What do you think?
Rate this book
Zážitky z karantény
I když se svět do pekel řítí, tak lze pořád šťastně žíti!
Co si počala Halina Pawlowská, když ji koronavirová karanténa na tři měsíce uvěznila v jedné domácnosti s dcerou, zetěm, vnukem, přítelem, tchyní, synem, sestřenicí a dvěma psy? Začala si vést deník o tom, jak bez úhony přežít i situace, které jsou na zabití!
Co si počala Halina Pawlowská, když ji koronavirová karanténa na tři měsíce uvěznila v jedné domácnosti s dcerou, zetěm, vnukem, přítelem, tchyní, synem, sestřenicí a dvěma psy? Začala si vést deník o tom, jak bez úhony přežít i situace, které jsou na zabití!
201 pages, Hardcover
Published January 1, 2020
4 people are currently reading
14 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 11 of 11 reviews
July 8, 2021
Knižku mi požičala kolegynka Alenka. Vraj sa mi možno zapáči, ale nedáva tomu veľkú nádej, lebo ani jej neter nezaujala. A mala pravdu. Za tie roky, čo sme spolu strávili v jednej kancelárii, ponúkali sa dobrotami, rozprávali o rodine, o knihách, o varení, o plánoch do budúcnosti, tak si už navzájom poznáme knižný vkus a jedna druhej odporúčame knihy, filmy, seriály. Teda, už si nebudeme... Nemôžem uveriť, že je to už mesiac, čo tu Alenka nie je... Stále smútim, už sa mi nedá predstierať, že je na dlhej dovolenke, lebo veci a kvety tu už nemá... Stále myslím na jej rodinku, ako to zvládajú, objímam na diaľku a prajem veľa síl...
Toto je teda posledná knižka, ktorú mi odporúčala, možno preto, že vystihovala plynutie života v karanténe... Drobné radosti, nekonečné varenie a radosť stretnutia, keď už sa stretávať dalo. Je to typická Halina a jej zážitky sú možno na jedno kopyto, niekedy preskočí z témy na tému zdanlivo nesúvisiacu (ako žena je však dokonale chápem) a v závere je kvázivtipný veršík. No človek dostane presne to, čo pozná... aj vtipné, aj všedné situácie, niekedy sa opakujúci stereotyp, zmení sa len recept. Tieto fejtóny mne osobne prídu dosť podobné, ale sú kratučké a keby som ich čítala s pauzami a nie naraz, tak si ju možno užijem viac. A tipy na to, čo variť, asi poteší viac ľudí. To je vlastne aj zámer. Myslieť pozitívne v ťažkých časoch... a prípadne navariť, či napiecť niečo dobré.
Toto je teda posledná knižka, ktorú mi odporúčala, možno preto, že vystihovala plynutie života v karanténe... Drobné radosti, nekonečné varenie a radosť stretnutia, keď už sa stretávať dalo. Je to typická Halina a jej zážitky sú možno na jedno kopyto, niekedy preskočí z témy na tému zdanlivo nesúvisiacu (ako žena je však dokonale chápem) a v závere je kvázivtipný veršík. No človek dostane presne to, čo pozná... aj vtipné, aj všedné situácie, niekedy sa opakujúci stereotyp, zmení sa len recept. Tieto fejtóny mne osobne prídu dosť podobné, ale sú kratučké a keby som ich čítala s pauzami a nie naraz, tak si ju možno užijem viac. A tipy na to, čo variť, asi poteší viac ľudí. To je vlastne aj zámer. Myslieť pozitívne v ťažkých časoch... a prípadne navariť, či napiecť niečo dobré.
January 2, 2025
Miluju Halininy knížky!🫶🏽 Jestli potřebujete něco krátkého, co pobaví, tak Halina je ta volba😊 původně jsem to chtěla stihnout dočíst ještě minulý rok, ale nechtěla jsem to lámat přes koleno, nechala jsem to a užila jsem si to mnohem víc😌
September 24, 2020
Stará dáma vaří jed a je trapná, trapná, trapná...
Chtěla jsem zjistit, jestli a kam se autorka posunula. Ale jako slušně vychované děvče se to ostýchám říct nahlas.
Více či méně (spíš vůbec) rádobyvtipné historky ze života, zaplácané jídelníčkem typu „namazali jsme si na rohlík tuňákovou pomazánku a k obědu budou špagety“.
Jako každovečerně včetně trapných veršovánek.
Nenašla jsem v tom ani vtip, ani nadhled, prostě nic.
Celé je to o tom, jak hysterická HP vaří (Nebaví ji to. I když podle s. 101 je pozitivem, že vaří s dcerou...), zatímco její život je v troskách a venku číhá smrt. Nedokáže být sama, nedokáže být s rodinou, nedokáže se zabavit. Její dny probíhají asi takhle – do deseti se válí v posteli, snídaně, vaření oběda, kafrání s kamarádkami po telefonu, psaní, televize. A do toho spousty chlapů, kteří ji chtějí.
Jediná HP byla v dobrovolné karanténě, aby chránila své blízké (a sebe). Jedině ona vařila „z trvanlivých potravin, které jí už lezou krkem“. Neměli čerstvý chléb, neb nákupy nechávali 72 hodin za dveřmi. Sice má domácí pekárnu, ale přece nebude péct každý druhý den chleba, že jo. To by si nemohla stěžovat. Přesto s. 181 – pozitivem je, že našla zalíbení každý den péct chleba.
A neustále fňuká, jak se do ničeho nevleze. Zatím si to nedala do souvislosti s tím, že neustále jí, a tvrdí, že po kousku něčeho přibere pět kilo.
Neudrží myšlenku.
15. května
Vytočila ji proradná tchyně, protože nedodržuje karanténu a převzala si důchod bez roušky a potřásla pošťačce rukou. Oni všichni jsou tak disciliplinovaní a ona takhle.
Ale 17. května dostala mail od ctitele, se kterým se setkala v únoru na večírku.
s. 173 chce mě pozvat na kávu k němu domů na zahradu. Že nebudeme mít roušku a budou mezi námi dva metry. Ta nabídka se nedala odmítnout.
Aha.
s. 180 20. května a zatím jsme z domova nevystrčily ani nos
s. 132 Neměla jsem pocit celou tu dobu karantény, že mě někdo spoutal.
Tak na co si do teď stěžovala?
s. 183 Mé poslední měsíce plynuly pravidelně, ani chvilku jsem se nenudila, neměla jsem pocit frustrace a bavilo mě sedět nad počítačem a snažit se do veselých slov formulovat své pocity a myšlenky.
Tak to jí předchozí část knihy někdo ukradl a přepsal.
s. 69 konec“ Jen
špatné dělení slov - s. 20, 42, 69
Chtěla jsem zjistit, jestli a kam se autorka posunula. Ale jako slušně vychované děvče se to ostýchám říct nahlas.
Více či méně (spíš vůbec) rádobyvtipné historky ze života, zaplácané jídelníčkem typu „namazali jsme si na rohlík tuňákovou pomazánku a k obědu budou špagety“.
Jako každovečerně včetně trapných veršovánek.
Nenašla jsem v tom ani vtip, ani nadhled, prostě nic.
Celé je to o tom, jak hysterická HP vaří (Nebaví ji to. I když podle s. 101 je pozitivem, že vaří s dcerou...), zatímco její život je v troskách a venku číhá smrt. Nedokáže být sama, nedokáže být s rodinou, nedokáže se zabavit. Její dny probíhají asi takhle – do deseti se válí v posteli, snídaně, vaření oběda, kafrání s kamarádkami po telefonu, psaní, televize. A do toho spousty chlapů, kteří ji chtějí.
Jediná HP byla v dobrovolné karanténě, aby chránila své blízké (a sebe). Jedině ona vařila „z trvanlivých potravin, které jí už lezou krkem“. Neměli čerstvý chléb, neb nákupy nechávali 72 hodin za dveřmi. Sice má domácí pekárnu, ale přece nebude péct každý druhý den chleba, že jo. To by si nemohla stěžovat. Přesto s. 181 – pozitivem je, že našla zalíbení každý den péct chleba.
A neustále fňuká, jak se do ničeho nevleze. Zatím si to nedala do souvislosti s tím, že neustále jí, a tvrdí, že po kousku něčeho přibere pět kilo.
Neudrží myšlenku.
15. května
Vytočila ji proradná tchyně, protože nedodržuje karanténu a převzala si důchod bez roušky a potřásla pošťačce rukou. Oni všichni jsou tak disciliplinovaní a ona takhle.
Ale 17. května dostala mail od ctitele, se kterým se setkala v únoru na večírku.
s. 173 chce mě pozvat na kávu k němu domů na zahradu. Že nebudeme mít roušku a budou mezi námi dva metry. Ta nabídka se nedala odmítnout.
Aha.
s. 180 20. května a zatím jsme z domova nevystrčily ani nos
s. 132 Neměla jsem pocit celou tu dobu karantény, že mě někdo spoutal.
Tak na co si do teď stěžovala?
s. 183 Mé poslední měsíce plynuly pravidelně, ani chvilku jsem se nenudila, neměla jsem pocit frustrace a bavilo mě sedět nad počítačem a snažit se do veselých slov formulovat své pocity a myšlenky.
Tak to jí předchozí část knihy někdo ukradl a přepsal.
s. 69 konec“ Jen
špatné dělení slov - s. 20, 42, 69
December 15, 2025
Kniha nabízí přesně to, co slibuje už svým názvem – drobné postřehy, historky a situace z období karantény, nahlížené optikou jedné rodiny a typického humoru Haliny Pawlowské. Vracím se díky nim k momentům, které jsou důvěrně známé snad každému, kdo toto období prožil. Někdy pobaví víc, jindy méně, ale celek působí civilně a autenticky, bez snahy o umělé přikrášlování reality.
Autorka zůstává věrná svému stylu, založenému na lehké ironii a pozorování každodenních drobností. Ne všechny texty mají stejnou sílu a občas jsem měla pocit, že se jednotlivé situace slévají do podobného tónu, což může vést k určité jednotvárnosti. Na druhou stranu je právě tahle nenucenost a obyčejnost tím, co knize dodává přirozený charakter.
Jako oddechové čtení kniha funguje spolehlivě – neurazí, nenutí k hlubším úvahám a nesnaží se o víc, než čím je. Nenadchne, ale ani nezklame, a pokud hledáte lehké, nenáročné čtení, které připomene nedávnou zkušenost s lehkým nadhledem, splní svůj účel.
Autorka zůstává věrná svému stylu, založenému na lehké ironii a pozorování každodenních drobností. Ne všechny texty mají stejnou sílu a občas jsem měla pocit, že se jednotlivé situace slévají do podobného tónu, což může vést k určité jednotvárnosti. Na druhou stranu je právě tahle nenucenost a obyčejnost tím, co knize dodává přirozený charakter.
Jako oddechové čtení kniha funguje spolehlivě – neurazí, nenutí k hlubším úvahám a nesnaží se o víc, než čím je. Nenadchne, ale ani nezklame, a pokud hledáte lehké, nenáročné čtení, které připomene nedávnou zkušenost s lehkým nadhledem, splní svůj účel.
September 24, 2020
Kdybych to měla shrnout citátem, nezáváhám ani na okamžik: „Víš co, Sašo? Jdi do...“
Tady je vidět, jak je autorka opravdu stará.
Celá knížka je o tom, že je doma v karanténě. A nedokáže vydržet sama se sebou, se svou rodinou, všechno je špatně a ještě se bojí, že umře.
Není to milé, není to vtipné, je to otravné kafrání důchodkyně. Která navíc neví, co psala o stránku před tím. Na jedné stránce se hroutí z toho, že tchyně přebírá důchod bez roušky, když oni tak dodržují karanténu, za dva dny jde na rande s nějakým chlápkem, bez roušky, jen tak.
Co by tak chudina dělala, kdyby byla sestřička/prodavačka/lékárnice/cokoliv dalšího a musela chodit do práce?
Taky nechápu, jak může vařit těstoviny hodinu a tři čtvrtě, když normální smrtelník to zvládne za polovinu času.
Tady je vidět, jak je autorka opravdu stará.
Celá knížka je o tom, že je doma v karanténě. A nedokáže vydržet sama se sebou, se svou rodinou, všechno je špatně a ještě se bojí, že umře.
Není to milé, není to vtipné, je to otravné kafrání důchodkyně. Která navíc neví, co psala o stránku před tím. Na jedné stránce se hroutí z toho, že tchyně přebírá důchod bez roušky, když oni tak dodržují karanténu, za dva dny jde na rande s nějakým chlápkem, bez roušky, jen tak.
Co by tak chudina dělala, kdyby byla sestřička/prodavačka/lékárnice/cokoliv dalšího a musela chodit do práce?
Taky nechápu, jak může vařit těstoviny hodinu a tři čtvrtě, když normální smrtelník to zvládne za polovinu času.
February 5, 2021
Kdo by to byl řek, že v roce 2021 budu číst Halinu Pawlowskou :-) Knížka ke mě doputovala přes babičky a splnila, co jsem od ní čekala. Feel-good příběhy, ikonické veršovánky, které Halině pořád jdou. Přišlo mi až líto, když jsem si tady četla další recenze, které dávaly jednu hvězdičku a autorku vnímaly jako zapšklou starou dámu. To jsem měla pocit, že jsme každý četli jinou knihu.
December 30, 2020
Vtipny dennik pani Pawlowskej. Presne to som cakala. Ale co som necakla ze dostanem tipy co varit a dokonca aj s receptami. Unavuje ma denne vymyslat co varit v tychto korona casoch a tu som nasla hned niekolko inspiracii, za ktore som vdacna. Oporucam.
This entire review has been hidden because of spoilers.
December 31, 2020
Příjemné a vtipné oddechové čtení. Od autorky jsem před lety četla Banánové rybičky a pamatuji si, jak jsem se v tramvaji musela smát. Tady jsem si tu dobu trošku připomněla.
April 4, 2021
Fajn oddechovka!
December 29, 2021
O čem jsou Zážitky z karantény jsou je jasné na první pohled: věnují se letošnímu jarnímu lockdownu, kdy se celá republika v půlce března zčistajasna sevřela v obavách z nové neznámé nemoci a zůstala v tomto stavu víceméně až do půlky května. Halina na tři měsíce osaměla ve svém pražském domě se svou širokou rodinou - dvaadevadesátiletou tchyní, sedmdesátiletým přítelem, dcerou, zetěm a vnukem, synem a se sestřenicí, na telefonu a na sociálních sítích pak s celou řadou svých kamarádek či obdivovatelů. Během těch tří měsíců si psala deník, ve kterém si zaznamenávala veselé příhody i trapasy, sentimentální vzpomínky i zážitky svých četných přítelkyň, kulinářské postřehy i nápady, jak to celé ve zdraví přežít. Těšit se tak můžete jak na četné popisy přípravy i konzumace jídla, tak i na specifické humorné příběhy, zpravidla zakončené i typickou (více či méně) vtipnou veršovánkou.
I když žijeme v hnusné době, tak dneska ještě nejsme v hrobě!
Dokonalá matka miluje i spratka!
S rouškou je hustá i bába tlustá!
Vlastně mě dost baví, chránit si své zdraví!
Zákeřnému viru jeho zvrhlé choutky zmař! Nechoď nikam ven a doma dobře vař!
Víc tady: http://naskokjinam.blogspot.com/2021/...
I když žijeme v hnusné době, tak dneska ještě nejsme v hrobě!
Dokonalá matka miluje i spratka!
S rouškou je hustá i bába tlustá!
Vlastně mě dost baví, chránit si své zdraví!
Zákeřnému viru jeho zvrhlé choutky zmař! Nechoď nikam ven a doma dobře vař!
Víc tady: http://naskokjinam.blogspot.com/2021/...
Displaying 1 - 11 of 11 reviews