Věci, na které nastal čas

by Petra Soukupová

Život nelze naplánovat ani se na něj nedá dopředu připravit. Alice s Richardem spolu žijí už patnáct let. Možná to nikdy nebyla velká láska, možná ji jenom zabil běžný život. Ale každopádně spolu mají dvě děti, Karlíka a Lolu, a asi hlavně kvůli nim zůstávají spolu. Karlíkovi je dvanáct a začíná mít rodičů dost. Lole je deset a nejvíc ze všeho na světě si přeje psa. Nic hrozného se nikomu neděje, jen stereotyp vše překrývá jako měkká deka. Asi to není štěstí, ale žít se v tom dá. Jenže pak se Richard zamiluje. Hluboce a vášnivě. Zdá se mu, že nic takového dosud nepoznal, ale taky to může být krize středního věku. Z Alicina pohledu je to ale asi jedno. Přichází o všechny jistoty a Karlík s Lolou musí najednou řešit to, co děti nikdy řešit nechtějí. Odejde Richard od rodiny? Ať to dopadne jakkoli, nic už nebude jako dřív.

Genres: Czech Literature, Fiction, Contemporary, Audiobook

368 pages, Hardcover

First published November 20, 2020

About the author

Petra Soukupová je česká spisovatelka a scenáristka, laureátka literárních cen Magnesia Litera 2010 v kategorii Kniha roku za prózu Zmizet a Ceny Jiřího Ortena 2008 pro mladé literáty za knihu K moři.
Absolvovala obory scenáristika a dramaturgie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze.

K povídce Na krátko vytvořila scénář, za nějž v roce 2009 obdržela 3. místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Kniha K moři se stala předlohou pro napsání scénáře, za který obdržela nejvyšší ocenění ve 2. ročníku soutěže scenáristů Nadace Barrandov & RWE. Za triptych Zmizet byla vedle zisku Magnesie Litery také nominována na Cenu Josefa Škvoreckého.
V letech 2008–2010 působila v televizi jako scenáristka seriálu Comeback, s Tomášem Baldýnským psala i seriál Kosmo. Od roku 2011 pracuje jako dramaturgyně seriálu Ulice.

Reviews

[Book's Calling · Rating 1 out of 5]

Největší literární ztráta času letošního roku. Ano, Petra Soukupová umí perfektně psát a vykreslit běžnou českou rodinu se všemi jejími problémy. Děj knihy „Věci, na které nastal čas“ po mně stekla jako kapka po skle. Přece i obyčejný, všední a každodenní příběh se dá napsat chytlavě a včetně nějakých překvapení a nečekaných momentů. V této knize nebylo nic. Šlo jen o naprosto očekávatelný průběh i závěr. Napadá mě proto, proč bychom o něčem takovém měli číst? Netuším... Ale vím, že já už podobné knihy číst nechci. Unavuje mě to a nudí. Chci číst o něčem novém, inspirativním, o něčem, co mě posune psychicky a intelektuálně. Je to ale zvláštní, obvykle mám četbu o každodennosti rád, ale možná mi jen ta česká v podobném podání přijde otravná. Možná mám těch negativních a nefunkčních vztahů kolem sebe už dost. A možná proto obvykle nesleduju ani české seriály, a zvlášť ten, na němž spolupracuje Soukupová. Musím však vypíchnout jednu věc, a to pohled obou hlavních postav — to bych určitě ocenil i v jiných knihách. Ale celkově vzato, „Věci, na které nastal čas“ mi nic nového nedaly, a jestli tohle bude většina považovat za top české literatury, tak začínám mít obavy. 😬 Mojí oblíbenou knihou Petry Soukupové zůstává „Klub divných dětí“, to byl zážitek.

[Zuzulivres · Rating 3 out of 5]

Uz davno som nemala pri citani nejakej knihy take rozporuplne pocity a pokojne by som mohla mnohe aspekty knihy hodnotit na skale od 1 do 5. Postavy neskutocne otravne, pribeh totalne banalny, tema prezuta milion raz, no na druhej strane pekny vizual, napisane zrucne, dej odsypa, velmi citave, mnohe situacie a momenty, s ktorymi sa da lahko stotoznit...takze som to spriemerovala na 3. Ostatne knihy od autorky ma zjavne zasiahli viac, no celkom rozumiem tym protichodnym reakciam od "wow" po "bú." Soukupova to vie aj lepsie.

[Zuzana · Rating 3 out of 5]

Protože patřím mezi čtenáře téhle české spisovatelky, neváhala jsem se zakoupením její nové knihy, a následně jsem román vzdechla během víkendu. Soukupová v něm opět ukazuje to, v čem vyniká nejvíc, schopnost minimalistickým a jednoduchým jazykovým vyjadřováním navodit atmosféru a vykreslit charaktery, které velmi dobře známe ze svého okolí nebo dokonce jako sami sebe. Máme tady možnost sledovat historii rodiny od seznámení rodičovského páru, přes narození dětí, až po několik krizí. Na rozdíl od předchozích děl spisovatelky tady chybí jakýkoliv ozvláštňující prvek. Všechno je úplně obyčejné, banální a bohužel i dost stereotypní a povrchní. Pro mě bohužel zklamání. I lidé, kteří žijí a jednají banálně, mohou mít zajímavý vnitřní svět a prožívání, ale do toho Soukupová nejde. Zůstává na povrchu, její postavy se stereotypně chovají (je žena, takže ráda vaří a hezky se obléká, je muž tak se orientuje na výkon a kariéru), myslí (je žena, takže řeší, že je tlustá a že ji partner neříká, jak ji miluje, je to kluk, takže chce hrát hlavně na počítači a být drsňák v partě apod.) Konec dává vyloženě pocit, že si Soukupová předsevzala napsat určitý počet normostran a pak prostě skončila. Takže kniha mě sice bavila, ale byla naprosto zapomenutelná. A bohužel za mě spisovatelčina nejhorší.

[Denisa Ballová · Rating 5 out of 5]

„je všechno jenom jako jízda z pozvolného kopce, šlapat se nemusí, brzdit se nemusí, stačí se udržet a nespadnout a nepřemýšlet nad ničím, prostě jet dál.“

Je to jednoduchá rovnica. Na jednej strane sú rodičia, na druhej deti. Neuveriteľná zodpovednosť a detská bezstarostnosť. Rodina.

Petra Soukupová nepíše o momentoch, ktoré si uchovávame vo fotoalbumoch. V jej románe svadba ani narodenie detí nie sú podstatné. To dôležitejšie sa odohráva pri večery v kuchyni, v prítmí spálne, v tme detskej izby.

Hlavné postavy spoznávame vďaka vnútorným monológom, v ktorých sa prejavujú ich charaktery. Dialógy to potom len potvrdia.

Komorný román so štyrmi postavami približuje zápasy, ktoré vedieme – vo vzťahoch, pri výchove detí, na rodinných stretnutiach.

Soukupová je klasicky výborná rozprávačka, ktorá je majsterka v poznaní a zachytení detskej psychiky. A toto je jej ďalšia skvelá kniha.

„jaký je to po sedmnácti letech vztahu, ano, jeho žena mu nerozumí, on nerozumí jí, nerozumí ani svým dětem, a hlavně ambice jim porozumět už ani nemá, všichni jsem zdraví, v práci to funguje, děti jsou když ne hodný, tak aspoň ne v nějakých průserech, tak co chtít. Co od života ještě chtít?“

[Viac som napísala tu -https://dennikn.sk/2259535/frustrovan...]

[Paya · Rating 3 out of 5]

Wiem, to zabrzmi dziwnie, ale miło spędziłam z tą książką czas, oderwałam się od wszystkiego, żyjąc dramatami niemiłych bohaterów książkowych. W sumie jest to powieść o mikroagresjach, a może mówiąc dokładniej o pasywno agresywnym zachowaniu, o tym jak małe bolączki urastają do wielkich nieporozumień i jak milczenie może przerodzić się w relacjach w wyrzuty i kłótnie. May tu dość stereotypową rodzinę (mama, tata, dwójka dzieci, klasa średnia), ale sprawnie to jest napisane, chociaż autorka za bardzo nie zagłębia się w postaci, portretu psychologicznego za bardzo tu nie ma, czasem trochę ociera się o banał, ale w sumie czy czasem życie tak nie wygląda? Rzucam to pytanie w dal, moje tak nie wygląda, ja po prostu nie mogę funkcjonować w atmosferze najmniejszej nawet niezgody, więc dla mnie czytanie o tego typu zachowaniach było wycieczką trochę do nieznanego mi świata i stresowało mnie to czasami okrutnie.

[Simona · Rating 4 out of 5]

Mam od Soukupovej ine 5hviezdickove favority, ale tato bola tiez velmi dobra.
Myslim, ze kazdy rodic maleho dietata sa v nej najde a takisto aj to male dieta v nom.
Viem si predstavit, ze niekomu nemusi nic povedat, ale rodicom bude naozaj blizka.
Su to najma tie postavy, uzasne vykreslene dialogy a najma postrehy, ktore tu knihu robia velmi putavou.

"Deti se sice tvarily, chozeni po horach je priserna nuda (Kaja), absolutne me to nebavi (Lola), a Alice si predstavila ty jejich neustale otravne reci pri cinnosti, kterou nechteji delat, takze ne, pojedou bez deti, jejich radost, ze prijdou o den ve skole a ceka je misto toho pohoda u babicky a dedy. A navic s Richardem sami uz nikde nebyli nejmin rok, protoze loni rekonstruovali koupelnu a vic dovolene Richard nemel, anebo to nemeli chut resit, ale ted Alice chut mela, takze ted jsou tu a je to skoro tak hezky jako na ty fotce, je na krasnym miste se svym muzem, deti jsou zdrave, vsichni jsme zdravi, vsechno je prece fajn, mozna si to opravdu kazi sama, ale chce od zivota tolik?"

[Sorrow (Hanka the bookworm) · Rating 2 out of 5]

Tak jo, tahle kniha vám buďto zaleze pod kůži anebo ji přetrpíte, nic mezi tím. Já patřím ke druhé skupině. Ano, Soukupová umí budovat charaktery, ano Soukupová umí popisovat stereotyp, který většina z nás žije a nechce žít, ale co dál? Přečtete-li si několik jejích knih, motivy se začnou omílat a byť zůstává obdivuhodné, že věrohodně popíše muže s krizí středního věku stejně tak jako jedenáctiletou holku, která ze všeho nejvíc touží po domácím mazlíčkovi, prostě si jejich osudy přečtete, na chvilku k nim přilnete, knihu zaklapnete a končíte. Byť se to mnohým bude zdát jako vyhrocený soud, já zkrátka nechápu, proč bych měla strávit pět hodin čtením knihy, která mi dá asi tolik jako zhlédnutí dvou dílu nejmenovaného seriálu… I tam jsou přeci ty charaktery uvěřitelné a jdou „až na dřeň“, což je přirovnání, jež snad u téhle knihy každý používá. Nechápejte mě zle, od příběhu dostanete přesně to, co slibuje, takže nač si vlastně stěžuju, jen pro mě je to prostě málo, já potřebuju, aby kniha měla nějaký přesah – společenský, historický, stylistický, to je jedno, ale nějaký… Poslouchala jsem jako audioknihu, které formálně nemám co vytknout, každého ze čtyř hlavních hrdinů namluvil někdo jiný, což je příjemné osvěžení, ale když vás prostě nezaujme příběh, ani dobře zpracovaná audiokniha to obvykle nezachrání, bohužel i v tomto případě. Jistě je ale na místě pochválit grafickou úpravu, Pecina je zkrátka třída a jeho práce nezaměnitelná :)

[Michaela · Rating 2 out of 5]

Nebyť book clubu, tak to ani nedočítam. Strašne ma to nebavilo a otravovalo. Veď toto možno prežívajú mnohé rodiny, ale ja fakt nemám chuť čítať o realite. Dobre, nie je to také ani u nás, ani v mojej blízkosti, ale verím, že život popísala asi tak, že sa tam mnohí nájdu. (Nechápem, čo si nehovorili pravdu.)
A bolo mi ľúto tých detí. Dospelých nie, oni si za to mohli sami, ale za ten život, ktorý tým malým vytvárali, mohli sa viac snažiť. A neprajem im to. A veru, chlap to posral a aj aj tá jeho žena, aj jeho frajerka. Sebci.
Našťastie som si knihu len požičala.
Mňa proste tieto vzťahové knihy neberú. A keďže kniha nebola zle napísané, len mi téma nesadla, dávam hodnotenie - bolo to OK.

[hopeforbooks · Rating 4 out of 5]

"Sprawy, na które przyszedł czas" to moje pierwsze spotkanie z twórczością Petry Soukupovej. Słyszałam, że jest to specjalistka od krojenia rodziny. Bardzo zachęciło mnie to do lektury.

W "Sprawach, na które przyszedł czas" przedstawione zostały sceny z życia bohaterów. Obserwujemy początki ich relacji, pierwszą randkę, potem narodziny kolejno syna i córki. Towarzyszymy w ich codzienności - wizyta w ikei, pieczenie pierniczków. Towarzyszymy im podczas kolejnych wakacji, ale przede wszystkim obserwujemy ich ciągłe wyrzuty i pretensje, kłótnie czy przepychanki o pierdoły. "Sprawy..." są pełne niezrozumienia i braku prawidłowej komunikacji. To obraz rozpadającego się powoli małżeństwa, wpadnięcia w rutynę, oddalania się od siebie.

To książka, która wzbudziła we mnie masę emocji, głównie irytację. Nie mogłam znieść zachowania bohaterów, aż chciało się nimi potrząsnąć. Petra stworzyła żywych bohaterów, którzy choć wkurzają, są jednocześnie bardzo autentyczni.

Podobało mi się oddanie głosu każdemu członkowi rodziny, również dzieciom. Ta perspektywa była dla mnie szczególnie interesująca, ponieważ pokazała jak dzieci są spostrzegawcze i wyczulone na emocje rodziców.

Zabrakło mi równowagi i lepszego wyważenia negatywnych scen i emocji. Za dużo tu pretensji i kłótni, brakuje natomiast tych dobrych momentów małżeństwa. Może dzięki temu mniej irytowałabym się podczas lektury ;)

Polecam wam "Sprawy, na które przyszedł czas", jeśli:
- lubicie czytać o rodzinie i konfliktach
- lubicie książki, które wzbudzają wiele emocji
- lub jesteście w długoletnim związku i macie dzieci, dzięki czemu być może będziecie mogły się utożsamić z tymi emocjami i odnaleźć w nich cząstkę siebie

To było moje pierwsze spotkanie z piórem Petry Soukupovej i z pewnością nie ostatnie. Polecam!

[Ivana Hrenáková · Rating 4 out of 5]

Štýl tejto knihy je pomerne špecifický. Dlhé vety a súvetia bez predelov, priama reč bez úvodzoviek, dialógy miešajúce sa s vnútornými monológmi. Napriek tomu sa v texte dokážete pekne orientovať. Celé to pôsobí ako jedno dlhé rozprávanie, počas ktorého sa toho veľa udeje a na konci sa dočkáte zakončenia bez definitívy. Téma je zo života a pôsobila na mňa priam brutálne realisticky. Zbližovanie a následné odcudzovanie sa partnerov v dlhoročnom vzťahu, skúšky, krízy aj pekné momenty, nenaplnené túžby a potreby, nepochopenie, frustrácia, pocit nespravodlivosti. Emocionálna horská dráha, na ktorej akosi neviete, ktorej strane držať palce a nakoniec ich držíte všetkým, aj keď sú všetci svojím spôsobom protivní. Kniha sa mi čítala výborne. Napriek tomu, že ma rozosmutnila a svojou témou to zďaleka nie je oddychové čítanie. Odporúčam, ak hľadáte knižku o neprikrášlenej realite života v nie práve šťastnej rodine.

[Simone · Rating 4 out of 5]

Jak já miluju ten jazyk! Syrový, úderný, nic navíc. A cítíte všechno.
Stačí jedna kapitola a víte, že tahle love story nebude ideální.
Nenašla jsem se v tom. Uff! Ale občas jsem slyšela svou mámu. Jestli se o něco v životě snažit, tak o to, abychom s mužem nedopadli takhle. Protože domněnky... to je zlo největšího kalibru.

[Tereza Eliášová · Rating 4 out of 5]

Věci, na které nastal čas, jsou výborná kniha. V mnohém mi připomínají Soběstačného. Celkovou náladou a je nasnadě, že i tématem. Jen jsou určitě o něco literárnější, jsou o fous lépe napsané. Petra Soukupová je mistryně obyčejna, dovede naprosto věrně zachytit každodenní život ve své nudě a civilnosti a stereotypu. Četla jsem zatím jen její povídky Zmizet a tahle kniha je jí v tomto ohledu velmi podobná. Drásavá a ryze česká. Ale jedna věc mi na ní přece jen vadila, a proto za sebe nemůžu dát plný počet hvězdiček. Richard byl za mě příliš černobílá a blbá a placatá a sebestředná postava. Jeho uvažování mi přišlo příliš hloupé, až příliš stereotypní. Jo, asi to tak v některých ohledech a případech opravdu bývá, ale já si chci asi uchovat tu naivitu, že přece ne.

[Veru Březinová · Rating 4 out of 5]

Soukupová je jednou z mých nejoblíbenějších autorek vůbec. Ale i já musím souhlasit s některými komentáři přede mnou, že tohle je asi to nejslabší, co jsem od ní četla. Laťka je ale v tomto případě nastavena tak vysoko, že i tak musím knihu hodnotit dost pozitivně. Příběh je sice všední, ale řekla bych, že se v obou hlavních postavách každý z nás alespoň trochu najde, až mě z toho místy mrazilo. Soukupová znovu popisuje děj z pohledu více postav, minimalisticky, syrově a tísnivě, což utváří celou atmosféru knihy. Zklamal mě hlavně závěr, obecně jsem od knihy čekala trochu víc, ale stejně jako u jejích předchozích děl, vše asi skončilo v ten správný čas.

[ansvarcova · Rating 2 out of 5]

Tohle bylo takové lehčí čtení. A to nejen proto, že se jedná o klasické rodinné drama v podobě nevěr, rozchodu rodičů či dětí, které nejsou takové, jaké jsme si je představovali (a to platí i ve vztahu dětí k rodičům). Toto téma bylo zpracované již tolikrát, o to víc záleží na tom, jak k němu autor přistoupí a zda se alespoň pokusí přijít s trochu novým, osvěžujícím náhledem. To se ale tady bohužel nekonalo. Knize jako by chyběla hloubka - ano, sice je protkána vnitřními monology, ale ty opět oplývají jakousi plochostí, nic ve vás po jejich přečtení nezůstane. Další věcí je délka knihy - téměř 400 stran mi v tomto případě přišlo opravdu dost, některé pasáže byly vyloženě natahované.

Ze začátku jsem s knihou docela bojovala, dokonce jsem ji už začátkem roku jednou rozečetla, abych ji pak posléze odložila a v březnu se k ní vrátila znovu. Není to vyloženě hloupé, ale nic hlubšího od ní bohužel nečekejte.

[Ty-Orion · Rating 3 out of 5]

Любовните романи завършват за по-сигурно със събирането на героите или в краен случай с раждането на първото дете. Тази история е разказ за дългите връзки, рутината, децата, за това, какво се случва след 17 години. Соукупова проследява разпада на едно семейство с малките бомби, заложени още от първата среща на двойката. В романа ѝ хем нищо особено не се случва, хем е малко като катастрофа, от която не можеш да отвърнеш поглед. Приемам книгата ѝ и като предупреждение за това, как малките камъчета водят до отчуждение.

[Mela · Rating 4 out of 5]

This wasn't a novel with surprising action. It was a painfully simple story about family relationships, which are probably more common than I expected. Soukupova's scalpel exposed the small omissions and maliciousness that lead people down a path they think they're not taking. It doesn't take unlucky, major dramas, or evil people to "spoil" a good, happy life for ourselves and others. We can be our own enemies quite effectively.

This novel didn't strike me as strongly as the three others I've read so far, but it was still a great book.

[4-4.5 stars]

[Aleksandra Gratka · Rating 4 out of 5]

Smutna historia o rodzinie, w której nikt nie potrafi rozmawiać o uczuciach.

[Lujza · Rating 3 out of 5]

Nenadchne, ani neurazí.

[Jana Černá · Rating 4 out of 5]

Předem jsem si to klasifikovala jako oddychovku a v téhle kategorii je to nadprůměr. Jak stokrát nic umořilo osla a jedno manželství. Jelikož to napsala ženská, Richard v tomhle příběhu logicky tahá za ten ktratší konec provazu, takže z toho vychází jako větší debil. Ale konec byl už přece jenom moc velké klišé. Manželka začíná nový život, milenka nevaří a neuklízí a manžel si uvědomí, jako to posral. Tak určitě.

Ale pořád za čtyři hvězdy za tu scénu, kde jde z kopce v Alpách radši sama, aby ho nemusela zabít za to "uděláme oslavu" aneb delegujeme rodinný managementu na partnerku.

[Klára · Rating 4 out of 5]

Petru Soukupovou mám velmi ráda. Líbí se mi, jak dokáže minimalisticky, přesto věrohodně a bolestně přesně zachytit psychologii relativně všedních postav i dynamiku různě rozbitých rodin. Jsou mi sympatické i ty její víceméně otevřené konce. Tato kniha je prostě další Soukupová, což je samo o sobě známkou kvality, jenže ... buď už jsem knih na podobné téma prostě četla moc, nebo se v mých dojmech z knihy skrývá nějaké jiné ještě nepojmenované ale. Zkrátka ten čtenářský zážitek je tak nějak slabší než u jiných autorčiných knih.

[Rene Stein · Rating 3 out of 5]

Zajímavé, že se v recenzích opakuje, že v knize Petra Soukupová vykreslila jedno obyčejné manželství. Manželství Richarda a Alice je neobyčejné, protože spolu/vedle sebe vydrželi 17 let dva lidé, kteří kromě obligátních dětí nemají nic společného. Jako kdyby jediná věc, na kterou v románu nastal čas, byla dávná svatba, protože na sebe oba protagonisté zbyli. Jiný důvod pro jejich vztah asi neexistuje. Pěkné jsou první kapitoly s popisem výletu, jehož průběh je dokonalým předobrazem pozdějšího manželského pekla. Pekla složeného z kruhů totální nudy, nepochopení a nezájmu o druhého.

[Markét · Rating 4 out of 5]

Trochu mi trvalo se zacist, ale od pulky me to hodne bavilo.
Jinak tohle je nejvic:

,,Mohl bys to nedelat aspon prede mnou?”
,,Co?”
,,Mnout si ty oci. Dela to prisernej zvuk, takovej mlaskavej.”

Je to smutny a bohuzel proste hodne podle pravdy. Moc pekne prirozene napsany. Co se ale tyce postav, bavilo me to ze vsech knizek autorky bohuzel asi nejmin. Porad vede Nejlepsi pro vsechny.

[Alisea Thenea · Rating 3 out of 5]

Sú to dobré 3 hviezdičky, lebo Petra Soukupová sa mi naozaj dobre číta a rada sa k nej vraciam. Je realistická, pozná každodenný život a vie ho kvalitne naservírovať.

[Patrycja Krotowska · Rating 3 out of 5]

W prozie Soukupovej chyba najbardziej podoba mi się żonglowanie perspektywami. Zmiany punktów widzenia, które najczęściej następują w momencie dość ugruntowanej opinii na temat danych bohaterów i danych sytuacji. To chyba daje mi najwięcej do myślenia - nie tylko w zakresie różnic w postrzeganiu relacji i wydarzeń, nie tylko w kwestii niebywałej możliwości pewnego dotarcia do niedostępnych myśli innych i wniosków, jak bardzo możemy się mylić, jak wiele możemy nie dostrzegać, albo jak bardzo możemy się ścierać, zupełnie nieświadomie. Daje mi to też do myślenia w kontekście naturalnych różnic występujących między ludźmi i ich konsekwencji dla relacji. Jakby każda relacja ma dwie strony i każda z tych stron to oddzielny byt. I ile nam umyka, gdy nasze perspektywy są tak subiektywnie sprzeczne.

Soukupova ma też niezwykłą umiejętność pisania drobnych zgrzytów, nieporozumień, żalu, zazdrości, zarzutów, pretensji, rozgoryczeń. Zarówno bezpośrednio, jak i pośrednio - w drobnych gestach swoich bohaterów, między wypowiadanymi słowami, czy w przemykających przez ich głowy myślach. I w tym jej siła. Ale, w mojej ocenie, w najnowszej powieści opisującej 17 lat małżeństwa pewnej praskiej pary z dwójką dzieci ta siła okazuje się też słabością. Rosnące frustracje, naprzemienne wyrzuty, nawarstwiające się urazy, powolna utrata szacunku, wzajemne narzucanie wyobrażeń - to wszystko dość szybko odbiło mi się czkawką. Z przedawkowania.

Zabrakło równowagi, zabrakło tych 'lepszych' momentów, momentów stabości, jakiegoś balansu, który urzeczywistniłby dla mnie to małżeństwo. Bo czy oprócz tych negatywnych uczuć i emocji, nasze dlugoletnie relacje nie opierają się też na czymś subiektywnie pozytywnym? Jakiejś kruchości emocjonalnej, która paradoksalnie te relacje podtrzymuje? Huśtawce emocjonalnej? Większej niejednoznaczności? Sprzeczności? No nie wiem, zmęczył mnie ten festiwal marudztwa, zmęczyła mnie schematyczność i tendencyjność małżeńskich stanowisk, choć ostatnie 30% połknęłam z dużym zainteresowaniem, choć bardziej o charakterze gapiostwa aniżeli emocjonalnego czy literackiego zachwytu.

[Nikusak115 · Rating 5 out of 5]

Táto kniha 💔💔
Mapuje vzťah od jeho začiatku, až konca, ktorý trvá 17 rokov.. na základe príbehov, ktoré plynú časom, zisťujete, ako funguje ich vzťah alebo nefunguje. Vnímate ich lásku a zároveň jej absenciu. Vidíte, čo si hovoria a, čo nie. Vidíte, ako to vníma on a ako to vníma ona. Vidíte ako sa z úplných maličkosti, ktoré niekedy prehliadame, stavajú veľké veci, ktoré už nedokážeme napraviť. Ako niekedy nevieme ani ako, necháme zájsť veci tak ďaleko, že už niet cesty späť. Je tam aj pohľad detí, ako vidia vzťah svojich rodičov. To vám zlomí srdce. Vidíte aj tie následky, keď vzťah nevyjde, keď do toho vstúpi tretia osoba. Keď ste zrazu dvaja cudzí ľudia, ktorí musia spolu vychádzať, lebo majú deti. Táto kniha sa mi dostala pod kožu, bola ľudská, silná, plná emócii, nepochopenia a frustrácie.. 💔

[Laura Bilíková · Rating 4 out of 5]

áno, bolo to príšerne banálne a nudné

ale!

kniha poskytne tak prenikavý pohľad na proces rozkladajúcej sa rodiny od momentov spoločného šťastia až po dvojitý život s milenkou i rodinou.

celé je to napísane skrz optiku jednoduchej každodennosti, veľa nudy a tak. ale práve tento prístup k písaniu nám dovolí pozorovať postupný rozklad na drobných odtieňov a zmenách v správaní, navyše sa na celú situáciu pozeráme z pohľadu celej rodiny, otca, matky i detí. a je to šikovne a nenásilne pretkané, cením.

zapísaný svet nudy a komplikovaných vzťahov reflektujúc neporozumenie a myslenie jednotlivých aktérov. pomôže preniknúť do problematiky nefunkčných manželských vzťahov, myslím si.

[Adam · Rating 3 out of 5]

Kniha byla velmi čtivá a přesně a úsporně vykreslovala charaktery a rodinné situace, které znám a zažil jsem. Pěkné je, že střídá pohledy jednotlivých postav a daří se jí přiblížit vnímání situace a pohled z různých stran. Bohužel se v podstatě stále soustředí na složité a svým způsobem nepříjemné situace a kromě jejich vykreslení nic dalšího čtenáři nepředkládá. V zásadě je to tedy příběh jednoho klasického manželství a jeho krizí, z pohledu všech účastníků.

[Eliška ** · Rating 5 out of 5]

Chápu, že ne všem tahle kniha sedne, ale já jsem od ní dostala přesně to, co jsem chtěla. Při čtení mi bylo až úzko. Mám moc ráda autorčin styl psaní a zrovna u ní mi ani nevadí otevřené konce. (Ač tato srovnání nemám moc ráda, připomínala mi druhá polovina knihy v lecčem Soběstačného.)

[Helena Truchla · Rating 3 out of 5]

V téhle knize se prakticky nic neděje, kromě toho že hlavním postavám (páru, posléze rodině) “plyne život”. Přečetla jsem ji za tři dny, po každém následoval zápis do deníčku: “tohle chci”, “na tohle pozor”, “tohle mě děsí”. Jako mírně prvoplánová črta lidských osudů text obstojí výborně, je to zábavné čtení. Obzvlášť pro někoho, kdo má (jako já) rád/a příběhy o lidech zamilovávajících se, chybujících a přežívajících - o lidech, ve kterých si s lehce provinilým potěšením umíme představit sami sebe.

[Marcela Kleinbitch · Rating 5 out of 5]

Tísnivá, silná, a přesto tématem všední kniha. Je ale vážně skvělá, v mnoha situacích jsem se našla.
Jen ten konec mohl být trochu méně otevřený.