Dnešní novináři se při své práci setkávají s řadou eticky sporných situací a jevů, jež mohou ovlivnit jak výkon jejich povolání, tak texty či pořady, které vytvářejí. Narušování soukromí, fenomén turbonews, takzvaná žurnalistika šekové knížky, klamání či nekorektní referování o nejnovějších medicínských objevech, to jsou jen některé z nich. Vysokoškolský pedagog a novinář Václav Moravec ve své monografii představuje novinářskou etiku jako součást aplikované etiky a analyzuje eticky sporné oblasti činnosti novinářů. Zaměřuje se rovněž na jednotlivé formy samoregulace žurnalistiky, zabývá se jejich vznikem a vývojem stejně jako etapami novinářské etiky v České republice po roce 1989. Proč se Česko propadá v žebříčku svobody médií, který sestavuje organizace Reportéři bez hranic? Kdy započala oligarchizace médií v ČR a jaké dopady má na žurnalistiku? Jaké jsou výzvy etiky konvergujících zpravodajských médií? I tyto otázky se pokouší zodpovědět první komplexní kniha o novinářské etice v českém jazyce.
Tato recenze není určena pro čtenáře odborné literatury. Proměny novinářské etiky hodnotím z hlediska čtenáře, který je musel přelouskat v rámci vysokoškolského studia, a běžně spíš čte knihy, co mají draky, intimní scény a spoustu mečů. Proto to obdrželo tak nízké hodnocení, ačkoliv zmiňuje velice důležitá a aktuální témata nejen novinářského světa. Jednotlivé eticky sporné oblasti jsou skvěle představeny a varují před možnými budoucími nebezpečími. Kdykoliv, kdy čtu knihu akademického rázu, musím se divit, jak někdo dokáže zpracovat takové množství odborných pramenů a přetavit je ve smysluplnou myšlenku. Odbornost textu se však podepsala na mé schopnosti si z četby něco odnést. Ačkoliv je text Proměn novinářské etiky proložen obrázky či dělen do kapitol, měla jsem problémy s udržením pozornosti. Nemohla jsem si pomoct a neustále přemýšlela nad tím, že by to šlo značně zestručnit. Zároveň však chápu, že takto akademické knihy nefungují a řada lidí neměla tu možnost si Václava Moravce poslechnout, jak to stejné opakuje již na druhém předmětu, tudíž nejsou znuděni nedostatečností nových témat. Zde třeba jeho tendenci se opakovat bránit slovy, že je vskutku odborník na etiku i digitalizaci v médiích a není divu, že se tomu věnuje často a dopodrobna. Nenechte se tedy zmást mým nízkým hodnocením, nerada bych tím podkopala těžkou práci autora. Pokud vás téma zajímá a chcete se v něm lépe orientovat, kniha je pro vás jako dělaná. Jestli však toužíte vypnout a ponořit se do knižní alternativní reality, Proměny novinářské etiky pro vás nebudou tou pravou volbou.