Vladislav Vančura byl český spisovatel, dramatik, filmový režisér, původním povoláním lékař. Jeho prozaické dílo je ovlivněno první světovou válkou, expresionismem, obsahuje celou řadu experimentů – hledá nové způsoby vyjádření. Pro jeho díla je typický specifický jazyk a sloh, který napodobuje větnou stavbu staré češtiny, usiluje o zvukomalbu. Jazyk Vančury je celkově bohatý.
*1/3 přečtená, 1/3 proskimovaná a poslední 1/3 jsem vzdala úplně...
Moje první Vančurova kniha. Nevím jestli se mi jen nelíbil příběh nebo spíše stylistika. Nejsem fanouškem nenadálých (a vlastně ani očekávaných) výlevů květnatého popisu:
"Je tu, čtyři plameny lamp přibíjejí náměstí jako černou roušku kouzelníkovu. Kterási městská děvka se smlouvá s chlapy a okrsek ticha jest jim pelechem. Sliz sviňáctví a kal lichvářského prospěchu se válí na dně tohoto města, i když v něm proudí okeán noci. Kdybys šel náměstím nebo churavým sadem, nalezl bys nevěrné ženy a hnusné milence, jak se svíjejí ve svém neřádu. Z sklepní zdí slyšel bys hlas lakomce, jenž rdoušen sprostým obžerstvím čísla, žmoulá svůj papír a s mrtvičkou tváří tiskne hadr k ozáblému srdci, mýle se hůře než blázen, neboť tyto kaňoury jsou jeho bohatstvím."
"Oh, ty zveličené a naduté střevo, jež se na klesajících nožičkách šouráš ze svého kšeftu do hospody a odtud domů, bečko, jež může býti naplněna každým neřádem, a přece jako stará petrolejová nádoba čpí především petrolejem, tak ty se honosíš zvláště dvěma zápachy: beztvarým nadšením a pitomou dobrosrdečností."
Po Summer of Caprice jsem se obávala, že to bude jen další sáhodlouhé plkání a šlechtění češtiny. Zbytečně! Celý hlavní příběh mi připomínal knihu L'Assommoir The Dram Shop, byl plný zvratů a než se člověk nadál byl konec a mně přišlo Jana Marhoula líto. Doporučuju všem, kteří si libují v naturalismu a tragických osudech!