Přípravy na všechno

by Elsa Aids

Přípravy na všechno jsou milostný příběh z malé země, kde se život mění v nouzový stav, válečný deník z doby příměří, autoportrét zaostřený na nejbližší okolí. Klíčová slova: bulvár, děti, kolaps, láska, nuda, porno, samota, slevy, vzpomínky, zbytky.

Genres: Czech Literature

96 pages, Unknown Binding

First published January 1, 2020

Reviews

[Michal]

„Byli jsme zoufalí, ale ne tolik, abychom se změnili.“

[Adm]

hits that awkwardly entertaining spot between Hakl and Houellebecq.also liked that it’s short.

[Lubomír Tichý]

(2025):
stále nejlepší

(2020):
Anotace knihy je výstižná. Z čtenářského aspektu bych však vyškrtl jedno z „klíčových slov“ – nuda. Elsa Aids nás totiž vezme na mdlou a temnou, ale rozhodně ne nudnou cestou dneškem.
Rozchod, nová rodina. Rámec příběhu je poněkud jednoduchý, žádné peripetie a koneckonců ani nějaká šokující pointa nečeká. Tohle je sekvence života člověka, který se snaží izolovat od společnosti a zároveň ji popisuje trefnými postřehy. Člověk, který si o všech myslí své a přitom i sebe odsoudí jako všechny ostatní osoby.
Atmosféra vyloženě středoevropská, se všemi normálními podivnostmi. Zbytky, obchodní řetězce, televizní bulvár, politika (ta si nezadá s reálnou předlohou, kdo asi bude „představitel krajní pravice s vrozenou vadou obličeje“?), Vietnamci, co prodávají ztvrdlé pečivo, i něco tak nevinného, jako je dětské fórum Alík. Všechno působí, jako by bylo jen jako – styk nahrazuje porno, informace konspirační teorie a bulvár.
Děj se odehrává někdy u války. Ta možná ještě ani nezačala, ale zároveň taky neskončila. Napětí jí však odpovídá rozhodně, občané se chystají až k absurdním přípravám. A ovlivňuje to i děcka, které zajímají hlavě krimi zprávy.

I malé neshody vedly k válečným poměrům. Byli jsme zoufalí, ale ne natolik, abychom se změnili. (s. 88)

Předěly mezi kapitolami tvoří básně. Ale ani zde nemůžeme čekat nějaké emocionální lyrické kecy. Stručné verše jsou psaný v podobném duchu jako prozaické části – věcně, tísnivě a o zdánlivých banalitách (třeba to, jak chovat Křečka – pije vůbec?).
A přitom metaforičnost text nepostrádá, pochopitelně jím není napěchovaný, ale když už, tak už skvěle! A některé detaily jsou vykresleny perfektně, třeba scéna z porna:

V dalším filmu jsme někde jinde. Pár souloží na poli mezi řádky kedluben. Když mění polohu, je slyšet praskání řapíků, jak se odlamují od bulvy. (s. 15)

A celé je to odměřené. Děti nemají jména, jsou to prostě jen děti. Přítelkyně není ani přítelkyně, jen „světlovláska“. Tyhle drobnosti dotvářejí mozaiku zneklidňující atmosféry.
Elsa Aids napsal velkou věc – současnou, intenzivní a trefnou. Za mě nejlepší česká próza roku 2020. A jak se do tohoto roku hodí, ha!

Ve vedlejším pokoji, na rozkládací posteli v rohu pokoje, v černém povlečení s cákanci zaschlého spermatu, spí moje děti. Jsou ještě malé. Ve spánku mají ruce nad hlavou.
(s. 91)

[Adéla]

Souhlasím s tím, co se o knize řeklo na vícero místech: takhle nikdo moc v Česku nepíše, Přípravy na všechno nezapadají, naopak vyčnívání. A to chceme!

Sledujeme výsek ze života může ve středním věku, který životem tak nějak proplouvá, který je ke všemu poměrně apatický, má rád samotu, ze které je vytrhávan, když potřebuje sex nebo třeba když ve středu musí hlídat své dva syny. Mimo to se s nikým moc nebaví, když ano, nedostane se nikdy k ničemu do hloubky.
Jazyk je stručný, monotónní, ale ne nudný. Je takový, aby co nejlépe charakterizoval vypravěče. Ten se o svých blízkých lidech vyjadřuje anonymně, nikdy nezazní jméno synů či jeho přítelkyně, jako by na nich ani nezáleželo. Jména, která zaznívají, patří převážně pornoherečkám nebo supermarketům. Na těch totiž hrdinovi záleží asi mnohem více.

V knize se toho moc nestane, hrdina je ke všemu tak pasivní, že vás dílo na konci vyplivne tam, kde jste začali. A přitom to myslím pozitivně. Myslím si, že se takhle dnes cítí mnoho lidí kolem nás.

[Jan Jindřich Karásek]

Tady jsme se teda úplně nesešli. A přitom jsme šli oba stejným směrem! To je pech. Úplně jako když jsem naposledy šel do galerie, ale po cestě potkal kamaráda a skončil nakonec v hospodě u tuzemáku. Ale cesta je taky cíl a domů jsem toho večera dorazil. Tím chci říct, že mám rád tady ty současné strohé auto-fikce, kde se hlavní hrdina nachází psychicky někde na veselé škále mezi depresí a sebevraždou (Moshfegh, Lin, Butler, Doyle, Hradecký!).

Ale tady na můj vkus už toho temna, bahna, slizu, masa a vůbec vší té upachtěné tělesnosti bylo moc. Chyběl mi aspoň nějaký nástin naděje a taky humoru (sic je to cynické), i když rozumím tomu, že to není autorův záměr a je to spíš můj osobní problém. Jako záměr tu chápu hlavně napsat co možná nejdepresivnější nejodcizenější zpověď z života lidí, kteří tu nemají literární reprezentaci. Takoví bratři Dardennové v próze, ale místo Marrion Cotillard je tu "nová přítelkyně" a porno herečky.

Jako je to rozhodně silná kniha. Nehledě na to, že u nás důležitá, protože tu podobné věci nikdo moc nepíše. Musel jsem si ji dokonce rozdělit nadvakrát, i když je krátká, takže je taky dost sugestivní. Navíc jsem dělal kustoda, i dělnické práce, takže omg, ztotožnění. Ale k tomu finálnímu propojení mezi náma prostě nedošlo.

Jako sociální komentář dobrý, jako náhled do vyprázdněného života skvělý, ale v literatuře asi hledám něco jiného. Resp. klidně to samé, ale jinak. Přípravy jako celek cením, ale ten Hradecký, s kterým se to teď porovnává, přece jenom kope ve svých Kapitolách na úplně jiném hřišti. A to jeho mi je osobně prostě o hodně bližší.

[Alžběta Novosadová]

“Byli jsme zoufalí, ale ne tolik, abychom se změnili.”

[Anna]

„I když se nudím rád, dělám to se strachem a ani minutu nenechám čas jednoduše plynout. Také samota je práce: hlídání prázdného prostoru.“ Tak přesně o tom to podle mě celý je a je to skvěle napsaný.

[Barbora Votavová]

Mám slabost pro hrdiny s intelektuálním potenciálem a minulostí, kteří ovšem aktuálně vystupují spíš jako rváči, hovada nebo pobudové. Elsa Aids jako hrdina Příprav na všechno je trochu jako Ripley Bogle od McLiama Wilsona. Na ulici tedy ještě neskončil, mudrování o světě vzdává a svůj přesun do virtuální reality porna a domobrany maskuje jako lásku k samotě. Politický a ekonomický marasmus, cesty do Žabky, přípravy na válku a znuděné sledování bulváru jsou znepokojivě povědomé. "Zima pokračuje a já se snažím míň než dřív."

[Edna Nová]

Jo, mám slabost pro podobné hrdiny, kteří jsou stejně jako já v kategorii “takového partnere byste nechtěli”.
Je to depka jako prase, ale pěkně cynická, což taky můžu.
Plus se poznavam v zájmu o prepperství, protože věcně očekávám konec světa. Projíždějí bulváru je také prokrastinační aktivita, u které se pristihnu. A v galerii jsem taky “pracovala”. Zkráceně řečeno “míra ztotožnění je na maximálním stupni”.
Poezii nečtu, tudíž doufám, ze autor zase přijde s prózou.

[Řehoř Samsa]

Takovej lůzrovskej příběh o zlevněném prošlém jídle z Albertu, nicnedělání, zbytečném pornu jako výplni času, plácání se a dvou dětech, které člověk prohrál už tím, že si je udělal bez toho, aniž by směrem k nim vyslal trochu víc, než jen rodinnou účast na volnoběh.

Moc tuhle knížtičku neberu… přijde mi to takové – jednoduché. Jakože udělat si to jednoduché. Přiznat si tu prohru, užít si ji, rezignovat na totál, všecičko. Včetně nové ženy, která nakonec zjistí, že je ve vztahu sama. Kolikrát jsem tohle slyšel? Tohle je takové peklíčko vztahové: „připadám si, že jsem ve vztahu sama.“ No bodejť, o tom to nakonec je, vztah je součástí života a v životě je člověk nakonec vždycky úplně sám.

Půjdu vyčistit zub a přiložit se k L. a A., co leží nahoře. Není to ideální, to moje žití, ale je to neprohra. Neprohra domácích. A na tu bývá kurz celkem nízký. To bych mohl dát.

Snaha se cení, ale po klausovsku jsem si nepodtrhl nic. Těžký, tohle psaní a čtení. Chtěl bych to podpořit na kubičku, ale upřímně, moc to nestojí za to.

[Laureen Hollge]

Tuhle knížku jsem přečetla tak, že ji kamarádka měla na stole. Já si ji otevřela, přečetla první řádek a odložila až po dočtení. Miluju ten tón a hlas. Elsa Aids popisuje lower-class / intelektuálně umělecký svět syrově a magicky. Měla jsme pocit, jako by mě vtáhl do světa otřískaného plastu a porna tak, že mám pocit, že se jedná o povědomý svět, který mě svým kouzlem láká zpět k sobě. Úplně jsem jančila z obrazů jako např. tukovec. Hodně doporučuji jako dobrou českou moderní literaturu.

[yo JP]

Útržkovitá přímočarost a otevřenost ze současnosti. Je to krátký, což je pro mě veliký plus. Text, u kterýho hodně záleží na vaší vlastní životní zkušenosti a podle toho se pak na něj samotný díváte. Tu nudu a životní vyprahlost dokážu pochopit. Je to na pomezí, ale přikloním se ke čtvrté hvězdě, protože, jak jsem už řekl, je to krátký a přímý.

[Jakub Kratochvil]

Vyborne! Laska a banalita. Rezignacia ako odmena.
“I malé neshody vedly k válečným poměrům.”
“Po mnoha týdnech jsem opět dosáhl samoty, ale protože sám sobě nemám co nabídnout, nezdá se mi to výhodné.”

[Jiří Kordík]

- Už asi začínám chápat, co je tolik zmiňovaná autofikce.
Brutální každodennost znuděného nesympatického hrdiny protkaná básněmi - a hezký otisk nudy v předpandemické době.

“I když žiju v páru, osamělost nadále považuju za lidské právo.”

[Pakobylka]

Ani nevím přesně proč, ale nějakým zvláštním způsobem mě to oslovilo. Takové podivné bezčasí a neukotvenost s tím, že nějaké snahy už ztratily cenu a někde v dálce se rýsuje něco velmi znepokojivého.
Trocha deprese, trocha cynismu, trocha rezignace, proč ne...

[Luciq Ds]

Muž, který je vlastně hrozně pasivní, nakupuje ve slevách (vlastně z nutnosti), pije levný pivo v zaplivaných hospodách, kouká na porno a čte fórum o tom jak se připravit na konec světa.

Text je proložen krátkými básněmi, které se vztahují k dění v konkrétní pasáži

[Xóža Hňabaj]

Úroveň slohovky ze střední školy. Doposloucháno se skřípajícíma zubama. Nuda, šeď, banalita.

[NATALIA Bookstorm]

Fantastická kniha popovída o věcech, které jsou očevidné a hustě ironické.
Určitě doporučují.

[Denka Krejčí]

Tak takto rozmýšľajú muži, hej?

[Kači]

nevšední a jiná. ale vlastně se mi to hodně líbilo. Jazyk skvěle vyjádřil tu každodennost, prázdnotu, ale i nudu, kterou se hlavní hrdina potácel.

[Bara]

2,5*. Proč tolik porna?

[Radim Kučera]

Boží.

[Michael Adamec]

četba s hvězdičkou* podobnost s realitou čistě náhodná..pornograficky expresivní..obyčejně upřímná..stav nouze/válka nebo jiný ozbrojený konflikt v pozadí ... "I malé neshody vedly k válečným poměrům." Pro někoho asi nuda, za mě jeden z nejzajímavějších českých debutů vůbec