Co takhle proměnit školní třídu v dílnu plnou radosti a spojit vzdělávání s pozitivními emocemi? Kdo to může udělat? Vy, učitelé! O reformě školství se bude debatovat ještě roky, ale do moderní výuky se můžete pustit i bez ní. Třeba hned zítra. Nastal čas, abyste začali učit jako umělci!
„Nejvýznamnějším uměním učitele je probouzet v žácích radost tvořit a poznávat.“ – Albert Einstein
Vystudoval jsem učitelství angličtiny na Pedagogické fakultě Masarykovy Univerzity, angličtinu jsem léta učil a vzdělávání je jedním z mých oblíbených témat. Myslím si, že tuto knihu by si měl přečíst naprosto každý. I když už sami do školy nechodíme a učitelské profesi se třeba věnovat nechceme, je téměř jisté, že naše vlastní děti, děti z širší rodiny, enbo děti našich přátel do nějaké školy chodí nebo chodit budou.
"Umění znamená volbu, pestrost, svobodu vyjádření. A zrovna takové je i vzdělávání."
Kniha Uč jako umělec je skvělým úvodem do moderního přístupu ke vzdělávání. Sám jsem jako student poznal přesně nula učitelů, kteří by učili moderními metodami, ale potkal jsem některé skvělé pedagogy během své učitelské kariéry a na různých kurzech pro učitele. Přečtení této knihy vám může zpřístupnit celý nový vesmír.
Stále v české společnosti přetrvává názor, že užitel musí být především odborník na svůj obor. "Aby vedl [pedagog] třídu správně, musí ovládat nástroje, které mu dají pedagogické a psychologické obory, ne aprobace. Ta učitele učitelem nedělá."
Níže jsem vypsal několik pro mě klíčových myšlenek o výuce podle Roberta Čapka:
"[úkolem učitele je] předložit zajímavou práci na rozvoj dovedností a soft skills, vyplnit ji interesantním učivem a pak už jen činnost časově řídit a moderovat komunikaci."
"Učitel neučí učivo, ale mění žáka prostřednictvím činnosti."
"Hra je práce maskovaná radostí!"
"Učivo, které není zpracováno tak, aby bylo samo motivačním prvkem, nepatří do školní třídy."
"Každý má své kvality, o které se může podělit a obohatit jimi druhé. Vytvořit prostor pro takové sdílení má na starosti učitel."
"Dobrý učitel hledá u žáků jejich silné stránky a dary."
"Jaký je učitelův cíl při hodnocení žáka? Nejdůležitější je tento: posílit to dobré a poskytnout žákovi zpětnou vazbu, například o tom, co příště udělat jinak nebo jak to vylepšit."
Velmi bych si přál, aby učitelů, kteří se dokáží odpoutat od frontální výuky a zadávání stohů domácích úkolů, bude jen a jen přibývat.
Nicey nicey :) Do sbírky mi chybí už jen ta růžová. Ideální start pro ty, kteří kolegu Čapka ještě nečetli. Trochu zbytečné pro ty, kteří mají přečtené předchozí knihy.
Klasický Čapek v žánru, který mu jde nejlépe – v motivujícím přesvědčování, že školy nemusí být trápení ducha, ale dílny radosti a lidskosti. Oproti předchozím publikacím nic převratného, ale argumentace je dotažená a předem přichystaná na řadu námitek „tradičního“ školství.
Velmi zdařilá příručka pro moderní učitele, kteří se chtějí vyhnout neduhům současného školství a objevit ve svých žácích skryté umělce. Robert Čapek srozumitelně a zároveň vtipně popisuje špatné návyky, nešťastné zvyklosti a další chyby, které dennodenně kupí učitelé ve své praxi. Pak ovšem nabízí možná řešení a dokládá zásady adekvátního přístupu k žákům i jejich rodičům. Vše doplňuje o příklady dobré praxe. To je právě nejsilnější část knihy, konstruktivní kritika založená na vědeckých poznatcích i dlouholetých praktických zkušenostech. Kniha není soupisem metod, jak má učitel učit (tím je např. obsáhlá bichle Moderní didaktika od stejného autora). Dílo je naopak snadno stravitelné (240 stran) a vhodné jako úvod pro učitele, kteří touží po změně. Myslí se zde i na rodiče, kteří uvízli doma se svými potomky během pandemie. Autor se zamýšlí nad smyslem domácí výuky a radí, jak si takový čas co nejvíce zpříjemnit.
Skvělá příručka pro učitele. Pan Čapek poukazuje na neduhy našeho školství a nabízí svůj pohled na to, jak to napravit. Knížka slouží k tomu, aby si učitelé uvědomili své nedostatky a začali nad svým stylem učení přemýšlet. Nejedná se o seznam metod, přesto autor občas nějakou metodu čtenáři představí.
Tato poměrně útlá knížka je doslova napěchovaná velkými vzdělávacími myšlenkami, které lze aplikovat od prvního stupně ZŠ až (v jistých omezeních) po VŠ. Lze jen vřele doporučit každému, kdo se potkává s pedagogikou.
Knížka plná skvělých myšlenek, které rozvíjí již napsané. Na druhou stranu mi přijde, že mnohé argumenty se jen opakují, ne vše je proveditelné (což snad ani jinak nejde). Nacházel jsem úseky, které mi vytvořily spíše otázky, než poskytovaly odpovědi. Věřím, že pro žáky je tato koncepce v mnohém příjemná, rozvíjející a vhodná. Naopak pro učitele znamená spoustu práce navíc, která se však vrátí ve výuce samé. Každopádně každý učitel si musí svou filozofii a cestu najít/vytvořit sám a publikace tohoto typu mu mohou být jen majákem a snahou o ukázku "jak by se to dalo dělat". Aneb tato publikace neposkytuje zázračný návod, díky kterému by se člověk mohl stát nejlepším učitelem, ale předestírá cestu, po které by se to stát mohlo spolu s jejími hlavními úseky.
Pan Čapek je didaktický bůh. Dodnes jsem nepochopila, proč svému didaktickému konceptu dal název líný učitel. Protože po několika vlastních pokusech odprostit se od zažité školní rutiny a zkusit něco, co pro čapkovského líného učitele dává větší smysl, rozhodně není výsledkem nějaké pedagogické lenosti. Jsou to nekonečné hodiny příprav, ve kterých musíte neustále předvídat, (sebe)reflektovat a přemýšlet, jak nejlépe danou aktivitu vést, nemluvě o hledání kvalitních vzdělávacích materiálů či dokonce tvorbě materiálů vlastních, protože jste perfekcionisti a nic z toho, co jste našli, úplně neodpovídá požadavkům vaší práce ve třídě. Výběrem materiálu to ale stále nekončí, pořád ještě zbývá dotáhnout způsob hodnocení, vytvořit kritéria k sebehodnocení a vzájemnému hodnocení žáků, rozplánovat aktivitu tak, aby si ji sami studenti dokázali diferencovat a individualizovat.. A v neposlední řadě je třeba vynaložit množství energie na samotné motivování studentů k činnosti, protože většinou nejsou zvyklí přemýšlet o (sebe)vzdělávacím procesu takovým způsobem, jakým je chcete vést v duchu moderní didaktiky - prozkoumávejte, hledejte si sami věci, které vás mohou posouvat dopředu, učte se objektivně posuzovat výkon sebe i ostatních. Je to obrovské úsilí a dlouhá cesta k tomu být dobrým "líným" učitelem. Ale i z té kratičké a ještě nepříliš učesané pedagogické zkušenosti, kterou jsem zatím stihla načerpat, vyplývá, že to má smysl a studenti jsou schopní opravdu neskutečných věcí. Jenom je třeba přijít na to, jak to na ně správně navléct. A těchto způsobů má pan Čapek v rukávu celou řadu. Jediné, co mě na tom opravdu mrzí, je fakt, že žádnou podobnou diskuzi, kterou nabízí Čapkovy knihy, během vysokoškolských studií pedagogiky a didaktiky prakticky nezažijete, pokud nemáte štěstí na dobrého a upřímného didaktika.
Po dlouhé době velmi inspirativní čtení! Takhle nadšená jsem byla naposledy před více než dvěma lety, když jsem studovala možnosti Google Učebny a přiblížila se modernímu stylu výuky. Ale zpět ke knize. Četla jsem ji na doporučení několika kolegů v jedné učitelské skupině.
Musím přiznat, že na začátku každé kapitoly jsem byla trochu skeptická a říkala si, no jo, ale jak bych to asi měla na té naší škole udělat. A pan Čapek vás v průběhu kapitoly vždy správně nasměruje a vysvětlí, jak to vlastně myslí. Na konci každé kapitoly jsem se musela zastavit a hlavou se mi honilo tolik nápadů a myšlenek, že jsem si je raději začala zapisovat. Možná bych uvítala více konkrétních příkladů, ale takto to zase nebylo nijak zdlouhavé čtení.
Mám jediné doporučení - raději nečtěte knihu večer, nebudete moci usnout.