Kniha nabízí celostní pohled na Shakespearovu dobu a je rozdělena do čtyř částí. V té první (Lidé a společnost) je alžbětinská společnost nazírána v širokém záběru od králů a královského dvora až po lidi na okraji (žebráci, tuláci, čarodějnice, prostitutky). Druhá část (Každodenní život) se snaží čtenářům přiblížit, jak Shakespearovi současníci žili, jak umírali, bydleli, jak se oblékali, jak a co jedli, jak se bavili, ženili a vdávali. Třetí část (Mentalita, řeč, imaginace) se zabývá dobovým myšlením a cítěním a kulturou mluveného a tištěného slova, která formovala anglickou renesanci. Čtvrtá a poslední část publikace přináší portrétní galerii lidí a osobností Shakespearovy doby.
Martin Hilský is a professor of English literature at Charles University in Prague and a translator. He is most acclaimed for his translations of William Shakespeare's works; in 2001 he was named an honorary holder of the Order of the British Empire. He has also written extensive prefaces and epilogues for several books.
Jedna z nejlépe napsaných velkých monografií/ syntéz o nějakém období (byť samozřejmě se SILNÝM přihlédnutím k vymezení jak Anglií, tak tím "Shakespearova", byť se podíváme krátce i na marginalizované okraje společnosti) co jsem měl možnost číst - a je vlastně příznačné, že není od historika jako takového, díky tomu má možná jistý nadhled a nezabíhání do technicistních detailů. Není to ten druh knihy, který vám nabídne úplně novou perspektivu a interpretaci která by narušila stávající narativy. Je to ale solidní kniha, která prokresluje, oživuje a prohlubuje poznání dané epochy formou, která je velmi, velmi stravitelná. Možná je to štědrým zpracováním, možná je to i volnou sazbou velkým písmem, ale je to v posledku také knížka která mi prostě jen tak dělala radost a čišelo z ní Hilského nadšení pro dané období a potřeba odkrývat v něm šťavnaté a zajímavé detaily. A pokud k ní s tímto na mysli přistoupíte, tak nemůže zklamat.
Ohromná práce, a přece. Martin Hilský je legenda, kniha má hustotu olověného ingotu, čtenář dostane přesne to, co od ní může očekavát. Něco tu ale nesedí. Próza není až tak čtivá, větné konstrukce a informace se opakují, dynamiku oslabují data, data, data. Text je rozčleněn do kratičkých celků, které nepomáhají plynulosti, spíše pomáhali autorovi při psaní, aby nad knihou nemusel trávit dlouhé nezábavné večery. Celkově zůstává publikace v území nikoho mezi odbornou prací, na kterou je však příliš povšechná a málo inovativní, a populárním textem, leč bez poutavosti zaručující onu kýženou popularitu. A když autor šermuje ospěvnými, absolutizujícími přívlastky, vlastně mu to až nevěřím. Čeština, byť Hilského, bardovi ztrhává body, jinak to ani nejde.