What do you think?
Rate this book
O svobodě myšlení a slova
Podle Stanfordské encyklopedie filozofie je John Stuart Mill (1806–1873) nejvlivnějším anglicky mluvícím filozofem 19. století. Jeho dílo hrálo zásadní roli v utváření tradice klasického liberalismu a ovlivnilo mnoho významných myslitelů, mezi nimi i našeho Tomáše Garrigua Masaryka. V anglosaském světě patří mezi nejznámější Millovy texty jeho spis O svobodě, který vyšel v roce 1859 a z kterého vám předkládáme nově přeloženou druhou kapitolu O svobodě myšlení a slova. Když John Stuart Mill psal spis O svobodě, necílil na své kolegy filozofy, ale na obecnou veřejnost. Chtěl, aby se každý mohl zamyslet nad důležitostí svobody myšlení a slova, a to nejen v abstraktní rovině, ale také do všech praktických důsledků.
V dopise Alexandru Bainovi ze srpna 1859 Mill píše:
„Idea, že bychom měli mít intelektuální aristokracii osvícených a nechali zbytek světa v temnotě, se neslučuje s jedinou mou snahou – účinek, který bych rád, aby má kniha měla, je přesně opačný: učinit, aby mnoho lidí mělo přístup k veškeré pravdě, a osvobodit tak jejich mysl.“ – J. S. Mill, Dopis Alexandru Bainovi
Toto nově přeložené vydání chce dostát Millovu původnímu úmyslu a předložit jeho myšlenky modernímu čtenáři tak, aby byly přístupné a srozumitelné a mohl si o nich přečíst každý, kdo se o téma svobody slova a myšlení zajímá. Z toho důvodu jsme také spis přeložili do současné češtiny, aby jeho znění bylo co nejaktuálnější. Millův text je nadčasový a čtenáře mnohdy překvapí, jak relevantní a živé jsou jeho myšlenky dnes. Nemůžeme však popřít, že dílo je více než 150 let staré a některé příklady zestárly více než jiné. Při finální editaci jsme se proto rozhodli text citlivě upravit, aby logika a smysl Millovy argumentace zůstaly zachovány a zároveň čtenáře nezatěžovaly příklady z dobového kontextu.
Edice: Na ramenou obrů.
V dopise Alexandru Bainovi ze srpna 1859 Mill píše:
„Idea, že bychom měli mít intelektuální aristokracii osvícených a nechali zbytek světa v temnotě, se neslučuje s jedinou mou snahou – účinek, který bych rád, aby má kniha měla, je přesně opačný: učinit, aby mnoho lidí mělo přístup k veškeré pravdě, a osvobodit tak jejich mysl.“ – J. S. Mill, Dopis Alexandru Bainovi
Toto nově přeložené vydání chce dostát Millovu původnímu úmyslu a předložit jeho myšlenky modernímu čtenáři tak, aby byly přístupné a srozumitelné a mohl si o nich přečíst každý, kdo se o téma svobody slova a myšlení zajímá. Z toho důvodu jsme také spis přeložili do současné češtiny, aby jeho znění bylo co nejaktuálnější. Millův text je nadčasový a čtenáře mnohdy překvapí, jak relevantní a živé jsou jeho myšlenky dnes. Nemůžeme však popřít, že dílo je více než 150 let staré a některé příklady zestárly více než jiné. Při finální editaci jsme se proto rozhodli text citlivě upravit, aby logika a smysl Millovy argumentace zůstaly zachovány a zároveň čtenáře nezatěžovaly příklady z dobového kontextu.
Edice: Na ramenou obrů.
- GenresPhilosophy
59 pages, Paperback
First published January 1, 1859
About the author
John Stuart Mill
2,003 books1,990 followersJohn Stuart Mill, English philosopher, political economist, civil servant and Member of Parliament, was an influential liberal thinker of the 19th century. He was an exponent of utilitarianism, an ethical theory developed by Jeremy Bentham, although his conception of it was very different from Bentham's.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 3 of 3 reviews
February 14, 2023
Skvělá kniha. Přečíst by si ji měli všichni vládní i nevládní bojovníci proti dezinformacím. Jestli se jim ze sebe samých nebude dělat zle, mají nevratně zkriplené logické i empatické spoje ve své osobnosti.
Jak jsem psal v jiné souvislosti.
Víte, nejhorší, nebo spíš nejvíc intelekt urážející, na té debatě o dezinformacích a svobodě slova není to, že probíhá, ale že v ní nezaznívá nic nového. Nihil novi sub sole, ty samé argumenty pro laskavou cenzuru zaznívaly už před více než sto lety. Jediný nový argument, proč by bylo žádoucí zavést nějakou soft cenzuru, kterou veřejně nebudeme označovat, mrk, mrk, tímto ošklivým a zprofanovaným slovíčkem, je, že rozvoj internetu, demokratizace, laicizace a rychlost šíření informací všeho druhu si nějaký otcovsko-státní dozor nad nepřátelskými weby a podporu údajně těch objektivnějších médií zaslouží. K smíchu, moji milí, tohle uplácení hlídacího psa demokracie, protože štěká na vládu a stranu konstruktivně a objektivně, je k smíchu a slušné médium si snad tyhle úplatky nevezme. Pořád platí, že buď je jiný a mně nepříjemný názor pravdivý a pak ho chci slyšet, abych se s novými argumenty vyrovnal a upravil svůj náhled na problém. Nebo je jiný názor nepravdivý. A pak nechci, aby mě někdo připravil o rozkoš z toho, že takový názor vyvrátím. Anebo budu takový názor ignorovat. Zastánci cenzury - ať už je zvána jakkoli, smrdí pořád stejně - jsou lidé, kteří asi nevěří, že se pravda prosadí. Už jen proto, že pravda na ontologických vahách jednoduše víc váží a nepotřebuje podpírat spikleneckými teoriemi a konstrukcí vyztuženou z dalších lží. Lež je energeticky velmi náročná a musíte do jejího udržení neustále investovat velké úsilí. Kdo něco takového zkusil, ví sám, kolik vybudování stavby ze lži a klamu stojí energie. A stejně je taková stavba jak hrad z písku. Lež je jako hra-letadlo, do které je neustále přitahovat nové hráče, kteří po čase dojdou, a letadlo spadne, protože náklady na jeho udržení v chodu budou celkově mnohem vyšší než hypotetické zisky těch, kteří z letadla profitují. Ani sociální sítě a trollí farmy nejsou schopny dodávat váhu, solidnost a "bytnost" prosté lži donekonečna. Jak známo, nejhorší je smrt z vyděšení, že mešuge zvítězí. Při zostření boje s dezinformacemi a všemi těmi mešuge hrozí, jak můžeme vidět, že se mešuge dezinformátorem stanete sami.
Jak jsem psal v jiné souvislosti.
Víte, nejhorší, nebo spíš nejvíc intelekt urážející, na té debatě o dezinformacích a svobodě slova není to, že probíhá, ale že v ní nezaznívá nic nového. Nihil novi sub sole, ty samé argumenty pro laskavou cenzuru zaznívaly už před více než sto lety. Jediný nový argument, proč by bylo žádoucí zavést nějakou soft cenzuru, kterou veřejně nebudeme označovat, mrk, mrk, tímto ošklivým a zprofanovaným slovíčkem, je, že rozvoj internetu, demokratizace, laicizace a rychlost šíření informací všeho druhu si nějaký otcovsko-státní dozor nad nepřátelskými weby a podporu údajně těch objektivnějších médií zaslouží. K smíchu, moji milí, tohle uplácení hlídacího psa demokracie, protože štěká na vládu a stranu konstruktivně a objektivně, je k smíchu a slušné médium si snad tyhle úplatky nevezme. Pořád platí, že buď je jiný a mně nepříjemný názor pravdivý a pak ho chci slyšet, abych se s novými argumenty vyrovnal a upravil svůj náhled na problém. Nebo je jiný názor nepravdivý. A pak nechci, aby mě někdo připravil o rozkoš z toho, že takový názor vyvrátím. Anebo budu takový názor ignorovat. Zastánci cenzury - ať už je zvána jakkoli, smrdí pořád stejně - jsou lidé, kteří asi nevěří, že se pravda prosadí. Už jen proto, že pravda na ontologických vahách jednoduše víc váží a nepotřebuje podpírat spikleneckými teoriemi a konstrukcí vyztuženou z dalších lží. Lež je energeticky velmi náročná a musíte do jejího udržení neustále investovat velké úsilí. Kdo něco takového zkusil, ví sám, kolik vybudování stavby ze lži a klamu stojí energie. A stejně je taková stavba jak hrad z písku. Lež je jako hra-letadlo, do které je neustále přitahovat nové hráče, kteří po čase dojdou, a letadlo spadne, protože náklady na jeho udržení v chodu budou celkově mnohem vyšší než hypotetické zisky těch, kteří z letadla profitují. Ani sociální sítě a trollí farmy nejsou schopny dodávat váhu, solidnost a "bytnost" prosté lži donekonečna. Jak známo, nejhorší je smrt z vyděšení, že mešuge zvítězí. Při zostření boje s dezinformacemi a všemi těmi mešuge hrozí, jak můžeme vidět, že se mešuge dezinformátorem stanete sami.
April 11, 2022
Bolo treba si zopakovať túto knihu a tieto myšlienky
Displaying 1 - 3 of 3 reviews