Na indiány si hrál aspoň na chvíli jistě každý správný kluk. Pro devítiletého Fandu Blesíka alias Chytrou lišku je to ale víc než hra – odmala vyrůstá v dětském domově a nepoznané teplo rodiny si vynahrazuje vysedáváním u poradního ohně…
Hlavními hrdiny příběhu jsou děti – z vesnice Hroznov a z dětského domova na Větrově.
Hry a nezbednosti, strasti, dětská přátelství i sváry, touha po harmonické rodině a po štěstí… Všechny ingredience namíchat ve správném poměru, aby se čtenář bavil i přemýšlel, umí autorka velmi dobře.
Sny, radosti a trápení knižních hrdinů jsou podobné těm, s kterými se dětští čtenáři setkávají dennodenně, navíc zde nacházejí často i řešení problémů.
Díky laskavému humoru a umění vcítit se do dětské duše si knížka Markéty Zinnerové našla své obdivovatele a čtenáře již mezi několika generacemi.
Markéta Zinnerová, provdaná Jílková, se prezentuje jako prozaička, scenáristka, autorka literatury pro děti a mládež.
Markéta Zinerová po maturitě na JSŠ v Liberci a nástavbovém studiu osvěty v Praze, pracovala v osvětových zařízeních v Liberci a Sokolově. V letech 1962 - 64 byla zaměstnána jako průvodčí ČSD.
Na konci šedesátých let pracovala Markéta Zinnerová v časopisech Mladý svět, Květy aj. V letech 1971 - 76 byla dramaturgyní literárně - dramatického vysílání pro děti a mládež v Čs. televizi. Od roku 1976 je spisovatelkou z povolání.
V 80. letech pracovala Markéta Zinnerová v rozhlase a v letech 1991 - 1992 působila jako metodička v Domově dětí. V letech 1981 - 85 vystudovala dálkově dramaturgii a scenáristiku na FAMU.
Tohle byla příjemná jednohubka, kterou jsem si vyposlechla jako audioknihu v podání Petra Nárožného. Tématem je to sice nesnadný příběh, ale je ze života. A toho si cením, že tu autorka velmi citlivě ukazuje, že i dětské domovy a život v nich jsou součástí našeho světa, ať už se nám to líbí, nebo ne. Je to realita. Dětský svět plný her, přátelství, ale také téma zapadnutí do party a rodiny, je tu vykreslený velmi autenticky, poutavě. Byť v sobě kniha obsahuje určité smutky, obsahuje i něco hezkého - naději, což je něco, co potřebuje někdy každý z nás. Naději, že i přes nesnadné okolnosti může být v životě hezky, mohou se dít pěkné věci a život se nemusí vyvíjet vždy jen špatně. Bavilo mne taky to nářečí, které tu a tam proniká do mluvy jednotlivých postav. To jsem si moc užila. Celkově za sebe určitě mohu doporučit. :-)
Takový příjemný návrat do dětství. Knížku mi kdysi dala babička a já ji jako malá asi jen rozečetla. Nicméně viděla jsem film. Teď jsem knihu objevila v poličce skříně, a spontánně se ji rozhodla přečíst.
Děj mi byl hodně povědomý, a větu ,,To jsou indiáni. Myslí na mě." jsem měla utkvělou v paměti. Taky jsem si během čtení uvědomila, jak moc moje dětské hry a prožívání film kdysi ovlivnil. Doteď mám v živé paměti, jak jsem v 6. třídě o mých nepřátelích mluvila jako o Prašivých kojotech :D
Je to "stará" knížka, ale určitě to může být fajn retro čtení i pro dnešní děti. :)
Přečteno paralelně se sedmákem, který tuhle knihu má v povinné četbě do školy. Nikdy jsem knihu nečetl, ale kdysi jsem viděl film, takže mi byl děj celou dobu povědomý.