy a chápete motivace jejich činů. nemohla jsem se odtrhnout a opravdu jsem skoro až do dočtení netušila, jaký bude rozuzlení