Alžběta a Nina

by Jana Poncarová

V pochmurných i krásných Sudetech se skrývají stíny minulosti, které Alžbětinu rodinu rozdělily na desítky let. Když ji vnučka Nina navštíví v léčebně, vymyslí způsob, jak babičce udělat radost: vyrazí s ní na výlet do míst, kde strávila dětství a mládí. Během cesty po zapomenutých krajích i zasutých vzpomínkách se Nina rozhodne – dost bylo mlčení. Jen pokud odhalí rodinné tajemství, může vykročit za splněním vlastních snů.

Genres: Czech Literature

352 pages, Hardcover

Published September 1, 2020

Reviews

[jaroiva · Rating 3 out of 5]

Poslouchala jsem jako skvěle načtenou audioknihu, Danu Černou miluju. Ale asi (nebo spíš určitě) víc než Janu Poncarovou. Toto je první kus, ke kterému jsem se od spisovatelky dostala, a zatím mě nějak extra nepřesvědčila. Jako jo, pěkné, atmosféra dobrá, ale na zadek jsem si z toho teda nesedla. Spíš mi myšlenky bloudily k vlastní rodině a příběh v knize mě až tak nezajímal. Nebyl až tak hluboký, ani mě nedojal. Mám ještě v plánu Podbrdské ženy, tak třeba ještě změním názor na autorku. Uvidíme.

[Sabina · Rating 3 out of 5]

Jana Poncarová není mezi českými spisovateli žádný nováček. Bádání po historii našich předků je něco, co mě fascinuje. Životy našich příbuzných nebyly vždy snadné a jejich cesty můžou za to, kde jsme se my právě teď ocitli. Sama jsem si své babičky neužila, protože umřely dřív, než jsem se na tom světě rozkoukala. A právě proto si ráda o vztazích s prarodiči čtu. Alžběta a Nina mají k sobě zpočátku ne velmi osobní vztah. Ani ony si nebyly celý život blízké. Kniha se prolíná v časech od roku 1926, kdy se narodila Alžběta, až do současnosti. Konkrétně tedy vyprávění z minulosti končí v 50.letech minulého století. V knize se postupně vracíme do dob dávno minulých a poznáváme těžké osudy Alžběty, která zažila válku a její útrapy. Dost mě mrzí, že se autorka nerozhodla vyprávět i o dalších letech, které mi podle závěru přišly opravdu zajímavé. Tajemství mojí babičky, což je podtitul knihy mě velmi zaujal, bohužel ale musím zkonstatovat, že jsem čekala asi něco víc. Autorka píše opravdu krásně a poutavě, její styl si určitě zamilujete. Co se ale obsahu týká, nestalo se tam nic velkého, nic co bych neznala z jiných příběhů. A celé to tajemno kolem jednoho tajemství bylo daleko větší než tajemství samo. Za mě krásných 3,5/5*

[Anežka Svobodová · Rating 4 out of 5]

Na příběhu se mi líbilo hlavně to, jak postupně boří tabu dvou generací. Alžběta má svá dávná tajemství, která neplánuje nikomu říct a která nenarušují její osobní důstojnost.

Nina se zase obává přílišné blízkosti se starým člověkem a děsí ji představa řešení babiččiných fyzických potřeb.

Společný výlet na místa, kde babička žila v mládí poodhaluje rodinný příběh, který ovlivnila jak válka, komunismus tak i některá osobní rozhodnutí, která mají následky dodnes - například rozhodnutí vzdát se vlastního dítěte ve prospěch svagrové.

Nina bojuje s úzkostí a depresemi, padají na ni zdi paneláku a skutečnost, že její muž nevydělává a ona živí oba a že není schopnou malířkou, tak jak by chtěla. Babička je v jejích očích silnou ženou, která vše hrdě zvládá. Jak ale postupně vystupuje na povrch, babička byla úzkostmi také poznamenaná a také si v sobě nese rozhodnutí, která ji celý život tíží. Avšak jejím motem je nenechat se stáhnout tím, co říkají ostatní a oprošťovat se jak od řečí, tak myšlenek druhých.

Po návštěvě pohraničí, kde se Nina dozví pravud o své rodině, která zdaleka není tak temná, avšak vystupuje na pozadí temného historického pozadí, ji babička dá klíče od chaty, kam se Nina rozhodne uchýlit.

Nastěhuje se tam i s Tomášem, o kterém do té doby pochybovala, i s babičkou, kterou tím vysvobodí z léčebny. A s pomocí znovu objevené hodné tety Evy uspořádá vernisáž svých obrazů, které se jí najednou malují zlehka. A najednou získá i jistotu ohledně svého vztahu, která ji předtím tolik chyběla.

Silný dojem na mě udělal mezigenerační střet, kdy k sobě mladá a stará paní hledají cestu. Líbí se mi, že autorka poukazuje i na takové detaily, jako že staří lidé většinu času nic nedělají a jsou pomalí a že mladí se bojí jejich režimu a potřeb. Příběh je silný a vystihuje chybující, ale silné ženy. Samotný konec mi ovšem nepřišel příliš přesvědčivý - jak by mohla Nina přijít o své deprese a začít v klidu malovat své barevné sny jen díky přestěhování se? To je myslím v realitě komplexnější problém...

Celkově knihu doporučuji, čte se příjemně.

[Eliška Jemelková · Rating 3 out of 5]

Knížka byla čtivá, autorka má krásnou slovní zásobu a příběh ve mně vzbuzoval kýžené pocity, ALE...
Přišlo mi, že autorka měla tolik nápadů a žádný z nich nebyl dotažený. Navíc tohle je příběh, který napsalo už spoustu lidí, ale problém je, že tento nepřinesl nic nového. Každopádně čtení nelituji :)

[Petra | LooneyCZ · Rating 3 out of 5]

Četlo se to dobře, ačkoli na můj vkus mohlo být lyrických popisů o něco méně. Tajemství Alžběty, Hany a Evy se nakonec v podstatě odhalilo, možná jsem čekala něco víc šokujícího, ale v životě často člověk pátrá po senzaci, ze které se nakonec vyklube něco docela jiného. A v které rodině není nějaké to tabu, o kterém se raději nemluví.
Až potud dobré. Jenže...
Něco na knize mi nesedí. Možná je to množství naznačených a nedotažených postav (Marta, Věra, Helena). Taky některé historické reálie mi připadaly zvláštní. A rozhodně mám problém s Ninou. Bohužel je přesně z toho rodu ukňouraných třicátnic, které mi poslední dobou lezou v knihách na nervy. Proč pořád řeší, jestli je nábytek po Němcích nebo Židech?
Nejvíc mi ale asi vadilo, že nechápu spojení mezi Alžbětiným tajemstvím a Nininým prozřením. To, co se o rodinné historii dozvěděla, totiž nevysvětlilo ani Ninino (zřejmě) traumatické dětství a dospívání, nepovedenou oslavu desátých narozenin, ani rozvod rodičů. Jako kdyby autorka měla zajímavý příběh z minulosti na severu, jen ho potřebovala naroubovat na současnost. Mně to do sebe nezapadlo. Nina pozná svou babičku a to jí změní život? Pardon, ale to je na mě příliš patetické. On možná celý ten závěr je zbytečně patetický.
Teď to možná vypadá, že jsem knihu strašně sepsula, ale ono to není vůbec špatné čtení (na dlouhé jarní podvečery). Jen mi tam ten Ninin příběh připadá nadbytečný.

[Jana P. · Rating 4 out of 5]

Měla jsem chuť na další z knih Jany Poncarové, a tak jsem se pustila do audioknihy Alžběta a Nina. A opět to byl velice zajímavý lidský příběh.
Autorka opět vystavěla příběh kolem ženské hrdinky, resp. hrdinek, které toho v životě zažily opravdu hodně. Zatímco Alžběta si v sobě nese tajemství a událostmi nabitý život, její vnučka Nina hledá sama sebe a snaží se pochopit rodinné vazby a minulost, ve kterých hledá něco, co by jí pomohlo pochopit svět okolo ní.
Bavilo mne sledovat především životní příběh paní Alžběty, které osud do cesty přihrál řadu překážek - líbilo se mi, jak se s vervou snažila se vším vypořádat a uspořádat si život tak, aby žila naplno, i když někdy okolnosti zahrají svoji roli. Tohle přetahování se s osudem a hledání si své cesty mi tu přišlo dobře pojaté.
Přiznám se, že příběh Niny mne už tolik nezaujal, vlastně ta dějová linie ze současnosti byla pro mne občas trochu zbytečně rozvláčná a osobně bych se bez ní obešla. Ale chápu, že to dává určité rámcové zakotvení té dějové lince z minulosti.
Nakonec 4 hvězdy z 5. Tvorbu Jany Poncarové mám obecně ráda, a tohle byl určitě zajímavý počin, za který jsem ráda.

[Eva Francova · Rating 5 out of 5]

Příběh odehrávající se v Sudetech nám ukáže své tajemství a stíny minulosti, které rozdělily jednu rodinu. Nina se rozhodne, že vezme svou babičku Alžbětu na výlet do míst jejího mládí. Alžběta začne vzpomínat a začnou se tak odhalovat rodinná tajemství.

Knihy Jany Poncarové mám moc ráda. Všechny, které jsem četla, si mě získaly a já si jejich čtení vždy maximálně užila. Všechny jsou vzpomínkami silných žen, které se musely poprat s osudem. Milé vyprávění, jako kdyby Vám jej povídala Vaše babička.

Tajemství tomu přidává na čtivosti a nutí nás to číst pořád dál. Stejně jako ostatní knihy autorky, ani tuto jsem v podstatě vůbec neodložila a četla, dokud jsem se vše nedozvěděla.

Příběh nám ukáže, jak komplikované mohou být lidské a rodinné vztahy. Jak je důležité mezi sebou mluvit, avšak také poznat, kdy je lepší mlčet a tajemství uschovat. Navíc je tu dobře vylíčena i historie, hlavně období kolem druhé světové války.

Rozhodně se budu těšit na každou další knihu autorky a věřím, že i příště budu nadšená.

[Marcela · Rating 4 out of 5]

Tuhle knihu jsem viděla poslední dobou všude a musela jsem po ní sáhnout. Jedná se o mou první knihu od autorky a už mám v zásobě další - Eugenii.
Chci moc pochválit obálku. Knihy mi budou hezky ladit v knihovně, což jako správný knihomol oceňuji.
Styl psaní a koncept knihy mi moc sedl. Jedná se o rodinný román, ve kterém můžeme jasně zaznamenat, že tajemství a nevyřčené věci mohou způsobit velké problémy. Avšak když se odhalí rodinná temnota a zvedne se pomyslná opona, lze se vydat na cestu ke štěstí.
Moc se mi líbila linie babičky Alžběty, to vplutí do oné težké doby bylo vážně poutavé. Nina mě trochu rozčilovala a vůbec nevím proč :D.
Příběh postrádal místy spád a rozuzlení ke konci knihy jsem také čekala větší, ale i tak knihu velmi doporučuji.

[Zuzka-knižníček · Rating 3 out of 5]

3,5* Tuto knihu jsem četla ušima a z interpretace jsem byla nadšená, Dana Černá je jasná jistota, ale velmi mile mě překvapil i skvělý a velmi příjemný přednes Lucie Štěpánkové. Hvězdičku navíc kniha ode mne dostává právě díky nim. Příběh je to zajímavý a hlavní linka se mi líbila, ale jinak tam bylo příliš nevyřčených věcí – otázek a také taaak obří tajemství, až už mě to nezajímalo a nechtěla jej vědět 😊Mnohdy obsáhlé popisy mi nijak nevadily, užívala jsem si rozvláčnost, ale pokud by se proškrtaly – nechyběly by. Věřím, že knížka, potažmo autorka má své čtenáře, ale já k ním pravděpodobně patřit nebudu, takže s doporučením tady trošku pošetřím.

[Adri Dosi · Rating 5 out of 5]

Tak tuhle knihu bych jako trojkovou rozhodně neviděla. Ano, sice to není skvost literatury, jež by se mohla stát povinnou četbou, ale je to ve své kategorii skvělá kniha. Vlastně se mi líbila mnohem více než Eugénie. Podbrdské ženy však nepředčila. Svým způsobem mi připomněla styl knihy Pelyněk a vanilka, ale tu se autorce podařilo vyvarovat se všech chyb, co udělala jiná autorka v Pelyňku. MNO, ta byla také i více osobní a možná proto k tomu došlo. No, Alžběta a Nina mě ohromně bavily. I zde byly dvě perspektivy. A ano, chybělo mi tam více toho s Františkem. Takže já jsem tak za 4,5.

[Pakobylka · Rating 4 out of 5]

Nebyla to špatná kniha, stojí za přečtení, i když má takové trochu lehčí ladění a je spíš o pocitech. Podle upoutávek jsem očekávala nějaké překvapivé odhalení temných tajemství z minulosti, ale nic takového se vlastně nekonalo.
Jednání hrdinů, jejich vzájemné vztahy a jejich vývoj byly spíš tak nějak nenápadně naznačeny, spousta věcí (alespoň na můj vkus) zůstala nedořešena a nedopovězena.
Ono to vlastně až tak nevadí, jde prostě o takovou náladovku, o vzpomínání a hledání sebe sama. Osobně bych ale přeci jen uvítala trochu víc akce a možná i dotažení toho, co bylo jen naznačeno.

[Nikola Doležalová · Rating 4 out of 5]

Knihu jsem dostala jako dárek a podobné příběhy nebyly nikdy úplně můj šálek, knížka však bavila. Nepřišlo mi, že by ale nějak zvlášť vynikala, bohužel mi připadalo, že podobně zpracovaný příběh už jsem někde četla.

[Anu · Rating 5 out of 5]

Silný životní příběh Alžběty. I když Nina nezažila tak náročnou dobu jako její babička, velmi ji historie rodiny ovlivňuje, sama si hledá svou cestu a prožívá své těžkosti. Celou dobu jsem jí přála, ať najde odpovědi a lépe se jí konečně dýchá.

[Michaela Gál · Rating 5 out of 5]

Jana má neskutečný dar psát, každá její kniha je pro mě pohlazeni po duši, nostalgie a čistá melancholická radost.

[Tereza · Rating 3 out of 5]

3,5*

[Jitka Zemánková · Rating 4 out of 5]

vztah babičky a vnučky