Nejnovější próza Davida Zábranského vypráví příběh o politice v postkomunistické zemi bez tradice státnosti a demokracie, příběh o předávání moci ve státě, který je tak malý, že příslušníci elity se v podstatě znají navzájem. Jaký étos může mít republika, jejíž premiér vypadá jako zloděj vajec v obleku a za svoji poradkyni vydává milenku italského mafiána? Kniha, inspirovaná vraždou mladého slovenského novináře Jána Kuciaka, zachycuje události, které činu mohly předcházet, jakož i následný šok a proměnu společenské nálady v zemi. Cílem přitom nebylo nabídnout kroniku nedávného dění na Slovensku, nýbrž na základě konfliktu tří generací vytvořit obecnou výpověď o dnešní politice a společnosti. Podstatnou součástí vyprávění je snaha odpovědět na otázky, co pro region střední a východní Evropy znamenal rok 1989 a co tento region znamená pro současný svět.
Kniha chce byť akousi cynickou houellebecqovinou o Česku a Slovensku, ale vo výsledku je to len taká zapšklá zaprdenosť. Akosi zvláda byť čtivá a zároveň je z toho textu človeku sprostredkovane strašne trápne.
Ostentatívne je kniha inšpirovaná politickými reáliami na Slovensku, ale vo výsledku je to len dokonalá časová kapsla českej malosti okolo roku 2020, kde sú svetácke glosy a cynické opovrhnutie "proti všem" len slabo maskovanými vlastnými hemungami.
Ani sa nedá dať tomu len *jednu* hviezdičku, lebo to by vyzeralo nezaslúžene význačné.
Zábranský je dobrý pozorovatel lidí, jejich charaktery vystihl přesně a uvěřitelně. Lidé nejsou černobílí, vlastně jsou skoro všichni spíš tmavě šedí. Kvůli dlouhosáhlým popisům historie a motivace každého jednotlivého aktéra příběhu ale děj občas ztrácí na tempu.
Je přiznaná inspirace vraždou slovenského novináře Kuciaka, reálie jsou očividně česko-slovenské, ale přesto není jednoznačně řečeno, že se jedná o Slovensko a Česko, Bratislavu a přilehlé okolí.
Závěr mě dostal a dokonce i krátká knížkocovina se dostavila, takže pokud se ptáte, jestli má cenu Republiku číst, pak říkám, že ano, ale zároveň, že je poměrně specifická, takže pak za mnou nechoďte, že jsem vás nevarovala 😁
Táto kniha je tak slabá, až sa obávam, či ustojí na poličke. Od Zábranského som každopádne čakal viac a nerozumiem, aký message chcel zakomponovať do svojej "inovatívnej" interpretácie udalostí na Slovensku za posledné 2 – 3 roky. Pretože alternatívna história to nie je a sarkazmus je tam tiež len tak naoko. Niektoré motívy a témy by stáli za lepšie prepracovanie na menšom a jednoduchšom priestore, za to tá jedna hviezdička. Ako celok to ale nefunguje.