Dva kluci, které spojuje moře. Jeden ho nenávidí a druhý miluje. Dva různé světy, které se prolnou, a je to láska na první… ránu pěstí!
Ethan má rád vysoké budovy, lezení na staré balkóny, šplhání na místa, odkud je vidět celý svět. V moře nemá důvěru, protože v něm něco důležitého ztratil. Dost možná by se s tím dokázal vyrovnat snáz, kdyby tu nebyla matka, která volá uprostřed noci, otec, který nemá tušení, jak s ním mluvit, a jedny zavřené dveře, kterým se Ethan obloukem vyhýbá.
Kai moře miluje. Plave k bójce, ačkoli slíbil, že už to neudělá, noří se do vody a počítá. Hledá svůj osobní rekord. Je to o tolik lepší, než se hnát v plaveckém bazénu za vítězstvím, než házet na basketbalovém hřišti na koš, než se usmívat a předstírat, že je někdo jiný. Tihle kluci se navzdory okolnostem sblíží, najdou smysl v půlnočních debatách a v bezcílném potulování městem. Potom se ale úplnou náhodou ocitnou na opačné straně basketbalového hřiště, kde musí odehrát veledůležitý zápas. Zápas o všechno.
Klára Pospíšilová se narodila ve Zlíně a vystudovala žurnalistiku.
Společně se svou partnerkou Evou Pospíšilovou tvoří autorské duo. Poznaly se na internetu díky fanouškovské základně Harryho Pottera. Začaly spolu psát, nejdřív fanfikce, pak kratší příběhy, a nakonec vznikla první společná kniha Pátá minuta je o nás. A protože příběhy narůstaly, rozhodly se založit svoje vlastní stránky szabi.cz, kde publikují knihy, novely a povídky. Romantické, dramatické, ulítlé, zkrátka co je napadne. Jejich poznávacím znamením je, že si za hlavní postavy volí téměř vždycky kluky. V současné době spolu pracují na dalším příběhu, natáčejí podcasty a věnují se výchově dvou báječných psů.
Za tuhle knížku bych dala ruku do ohně a prodala svoji mámu. Ne, dělám si legraci, mámu ne… No, i když…😀 Každopádně to miluju. Miluju miluju miluju. Za Ethana a Kaie bych dýchala a strašně jsem si přála zůstat s nimi ještě o trochu déle… Klidně třeba tisíc stran. Nejedla jsem, nespala, nepracovala, s nikým nemluvila, jen jsem četla nebo myslela na to, jak se těším, až zase budu číst. A to se mi už dlouho nestalo. Tenhle příběh ještě hodně dlouho nevyženu z hlavy a určitě se k němu někdy vrátím.
"Nejhorší je, že žádnej příběh nemá šťastnej konec. Nakonec to totiž vždycky jeden z těch dvou posere. Můžeš jen doufat, že to nebudeš ty. A když je po všem, sere tě, žes to nebyl ty."
Pátá minuta je o nás představuje LGBT slowburn vztahovku z pera dvou šikovných českých autorek, které bravůrně zachytily vývoj a psychiku obou chlapců - jejich pocity a protloukání se každodenním životem, vztah s rodinou a vypořádávání se se zjištěním, že se jim líbí kluci.
Ethan i Kai měli svoje záliby, přednosti, ale i chyby a chovali se na svůj věk. Může se klidně stát, že na první dobrou vám nebudou úplně sympatičtí, ale jak je budete postupně poznávat, najdete si k nim cestu.
Začátek příběhu jsem vnímala depresivně, a celkově bych řekla že kniha si po celou dobu drží jakousi syrovou reálnost - což ale rozhodně není mínusem. Je skvělý, když se příběh na papíru, který čtete zdá být reálný, až máte pocit, že je reálný.
V téhle knižce se najde hned několik zajímavých myšlenek, a líbilo se mi, že oba kluci mají rádi knihy, zejména pak fantasy.
Co bych vytkla je určitá nepřehlednost, která nastává, když se na scéně objeví více postav. Ztrácela jsem se pak v tom, kdo co řekl.
Jako celek jde rozhodně o povedený počin a myšlenka páté minuty mi přišla zajímavá. I když jsem se ze začátku bála tloušťky, kniha se četla dobře a rozhodně nemáte pocit, že je tady něco zbytečně navíc.
moc nevim co napsat. usměvavá knizka. taky smutná a tezka. hrdiny jsem si lehce oblíbila, nakreslila jsem si je a poslouchala knižní playlist. taková ta komfortní knizka. krasne napsane. a taky je to moje 50. a poslední knizka tohoto roku:) zajímavá myšlenka pate minuty, líbila se mi. rada bych od autorek viděla aji nejakou jinou queer knížku, třeba o holkach a jiné prostředí než střední. podle me napíšou všechno kouzelne.
3,5 * Tohle rozhodně předčilo má očekávání. Sice mi chvíli trvalo se zorientovat - příběh je vyprávěn z pohledu dvou kluků, kteří se mi prvních asi 50 stránek neustále pletli a já se pořád vracela na začátek, abych si zkontrolovala, kdo vlastně vypráví. Ale pak se to poddalo a já se mohla nechat unášet příběhem. Není to žádná složitost, jde hlavně o ten vztah a přijmutí toho, kým jste. To podání však bylo neuvěřitelně čtivé. Já se navíc zamilovala do romantické linky a právě kvůli ní bylo takřka nemožné se odtrhnout. Jako celek je Pátá minuta opravdu vydařená kniha, která má svoje místo mezi jinými LGBT+ romány. Jen teda ta poslední kapitola - bez té bych to fakt přežila a pro klid v duši budu předstírat, že se nestala.
Kniha super, moc dobře se mi četla. Hvězdičku strhávám za obálku. Název je kvůli oranžovo modré polovině z části nečitelný a působí hodně chaoticky. Kdybych autorky neznala, nejspíš bych knihu obešla velkým obloukem...
Pátou minutu jsem četla podruhé, takže už jsem věděla, do čeho jdu. Na druhou stranu... Jsem z ní stejně nadšená, jako poprvé a rozhodně jsem ráda, že se ke mně dostala hmotně a může mi zdobit knihovničku.
Knížka byla neskutečně čtivá, pořád se něco dělo a od začátku do konce jsem si ji vychutnávala plnými doušky. Oba chlapci mají něco do sebe a oba jsem je taky měla moc ráda, ačkoliv přiznávám, že Ethana o trochu víc. ♥ Byli neskutečně reální, měli svoje záliby, přednosti i chyby, chovali se na svůj věk a byli úžasnými společníky.
Pokud si chcete přečíst vážně kvalitní knížku, zkuste tuhle.
Doufám, že se brzy dočkám vydání i ostatních kousků z dílny Szabi, protože za to skutečně stojí.
Dámy a pánové, právě se díváte na moji nejoblíbenější knihu. Zabíjela a umřela bych pro ni. Pro Kaie a Ethana. 🩵🧡
Brečím, když tohle píšu a doufám, že se mi podaří správně usměrnit všechny svoje pocity a myšlenky, aby to dávalo smysl…
Hrozně bych si přála, aby se o téhle knížce víc mluvilo. Proč se o ní víc nemluví? Je totiž dokonalá. Nesmírně dokonalá a já vám ji doporučuju z celého srdíčka.
Upřímně, trochu jsem se zprvu bála té tloušťky, ale ve finále bych chtěla dalších 1000 stran navíc. Nebo alespoň jednu, dvě, tři… Prostě číst o něco déle a ještě se nemuset pouštět a vracet se do reality. Už dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká knížka takhle moc pohltila. Nedokázala jsem myslet na nic jiného, jen na čtení. Když jsem nečetla, stresovalo mě to, a když jsem četla, tak mě to taky stresovalo, (i když o něco míň), že se nedokážu odtrhnout, a že se nezastavitelně blížím ke konci. Nenávratně jsem se zamilovala hned na první stránce a už po první kapitole jsem věděla, že tohle bude ONO a že po dočtení to bude opravdu hodně bolet. Co by mělo být to ono? Prostě ono. Něco, knížka, příběh, který budu nekonečně milovat. A taky že vážně ano, považuji to za nejlepší knihu, kterou jsem za život přečetla. Jsou to silná slova, já vím, ale momentálně to takhle vidím.
Kai a Ethan jsou moje děti. Nekonečně je oba dva, počínaje jejich jmény, miluju, dala bych za ně ruku do ohně a rozprodala svoje orgány. A jsou to asi ty nejreálnější postavy, o kterých jsem kdy četla. Nedokážu říct, koho z nich mám radši, protože to je nesmírně těžká otázka. Miluju je oba stejně, oba se stali mými comfort knižními postavami a každý je tak trochu kousek mě. A miluju, když tohle můžu říct, protože pocit, že se můžete s nějakou knižní postavou ztotožnit, je k nezaplacení, vždycky pak ta kniha dostane úplně jiné rozměry.
Všechno je tak nádherně, reálně a uvěřitelně napsané. Postavy se chovají a vyjadřují na svůj věk a kromě toho všeho také dělají věci, které lidi jejich věku dělají, ale o kterých se v jiných knihách nikdo nezmiňuje, a za to autorky miluju ještě víc.
Co se romantické linky týče… i cannot breath. Byla tak nádherná a přirozená a “přirozená” to celé vystihuje tak dokonale, že není třeba už nic dodávat.
Musím ale také něco vytknout. Ze začátku jsem si kluky maličko pletla a často jsem se musela vracet, abych si ověřila, jestli je tenhleten a tamten opravdu kamarád Kaie, i když bych řekla, že jsem si pamatovala, že to byl kamarád Ethana. Taky mě úplně neoslovila obálka, která to bohužel trochu kazí, například tím, že polovina názvu ani není čitelná.
A konec? Já nevím, ale poslední kapitola mi po tom všem připadala děsivě cizí. Jako kdyby ji psal někdo úplně jiný, kdo se autorkám vloupal do domu… Jednoduše řečeno se mi úplný konec nelíbil, protože po příjemném pocitu, který mi přinesly předposlední kapitoly- že je všechno už konečně v pořádku (teda, skoro všechno)- se opět přihnal stres. Nevěděla jsem, jak si to vyložit a odmítala se smířit s variantou, kterou můj mozek vyhodnotil jako nejpravděpodobnější. Zachránil mě ale podcast autorek, kde v jednom díle mluví o Páté minutě a rozebírají také konec. Úplný klid na duši ale nemám, ten konec mi hodně poházel pohled na celou knížku, ale nic s tím neudělám…
Cítím se prázdně, když už teď nemám co číst. Nechci tu knihu opustit a založit ji zpátky do knihovničky, protože ve mně zanechala tolik pocitů a já ji tak moc miluju. Na pár dní se stala mým kyslíkem, celým mým životem, polovinou mého srdce a bolí mě to všechno nechat jít. Možná, že si ji někdy přečtu znovu, a tentokrát budu lepíkovat, psát a podtrhávat, protože jsem během čtení měla několikrát chuť si něco zvýraznit nebo zalepíkovat, ale neudělala jsem to… Příběh, všechny ty myšlenky a slova, Kai a Ethan… mi budou ještě hodně dlouho ležet v hlavě. Miluju to tak moc, až to bolí. A děkuju všehomíru za ten impulz, díky kterému jsem si knížku úplně, ale úplně náhodně, neplánovaně koupila, protože jsem si tím změnila život. Amen.
Kai a Ethan… 🖤 títo dvaja budú mať navždy miesto v mojom srdci. A to bez srandy. Páta minuta je o nás je krásny príbeh o sebapoznaní sa, ktorý naozaj chytí za srdce. Priznám sa, keď som na tento príbeh narazila na Wattpade (áno, moja nevinná duša bola skazená touto čiernou dierou už dávno), bola som ním posadnutá. Mám taký pocit (ak ma moja Dory pamäť neklame), že som ju prečítala asi 2x a to rovno po sebe a naozaj vo mne zanechala taký ten pocit, že čo ďalej so životom a že už nikdy nič takéto nenájdem. Vtedy by som jej dala kľudne 5⭐️. Avšak, ak to porovnám s Nocturnom pro Erika, ktorej som dala 4,5/5⭐️ a ktorá sa mi extrémne páčila, dávam Páté minutě 3,5/5⭐️. No aj napriek tomu bude mať navždy svoje špeci miesto v mojom ❤️. Bol to totiž môj prvý príbeh od autoriek a odvtedy som ich dielami posadnutá.
Opravdu nechápu, proč jsem tuto knihu tak dlouho odkládala. Styl vyprávění byl poutavý a líbilo se mi, jak si autorky poradily s psychikou obou postav. Bylo zajímavé sledovat, jak se nám s každou další kapitolou více otevírají a oceňuji i samotný přesah, který zde je poměrně velký. Nečekala jsem že uvnitř najdu něco tak povedeného a jsem moc ráda, že Pátou minutu můžu zařadit mezi mé nejoblíbenější knihy z tohoto žánru. Dávám 4,75/5* kvůli samotnému konci, který mi přišel až příliš urychlený, ale přesto mě překvapil. Určitě vřele doporučuji:)
3.75*/5 Já vlastně vůbec nevím, jak se ohledně Páté minuty cítit. Je to moje druhá kniha od autorek - po Nocturnu - a trochu se obávám, že utrpěla tím, jak geniální v mých očích bylo právě Nocturno. Že kdybych ji četla dřív, bylo by i moje nadšení větší. Čímž ale vůbec neříkám, že to je špatná kniha. Ono to je totiž FAKT dobrý. Jen jsem trochu měla nejdřív problém zapamatovat si, kdo je kdo. Přišlo mi totiž, že docela trvalo, než se začaly projevovat osobnosti kluků. A taky bych to asi brala trochu kratší, což je paradox, protože většinou knihám vyčítám opak. Jenomže mi přišlo, že jsme se chvilkama trochu točili v kruzích a pořád se řešilo to stejný. Na druhou stranu - takový vztahy jsou. A to se mi na Páté minutě líbilo asi snad nejvíc. Že nebyla o tom, jak se kluci dali dohromady a jak jsou spolu. Ale o tom, jak se začali poznávat, kolik překážek jim stálo v cestě i v hlavě, jak hrozně těžký je řešit svoje osobní ne zrovna lehký záležitost a do toho zjistit, že se mi sakra líbí kluci a že to možná změní celej můj svět. A co s tím? Kai i Ethan to brali úplně jinak. protože každej byl úplně jinej, jejich životy, postavení. Přišlo mi hrozně zajímavý sledovat, jak to prožívají, co prožívají, a jejich posun. Vývoj postav je za mě něco, co bylo zvládnutý fakt skvěle. A když jme u těch postav - oceňuju, kolik propracovaných a zajímavých vedlejších postav v knize je. Přiznám se, že zápletka s mořem a basketem mi přišla možná už trochu překombinovaná a radši bych, kdyby se autorky držely jen jedné linky, ale asi vidím, jakou roli to v příběhu hraje. O tom pro mě vlastně bylo dost míst - není to něco, co bych já sama nutně chtěla, ale dávalo mi to smysl. To je nakonec to důležitý. Pátá minuta je hrozně důležitá kniha - o vztazích, o uvědomování si sebe, objevování sebe, prioritách, no prostě o pozdním dospívání. A i když to nebyla kniha, ze které bych si sedla na zadek, stojím si za tím, že za přečtení stojí. Že ji ráda doporučím a rozhodně si od autorek přečtu všechno, co napíšou.
Zamilovala jsem se. Dlouho se mi nestalo, že bych se tak ponořila do pocitů hlavních protagonistů. Všechny karamboly, všechny šťastné chvíle, všechny frustrace, to a ještě více jsem zažívala s nimi. 😌
Příběh jako takový mi přišel surový a snad díky tomu byl pro mě tak reálný a skutečný, protože je napsán skvěle (doufám, že vás neodradí styl psaní v er formě, já mám radši ich formu, ale zvykla jsem si a příběh stojí za to delší začtení se). Příběh samotný není žádná velká věda, je to příběh o dvou klucích, kteří se nejdříve nemají rádi, ale nakonec to s tou nenávistí nebude tak horké. Jenže to není jen prvoplánová romance. Je to mnohem víc.
Je tady toho spousta co Kai i Ethan musí řešit a s čím se musí smířit. Je to o hledání své podstaty, o tom, jak nás ovlivňují názory jiných lidí, jak se bojíme být sami sebou, aby to někoho nenaštvalo, neurazilo nebo nedej bože “neznechutilo” (tady mě některé postavy přímo vytáčeli), i když do toho nemá co mluvit. Kniha nepojednává jen o coming outu, ale také tu naleznete téma smrti, strachu, úzkosti, obviňování nebo důvěry. Ale nebojte, není to jen to zlé a v knize je spoustu vtipných, milých a roztomilých a i úplně běžných momentů. 🥰
Kai i Ethan byli skvělí. Líbilo se mi, jak byl Ethan pohodový, i když se vypořádával se svými démony, tak věděl, že to je jeho život a ten si musí žít podle toho, jak sám uzná za vhodné. Kai se tohle teprve učil, ale taky to neměl zrovna jednoduché. Kluci se skvěle doplňovali a já jsem jim neskutečně fandila. Nebylo vše růžové, každý z kluků dokázal něco pokazit, ale nakonec se se vším snažili poprat. Navíc se mi líbilo i prostředí basketu (pro mě blízké).
Btw. jsou tady i nějaké sexuální scény a vulgarismy, ale to vše k dospívání patří, klukům je přece jen kolem 17-18 let, tak ať s tím kdyžtak počítáte. 🤗
Od holek jsem četla již Neexistenci, takže jsem věděla, že i Pátá minuta bude skvělá. Trošku jsem se bála toho, že tady se bude jednat o veselou lovestory, ale vůbec tomu tak nebylo. Ano, příběh je sice více optimistický, ale i tak se zde setkáme s těžšími tématy a vše není jen sluníčkové. Ethan i Kai se trápí se svými vlastními démony, se kterými postupně seznámí i čtenáře. Ani jeden nemá dokonalý život, zažívá časté pády a do toho se ještě připletou vzájemně do života. Právě to seznamování mě bavilo nejvíce - byl zde humor, vtipné narážky, roztomilé flirtování, ale i smutné momenty. Kdo si mě ještě hrozně získal, tak kamarádi hlavních hrdinů. Prostor v knize dostane opravdu každý, dokonce i rodiče. Díky tomu je celá kniha uvěřitelná a působí jako příběh ze života. Já si užívala dokonce i hry basketu! Nejvíce si mě ovšem získala celá ta myšlenka ohledně páté minuty. No a Ethan, ach 🖤 Obrovské plus taky dávám za zpracování toho toxického prostředí. Bylo mi až úzko z toho, jak holky vykreslily reálnou situaci, která může při coming outu nastat. Jediná věc, která mi během čtení vadila, byla ta nulová komunikace, když přišel problém. To je prostě red flag 🤣 Dokážu si zápletku představit i kdyby spolu kluci normálně mluvili a svěřili si své obavy. Z počátku k sobě byli hrozně otevření, takže mě tenhle zkrat až zamrzel. No a konec.. Ten miluju! Nesmím vám o něm nic říct, jelikož byste přišli o obrovské překvapení, ale tohle je přesně něco pro mě. Vlastně víme, jak to skončí, ale stále je tam možnost se rozhodnout podle sebe, co bylo dál. Stejně jako u Neexistence. Boží! - za knihu děkuji autorkám
4,5* Příběh je rozdělen na dvě dějové linie, které se v určitém momentě spojí. Jsou zde kapitoly Ethana a pak pasáže s Kaiem. Oba chlapci mají svoje dobré, ale i špatné vlastnosti, autorky je dokážou ukázat v obou dvou polohách, což postavy činí reálnější. Mohlo by se zdát, že je kniha možná až příliš dlouhá na vyprávění o obyčejném vztahu, ale on žádný vztah není tak úplně obyčejný, každé propojení dvou duší je jedinečné a jedinečný je i tento příběh a mě zkrátka bavilo sledovat vývoj obou chlapců, jejich přehodnocování žebříčku hodnot a odvahy, která je potřeba vždy, když jde člověk se srdcem na dlani.
Už od začátku je titul velmi čtivý, obě autorky vyprávějí přirozeně, netlačí zbytečně na pilu. Vyprávění se soustředí na ústřední chlapeckou dvojici, na jejich pocity a protloukání se každodenním životem. Sledujeme, jaké mají přátelské a rodinné vztahy a také jak se vypořádávají se zjištěním, že se jim líbí kluci.
Pamatuji si, když jsem před roky na Pátou minutu narazila díky Wattpadu a ten příběh mě absolutně pohltil a nemohla jsem se dočkat každé nové kapitoly. Zjištění, že byla kniha vydaná mi potom udělalo největší radost.
I po druhém přečtení jsem z ní stejně nadšená jako poprvé. Příběh Kaie a Ethana je poutavý a nenechá vás klidnými. Mezitím co přeskakujete z hlavy jednomu k druhému, dozvídáte se víc o jejich minulosti, o jejich problémech s rodinou, školou i identitou. Knížka je temná, ale také vtipná a nervy drásající. Jsem moc ráda, že jsem si ji mohla přečíst v tištěné formě a stránky zaplavit svými poznámkami a srdíčky, kdykoliv jsem se ztotožňovala s Ethanem (a hlavně jeho špinavými hrnky).
Můj oblíbený úryvek?
Leží a zírá na nebe. A připadá si, jak kdybych byl Romeo, ty vole, ale je to k smíchu, protože mi není šestnáct a otrávenej jsem jen trochu.
Tato knížka mě velmi mile překvapila. Dala mi to na doporučení moje mamka, takže jsem v to nevkládala moc naděje ale bylo to vážně super. Zajímavá pointa příběhu. Ještě jsem nikdy předtím nic takového nečetla, ale rozhodně budu vyhledávat více knížek s podobným žánrem. Kdybych nevěděla, že to je od českých autorek, myslela bych si že je to ze zahraničí. Musím ale vytknout to, že jsem se někdy ztrácela v tom, kdo mluví. Musela jsem si stranu přečíst znovu abych to věděla a někdy jsem se to ani nedozvěděla. Taky mě docela překvapilo množství sprostých slov a detailně popsané dané scény. Velice mě překvapil ale zároveň i potěšil konec. Prvně jsem z něj nadšená nebyla , ale pak jsem o tom ještě přemýšlela a vlastně mi to pasovalo. Tuto knihu budu rozhodně doporučovat mým kamarádům.
Jako přiznám se, že mi chvíli trvalo se začíst a přijmout asi styl, kterým je kniha napsaná, ale pak jsem ji zhltla prakticky v jeden den…pěkně napsaný uvěřitelný příběh, uvěřitelné hlavní postavy, víceméně i uvěřitelné bouřlivé emoce, kterými si prochází, když zjišťují, že jsou do sebe zamilovaní (Ethan to na mě přijal až s moc velkým klidem, vážně někdo může být tak strašně cool, nevím), fajnové up and down příběhu i rozuzlení…moc moc mě to bavilo! Jediné, co bych vytkla příběhu, že si autorky mohly trochu víc zjistit o basketu, protože takhle basketový tréninky fakt neprobíhají🏀😂
Tohle bylo fakt povedený. Jedna hvězdička dolů je za absenci queer joy, kterou v knihách vyhledávám. (Ale nebojte, žádný tragický příběh to také není.) Plus za nedořešení pár vedlejších dějových linek. Jinak je určitě znát, že je to původně české a ne překlad z angličtiny. Jsou tam různé fráze, formulace a slova, které v překladové češtině nenajdete. (Což není negativum ani pozitivum, je to prostě konstatování faktu.)
Pátou minutu jsem si moc moc moc užila. Je pravda, že prvních 100 stran mě docela nudili. Pak se to celý otočilo a já se nemohla odtrhnout. Tolik zajímavých myšlenek jsem v jedné knize dlouho neviděla. Musím říct, že tohle je moje nejoblíbenější LGBTQ+ romantická knížka Hodnocení 4,5/5 Nela
Citlivé, dramatické a často bolestivé vyprávění o dvou klucích, kteří se do sebe zamilují. Avšak jejich okolí je odlišné, stejně tak jako vnímání okolností jejich coming outu.