Pusta mapa

by Alena Mornštajnová, Agata Wróbel (Translator)

Anna, Alžběta, Anežka. Trzy kobiety, a zarazem trzy pokolenia, sportretowane na tle dziejowych traum, rodzinnych sekretów i życiowych zawirowań.
Tuż przed wybuchem pierwszej wojny światowej Anna, babcia narratorki, wbrew woli rodziców wyjeżdża z ukochanym Antonínem do miasteczka na północy Czech. Imiona bohaterów – oba na pierwszą literę alfabetu – wydają się zwiastować nowy, obiecujący początek. Imię jest jednak także symbolem przymusowej spuścizny, przeznaczenia, które nie ogląda się na ludzkie wybory. Wkrótce Antonín zostaje raniony na froncie, Anna zapada na gruźlicę płuc. Ćwierć wieku później ich córka, Alžběta, ucieka z pogranicza przed niemiecką armią. A w kolejnym pokoleniu los – tym razem pod postacią funkcjonariusza Służby Bezpieczeństwa – zmienia życie samej Anežki.
Pusta mapa, książka nominowana do nagrody Česka kniha 2014, to porywająca, wielowątkowa opowieść o zwykłych ludziach uwikłanych w tryby wielkiej historii.

Pusta mapa to debiut Aleny Mornštajnovej (autorka wydała pierwszą książkę w wieku pięćdziesięciu lat). Po Hanie (2019, nagroda Czeska Książka 2018), to kolejna powieść tej autorki, która ukazuje się w naszym wydawnictwie. Alena Mornštajnová to jedna z najpopularniejszych czeskich pisarek (ponad 200 tysięcy sprzedanych egzemplarzy). Adaptacja teatralna powieści Hana jest wystawiana w Teatrze Narodowym w Brnie, niedawno zakończył się też casting do filmu na podstawie tej powieści.

396 pages, Paperback

First published January 1, 2013

About the author

Alena Mornštajnová vystudovala angličtinu a češtinu na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. V současné době pracuje jako lektorka anglického jazyka a překladatelka. Žije ve Valašském Meziříčí. V roce 2013 vyšel její debutový román Slepá mapa, který byl nominován na Cenu Česká kniha 2014.

Reviews

[Bosorka · Rating 3 out of 5]

"K životu přistupovala vážně, téměř nikdy se neusmívala, mluvila jen, když měla co říct, úplně postrádala smysl pro humor..." Popis jedné z hrdinek Slepé mapy, Alžběty, jako by charakterizoval celou knihu. Příběhy tří generací žen procházejících napříč 20. století jsou vlastně vcelku zajímavé, nicméně vůbec mě neoslovil styl, jakým je kniha psaná. Je to jen vyprávění, chybí přesah, chybí otázky, chybí duše. Knížka je stejně praktická, vážná, suchá a cituprostá jako Alžběta. Předkládá přesně vypilované příběhy jeden za druhým bez zadrhnutí jako na běžícím pásu, který vyflusává co minutu stejný výrobek. Čte se to docela dobře, ale pro mě je to studené a něco tomu chybí, něco, co chytne za srdce - zvlášť v tak silných příbězích, které autorka předkládá. Čte se to dobře, než se ovšem chopí slova Anežka, pak mě přestalo i bavit číst a spěchala jsem, abych už to měla za sebou. Ženské postavy jsou nesympatické a nepříliš věrohodné, navíc i dějinné zápletky jsou vlastně klišovité a stereotypní. Škoda, ale asi jsem čekala víc.

[Markéta Forejtová · Rating 4 out of 5]

Moje druhá kniha od Aleny Mornštajnové a opět jsem příjemně překvapená. Baví mě, jak autorka píše o lidských osudech a nechává vyniknout kladné i záporné vlastnosit postav. Tuhle knihu jsem četla úplně náhodou, tak třeba se jednou takhle náhodou dopracuju i k Haně :D
4/5*

[Melindaaaa · Rating 4 out of 5]

Mornštajnová je zkrátka Paní Spisovatelka. Řemeslně vynikající. Výborně se čte. Přiměje ke čtením doslova davy a koupí si ji jak zapálení knihomolové, tak ti, kdo přečtou jednu knihu za rok. Využívá témat, o kterých se dobře píše, ačkoli jsou tragická a možná právě proto jsou tak plodná, tak atraktivní a tak funkční a univerzální. Slepá mapa proto musí být výjimečná i něčím dalším než jen pozadí válek a poválečných období. Stojí a padá na postavách. Na rodinných vztazích. Na obyčejných každodennostech. V momentě kdy čtete, nemůžete se dojít ani vyčůrat. Otázka je, co se stane s pocitem pár dní po dočtení.
90 %

[Zuzana Turňová · Rating 5 out of 5]

Ďalšie poláskanie čitateľovej duše. Kniha je skvostná! Príbeh, ktorý sa odvíja pred očami ako film. Príbeh, ktorý hltáte od potulných bardov pred praskajúcim krbom a s otvorenými ústami čakáte, čo ďalšie prinesie. A po skončení sa vám v hrudi rozleje príjemné blaho a ešte dlho sa s postavami nechcete rozlúčiť a zaspávate s myšlienkami na ne. Alena Mornštajnová má môj nehynúci obdiv a som vďačná za takúto autorku. Žiadne zložité zápletky, vraždy ani ľúbostné peripetie.. a predsa tam všetko je. Tak, ako to život priniesol.

[Zuzulivres · Rating 3 out of 5]

Uf, tak toto príliš nevyšlo.
Nerada porovnávam, ale keď si spomeniem na Hanu, tak som po dočítaní mala zimomriavky a za sebou úžasný čitateľský zážitok, tuto to bola záplava postáv s nie veľmi zaujímavými príbehmi, snáď až priveľmi vykonštruovanými a nielen miestami to bolo veľmi silené. Chýbala výraznejšia pointa.
Ako dovolenkové oddychové čítanie ok, ale od knihy očakávam v mojom čitateľskom leveli niečo viac...Toto by som označila slovami "trošku slabé a priemerné," nie sú aj tie 3* veľa?! Ale dobre, za prvú tretinu knihy...
Uvidíme ako obstojí Hotýlek, ale trochu sa toho začínam báť.

[Michaela · Rating 5 out of 5]

Knižku som začala čítať až deň potom, ako začalo spoločné čítanie, lebo som si ju nestiahla do čítačky, keďže sa mi musela najprv nabiť. Ale už som ju nevedela pustiť z rúk. Dočítala som ju tiež o trochu skôr, ako som mala (o deň) - veľmi pútavé čítanie.
Tri generácie jednej rodiny sledujeme cez ich ženské predstaviteľky (babička Anna, mama Alžbeta, dcéra Anežka). Ich chyby a rozhodnutia ukázali nielen dejiny spred prvej svetovej vojny, počas druhej a najmä po nej, odsun nemeckého obyvateľstva, či nástup totality, až pokračovali až do súčasnosti. Na pomerne malom rozsahu dokázala autorka rozvinúť osudy postáv, ktoré možno nie sú na prvý pohľad sympatické, či šťastné. Nie vždy konajú správne, nie vždy sa im podarí nájsť si svoje miesto v rodine, v práci a celkovo v živote. Odnášam si z prečítaného najmä presvedčenie nesúdiť ľudí, mať pre ich rozhodnutia pochopenie - veď my zvonku častokrát netušíme, čo ich k tomu viedlo. V knihe krásne vidieť, ako sa hlavným postavám menili životné hodnoty. Možno podobné osudy skrývajú aj ďalšie rodiny a ich "slepá mapa" ukrýva miesta rodinnej histórie (a prispieva k nej aj fyzické sťahovanie sa z miesta na miesto) tak dôkladne, že ďalšie generácie nemajú ani potuchy, čo sa im v priebehu minulého storočia prihodilo.

[majulinka · Rating 4 out of 5]

Tohle bylo zase krásné čtení. Slepá mapa je takový kronikový příběh jedné rodiny, který ukazuje opravdové příběhy lidí. Není to úplně pohodové čtení, ale mě to nějakým zvláštním způsobem uklidňovalo. Ale Mornštajnová má lehký jednoduchý jazyk, který z knihy dělá lehce přístupné a příjemné čtení.

[Marcela · Rating 5 out of 5]

Skvelá, skvelá. Výborne napísaná, zdanlivo jednoducho, miestami som mala pocit, akoby mi niečo unikalo (ak to porovnám s niektorými inými knihami, kde si musím príliš uvedomovať a premýšľať nad napísaným, tu sa "to čítalo samo"), ale bol to iba pocit. Línia bola jasná aj napriek osudom troch žien z troch generácií, príbeh bol pekný a uveriteľný. Hoci som čítala mnoho diskusií, či je lepšia Hana alebo Slepá mapa, nedá sa to, myslím, porovnať. Každá je svojská a iná. V Hane čitateľ trpí ako hlavná hrdinka, premýšľa nad hrôzami 2.sv.vojny, tu je prvá aj druhá veľká vojna iba akoby v pozadí príbehu a navyše je doplnená o ďalšie povojnové roky a roky socializmu. Je to naozaj vynikajúci knižný kúsok.

[sberatelka.knih · Rating 4 out of 5]

Trochu jsem ztrácela v postavách a v tom, kdo příběh vypráví, ale jako celek je to příběh velmi promyšlený, propletený a smutný a plný naděje zároveň. Některé postavy jsem si oblíbila, jiné nikoli, ale jejich charaktery byly vykresleny do hloubky - jejich názory a povahy se měnily během příběhu na základě konkrétních situací. Mnohdy jsem si určitou větu, souvětí nebo odstavec musela přečíst ještě jednou, tak moc se mi líbily. Paní Mornštajnová prostě umí.
.
Slepá mapa se řadí za Hanu ♥️

[Adriena Hovězáková · Rating 5 out of 5]

Tak to bylo mega čtivé. Ani nevím, jak bych seřadila hodnocení knih paní Mornštajnové, od nejpovedenější k povedené, ale asi by byla tato mezi prvními. Tiché roky a Slepá mapa se mi četly nejlépe. Samozřejmě zn. Mornštajnová znamená již tradičně několikero vypravěčů a období od první světové po socialismus. Ani zde tomu není jinak. Avšak koho baví sledovat lidské osudy, rád si takové počtení přečte znovu a znovu.

Jako vždy jsem udivena schopností objektivity autorky, schopnosti odprostit se od nesympatií k negativním lidským vlastnostem, a ještě takového člověka udělat jedním z hlavním "hrdinů" knihy. Já bych nemohla psát z pohledu depresivního člověka, který myslí často na sebevraždu, nebo komouše či nácka. Autorka to prostě píše tak, jak to je. Přijde mi bez vlastního promítnutí emocí. A umí pracovat s každým charakterem. Zajímavé.

[Klara Galeta · Rating 5 out of 5]

Ty bláho, tak tuhle knížku jsem si vážně uzila! Byla ještě lepší než Hana a to je co říct! 👌

[Lety · Rating 5 out of 5]

Knihy Aleny Mornštajnové mám ráda, tak jsem do Slepé mapy šla s celkem vysokými očekáváními, ale ani tentokrát mě nezklamala. Na autorčiných knihách mám ráda, jak lehce se čtou, ačkoliv téma je vždy nelehké. Kniha opět pokrývá příběhy několika generací. Tentokrát se ale odehrávají napříč skoro celým 20. stoletím, od doby před první světovou válkou až po pád komunismu. Bavila mě rozmanitost postav a ve výsledku i všechny dějové linky.

[Oliver · Rating 5 out of 5]

Obdivuji schopnost paní Mornštajnové rozvinout do detailů celé propracované osobnosti hned několika postav se vzájemně propletenými osudy, nezamotat se do spletitých kliček české historie a vtáhnout čtenáře do příběhu tak intenzivně, že ten se najednou diví, jak kniha najednou tak rychle skončila, a touží po pokračování.
Po Haně to bylo další dílo, které toho ve mně hodně zanechalo a navnadilo mě na hlubší prozkoumání další autorčiny tvorby.

[Quanti · Rating 5 out of 5]

Bylo by ode mě pokrytecké dávat cokoli jiného. Žánrově podobné Vyhnání Gerty Schnirch nebo Němcům Jakuby Katalpy, ale ubíhá stejně hladce od začátku do konce a postavy mi přišly ze všech srovnatelných děl tak nějak nejživotnější - nejrozdílnější a zároveň nejsympatičtější. Anotaci jsem moc nevěřila, ale do příběhu jsem vklouzla úplně hladce. Víc takových.

[Barča Bačíková · Rating 5 out of 5]

Bylo mi líto, že jsem knihu zhltla tak rychle. Nešlo to ale jinak. Baví mě její postavy, opravdové, hluboké, ne černobílé.

[Veru Březinová · Rating 4 out of 5]

Pro mě osobně asi jedna z nejslabších knih od Aleny Mornštajnové, ale i přesto si drží dost vysokou úroveň. Mám strašně moc ráda její styl vyprávění, ještě když jsou v centru tři hlavní hrdinky, tři generace jedné rodiny. Jak se příběh chýlil ke konci, trochu mi přišlo, že se opakuje zápletka z Hotýlku a k nejmladší dceři jsem si nedokázala najít pouto jako k její matce, potažmo babičce, proto 4 hvězdičky.

[Nela Kadlecova · Rating 4 out of 5]

Kniha je oproti Haně a Lesu v domě chaotičtějsi. Autorka se venuje vicero postavam a nekdy nelogicky preskakuje z doby do doby, takze pro me bylo narocnejsi se zorientovat, o kom zrovna pise.

O to vic, kdyz se zenske postavy jmenuji vsecky jmenem zacinajicim na pismeno A.

Nicmene jsem ocenila, ze i kdyz se take pribeh dotkne druhe svetove, vetsi cast je venovana dobe po valce.

Tim, ze jsem cetla drive jine dve knihy od autorky, mi tato v porovnani s nimi prisla slabsi. Stale ale byly pribehy postav poutave a zajimave.