Pětice vynikajících soudobých humoristických novel na pomezí fantaskna a satiry, hravě, a hlavně chytře vystavěných na paradoxech naší v mnohém tak komické současnosti.
Netflix asi natočil Don’t look up podle poslední povídky Petra Holého:-) Humorné a absurdní povídky ze současnosti, které vás budou bavit do doby než si uvědomíte, že to je i realita.
Svižná, důvtipná satira “současné komplexní společnosti” jak jí nazývá v poslední povídce Impakt poradce předsedy vlády. Nejvíc jsem se pobavil u povídek: - Nic než pravda - Projekt Kašpar
Za objevení tohoto autora tímto děkuji twitteru, a autorovi samotnému za článek: Je Putin vážně úplný cvok?
Obrovské zklamání. Znám autorův stejnojmenný blog, který je skvělý, a tak jsem čekal podobně kvalitní a chytré čtení. Mám ale pocit, že zatímco náměty skutečně vymýšlel ten Holý, kterého znám, zpracování se ujal Zdeněk Troška. Vše je tu v nejhorším slova smyslu lidové, vše je bolestně prvoplánové, většina postav je absolutně debilní. Krásně je to vidět třeba na poslední povídce, kde se pracovník hvězdárny pokouší informovat stát, že Zemi hrozí kolize s jiným tělesem. Úředníci si ale stěžují, že kolegyně, která má podobné věci na starosti, je zrovna na dovolené, pak je problém v tom, že žádosti a zprávy nemají potřebné přílohy nebo nejsou na těch správných formulářích, když se to konečně dostane k politikům, odloží to, protože katastrofa přijde až po volbách apod. Takže prostě prvoplánově využíváme všechna možná klišé – všichni jsou absurdně hloupí a neschopní, v celé státní správě není ani jediný normální člověk. To je legrace, že? S čímž se pojí další zásadní nedostatek – ve většině případů je záhy jasné, kam příběh směřuje. Nejsou tu žádná překvapení, žádné zvraty, jen si tak příjemně přitakáváme, ať už se posmíváme leteckým společnostem, tajným službám nebo Jaromíru Soukupovi. Neřeší se ani žádné velké problémy, nepřijdou žádná morální dilemata. Není tu rovněž žádná zajímavá postava, jen samé šablony a zástupy hlupáků. Za idioty pak autor zřejmě považuje i čtenáře – pokud děj okatě naznačuje nějaký „klišé vtip“ typu „velkým společnostem jde jen o zisk“, postavy to většinou i explicitně řeknou, aby to těm zaostalejším náhodou neušlo. Dost problematická je i řemeslná stránka textu. Jsou tu neuvěřitelně dlouhé odstavce, které úplně zbytečně komplikují čtení. Většině povídek by také prospělo výrazné zkrácení, mnohde jsou nekonečné monology, které se po spoustě oklik dostanou k předvídatelné pointě, k níž se dalo skočit během pár vět. Mínusem je i velmi odbytá korektura.
Normálne nemám rada poviedky a poviedkovým zbierkam sa zvyčajne vyhýbam ako čert krížu. Pre túto som sa rozhodla po tom, čo sa mi pred oči dostala autorova výborná esej Je Putin vážně úplný cvok?. Všetky poviedky sú brilantne napísané, vypointované a také zábavné, že som sa na nich po dlhom čase nahlas, úprimne a dlho smiala (teda okrem Nihilistu, výlet do hlavy človeka presvedčeného o márnosti všetkého žitia bol skôr depresívny ako zábavný, aj keď rovnako výborne napísaný). Témy si vyberal výsostne aktuálne: - ako si ľudstvo poradí s nálezom mašiny, ktorá hovorí len pravdu a nič než pravdu ( - život vietnamskej komunity v Čechách a ako sa syn Bảo zvaný aj Tomáš postaví k výzve nerobiť hanbu menu Nguyen, ktoré je také bežné, že by sa kvôli nemu muselo hanbiť 40 miliónov ľudí - o čom rozjíma nihilista na balkóne a vrátia ho do života rezne, ktoré manželka vypráža v kuchyni? - ako si vyrobiť konšpiračnú teóriu ľahko a rýchlo a tak, že jej uverí aj samotný konšipirátor, ktorý ju začne šíriť do takej miery, že - ouřadnický šimel verzus asteroid rútiaci sa zničiť Zem ("V zaslaném dokumentu je na str. 22, řádek 19, uvedeno, že „lze očekávat, že intenzita slunečního svitu, dopadajícího na povrch planety, bude po dva až tři roky dosahovat maximálně deseti procent běžného stavu“. Materiál přitom vůbec nespecifikuje , jakým způsobem bude řešeno vyplácení náhrad zemědělcům za pokles výnosů ze zemědělské produkce.")
Mimořádně povedený soubor satiricky laděných povídek dokonale dovedených do absurdna. Petr Holý rozehrává různé fantaskní náměty jako záminku pro svoje vlastní úvahy. Jednou je to počítač, který mluví vždy jen pravdu, jindy obří asteroid, který hrozí srážkou se Zemí. I když tyto náměty mohou působit odtrženě, Holý píše především o nás a o naší době, a to s bezbřehou sebeironií. Někde si lze domyslet, kdo se skrývá za tou či onou postavou, jinde se ani nic maskovat nesnaží. Ano, dojde na Jaromíra Soukupa, Dominika Duku i Donalda Trumpa :-). Petr Holý vešel ve známost svými mimořádnými blogovými příspěvky z posledního roku, kde se zasvěceně, ale především vtipně vyrovnává s uplynulým covidovým rokem. Ve své knižní prvotině prokazuje skvělý talent pozorovatele a zužitkovává vlastní zkušenosti se státní správy. Při čtení jsem párkrát regulérně vyprsk smíchy. Doufám, že Petr Holý dohledné době naváže nějakým dalším literárním počinem. Těším se to.
Knihu jsem dostal jako dárek a nevěděl co od ní čekat. A je fantastická. Moc se mi líbí, jak má každá povídka pointu. Ubírá se předpokládaným směrem, docela očekávaně i skončí, ale na konci je vždycky něco navíc. Co překvapí, mírně zamrazí, dovede k přemýšlení; vždycky je tam něco navíc.
Snad jen té politické satiry a náznaků (hlavně ve jménech postav) je někdy trochu moc. Ale nevadí to.
Nejlepší povídka? Za mě Jmenuji se Bão. Přímočará, ale s tolika vrstvami a tématy k přemýšlení, že se mi pořád vrací.
Nadšená z nějakého příspěvku na fb nebo kde jsem koupila i knížku, ale nepobavila mě tak, jak jsem čekala. Ale to je mnou, já ty povídky nějak nemůžu nikdy. A fantaskno už vůbec ne :D Tak jsem aspoň koupí snad podpořila autora :)
Povídková knížka a každá povídka mi přišla skvělá. Některé mají bohužel docela silný dobový kontext a za pár let asi moc vtipné nebudou, protože si málokdo vzpomene na to, co se tady dělo. Každopádně mě to bavilo a budu se těšit na další.
Kvalita (fyzická) té knihy ale za moc nestojí a blbě se to čte. Doufejme, že si Petr udělá pořádné jméno a příště mu to vydá Host, nebo někdo takový.