Republika

by Jiří Padevět

Momenty, na kterých nezáleží. Dokud jim nezvratnost nedá význam.
Naše dvacáté století bylo plné bojů, proher, vítězství, ale především paradoxů, často se krčících ve stínu velkých dějinných událostí. Kniha Republika, jejímž prostřednictvím nás známý spisovatel, nakladatel a držitel řady literárních ocenění Jiří Padevět zavádí do období mezi lety 1918—1990, se pokouší přiblížit naši moderní historii na ploše 73 povídek. Vyprávějí o chvílích, které jsou z pohledu „velkých“ dějin nepodstatné, až banální, ale z pohledu lidí, kteří je prožívali, byly naopak naprosto zásadní. Často změnily životy jejich aktérů nečekaným a drastickým způsobem. A to jak směrem k zoufalství, tak i k naději, která trvá.

Genres: History

158 pages, Paperback

Published January 1, 2020

About the author

Po absolvování Střední průmyslové školy zeměměřičské studoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Roku 1988 začal pracovat jako knihkupec, od roku 2004 působí i jako nakladatel. V současné době je ředitelem nakladatelství Academia. Pod jeho vedením získaly knihy nakladatelství řadu ocenění – Magnesii literu, Cenu Josefa Jungmanna, Slovník roku, Cenu Josefa Hlávky, Cenu Miroslava Ivanova aj.
V mnoha svých knihách rozsáhle zmapoval protektorátní a poválečnou historii v českých zemích.

Reviews

[Romana · Rating 3 out of 5]

Pana Padevěta mám fakt ráda, líbí se mi, co dělá. Ale jeho literární styl mi teda nesedl ani trochu. Neustálé personifikace se mi asi po třech příbězích začaly zajídat, navíc se pořád opakují (cesta se zakusuje do krajiny, zima se zakusuje do tváří, slunce se zakusuje, koleje se zakusují... ech. Káva se nezalévá, ale musí se "opařit". V několika příbězích za sebou.) Možná kdybych si to ještě víc dávkovala, nebilo by mě to tolik do očí... Co ovšem chci přičíst knížce k dobru je to, že jsem se dozvěděla spoustu nových věcí (ke kterým si teď v rámci prokrastinace můžu dohledávat detailnější informace, yay!), plus mě navedla k tomu zamyslet se nad tím, že nic - a nikdo - není černobílé. 2,5*

[Vojtěch · Rating 4 out of 5]

takhle by mohly být psané deníky. vedle sebe rub i líc historického vyprávění - fakta versus fabulace. styl faktu mohl být podpořen odkazy. styl fabule je poetický, ačkoli časem opakující se v obratech obraznosti (opakování konstrukce mi nevadilo).
pro mne osobně připomenutí, že postavy v historickém vyprávění byli lidé s běžnými prožitky, a nejen taženými, osekanými figurami v šachové hře dějin.

[Ondřej Puczok · Rating 3 out of 5]

Umělecké dílo. Zpracováním, obálkou (ten znak!), grafikou, jednotným stylem ilustrací... A ty texty. Každý je samostatným příběhem, hraje se s jazykem, pohledem, historií, překvapením... Příjemné, pokud je ukazována část života známého člověka nebo důležité události, avšak z jiného pohledu, v méně známém místě či překvapivé životní situaci. A baví mě, jak stránku za stránkou kniha proměnami témat i jejich zabarvením ilustruje světový vývoj na jedné zemi střední Evropy.

Osobní přístup k republice. Výběrem témat, zvolenými příběhy, vypořádáním se s Babišem, Válkovou, Pujmanovou. No jo, ale proč být negativní spíš než pozitivní? Proč radši zvolit odmítaného premiéra, než si připomenout neznámou část života prvního porevolučního prezidenta? A jaký přesně význam dala nezvratnost (jak píše obálka) např. vraždě Margity Vörösmartyové?

Repetitivnost. Jak jde o 73 povídek sledujících rok za rokem vývoj státu, objevuje se časté opakování jazyka i témat. Praskliny, návštěvy občerstvoven, několikrát obecní blázen (proč?)...

Otázky. Nebyla předtím kniha jen uměleckým dílem se 73 povídkami? Nebyli ony faktické popisky na levé stránce přidány až ex post? Protože někdy "kazí" pointu, někdy se opakují, někdy bych byl bez nich opravdu ztracený. Pokud člověk nezná dílo nějakého ze zařazených básníků nebo třeba život zmíněného politika, nedokáže rozeznat, co je jen autorovou imaginací a co naopak odkazuje na jeho texty, básně*... Kniha by asi musela mít rejstřík s poznámkami minimálně tak dlouhými, jaký má rozsah teď.

* Třeba hned u Jaroslava Seiferta jsou natolik specifické formulace, že to přeci musí na něco odkazovat ("Tam voněla spíše pára z žehliček, týrajících límce, strach z potratů nechtěných dětí, plíseň kvetoucí na zdi za dečkou s vyšitou siluetou Pražského hradu nebo nevyvětraný plyn z příbytku sebevraha."), ale vyhledávač nabízí pouze tuto knihu. Nebo Michal David a "pumpařova sestra a smála se jako suchý dětský piškot".

[Alena Bílková · Rating 4 out of 5]

Krátké příběhy, které se vztahují k dějinám naší země. Jiří Padevět tento formát použil již v předchozích knížkách, do Republiky ale zahrnul novinku. Každý příběh s nečekaným koncem tentokrát uvádí stručnou informací o daném tématu (události, či osobě). Někdy mrazivé, někdy zábavné čtení.

[Ladislav Hrbacek · Rating 3 out of 5]

Tyto mikropříběhy jsou pro mě fascinující. Imaginace na hraně mohlo/nemohlo se stát. Ale zrovna tento svazek mi příjde v autorově řadě ten slabší. Jeví se mi, jako by Jiří Padevět psal celou publikaci na zakázku, navíc se šibeničním termínem. Neustáje se opakující motivy a výrazy, mnohokrát i v sousedních příbězích. Možná by to tolik nevyniklo, pokud bych knihu nečetl chronologicky, ale dal šanci náhodnému výběru. Rozhodně však, kdo s autorem touto knihou začíná, neměl by ho zatracovat a zkusit sáhnout po jiném titulu.

[Zany · Rating 5 out of 5]

Opět vynikající mikropovídky, pro každý rok 1918-1990 jedna, hrdinou vždy nějaká více či méně známá osobnost. Obecně nemám příliš v oblibě všelijaké květnaté popisy prostředí, předmětů, dějů apod., ale ty Padevětovy mi prostě připadají jiné, ty mám naopak rád. Tentokrát je vysvětlující úvod ještě před každou povídkou, nikoliv až za ní, jako v předchozích knihách či autorových FB statusech, kdy bývá jméno hrdiny odhaleno až v závěru.