Dlouhá trať

by Viktorie Hanišová

Občas se stane, že v půlce závodu zapomenete, proč vlastně soutěžíte.
Život se někdy zastaví. Ať už je to vědomí smrti, osobní selhání, ztracené iluze, nebo prostý strach, nevyhnutelně s nimi přicházejí také úzkosti, pochyby a otázky. Jsou to okamžiky, které nutí promýšlet vlastní bytí v jasném světle, jehož svit často nepřeje společenským konvencím a tomu „být jako ostatní“. A to, čemu přeje, se zdá být tak děsivé, uhrančivé a lákavé zároveň…
Prozaička Viktorie Hanišová po třech románech ohledává subtilnější a sevřenější prostor povídky. Tematicky propojené svižné texty jsou jako dobře míněné facky: zabolí, ale proberou. Stejně jako protagonisté povídek z Dlouhé tratě se i čtenář musí nejednou zastavit a sám sebe se ptát: Jaký má tohle všechno smysl? Možná to není příjemné pomyšlení, ale kdo jednou začne, už nemůže zpět. A to samé se dá říct i o Dlouhé trati. Možná to není nic líbivého — ale číst přestat nelze.

Genres: Czech Literature, Fiction, Short Stories

192 pages, Hardcover

Published September 30, 2020

About the author

Viktorie Hanišová (born 1980) debuted in 2015 with the well-received novel Anežka /Anežka, about the dysfunctional relationship of a mother and her adoptive daughter, concealed racism and stereotyping. Hanišová is a graduate in English and German from Charles University, Prague. She works as a translator and language teacher.

Viktorie Hanišová pochází z Prahy, na Univerzitě Karlově vystudovala anglistiku a germanistiku. Věnuje se překladatelství a je lektorkou cizích jazyků.
Spisovatelsky debutovala v roce 2015 příznivě přijatým románem Anežka o nefunkčním vztahu matky a adoptivní dcery, o skrytém rasismu a stereotypech. V roce 2018 následoval román Houbařka o dětském traumatu a domácím násilí. Román Rekonstrukce završuje volnou trilogii románů, jež propojuje téma mateřství.

Reviews

[Bosorka · Rating 4 out of 5]

Velmi pochmurné čtení. Viktorie Hanišová vážně umí mistrně podat pocit zmaru, zoufalství, úzkosti, strachy. Člověk má pocit, jako by se brodil těžkým bahnem, co ho stahuje nemilosrdně dolů. Zároveň se ale nedokáže odpoutat a prostě jde až na druhý břeh. Některé postavy z této povídkové knihy doslova. Nejvíc zaujaly (nevím, jestli v tomto případě možno použít slovo líbit se) povídky Vrátíš se?, Díra a Pozůstalost.

[Book's Calling · Rating 5 out of 5]

Dlouhá trať patří k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední měsíce přečetl. „Sám bych to tu už dávno ukončil, kdyby to šlo,“ říká si v duchu jedna z hlavních postav. Dlouhá trať je sbírka povídek, díky které se podle mě potvrdilo, jak dobře umí Viktorie Hanišová psát a hlavně zachycovat lidské emoce v těžkých životních situacích. Česká spisovatelka a překladatelka má kromě této sbírky za sebou tři romány — Anežka, Houbařka a Rekonstrukce — a nejnověji i knihu rozhovorů Beton a hlína, která zachycuje rozmanitou snahu lidí žít udržitelně a zodpovědně i v hektickém prostředí měst. Dlouhá trať obsahuje sedm povídek, z nichž polovina je inspirována autorčiným životem, což z knihy dělá ještě silnější zážitek. Ve všech textech je hlavním tématem přemýšlení o smyslu života, respektive sebevražda, ale nevyhneme se ani otázce eutanazie, manipulaci blízkých pomocí hazardování s vlastním životem či fascinaci jistým objektem, který jedné ženě naprosto změní život.

[Knihorožec · Rating 5 out of 5]

Skvělé, skvělé, skvělé!
Nevím, kde jsem byla, když Viktorie Hanišová vydávala předchozí knihy, ale odteď přesně vím, kde budu při vydání té další: budu stanovat před knihkupectvím nebo si urvu předobjednávku na e-shopu, jen abych ji HNED měla k přečtení.

Hlavně první tři povídky jsou naprostá fantazie - silné, nápadité, jdou na dřeň a ožívají člověku pod rukama. Autorku s takovým stylem psaní jsem dlouho hledala, takže ze mě teď nadšení tryská všemi směry. A hádejte, kdo má rezervaci na všechny dosud vydané knihy Viktorie Hanišové? Není těžké to uhodnout.

[Klára Eliášová · Rating 3 out of 5]

Až moc ždímačka. Skoro na sílu. Až najednou člověk necítil nic, i když by asi mohl, kdyby to bylo pojaté jinak.

[Mollyvknize · Rating 4 out of 5]

4,5*

[Simona · Rating 4 out of 5]

Ja sice nemam velmi rada poviedky, ale tieto boli uzasne. O jednu hviezdu menej davam kvoli tomu, ze 2 poviedky sa mi videli slabsie a 1, ta prva, velmi slaba.

[Book is always the answer · Rating 3 out of 5]

Já vám nevím...pořádně se mnou dokázala zacloumat pouze jediná povídka. Samozřejmě Hanišková píše dobře, ale cítím se dost podobně jako po dočtení Rekonstrukce. Uvidíme, co přijde dalšího.

[Michal Hanke · Rating 4 out of 5]

Mezi spisovatelkami vládne v současné české próze triumvirát Mornštajnová, Lednická, Hanišová.

Zatímco první dvě spisovatelky prozkoumávají "jen" temná zákoutí lidské duše, a to ještě z bezpečné vzdálenosti, Hanišová vždy vrhne čtenáře rovnou do propasti, nabízí východiska jako zazděný labyrint a legrace asi tolik, co mrtvý klaun.

A já jí stejně zase rád vlezu i do dalšího duševního masomlejnku který napíše.

[Marie · Rating 5 out of 5]

DOPORUČUJI NEČÍST, POKUD SE NECÍTÍTE PSYCHICKY V POHODĚ. To jen tak pro jistotu. Jinak je to prostě téměř perfektní, jako zbylé knihy autorky. Některé povídky ve mně budou ležet ještě dlouho.

[Petra | LooneyCZ · Rating 5 out of 5]

Síla. Depka. Ono se dá čekat, že kniha na téma sebevraždy nebude žádná legrace.
Po dočtení povídky Pozůstalost mi běhal mráz po zádech. Povídku Díra jsem četla velice napjatě, ale konec mě poněkud zklamal. Jako v každé sbírce povídek, i tady bych našla takové, co mi připadaly slabší, žádná ale nebyla vyloženě slabá. Nedoporučuju číst v době psychické nepohody, tohle vám na optimismu fakt nepřidá.

[Monika Havlasová · Rating 5 out of 5]

Neskutečně sugestivní, neskutečně dobře napsané. Varování! Může zamávat s vaším psychickým stavem.

[Eva Francova · Rating 5 out of 5]

Povídková kniha – kniha plná úzkostí, depresí, strachu. Život se někdy zastaví a musí se zastavit i člověk, aby si to uvědomil a rozhodl se, jak dál, nebo zda už to dál nejde...

Po třech úžasných románech, přichází autorka s povídkami. Já sice nejsem povídkový typ, ale v tomto případě mně to vůbec nevadilo. Každý jeden příběh Vás okamžitě vtáhne, rozloží, rozbrečí a nepustí. Všechny příběhy jsou silné, dojemné a zasáhnou Vás.

Po některých prostě musíte knihu odložit a rozdýchat to, než půjdete dál. Z každé povídky si dokážu představit, že by byla samostatná kniha a všechny bych si přečetla.

Moc mě baví autorčin styl, velice dobře se čte, okamžitě Vás vtáhne do děje. Na povídkách je vidět, že ani nepotřebuje moc prostoru, aby Vás příběh získal.

Takže pokud se chcete zamyslet, pokud si chcete pobrečet, pokud se chcete nechat rozložit, pokud milujete knížky Viktorie Hanišové, určitě si ji přečtěte.

„Občas se stane, že v půlce závodu zapomenete, proč vlastně soutěžíte.“

[Simone · Rating 5 out of 5]

Dočteno před týdnem. A teď si nevzpomenu ani na jednu povídku. Moje paměť je fakt neskutečnej cedník.
Ale pamatuju si, že Viktoriino psaní bylo opět velmi emočně náročné, velmi depresivní (což mám ráda) a... chtěla jsem napsat čtenářsky uspokojivé, ale to zní moc průměrně a to by teda rozhodně nebyla pravda. Zkrátka, Dlouhá trať mi udělala radost. Česká tvorba mě moc baví. Už bych si taky mohla přečíst i nějakého chlapa :D Zatím pořád točím jen naše skvělé ženy.

[Carolineandherbook · Rating 4 out of 5]

Z celkově 7 povídek se mi vyloženě jenom jedna nelíbila. Povídka Zbytečný člověk mi přišla zdlouhavá a nesedla mi. Ostatní povídky bych potřebovala jako samostatné knihy. Tolik stresu a emocí, které dokáže vyvolat poměrně krátká povídka je neuvěřitelné.
Soubor povídek nutí čtenáře číst dál i přes všechnu negativitu, kterou povídky obsahují.
NEUVĚŘITELNÉ.
Zase Hanišové tleskám.

[Marcela Kleinbitch · Rating 3 out of 5]

Hanišová psát umí, o tom není pochyb. Umí ve čtenáři vyvolar zvláštní tíživý pocit a obavu z toho, co bude v ději dál.
Bohužel Dlouhá trať trpí tím, čím většina povídkových sbírek - slabší kusy střídají ty lepší. Za mě už to bylo moc, moc temna, moc sebevražd. Třeba povídka Zbytečný člověk byla pro mě naprosto podprůměrná, naopak Díra se mi líbila moc.
Ve výsledku je to dobře psané, ale autorka umí líp a knihu bych spíš nedoporučila.

[Agnes · Rating 4 out of 5]

Jak zde jiz bylo receno, je to depka. Nektere povidky min povedene, ale za ty dve posledni bych dala ruku do ohne. Hanisova proste umi desive blizce popsat stavy, ktere jsou opakem vsudypritomne pozitivity a pozitivnich afirmaci a ja si myslim, ze to je potreba. Jako doplnkova knizka Zridlo od Emezi, ale citlivy povahy at to nectou dohromady, v lete chodi ty nejvetsi depky.

[Kateřina Hajžmanová]

Jednohubka, kterou zas neumím zhodnotit, protože povídky, což je žánr, kterému moc neholduju. Ale Hanišová skvělá, výborně vystavěný, výborně si rejpne a některý kousky jsou vyloženě mrazivý. Žádná slabá místa, podzimní depka top.

[Tereza M · Rating 5 out of 5]

Nic veselého, rozhodně. Ale na malém prostoru tolik neskutečně propracovaných a zajímavě vystavěných příběhů! První kniha povídek, která u mě má úspěch. Po každé předchozí jsem si říkala, že už nikdy.

[Annie · Rating 4 out of 5]

ždímačka emocí, kterou jsem musela prokládat jinou literaturou, abych neupadla do hlubokého stavu smutku
každopádně velmi dobře napsané, každá povídka ve mně vyvolávala jiné pocity, ačkoli byly všechny o tom samém - sebevraždě a jejími dopady na pozůstalé

[Ivet ☆ · Rating 4 out of 5]

3.5 ☆

[Michelle Kant · Rating 4 out of 5]

Kniha se mi moc líbila. Byla smutná a depresivní, některé povídky méně, některé více. Autorka nádherně dokázala popsat emoce a pocity postav. Moc povedená kniha.

[Aneta · Rating 3 out of 5]

poznamka pro me: povidky me neumi nasytit, vzdy se chci dozvedet o trosku vic

[Veronika · Rating 3 out of 5]

Viktorie Hanišová psát umí, stránky Vám mizí před očima a najednou jste na konci knihy.

Ale…
Kniha mi nedala to, co jsem od ní očekávala. Šla jsem do ní s pocitem, že mám v rukou knihu, kterou budu hodnotit 5/5 💫, stejně jako většina lidí. Doufala jsem, že mám v ruce knihu, která mě zlomí a nedá mi spát.

Nestalo se tak.

Zdálo se mi, že autorka trošku tlačí na pilu.
I když povídky pojí velmi silné téma, nezasáhly mě tak, jak jsem předpokládala, že mě zasáhnou. Dvě povídky k tomu však neměly daleko - “Vrátíš se?” a “Brácho”.
Ostatní povídky se u mě (bohužel) úplně mihly účinkem.
_ _ _ _ _ _ _
“Celý ty dlouhý roky jsi mi strašně chyběl. Jsem ráda, že tu s tebou můžu bejt. Díky tobě. Už v tobě nemusím pátrat po člověku, kterej mě kdysi zachránil z ledu. Nehledám ho, protože jsem ho našla. Byl jsi a navždycky budeš můj starší brácha, ten nejlepší, jakýho jsem kdy měla, mám a mít budu. Už na tu střechu nelez. Zůstaň se mnou tady dole, brácho.”

[Sabina · Rating 4 out of 5]

Dlouhá trať je sbírka sedmi krátkých povídek, které spojuje společné téma sebevraždy. Předem vás musím upozornit, že kniha je opravdu silná. Kniha na mě měla podobný dopad, jako když jsem zkraje roku četla Vrány. Hrdinové jednotlivých povídek se neznají, každý příběh je svůj a hrdinové se nijak neprolínají. Jediným společným prvkem v jejich životech je ukončení života, ať už se jedná o ukončení svého života nebo někoho, koho mají postavy ve svém životě. Hanišová má perfektní slovní zásobu a na jejím vyjadřování je to znát. Proto jí nedělalo žádný problém každou povídku oddělit i stylisticky. Nejvíce se m dotkly povídky Vrátíš se?, Pozůstalost nebo Zbytečný člověk, která byla ale nejdelší z celé sbírky. Viktorie Hanišová zkrátka další knihou nezklamala a já nadšeně budu čekat co dalšího napíše.

[Ellen Anna · Rating 5 out of 5]

Od prvních dvou povídek mi bylo jasné, že Dlouhá trať ode mě dostane 5 hvězd. Veškeré povídky jsou perfektně napsané a donutí Vás přemýšlet. Mně osobně nejvíce zasáhla povídka o sestrách s matkou, co je zanedbává a povídka o zbytečném muži, co neměl existovat, její závěr ve mně rezonuje doteď.

[Marek · Rating 5 out of 5]

Od autorky jsem v minulosti četl knihu HOUBAŘKA a líbila se mi, ačkoliv byla smutná. Kniha DLOUHÁ TRAŤ je kniha, která obsahuje 7 povídek a námětem těchto povídek je sebevražda! Povídky jsou hodně smutné a působily na mě depresivně, melancholicky, v některých okamžicích mi při čtení nebylo dobře a musel jsem přivírat oči nad přemýšlením a skutky některých postav. Nejvíce se mi líbily povídky Vrátíš se? Zbytečný člověk, Pozůstalost, Brácho. U některých povídek mi ukáplo pár slz (Vrátíš se? Brácho). U poslední povídky – BRÁCHO – jsem pociťoval, jako by tato povídka byla určena přímo pro mě, jako bych se ocitl v kůži hlavní hrdinky a prožíval s ní tento příběh a vzpomínky. Bylo to pro mě hodně silné. Musím upřímně říci, že v průběhu čtení jsem zvažoval, že knihu ohodnotím na 4 hvězdičky, ale nakonec jsem si to promyslel a knihu hodnotím na 100 %. Pokud bych udělil knize menší hodnocení, tak si myslím, že by to nebylo spravedlivé vůči jiným knihám, které jsem ohodnotil na 4 hvězdičky.

Myslím si, že Viktorie Hanišová zpracovala téma sebevraždy, které se line v jednotlivých povídkách, dobře. Bohužel dochází k tomu, že lidé páchají sebevraždy z různých důvodů – ztráty práce, lásky, šikany, psychických problémů a nespočet dalších důvodů. Osobně znám několik případů z mého bezprostředního okolí, kdy lidé spáchali sebevraždu, anebo se o ní opakovaně pokoušeli. Co se těmto lidem musí honit hlavou, když plánují sebevraždu?! V jakém špatném rozpoložení mysli musí být, když sebevraždu plánují, a nakonec ji zrealizují?! Ty pocity bezmoci, kdy člověka ovládnou temné síly, obalí ho temnota, myšlenky se zakalí, musí být těžko popsatelné pro ostatní lidi, kteří pohrdají lidmi, kteří se o sebevraždu pokusili a přežili, anebo jejím následkem zemřeli. Těžko vykreslit tyto pocity člověku, který nikdy nepomyslel na sebevraždu, byť se v životě mnohdy nacházel na dně, ale každý člověk je jinak stavěný, jinak odolný vůči problémům a stresům a bohužel někteří lidé jsou „slabší“ a mají tendence někdy těmto černočerným myšlenkám podlehnout, říkají si, že už nic na světě je nebaví, nemá smysl dát žít, nechtějí se trápit, nemají sílu ani vstát v postele, mají pocit, že nic v jejich životě nedává smysl a chtějí to jednou provždy ukončit! Když někdy přemýšlím nad tématem smrti a sebevražd, tak mi z toho není příliš dobře a vždy mi to přijde líto, že člověk se k tomuto činu rozhodl. Z druhé strany však chci říci, že v některých případech cítím s dotyčným, který chce spáchat sebevraždu a chápu jeho pohnutky k tomuto činu. Jedná se například o lidi, kteří jsou hodně nemocní a každý den je pro nich utrpení. Život je netěší a bolesti jsou natolik silné, že se jen trápí a nemůžou dál! V některých státech je povolena eutanazie a já si stále pokládám otázku, jestli je to správné či nikoliv. Říká se, že život bychom si neměli samovolně brát, když jsem si ho nedali, ale z druhého pohledu je každý odpovědný za svůj život a rozhoduje o svém životě sám. Dalo by se napsat o tématu sebevražd hodně, ale už raději končím, protože by to zřejmě bylo nekonečné..

Kniha byla smutná, ale myslím si, že stojí za přečtení. Chápu však, že tato kniha asi nebude pro všechny čtenáře a čtenář musí být v dobré pohodě a dobře naladěn, aby se pustil do těchto povídek. Pokud jste četli nějaké knihy od autorky, můžete vyzkoušet také tuto knihu a povídky si třeba dávkovat postupně do jednotlivých dnů. Kniha je docela krátká, dala by se určitě přečíst během jednoho dne, ale za sebe mohu říci, že bych asi nedokázal přečíst tyto povídky na jeden zátah, protože tolik bolesti a smutku by bylo na mě moc. Tato kniha se mi také hodí k tomu, abych ji zařadil do ČTENÁŘSKÉ VÝZVY na rok 2021 do bodu 19 – Kniha, která má na obálce srdce. :)

[Petra Macháčková · Rating 5 out of 5]

Vážně nemám slov...Přemýšlím, kdy naposled jsem byla z něčeho tak vypleskaná, jako právě z Dlouhé trati. Navíc, povídkové knihy ani ne o 200 stránkách. Už se mi několikrát potvrdilo, že Hanišová má neskutečný styl psaní, kterým si mne naprosto omotá kolem prstu. Jsem unešená tím, jak umí do sebemenšího detailu a věcně pospat téměř cokoliv, zde tedy konkrétně zákoutí a největší hlubiny a zákoutí lidské duše.

Je to teda asi upřímně nejvíc depresivní kniha, kterou jsem snad kdy četla, ale paradoxně se mi líbila tak, jak snad žádná jiná. Na druhou stranu, není to lehký čtení a nedoporučovala bych to asi úplně někomu, kdo na tom není psychicky úplně ok.

Je to 7 povídek plných zoufalství, úzkosti, strachu a vnitřního neklidu. Spojuje je ale ještě jedno nosné téma, a sice smrt. Konkrétně tedy spíš sebevražda. Až po přečtení si uvědomíte, jak dokonale ke knize sedí slova z přebalu " Člověk si někdy až v průběhu závodu uvědomí, že vlastně vůbec neví, proč závodí".

Nejvíc mne asi dorazily povídky Vrátíš se?, Díra a Zbytečný člověk. Z té jsem byla s prominutím tak v prdeli, že jsem při jejím čtení přejela v metru asi 6 zastávek a musela jsem pak vykouřit skoro 3 cigarety, abych to nějak vstřebala.

Každopádně tímto si knihu i přes těžké téma dávám do poličky oblíbených knih a vím, že se k ní vrátím, až nastane čas. A autorku si stavím na piedestal nejlepších českých současných autorek, je fakt neskutečná.

P.S. Kdybych mohla, dávám min 7/5 * ))

[Michaela Kofroňová · Rating 4 out of 5]

Hodně jsem toho o téhle knize slyšela a tak jsem očekávala ještě větší psycho. Možná jsem už odolnější a tak mi to nepřišlo, každopádně povídka “Vrátíš se?” byla i na mě hooodně silná. Uronila jsem nad ní i slzu a na konci se mi udělalo až fyzicky zle. Vztahuju na sebe totiž to, co prožívají postavy - i co se týče fyzické bolesti. “Díra” byla zase nesmírně napínavá a zasáhla mě, i když přesně nedokážu popsat čím/jak. “Zbytečný člověk”, tak ten si mě získal. Já si hlavní postavu zkrátka zamilovala a vlastně ve mě konec téhle povídky vyvolával nečekaný (a neočekávaný) pocit klidu. “Pozůstalost” za mě velmi bolestnej a na jednu stranu krásnej (pokud se to tak dá říct) příběh. I další povídky mě bavily, ale tyhle ve mně doopravdy něco zanechaly. Celá knížka je napsána čtivě a nešlo mi se od ní odtrhnout, i když slabým povahám doporučuju - dávkovat. Představovala jsem si, co bych jako autorka u psaní pociťovala já, takže klobouk dolu autorce, že se poprala s tak nelehkými tématy. Za mě čtení, co má smysl. A navíc - krásná vizualizace! Nespočetněkrát jsem si už knížku prohlížela a pořád mi přijde stejně skvělá!

[Sorrow (Hanka the bookworm) · Rating 4 out of 5]

Viktorie Hanišová je etablovaná česká prozaička, která si mou pozornost získala zejména fenomenální Houbařkou. Mnou druhá čtená kniha – Rekonstrukce – už se mi líbila o poznání méně. V povídkovém souboru autorka uplatňuje to, v čem je skutečně dobrá, a proč jsem si její Houbařku velmi oblíbila. Umí výborně vykreslit (narušenou) psychiku svých hrdinů, vybudovat atmosféru a co hlavně, ne vždy vykládá všechny karty na stůl. Ponechává čtenáři tak trochu volnou ruku, a i když nabízí ve svých textech spoustu vodítek, ne vždy je doslovná, což je něco, co maximálně oceňuji. Upřímně jsem nečekala, že by s těmito svými přednostmi uměla až tak dobře pracovat na malém prostoru povídky, opak je ale naštěstí pravdou. Texty jistě vyvolají emoci, a byť jsou některé náměty velmi prvoplánové (zejména Vrátíš se?), jiné zaujmou a zanechají v paměti tak trochu nepříjemný pocit (za mě rozhodně Díra). Celkově považuji Dlouhou trať za soubor zdařilý a hodný doporučení, a to říkám jako někdo, kdo formátu povídky zas až tak nefandí.

[Klara (klarinkniznisvet) · Rating 4 out of 5]

3,85/5*
U knih Viktorie Hanišové musí čtenář počítat s tím, že to nebude lehké čtení. Tohle rozhodně nebylo, ale abych byla upřímná, čekala jsem od tématu a od autorky trochu víc. Jedná se o sbírku povídek, kde je společným tématem sebevražda. Rozhodně tak musím vyzdvihnout originalitu zpracování a to, že v ní na tento motiv najdete více úhlů pohledu. Bohužel, jak tomu u sbírek už bývá, některé povídky byly lepší než jiné. S některými jsem bojovala, ale na druhou stranu jsem si pak vážila těch, které mě přiměly se zamyslet. Finální verdikt teda zní: rozhodně si knihu přečtěte, ale možná nemějte až tak vysoká očekávání. Asi bych byla raději, kdyby se v ní objevila polovina povídek a ty byly o něco delší, ale to už je jen můj osobní názor. Nejvíce mě zaujala povídka s názvem Pozůstalost a Brácho.