Město naruby: Vágní terén, vnitřní periferie a místa mezi místy

by Radan Haluzík, Michal Ajvaz, Petr Gibas

Město nejsou jen stavby, ulice, náměstí, infrastruktura, zeleň a parky – tedy místa s jasnou funkcí –, ale i tisíce míst mezi nimi, která zdánlivě „k ničemu nejsou“. Některá z nich míjíme bez povšimnutí, jiná nám svým křovím, plevely a odpadky trochu nahánějí strach, další pokládáme za přírodu. Místa mezi místy – odvrácená strana města, vágní terén, o jehož životě toho moc nevíme…
Jak tato místa v historii vznikala, jak vznikají dnes a proč je jich v našich městech v současné době tolik? Jaký mají urbanistický, ekologický i sociální život? K čemu nás vybízí jejich svérázná estetika? Mají v dnešním městě vůbec své místo? Tato kniha nahlíží naše postsocialistická, postindustriální a globalizovaná města z pohledu naruby.

Genres: Nonfiction

400 pages, Hardcover

First published January 1, 2020

Reviews

[Zuzana Šutvajová · Rating 4 out of 5]

"Město se ke své vnitřní periferii zpravidla otáčí svou ctěnou zadnicí."

A tak aj ľudia chodia denne bez povšimnutia okolo takých miest, ktoré akosi vypĺňajú priestor medzi funkciami mesta, zalievajú diery.

Kniha o vágnom teréne, ako o slepom mieste masterplanu mesta, ale zároveň o priestore podnecujúcom fantáziu, kde sa nečakané stretáva s nečakanejším. Množstvo bizarných stretnutí ukazuje tak trochu alternatívnu podobu sveta, kde všetko nie je pod kontrolou a pôsobí to na nás vzrušujúcou estetikou periférie.

"Naozajstná prázdnota a nefunkčnosť neexistuje." Píše autor Haluzík a dokladá to množstvom príkladov vágnych terénov, hlavne v centre a okolí Prahy, kde si ľudia, živočíchy alebo rastliny našli svoje miesto aj bez striktného plánovania.

Zaujímavé pasáže sú o vágnych terénoch vzniknutých dôsledkom tragédie prevratných politických udalostí, pády dobových modelov (socialistický alebo industriálny). Hovorí o tom ako sa takéto miesta stali memoriálom historickej pamäti, skladiskami kultúrnej traumy a zrkadlá spoločnosti.

Kniha vytvára viac otázok ako dáva odpovedí. Ukázala mesto "naruby", odhalila jeho odvrátenú stranu, o ktorej živote veľa nevieme. Vysvetlila prečo takéto miesta vznikajú, aké majú podoby a časové trvanie, ich potenciál a hrozbu. Riešenia (ak sú vôbec nutné - čo takisto ostalo básnickou otázkou), tak ostávajú nejasné a neurčité, napokon rovnako ako vágny terén sám.

[Ivana Krekáňová · Rating 4 out of 5]

„Srázy, tak strmé, že tam nikdy nikoho nic (zatím) nenapadlo postavit, jsou pokryté, místy neprostupnými, houštinami, kde loví krahujci (a z nory pod skalkou ráno občas vylézají narkomani). Na křovím zarostlých pozemcích ve vilové čtvrti, odpočívajících v pomíjivé, nicméně mnohaleté prodlevě mezi stavbou již dávno strženou a stavbou ještě nezapočatou, zpívají za jarních nocí přehlasitě slavíci. A ve spárách mezi dlážděním chodníků a asfaltu parkoviště vyrážejí na pár týdnu zjara ještě pomíjivější květy plevelů. Vzadu, za opuštěným lomem, co dnes už vypadá jako „přírodní“ skála, vedou pěšiny běžců a pejskařů parkem, v rozích trochu zpustlým a zdivočelým, tak, že to snad už ani není park. Přiléhajícím k něčemu, co by se – kdyby tam nevedla ta divná panelová cesta a neleželo tolik stavební navážky – dalo nazvat skutečným lesíkem, kde v podrostu kvetou exotické mahónie, ale i mechovou zahrádkou pokrytý prastarý demižón od vína.“

Výborné je, že jednotlivé kapitoly sú v podstate svojbytné a človek si tak môže prečítať k téme mestských periférií a vágnych miest „medzi miestami“ to, čo ho zaujíma, mňa napríklad uchvátila časť o neplánovanej divočine na ceste k socialistickému sídlisku, ale je tam toho mnoho zaujímavého, od estetickej fascinácie postindustriálnymi priestory, cez segregačné členenie na monofunkčné zóny, nenáväznosť periférií na krajinu, vágnych miest ako útočísk bezdomovcov, kvetinovo-betónové esperanto izolačnej zelene...

Jednotlivé časti navyše písali rôzni autori, spisovateľ Michal Ajvaz sa napríklad venuje prázdnym priestorom v meste, antropológ Radan Haluzík generáciám sídliskových detí, dvojica zoológov prírode, ktorá sa do vágnych mestských priestorov vracia, o umeleckých výpravách do takýchto miest píše známa postava českého streetartu, botanik Jiří Sádlo píše o ošemetnej vágnosti mestských parkov. Nemajú ambíciu skúmať či nebodaj navrhovať, čo sa má so súčasným mestom plným vnútorných aj vonkajších periférií stať, ani ako sa také priestory majú riešiť. Chceli len popísať rôzne aspekty vágnych miest, čo sa tam deje, prečo, ako vznikali, či prečo ich je dnes toľko.

[Robert Frecer · Rating 4 out of 5]

Prázdne kecy aj seriózne analýzy, úlety aj mimoriadne podnetné úvahy. A na záver jeden pekný manifest. Skvelý počin táto kniha.

[Marek Hnatiak]

To se nedá. Když už jsem jsi zvykl na typografické vyvedení, obsah začal divertovat.