الناس لطفاء معي بلا سبب. ليس لدي أعداء، وإذا تظاهر أناس معيّنون بأنّهم كذلك، فإنهم من الطيبة بحيث أنهم لم يؤذوني. كلما قرأت شيئًا كُتب ضدي، لا أشترك في المشاعر فحسب، بل أشعر أن بإمكاني أن أقوم بالمهمة أفضل بكثير منهم. ... لم أعد أعتبر السعادة شيئًا بعيد المنال. كنت كذلك قبل زمن طويل. أما الآن فأعرف أنها قد تظهر في أي لحظة لكن يجب ألا أسعى إليها.
Jorge Francisco Isidoro Luis Borges Acevedo was an Argentine short-story writer, essayist, poet and translator regarded as a key figure in Spanish-language and international literature. His best-known works, Ficciones (transl. Fictions) and El Aleph (transl. The Aleph), published in the 1940s, are collections of short stories exploring motifs such as dreams, labyrinths, chance, infinity, archives, mirrors, fictional writers and mythology. Borges's works have contributed to philosophical literature and the fantasy genre, and have had a major influence on the magic realist movement in 20th century Latin American literature. Born in Buenos Aires, Borges later moved with his family to Switzerland in 1914, where he studied at the Collège de Genève. The family travelled widely in Europe, including Spain. On his return to Argentina in 1921, Borges began publishing his poems and essays in surrealist literary journals. He also worked as a librarian and public lecturer. In 1955, he was appointed director of the National Public Library and professor of English Literature at the University of Buenos Aires. He became completely blind by the age of 55. Scholars have suggested that his progressive blindness helped him to create innovative literary symbols through imagination. By the 1960s, his work was translated and published widely in the United States and Europe. Borges himself was fluent in several languages. In 1961, he came to international attention when he received the first Formentor Prize, which he shared with Samuel Beckett. In 1971, he won the Jerusalem Prize. His international reputation was consolidated in the 1960s, aided by the growing number of English translations, the Latin American Boom, and by the success of Gabriel García Márquez's One Hundred Years of Solitude. He dedicated his final work, The Conspirators, to the city of Geneva, Switzerland. Writer and essayist J.M. Coetzee said of him: "He, more than anyone, renovated the language of fiction and thus opened the way to a remarkable generation of Spanish-American novelists."
في خمس فصول يتناول بورخيس خمس مراحل حياتية بداية من مرحلة الطفولة في بوينس آريس، ثم مرحلة الانتقال والترحال في أوروبا، ثم العودة مرك أخرى في مرحلة الشباب، ويتناول بعدها مرحلة النضج وعلاقته بالكتب والكتابة وبداية العمى.. يتنقل بورخيس ما بين محطات حياته سريعًا دون الوقوف على حدث أو التركيز بشكل كبير على مرحلة، يمارس بورخيس الاختزال كما مارسه دومًا في قصصه، يقول بورخيس أنه لم يكمل رواية يومًا إلا بدافع الواجب، ولذلك فضل القصة والقصيدة في القراءة والكتابة كذلك.
As befits the master of short form Borges wrote his Autobiography truly minimally. And although it sounds impossible he summarized his life on just 80 some pages. To tell the truth, Borges only said what he wanted to tell us, not all his life. From first chapters we get to know about his ancestors, father’s library, first readings, learning languages, plague of blindness in family, stay in Europe. About private life we get to know next to nothing. Just some passages devoted to his father who got him interested in poetry, tender reminiscences about mother who accompanied him almost whole life, one or two sentence about sister, wife is mentioned on penultimate page. And that’s it about family.
Quite a lot time Borges dedicates friends and first writing attempts. About his first book claims that it was too much of everything in it, absolute mishmash, but in some way that was the book he was rewriting over and over again throughout his life. With some words depictures a few years’ period of working as minor librarian and his nomination for post of director of National Library being blind recognizes as the irony of fate Those two gifts contradicted each other: the countless books and the night, the inability to read them.
The book is laconic and brief, Borges fails to mention many people, places and events from his life. His brevity and lack of vanity in times where everything is for sale really commands respect. But I personally regret he didn’t mention more about writing process, about chess, labyrinths, mirrors and other his literary interests. But maybe as he stated earlier good writing needs modesty ?
كتاب جميل، يكشف فيه بورخيس عن جوانب غير معروفة في حياته. لعل الأجمل منها تلك التي يتحدث فيها عن علاقته بالكتب قبل وبعد فقدانه بصره، وعمله في المكتبة، وكذلك التي يتحدث فيها عن تجربته الأدبية ونضجها خلال مشواره الأدبي. الترجمة بشكل عام جيدة، وتمنيت لو أن حجم هذه المذكرات كان أكبر
السيرة الذاتية لخورخي لويس بورخيس تبدو مكتوبة بطريقة "عادية" تقريرية، جافة في بعض المواضع. ربنا يعود ذلك إلى أنها بدأت في الأصل كمقدمة تعريفية عن المؤلف تطبع مع مؤلفاته الكاملة. يتحدث بورخيس عن أصوله وجدوده من أوربا وأمريكا اللاتينية، والقليل عن علاقته بوالده الذي شجعه على الكتابة، وعشقه للكتب ومحاولاته في الكتابة منذ سن مبكرة، والكتب والمؤلفين الذين أحبهم وتأثر بهم، ورحلاته إلى أوربا وأمريكا الشمالية، وعمله في المكتبات، وإعجابه بالأدب الإنجليزي، واهتماماته الموسوعية بالأدب في الشرق والغرب على السواء بما في ذلك مثلا التصوف عند الفرس والصينيين، واهتمامه باللغات الحية والقديمة على السواء، وحرصه على البجث عن اشتقاق الكلمات، واشتراكه في التأليف مع صديق حميم هو "بيوي كاساريس"، وإصابته تدريجيا بالعمى مثل والده حوالي سن الأربعين، ويلمح سريعا إلى إعجابه وانحيازه لدولة إسرائيل في صراعها ضد العرب. ليس هناك الكثير عن حياته الشخصية، بل يبدو وكأنه يتجنب ذلك عمدا، وبدلا من ذلك يركز على الأشخاص الذين تأثر بهم أدبيا، ومن هذه الناحية تشبه هذه السيرة الذاتية كتاب "التلمذة الفلسفية" لجادامر الذي يمكن أن يطلق عليه سيرة فكرية
الترجمة جيدة بصفة عامة، لكن هناك قليل من الجمل والعبارات الغامضة (مشكلة في الترجمة؟ أخطاء مطبعية؟) وتنطبق نفس الملاحظة على بعض أسماء الأعلام
“Como la mayoría de mis parientes habían sido soldados -hasta el hermano de mi padre fue oficial naval- y yo sabía que nunca lo sería, desde muy joven me avergonzó ser una persona destinada a los libros y no a la vida de acción. Durante toda mi juventud pensé que el hecho de ser amado por mi familia equivalía a una injusticia. No me sentía digno de ningún amor en especial, y recuerdo que mis cumpleaños me llenaban de vergüenza, porque todo el mundo me colmaba de regalos y yo pensaba que no había hecho nada para merecerlos, que era una especie de impostor. Alrededor de los treinta años logré superar esa sensación.”
“Mi primer cuento fue una historia bastante absurda a la manera de Cervantes, un relato anacrónico llamado "La visera fatal". Estas cosas las escribía muy prolijamente en cuadernos escolares. Mi padre nunca interfirio. Quería que yo cometiera mis propios errores, y una vez dijo: "Los hijos educan a sus padres, y no al revés".”
“En la última página del libro [el hacedor] conté la historia de un hombre que se propone la tarea de dibujar el mundo. A lo largo de los años puebla un espacio con imágenes de naves, de torres, de caballos, de ejércitos y de personas. Poco antes de morir, descubre que ha trazado la imagen de su cara. Quizá sea ése el caso de todos los libros; sin duda es el de este libro en particular.”
حين يتعلق الأمر بالأدب أراني عربيًا بامتياز، لا أحب الأداب الغربية نعم حداثي، ولكني عربي.. ويالها من معضلة أحب الأدب العربي الحداثي ولكني أحد صعوبة في هضم الأدب المترجم، لا يسعني استشفاف جماله.. جزء ضخم منه يضيع في محاولة الترجمة ترجمة الأدب لابد أن يقوم بها أديب وإلا فهي تشويه سخيف وقميء ومنفر
قد أكون سطحيًا وانطباعيًا لكني أعتذر سيد بورخيس، لم أستطع إكمال الكتاب
… كتاب شديد السخف حتى الان
عبارة عن سرد إخباري لوقائع قراءاته الأولى وتعداد مطول لمن تأثر بهم
يحاول أن يظهر أوروبيًا أكثر من اللازم
ربما أشعر بذلك لأن كثيرين منهم لم أقرأ لهم بل ربما لم أعرفهم، فأشعرني بالنقص .. ربما!
… يا لخيبة الأمل
بورخيس كاتب استثنائي ولكنه قد أحبطني كنت أتخيله صعلوكًا، متسكعًا، دخيلًا على الأدب فوجدته من أسرة عريقة جدًا، نشأ لوالدين من الكتاب شديدي الثقافة وكما كتب يقول (كان مقدرًا ومنتظرًا مني أن أكون كاتبًا)
وربما لهذا شعرت بالاغتراب والنفور أشعرني بشكل ما أنني دخيل على مجال سلالي!
…
نعم أن لا أكتب مراجعات للكتب بل أنا هذا الرجل الذي يكتب عن انفعاله بها ومشاعره حيالها فقط لذا تجده مبالغًا في ثناء يمنح النجوم الخمسة اعتباطًا لأنني لست ناقدًا بل متذوقًا، وما يعجبني فقد أعجبني
فأن يأخذ كتاب ثلاثة نجوم يعني أنه لم يرقني وليس في الأمر أية موضوعية
Nunca fui fan de Borges y leí muy pocas cosas escritas por él, su prosa o la forma de contar una historia no me es atractiva y veces tuve que leerlo para la escuela —terciario—, pero leer parte de su autobiografía fue bastante interesante para saber un poco más.
سيرة قصيرة كتبها بورخيس عن حياته فهي كما العنوان هوامش سيرة ، تحدث فيها عن قراءته وعائلته وتنقلاته في أرجاء العالم الغربي
رغم أن بورخيس مثقف رفيع عاش حياته بين الكتب إلا أن انحيازه للكيان الصهيوني أمر مستهجن ويدعو للحيرة ، كيف بشخص من نوع بورخيس لا يشعر بالوجه العنصري لهذا الكيان هذا الموقف يدعو للحيرة ليس الأمر وكأن بورخيس يتملق اليهود من أجل الجوائز الأدبية
كتب بورخيس قصيدة "إلى إسرائيل" في عام النكسة 1967م
" يا إسرائيل في أي الأماكن طافت دماؤنا؟ بوركت يا إسرائيل لتحمي جدار الرب في قلب المعركة "
وكتب أيضاً " من دون إسرائيل فإن التاريخ سيبدو غريبا
إسرائيل ليست فقط فكرة مهمة للحضارة،
بل هي فكرة لا غنى عنها،
لا يمكن تخيل الثقافة دون إسرائيل "
كتب غاليانو عن بورخيس
لم يكن لبورخيس مكانة مميزة في قلبي، لم أشعر بكهرباء الحياة في أعماله. أنا مفتون باسلوبه، بمهاراته، وبراعته. كان مثقفاً حقيقياً. رجل برأس فقط، لكن بلا قلب. صحيح أنه ذكي، فائق الذكاء، لكنه نخبوي وعنصري، ورجعي جداً
بالتأكيد يجب أن نفرق بين التوجهات السياسية والفكرية للكاتب وبين ما يكتبه كأدب لكن هل بورخيس كاتب إنساني؟ بالطبع لا
وهذه أحد الخيبات في الكائن البشري
يبدو أن هناك خط رفيع ما بين الإنسان الواعي والإنسان اللاواعي
4.5 borges te quiero mucho. en este libro tan bonito, con una edición tan bonita, te he visto chiquitito, adolescente, joven y ya no tan joven, ciego y no tan ciego, pero siempre leyendo. no hay otra palabra para definir esta lectura que no sea tierna. ha estado colmada de una ternura especial, como si ya hubiese hablado de tú a tú con borges
كان بورخيس ينوي كتابة تعريف مختصر لمسيرته، كمقدمة لطبعة أعماله الكاملة. ولسبب ما خرج هذا العمل الذي يتكون من 100 صفحة تقريبا. ورغم ذلك يعد من أطول النصوص التي كتبها. حيث أنه لا يحب النصوص الطويلة، ولا يكمل قراءة رواية طويلة إلا بدافع الواجب. ينتقل بنا بورخيس في محطات من حياته، وكيف كان يرى اختلافه عن الآخرين على مدار مشواره المهني. بداية من أمين مكتبة محلية, وحتى وصوله لمنصب مدير المكتبة الوطنية, ومحاضر للعديد من الجامعات في أمريكا. كان بورخيس حكيما بالفترة. لم يسعى يوما للشهرة, ولم يكن يكتب أو يقرأ أي شيء سوى للمتعة. ومن الجدير بالذكر أن بورخيس ابن لكاتب غير معروف, يكتب القصص والروايات, ينشر بعضها ويمزق البعض. وأخرى يتم نسيانها في مكان ما حتى يعثر عليه من جديد. ومن الواضح أن بورخيس قد ورث عن أبيه كل شيء تقريبًا. وبالرغم ما قد اكتسبه من خبرات, ظل والده هو معلمة الأول. عندما سأله ناشره عن احتياجه لعمل آخر لإتمام نشر مجموعة أعماله الكاملة رد بورخيس: " ليس لدي عمل آخر" قال الناشر: " لا يوجد كاتب كبير ليس لديه عمل آخر" وبالفعل تم اكتمال ونشر أعماله الكاملة بكتاب "الخالق" بعد تجميعه من دفاتر قديمة, أكتشف فيهاب بورخيس أن هذه النصوص كانت ومازالت الأقرب إليه. وقال عنها: "في صفحات هذا الكتاب: حكيت قصة رجل يستعد لمهمة رسم العالم وعلى مدى سنوات, ملأ فراغات بصور سفن وأبراج وجياد وجيوش وأشخاص. قبل أن يموت بقليل اكتشف أنه رسم صورة وجهه. ربما يكون هذا حال كل الكتب، وبدون شك هي حال هذا الكتاب على وجه الخصوص . ترجمة ممتازة لكتاب قيم عن حياة قارئ عظيم وكاتب عبقري .
it's weird to give a borges book so few stars. borges, being a shy & private man, wrote in his autobiography only what he wanted others to know. he even left out stuff he's already shared. it's truly so brief, laconic. it is not a full account, for the sake of his anonymity, but that's in some way to be respected. i question why he wrote it at all; it's all very technical information, information that is listed and detailed as it would be on a cv. even the tale of his childhood is told like an encyclopedia: lists of the books he first read, the lineage of military men in his family tree, in what cities his father had his eye operated, etc etc. these are things i knew already through his book prefaces, through knowing his bibliography, through just going to the library. as far as autobiographies go, it's striking in its lack of illuminating biography. still nice to read though, simply because anything borges imparts upon my knowledge is to be taken with some care. he has a great respect for the movements of his life, and details it with a certain mindfulness, which is, in some regard, unique
Vanameister kirjutab iseendast. ”Tagasihoidlikult”, nimetades ära kõik oma pisimadki saavutused ja kirjaharjutused. Eesti keeles ilmus esimene Borges 1972, ise nimetab ta oma maailmakuulsuse alguseks aastat 1961, kui ta Becketiga kahasse Mallorcal Formenteri auhinna sai. Seda, tuleb välja, antigi välja 1961-1967, nii et nad olid esimesed. 2017 hakati seda uuesti välja andma ja 2020 sai selle Cees Nooteboom, kellel on maja kõrvalsaarel Menorcal. No ja Manguel oli üks žüriiliikmetest (ilmakirjandus on üks üsna väike klubi :)). Ükskord Ameerikas käies veetis Borges pikemalt aega Ivar Ivaskiga, kes oli kinkinud talle kalakujulise soome puukko. Borges märgib, et see olla olnud hoopis teistsugune, kui ta lapsepõlve Palermo pussnoad. Elämä on. Lõpetuseks ütleb Borges veel, et tahaks, et inglise keel oleks olnud ta emakeel. Aga oli kõigest väikese Georgi vanaema keel. Ladina-Ameerikas on väga raske kirjanik olla, eriti Argentiinas - lihtsalt Borgese vari on nii suur, et selle alt välja ei pääse. No peaaegu igas tekstis-raamatus tuleb teda kuidagi ära nimetada või talle vihjata. Eriti kui olla meeskirjanik. Naistel on lihtsam, neid mehed niikuinii väga tõsiselt ei võta.
في ( هوامش سيرة) يعترف خورخي لويس بورخيس الشاعر و الكاتب و الناقد الارجنتيني بشجاعة تامة بأخطائه التي ارتكبها في مسيرته الأدبية و هو ما كان نتيجة تربية والده المحامي و الفيلسوف الذي كان يدفعه الى التعلّم الذاتي من خلال ارتكاب الاخطاء و يرفض تقويم اخطاء ابنه الادبية او حتى سماع كتاباته قبل النشر و ابداء الرأي .. هي ليست سيرة ذاتية كاملة عن بورخيس فهو كما يقول "هوامش"؛ إنه شذرات من سيرته، كتب فيه كيف تطوّرت ميوله واهتماماته الأدبية، معارفه و اصدقاءه و الكتّاب الذي قرأ لهم و تأثر بهم .. في هوامش سيرة مارس خورخي فيه النقد الذاتي على أعماله، حتى أنه اعتبر أن الكثير من كتاباته الأولى يجب أن تُنسى.
اشعر ان هذا الكتاب من الافضل ان يكون مرجع لما بعد قراءة مؤلفات خورخي لويس بورخيس حتى يفهمه بشكل اعمق و اقرب الى المعنى الذي اراده خورخي
هذا الكتاب عرّفني على هذه الشخصية الفريدة المتميزة واسعة الاطلاع متنوعة الاهتمامات غزيرة الانتاج
كتابي القادم له سيكون " صنعة الشعر " لتوفره في مكتبتي
Una obra recomendada para aquellos escritores que apenas empiezan o ya están por su segunda o tercera obra.
Es un breve escrito, así como la mayoría de sus obras, pero con un bagaje de sabiduría en cuanto a cómo leer, qué hacer y cuánto dedicar.
Aunque nunca se haya hecho merecedor de un Premio Nobel, Borges nos recuerda que la erudición siempre debe ser demostrada con humildad y buen talante, a pesar de que la noche llegue mucho antes.
PD: Lo envidio porque tuvo la fuerte labor de ser auxiliar de biblioteca, pero supo sacarle provecho a ese laborioso y loable trabajo.
يرى أن مكتبة أبيه من أكبر النعم في حياته و يشعر بالامتنان لصديقه الذي حوله من قارئ ساذج إلى شخص يقرأ بشك جريء وشجاع في انتقاد أعماله وأن الكثير منها يستحق أن لا تنشر وأن تنسى أو تطمس تجربته كمساعد في المكتبة حيث عدد العاملين يفوق حجم العمل تشبه قطاعاتنا العامة حيث يتكدس الموظفين و يكون هناك محذور ضمني بين الجميع أن لا يعمل أحدهم بجد واخلاص لأن ذلك سيسبب انجاز العمل وهذا سيفضحهم
مادام اسم سنان انطون على الغلاف فلابد ان يكون كتابا مميزا سيرة مختصرة لبورخيس الشاعر الكبير ويتبين منها سعة اطلاعه وثقافته الهائلة علاقته بوالديه مميزه وخاصة والدته التي لازمته الى سن متاخر من حياته واعجبني ان اباه لم يمارس عليه اي وصاية ثقافية او اخلاقية رغم انه مثقف كبير حتى عندما طلب من ابيه ذلك رفض وقال لابد ان تخطئ حتى تصل الى الصواب كتاب جميل يستحق القراءة ولم يخيب الظن
A parte mais legal é a que ele conta da parceria com Bioy. Gostaria que ele escrevesse mais sobre a fase em que lançou os livros principais, Ficções e O Aleph. É um ensaio muito rápido, e a escrita, leve e cristalina, como tudo do Borges da velhice.
É impressionante que o texto mais fácil que já li de Borges seja a respeito dele mesmo. O autor é bastante crítico de sua própria obra, chegando a diminuí-la em comparação aos seus contemporâneos. Essa humildade nada tem de artificial, pois Borges, como um bom erudito, era muito exigente quanto ao próprio trabalho. Uma leitura curta e deliciosa sobre a obra de um dos maiores autores latino-americanos.
Lei el libro ayer, en una sola tarde, pues solo es de 154 páginas, pero aún es el libro más largo de Borges. Fue dictado en inglés para la revista The New Yorker inicialmente en 1970 y después en 1999 traduzido al español, ironicamente. Me hace querer leer los cuentos de Borges que aún no he leido.
Uma autobiografia é o relato sintético da vida de uma pessoa, redigido por ela própria. O que esta autobiografia tem de extraordinário é que foi escrita (rectius, ditada) por Jorge Luis Borges.
La vida de Borges brinda esperanza a quienes sufren / viven la sensibilidad. No es posible encajar. No es posible estar cómodo. Nada es suficiente, sino dejar fluir la pasión y mantenerse en el camino de lo bello. Hay vidas que son para eso, no para otra cosa. Ni el tiempo ni la ambición son definibles para algunos.
Delicioso autoretrato do mestre argentino onde parece que você está simplesmente tomando um café e ouvindo suas histórias, quase sempre impressionantes. Ele conta sua vida com autoironia, leveza e paixão, nos ajudando a entender a evolução da sua obra colocando tudo dentro do contexto que às vezes nos falta na hora da leitura de seus clássicos. De Palermo dos compadritos à Buenos Aires do Peronismo, Borges nos presenteia com uma didática e instigante linha do tempo de sua produção monumental.
Včera jsem dočetl autobiografii Borgese, zjistil jsem, že své dospívání strávil ve Švýcarsku (sice v Ženevě), ale činí to můj pobyt snesitelnějším. Mrzí mě, že jsem nevěděl dřív, že je v Ženevě Borges i pochován, šel bych se podívat na jeho hrob a zaplakat. Na to ještě pozdě není, hrob nikam neuteče. Chtěl bych stát nad tím hrobem, největšího povídkáře 20. století a přečíst mu něco svého, aby se Jorge na stará kolena ještě zasmál. Pod zemí mu musí být smutno. Borges tvrdí o svých sebraných spisech Tvůrce, že jsou jeho možná nejosobnějším a nejlepším díle, jelikož tam není žádná vata. V době, kdy je psal, už dospěl k závěru, že zdobný styl je omyl, a to omyl vzniklý z domýšlivosti. „Pevně věřím, že dobrá literatura by měla být napsaná skromně.“ Osobně jsem příliš mladý na to abych se domýšlivosti vzdal, Borges prožil život a dospěl k tomu, že nechce psát zdobným stylem, zatímco já celý život zažívám, kolem mě vata střední třídy a privátního vzdělání co zabraňuje přímému vnímání toho co se děje, možná proto se jí nechci vzdát, nic jiného neznám. Chci si Tvůrce přečíst, abych ho porovnal s Fikcemi a Alefem, které si pamatuji jako zdobné dost, především co se týče intelektuální výstřednosti. Vrchol intelektuální masturbace, či se Borges dotýká něčeho o čem běžní smrtelníci pouze sní, a to jednou do roka; obě možnosti mě uklidňují. Během psaní své autobiografie byl Borges zapletený do rozvodového, separačního páč v Argentině se v té době ještě dát rozvést nedalo, řízení. Svou ženu zmíní za celou dobu jednou, letmo, ani neřekne její jméno – je to v poslední kapitole, Přeplněná Léta. V předmluvě vysvětluje Borgesův překladatel, že ač strukturálně se jedná o chybu, kterou editoři chtěli napravit, pro Jorgeho by bylo moc bolestivé o ní víc hovořit, nechali to tedy tak. „Elsa [jeho manželka] was vulgar, uneducated, grasping, mercenary, manipulative and loud, ‘even with her mouth shut’’. Rozvedli se brzo, ale proč se vlastně brali, už ke konci Borgesova života. Svou první sbírku básní propagoval tak, že jí strkal lidem do kapes od kabátu v nakladatelství v Buenos Aires. Stejně jako z Hrabalovi Příliš Hlučné Samoty, kdy na ostři nože drží náhodného kolemjdoucího v temné uličce, nutící ho poslouchat svou poezii. Obraz něčeho, co by se dnes nazvalo na Linkedin, „guerilla marketing“, slovní spojení, ze kterého se mi chce zvracet. V poezii ale nejde o peníze, nýbrž o krásu a slova, sdělení které nelze než sdělit. I když se mi líbí oba způsoby, asi osobně stále preferuji nůž.