Třetí sbírka severočeského básníka, navržená na cenu Magnesia Litera, je volně pojatým básnickým triptychem, který vznikal v letech 2009-2013. Jednoduchá číslovka v titulu označuje i počet básní, které Daniel Hradecký v této sbírce rozprostřel. Přesto však tento svůj "trojlodní" opus nastartoval od nuly a jakoby tím chtěl naznačit, že přišel čas na určité zastavení, v němž je zapotřebí zhodnotit život v okamžiku, v němž končí jeho nejaktivnější období a nezadržitelně nastupuje stadium stárnutí a stáří. V prvním oddílu dokonce otevřeně hovoří o sestupu do podsvětí, které se stává místem pro bilancování, ve druhém se v monologu bezmocného starce odráží definitivní účtování s jeho vlastní existenční poutí. A ve třetím lze vysledovat z paměti se vynořující záznamy, které odrážejí jak minulost, tak i obavy a úzkosti z času přítomného a budoucího. Texty Daniela Hradeckého jsou psány v sevřeném a prozodickém tvaru, umocněném silným vnitřním napětím, které má patrně inspiraci ve vyhraněných názorech, k nimž se básník dopracoval nebo vyhrocených situacích, jimiž sám procházel. Nejednou se tu zjevuje stav zbytečnosti, beznaděje a věčného pochybování, který je vyjádřen nikoli pouze v osobních dimenzích, ale i v rozšířeném obecně platném měřítku, jež třeba zahrnuje "znásilněnou zemi", v níž "vstupní brána k radosti... už otevřena není." Možná i proto v některých pasážích působí tento soubor jako jakási příručka pokynů a rad, jak jednat ve chvílích, kdy člověk tápe a bloudí. A právě v těchto nejistotách je jediným řešením bránit a hlídat si svou duši a zachovat v plném rozsahu neporušenou integritu vlastního vnitřního světa.
Jedním slovem silné. Dvěma slovy humorně bolestné. Hradeckého verše podobně jako jeho prózy neznají hranic, jsou psané jako by za jízdy automobilu, který už ale pár minut nikdo neřídí. Jeho východiska jsou smutná, ale nepostrádají naději a hlavně nadsázku. Těším se na všechno, co od mistra ještě přijde.
_____
„Připomeň si, že vstupní brána k radosti je otevřena každému. Kdo ale stojí o to být jedním z každých? Proto se k bráně nedostaví nikdo, aby zjistil, že už otevřená není. Jde o jediné: aby tvůj přístup k životu nebyl ústupem z něj.“
_____
„Člověkem stal jsem se poměrně pozdě. Věřil jsem, že stačí vydržet naživu. Co nejdéle být úspěšně nešťastný. Svůj světonázor jsem založil na poznatku, že kdo dřív přijde, ten dřív mele z posledního.“
_____
„Přežiješ pochod smrti, nepřežiješ valčík života. Především je tu nemoc, která otupuje smysly, aby přiostřila smysl. Zbývá modlení a pití – dvě činnosti, z nichž jedna je beze smyslu. Zbývá sáhnout si na dno a holýma rukama pod dno se podhrábnout.“
"Začni žít tak, aby zachránit tě neznamenalo se zničit, aby láska k tobě nemusela být nepříčetná, atakdále, neboť v řeči už se ohlašuje klíčová událost, která nestojí za řeč: komorní konec světa, prorok zániku se nemůže mýlit."
Velice zajímavé básně, které čtenáře donutí přemýšlet o životních a existenčních otázkách. Zároveň jsou básně promyšleny tak, že přemýšlíte, zda lyrický subjekt umírá, žije nebo už umřel. Opravdu krátká sbírka s rozsáhlým obsahem sdělení.
Číst Hradeckého je poměrně depresivní záležitost, během které se pohybujete po třetím kruhu předpeklí a předpeklí má kruhů sedm, aby bylo jasno. Sbírka se sestává ze tří částí - Nekyia, Malá píseň v próze a Memorandum. A krev vám začne pomalu tuhnout, jakmile si všimnete toho s-bohem-dávacího ladění, které je patrné od básně označené 0 z celkového počtu 64. Zajímavým údajem je také počet stran - 64, vezmeme-li v úvahu, že jsou básně různě dlouhé.
Upřímně gratuluji, Hradecký je Básník, vítěz okresního přeboru v utrpení, mistr volby mezi zlem a zlem.