Interhelpo: Tragický příběh československých osadníků v sovětském svazu

by Jaromír Marek

I Čechoslováci budovali socialistický ráj. A i oni byli vyhnáni.
Vinou války a divoké kolektivizace byl v roce 1921 Sovětský svaz ekonomicky v koncích. Přišel proto se záchrannými opatřeními: uvolnil přísně řízené hospodářství a požádal komunisty celého světa o pomoc, a to nejen finanční — každý soudruh mohl přijet budovat zemědělství, průmyslové podniky a s nimi i socialistický sen.
V březnu 1925 odjíždí i první z několika výprav československého družstva Interhelpo, tvořených většinou dělníky a drobnými řemeslníky. Cílem jejich cesty se stává Kyrgyzie, kterou jim komunističtí agitátoři líčili jako zemi zaslíbenou. O to větší je jejich překvapení, když dorazí do polopouště, kde končí koleje. Tím však jejich tragický příběh teprve začíná. Vybudovat podniky a továrny se sice podaří, ale jen málokterý z osadníků, kteří byli nakonec vyhnáni a perzekvováni, by to označil za splněný sen…
–––
Vystěhovalci sedí ve svých vagonech a čekají, až se rozední. První dojmy jsou zdrcující. „Zdálo se, že vlak zastavil uprostřed ničeho. Nebyla tam ani staniční budova, jen několik nízkých chatrčí a okolo nich holá step. Později jsem často slýchal opakovat čísi sklíčený komentář: Tak tady jsme na konci světa,“ napsal Alexander Dubček.
— ukázka z knihy

Genres: History, Russia

327 pages, Paperback

First published January 1, 2020

Reviews

[Veverka · Rating 5 out of 5]

Co peklo schvátí...
Jedno rozhodnutí pod vlivem propagandy, naivity či idealizmu a jeho dopady.
Smutný, ale poučný příběh multietnické, převážně čs, komunity, která odjela budovat zemědělské a výrobní družstvo do dnešního Kyrgyzstánu. Ti šťastnější přišli o iluze a majetek, ti ostatní o svobodu, život či budoucnost.
Trošku tendenčně si dovolím napsat, víra ve sliby a slovo ruské či sovětské vládnoucí či komerční garnitury se zatím nikdy nevyplatila.
Jako audioknížka na českém rozhlase.

[Helena · Rating 5 out of 5]

Hodně zajímavé. V Interhelpo žil v dětství 8 let Alexandr Dubček. Drsné podmínky, doplněno fotkami.

[Ika Valentová · Rating 5 out of 5]

Obsiahla reportáž o Čechoslovákoch, ktorí sa rozhodli ísť budovať sovietsky zväz až do dnešného Kirgizska. Silné svedectvo o naivite, sile propagandy, ale aj o vytrvalosti, odhodlaní a tvrdej práci, ktorá priniesla svoje výsledky. Keďže o Interhelpe nie je az tak veľa informácii, kniha pôsobí, akoby v nej autor spomenul snáď všetky zmienky a snažil sa zmapovať aj osudy tých najposlednejších družstevníkov. Číta sa teda trochu rozdrobene, ako mozaika, mne sa to však naozaj páčilo

[Jeronym Brezicka · Rating 5 out of 5]

Velmi dokladny popis, ako komunisti podviedli a mnohokrat obrali ludi nielen o majetok ale aj o zivot.

[Ondra Soukup · Rating 5 out of 5]

V kostce je to příběh idealistů, kteří věřili v komunistickou myšlenku, a vyzkoušli si ji na vlastní kůži. Ve vším, co k tomu patřilo.

[Quanti · Rating 3 out of 5]

Hodně zajímavý poslech na ČRo. Člověk je rád, že se jeho předkové do něčeho takového nezapojili…

[Adri Dosi · Rating 3 out of 5]

V reálu *3,5 body stážím za nehoráznou chaotičnost a útržkovitost. I když jde o literaturu faktu je to psané jako souběh myšlenek, které se honí hlavou. Snaha je vypovědět, co nejvíce, ale pak se předbíhá, přeskakuje se čas, pak se vrací a pak se hovoří o jiném místě. Chtělo to nějak rozčlenit, buď časově, místně nebo i postavami. Takhle to byl trochu galimatyáš.
Nicméně, má to hodně vysokou výpovědní hodnotu a přináší to ohromné kvantum informací.
Rozhodně to nění kniha, která by se Rusům líbila.
Uvažuji... doporučuji přečíst až po Dětech Volhy a Zulejce. Jsou to romány, v nichž se nastiňuje podobná problematika, která je v Interhelpo podána trochu odborněji a je zde výhodou, když už o něčem aspoň tušíte. Pro lepší představu. Možná vám pak díky tomu zapadne více věcí do sebe.

Mno...

V konečném výsledku...
ehmmm

Rusko straší svou velikostí, je skutečně ohromné.. ale
má jen 144 milionů obyvatel... na té velké ploše...
i USA má 1,5x více, nemluvě o Číně, Indii a podobně
Mno... a... třeba Japonsko je na tom podobně

no a další věc...

ze všech stran tu vylízá, že tedy ještě v roce 1920 málem lozili po stromech.. byly se vším vysloveně za opicema... ale chtěli mít to, co v Evropě a nestyděli se použít lsti a lži, aby toho dosáhli bez vlastního úsilí a přičinění.
Jejich řešením bylo jednoduše jim to sebrat a pokud už se nedal někdo zmanipulovat, tak odstranit.
Nic nepřiznat.
Pravdu asi říct neumí. Ve všem jen lhali.
A jsou to kopyta. Sice věděli, že něco mají, ale neumí využít potenciál.
Chtějí se mít dobře, ale nepracovat.
Mají možná někdy dobré nápady, ale neumí to zrealizovat.
Neumí nic organizovat.
Tyhle věci je vystihují dodnes.
I díky tomu jsou Rusové tam, kde jsou.
Dodnes všechny země Ruska dotují Moskvu.
Ta vypadá luxusně, ale ty ostatní země a města? Jako kdyby se člověk propadl o sto let zpět.

Jaký paradox, že do té doby něměli vesměs zděné domy?
Nevěděli jak vyrobit elektřinu.
Nežili kulturně, jedli pouze rukama, chodili v jednom oblečení, dokud se nerozpadlo?
Bylo tam toho spousta a nutno říct, že stačí, když se na youtube podíváte na pár videí, které jsou od reálných lidí, kteří zde žijí nebo turistů nejdoucích po linkách, ale třeba právě po těhle vesnicích... dojde vám, že jste rázem v jiném světě a máte tak trochu pocit marťana.

Teď si dáte ty kecy dnešní okolo, jejich aktuální politickou a reálnou finanční situaci a s těmi videi, kde lidi vypráví, co a jak se tam každý den děje, jak to tam právě vypadá, máte ucelený obrázek o tom medvědovi, jehož jedinou cestou byla vždy lež, manipulace, síla, moc.. a tedy násilně mnohdy vytvářená armáda.