"Štěstí je volba. Od autorky bestselleru Šlehačková oblaka a blogu TerezaInOslo."
Tereza se na sklonku třicítky znovu ocitá na startovní čáře, ale svých snů se nehodlá vzdát. Místo aby budoucnost plánovala, nechá se vést intuicí. Narychlo sbalí svůj život do pár kufrů a se svým mužem Johnem Erikem se přestěhuje z poklidného Osla do pulzující Prahy. Obstojí jejich pohodový skandinávský přístup v džungli českého byznysu? Řada nečekaných zkušeností je dovede až za poznáním, že jestli něco vážně chtějí, musejí brát překážky jako výzvy.
Vlastně nevím, co jsem čekala. Bylo to tak hrozně banální, až mi za autorku občas bylo trapně, a mělo to slabou stylistiku. Fakt to chtělo přísnějšího redaktora, který by opravil aspoň ty domatlané idiomy a vyškrtal hromadu nadbytečných určitých členů. Přijde mi, že autorka už pod vlivem angličtiny trochu ztratila cit pro češtinu.
Tereza Salte je mi jinak sympatická, občas si poslechnu její podcast, ale na papíře působí její vyprávění plytce. O podnikání to bylo jen trochu, což je škoda, protože ty kapitoly mě na rozdíl od zbylé vaty bavily.
Obecně už mě asi začíná štvát takové to "happiness is a choice", pozitivní myšlení za všech okolností, atd., což z téhle knihy čiší na všech frontách. Jasně, byly tam nějaké karamboly, kdy Tereza nemohla najít práci, ale nakonec je z ní za rok úspěšná manažerka, kéž by to takhle fungovalo obecně... Myslím, že ze Šlehačkových oblak jsem byla nadšená více a přemýšlím, jestli mi to něco dalo. Možná naději, že to zákonitě po blbém období musí skončit dobře a aspoň teda myšlenkově jsem si dost odpočinula po čtení Sedmé funkce.
Terezu mám ráda, dřív jsem četla její články, teď ji sleduju na instagramu a je mi sympatická. Už jsem teda ke knize přistupovala spíš pozitivně a byla jsem zvědavá. Musím říct, že to splnilo moje očekávání, čte se to skvěle a knížku jsem skoro neodložila. Bylo to příjemný (občas teda emočně náročnější) a inspirativní čtení. Ideální oddechovka z které si toho ale můžete hodně odnést. Nicméně v další knížce by si měla dát větší pozor na korekturu textu.
Takové docela o ničem. Věřím, že autorka má zajímavý život a má co předat, ale mě to nějak neoslovilo. Celé to bylo banální a rozvleklé a místy zmatené. Asi to mělo působit jako motivace, ale mě to nemotivovalo. Necítila jsem z toho žádný přesah.
Nevím, zda vůbec můžu hodnotit, protože jsem knížku nedočetla. Šlehačková oblaka mě bavila moc, ale tentokrát jsem se s tématem knížky vůbec nepotkala.
Salte avizovala svou novou knihu jako dospělější a vyzrálejší pokračování Šlehačkových oblak. V tom měla pravdu. Ubylo cukrkandlových přirovnání i donekonečna opakujících se metafor. Teď už se Salte opakuje pouze tématicky. Plně se tak projevuje slabina lifestylových blogerek. Tím, že Salte svůj život sdílela na blogu, publikuje na instagramu a vypráví o něm v podcastu, 90 % knihy vám zní povědomě. Možná jste tu danou příhodu neslyšeli tak uceleně a do detailu podanou, ale přeci jenom už vám o tom říkala, ne? S výjimkou kapitoly o mamince, Salte docházejí témata. Pokud další kniha nebude vyloženě o vztahu s John Erikem nebo mateřství, nedokážu si představit, o čem bude psát.
I tak už ale opakuje stále stejné životní lekce. Pokora je pro Salte klíčové slovo, lekce pokory a pracovitosti dostává ve Skotsku, při gymnastice, při rozjíždění noveho byznysu. Žánrově (a to věřím, že bude pro mnohé čtenáře tím největším problémem) se ale taky posunula jinam. Jako Tereza v Oslu vyprávěla o expat životě zahraničí a vztahu s cizincem. Pochopitelně o tom, jak život ve Skandinávii není nutně růžový a plný příležitostí, protože začínat někde od nuly a bez konexí není legrace. Tereza v Praze je začínající byznysmenka, která si na sebe vzala misi "kultivovat" divoký západ českého influencer marketingu. Nakolik Salte věříte, když se opakovaně zaklíná transparentností a autenticitou, je asi na vašem vnitřním cynikovi. Nicméně rozjíždění firmy je asi to jediné, co se v knize opravdu děje, a může sloužit jako inspirace mnohým dalším ženám.
Pokud ale čekáte optimistickou a rozzářenou Terezu plnou očekávání a nadějí, jeďte s ní zpátky do Norska. Tahle Tereza je stále inspirativní, nicméně trochu dozrála a zvážněla. Což (dle hodnocení) mnohým nesedne.
Jinak se budu opakovat v tom, že členění na krátké odstavce se zvýrazněnou větou mi stále přijde blogové, ale zase seká text na kratší celky, takže to rychleji utíká. Salte také umí dobře vyprávět, ačkoli z některých jejích novotvarů mi přecházel zrak. Problém je v tom, že ne každá zvýrazněná věta za to zvýraznění opravdu stojí. A zakončit jednu z kapitol o rozdílech v přístupu k instagramu (aneb ta zakletá autenticita) přirovnáním k vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí mi přišlo trochu na hranici vkusu.
Celkově jde ale o fajn jednohubku na pár oddychových večerů či odpolední.
Pokud neznáte Terezu Salte a nesledujete její tvorbu, doporučuju Vám prvně si pročíst něco málo na blogu nebo poslechnout podcast V oblacích, protože ne každému Terezin styl sedí. Pokud už ji sledujete a máte ji rádi, dostanete zřejmě přesně to, co očekáváte – příjemnou, nenáročnou knihu na (pod)zimní večery.
Tereza navazuje na Šlehačková oblaka, popisuje stěhování do Prahy a zakládání firmy. Naštěstí jí ještě nedošly historky z mládí, takže v knize najdete i takové, které nejsou už třikrát provařené na blogu a v podcastu. Dějová linka je jednoduchá, chronologicky popsané stěhování a budování firmy je proloženo vzpomínáním na různé starší příhody. Emočně nejsilnější kapitolou je vcelku pochopitelně ta, ve které Tereza poprvé podrobněji popisuje okolnosti smrti své maminky.
V komentářích se někdy objevuje, že první kniha byla zábavnější nebo že pasáže kolem budování firmy jsou nudné. Já mám přesně opačný pocit – díky bohu za ně. Budování firmy vnáší do prosluněné knihy střet s realitou a novou zajímavou etapu života. Tereza se v životě posunula a bylo by zvláštní, kdyby se to neprojevilo i v knize. Zůstává pozitivní a motivační ladění, přibývají problémy "dospělého" světa.
Jazyková redakce se bohužel tentokrát příliš nepředvedla – tolik chyb ve shodě podmětu s přísudkem jsem dlouho nepotkala.
To bylo krásný. Možná jsem se v textech tolik viděl díky tomu, že se pohybuji ve stejném oboru, každopádně z nich sršela spousta motivace i inspirativních myšlenek. 🩶
Nejsem fandou Terezy, možná pro to ta kniha pro mě nic neměla. Nudila mě, naprosto mě minula tématem (podnikání).
Také mi hrozně vadilo skákání do minulosti bez jakéhokoliv varování. Byla jsem z toho zmatená a to čtu kolikrát knihy mnohem více náročné na pochopení časoprostoru.
Takže proč jsem ji vlastně četla? Kvůli autorčině stylu psaní Šlehačkových oblak. Líbilo se mi, jak autorka naplnila předchozí knihu přirovnáními a popisy emocí (uznávám, že někde možná moc sladké, ale tím se alespoň autorka odlišovala od jiných tuctových...) Ale tady? Kam to zmizelo? Měla jsem pocit, jak kdyby knihu psal někdo naprosto jiný (chápu lidé se mění, ale přesto) a spíše s myšlenkou zisku než poselstvím.
V každém případě není to žádný odpad literatury. Jen tuto knihu prosím nečtěte kvůli tomu, že se Vám líbil originální (i když přeslazený) styl psaní Šlehačková oblaka. Byli byste zklamáni.
Na Karamelovou džungli jsem se těšila, protože Terez ráda sleduju už roky, od toho, co začala vyběhávat v Norsku zklamání z pohovorů a frustraci z toho nekonečného pracovního kolotoče, který v cizí zemi snad nikdy nejde podle představ, tehdy jsem vyběhávala to samý. Četla jsem tu nějaké vyloženě špatné recenze, ale za sebe musím dát 3.5 - 4 *. Styl útržků ze života mě baví, skákání v čase mě nijak nerozhodilo, naopak jsem se těšila, co bude v další kapitole za téma, píše svým jazykem, na který už jsme si zvykli v Oblacích a tam mi popravdě přišel víc pocukrovaný, možná až zbytečně, tahle knížka je vyspělejší, čte se rychle a ještě že vyšla na podzim, čtení za dlouhých večerů u třetího hrnku černého čaje s karamelem byl posledních několik dní můj rituál, až mě mrzí, že už jsem na konci.
Na knihu jsem se těšila - první díl Šlehačková oblaka se mi moc líbila, našla jsem v ní motivaci a inspiraci nenásilnou formou. Jenže u Karamelové džungle mi tohle chybělo - celá kniha byla o budování byznysu, který mi nic neříká a ke kterému vůbec nemám blízko. Navíc se v knize opakovaly často ta samá slova plné kudrlinek a přibarvování. Místy jsem měla pocit, že jsou tam spíš kvůli tomu, že události přikrášlují, než že by skutečně něco říkala. Cením upřímnost v kapitole o matce, která bez pochyby musela být těžká napsat. Ani samotný závěr knihy nenadchl - napasovaná myšlenka, která se objevovala i na konci Šlehačkových oblak, tam byla přirozená, tady mi přišlo, že byla daná na sílu jen proto, aby tam bylo nějaké "moudro"/"poslání.
U první Tereziny knížky jsem si pobrečela, přesto ve mě, tato v pořadí druhá, zanechala silnější pocity. V první knize byla autorka velmi otevřená, přesto čtenáře pustila jen tam, kam dokázala ve svých myšlenkách pustit sama sebe. Další téma, které autorka v knize otevírá, je spokojenost. Přestože má Tereza vše a mnoho lidí jí zaručeně by jí její život závidělo, Tereza otevřeně mluví o pocitu zmaru a jakémusi stavu, kdy ta kýžená dlouhodobá spokojenost nepřichází. V závěru knihy Tereza dochází ke smíření s různými životními situacemi, které ji v životě potkali. Dochází k tomu, že je šťastná, ale toto štěstí si musela sama vybudovat respektováním a akceptováním sama sebe.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Dlouho jsem přemýšlela, jestli napsat review- hodnocení knihy a nakonec mi to nedalo...kniha nemá valné recenze, stylistika pokulhává, všechno je přenádherné nebo dechberoucí, často přetékající cukrovou vatou. ALE! Terezin příběh, jak ve Šlehačkových oblacích tak v Karamelové džungli má nebo spíš měl velký potenciál a tak se ptám, kde byl editor nebo editorka, aby jí pomohli její příběh přenést na papír a tu zkrátit, tady rozvést, nahradit dechberoucí a přenádherné jinými synonymy a přidat trochu nakladatelské zkušenosti?Podle gramatických a stylistických chyb to spíš vypadalo, že knihu před vydáním v nakladatelství nikdo nečetl. A za to Tereza Salte rozhodně nemůže. Klobouk dolů před tím, co zatím dokázala a myslím, že ještě neskončila...doufám, že jejím dalším knihám budou v nakladatelství věnovat víc pozornosti a pomohou jí stát se vedle blogerky a podnikatelky i spisovatelkou.
Od druhé autorčiny knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala. Milé pokračování plné inspirace a historek, které už jsem četla na jejím blogu, Instagramu a nebo slyšela v podcastu, ale možná trochu rozšířené o podrobnosti. Pokud máte Terezu a její styl psaní či vyprávění rádi, slupnete ji za dva večery, protože se skvěle čte. Nicméně neočekávejte vysokou literaturu, tu a tam se objeví chyba a někdy vás možná budou iritovat slova, která autorka používá stále dokola - "bravurně".
Volné pokračovaní knihy Šlehačková oblaka. Tentokrát se s Johnem Erikem přesouvají z Osla do Prahy. (O Norsku jsem četla raději 😊) Terezin styl psaní se mi líbí. Taková relaxační oddechovka, ve které jsou i těžké životní situace popisovány s motivačním podtextem. Knihu jsem si vzala s sebou na dovolenou a tak jako Šlehačková oblaka mě nakopla, že můžu všechno, jen se za to musím trošku porvat a jít do toho 😊
Oproti Šlehačkovým oblakům, která miluju a hned bych si je přečetla znovu, jsem byla zklamaná. Čekala jsem nahlednutí do zakládání podnikání, krušné začátky, atd. Místo toho to byla jen samá perfektní dovolená, na kterou sice “vůbec nemáme čas”, ale stejně pojedeme a vyfotíme se na Instagram. Část o mamince byla dechberoucí, ale to je asi tak všechno.
Katastrofa to není, ale nebavilo mě to. Mám moc ráda první knížku, ale tato postrádá lehkost, originalitu vyprávění a vtipný nadhled. Většina knihy se týká Terezina podnikání, což jsou pro mě ty nejnudnější pasáže. Stále mám ráda tvorbu kolem značky TerezainOslo, ale toto až tak ne.
Bylo by to příjemné odpočinkové čtení, některé kapitoly jsou docela silné, anebo mají hezkou myšlenku. Bohužel jsem nebyla schopna přehlédnout hrubky, a z mého pohledu velmi a často nemístně přehnanou snahu o ,,barvité vyjadřování" - to ale jak to chápu, je pro autorku typické.
Knížka se mi moc líbila. Čte se sama a my skvěle myšlenky, na které často zapominame. Vybudovat Business stojí velké úsilí a opravdu člověk nema v životě nic zadarmo, kdyz se chce posouvat dal. Tesim se až Terka napíše neco dalšího.
Zacatek se mi cetl lehce a rychle, ale pak uz bohuzel Terezka spadla do opakovani stale stejnych obratu a prestalo me to bavit. Kazdopadne druha kniha je za me urcite lepe napsana nez prvni.
První třetina mě hodně bavila a chystala jsem se dát 5/5 s komentářem, že se mi to líbilo mnohem víc než první díl... ale pak se to zvrtlo, několik kapitol jako by ani do knihy nepatřilo.
Část 2 už byla trochu lepší (když už jsem ji měla z knihovny půjčenou :), popis rozjezdu businessu mě přece jen bavil o trošku víc, ale ani druhá Terezina kniha mě úplně neuchvátila.
4,5⭐ Terezka je prostě úžasná a extrémně inspirující. Její knížky jsou tak originální, tak osobní. Džungli i oblaka jsem si absolutně zamilovala a hrozně moc se mě obě dotkly ❤️🩹
šlehačková oblaka jsem měla přečtené za 2 dny, džungle mi trvala déle. začátek pro mě byl pomalejší, někdy za půlkou mě kniha začala bavit. jelikož ale Terezu sleduji už dlouho a i z podcastu jsem zvykla na její vyjadřování, kniha splnila to, co jsem od ní čekala