Piąta część waszej ulubionej serii literackiej! Kolejne przygody arystokratki Marii, jej rodziców oraz zwariowanego personelu zamku kostka!
Maria Kostka otrzymuje zaproszenie na pewien dwór królewski! Jednak początkowa radość ostatniej arystokratki szybko mija, gdy okazuje się, że wyjazd wiąże się z wieloma prozaicznymi problemami. Trzeba wybrać delegację spośród najdziwniejszej załogi zamkowej na świecie oraz przygotować ją do dalekiej eskapady!
Kogo Maria zabierze ze sobą na dwór królewski? Czy podróż przebiegnie zgodnie z planem? Jak przedstawiciele zamku Kostka zostaną przyjęci przez poważne koronowane głowy? I najważniejsze: czy Maria wreszcie zaręczy się z Maksem? Czy może wręcz przeciwnie?
Ponad pół miliona sprzedanych egzemplarzy gwarantuje świetną rozrywkę! Zapraszamy do zamku Kostka!
Aristokratka si mě kdysi dávno získala prvním dílem. Pak už to bylo jak na houpačce, ale nikdy jsem neměla pocit, že by to za to nestálo. Až teď. Jak se říká, opakovaný vtip už není vtipem. A zde to bohužel platilo u každého druhého. Někdy je potřeba říct si stop, zvlášť, když je každá kniha založená na tom stejném. Za čas to nebude stačit, nestačilo. A nepomohla tomu ani změna prostředí.
Evžen Boček je zpátky a tentokrát mohu jeho knize dát 5*. Po slabém čtvrtém díle mi přijde, že se vrátil k humoru, který mu jde nejlépe a konečně jsem se u jeho knihy zasmál tolik, jako u prvního dílu. Je to humor obyčejný, ale příhody Marie Kostkové mě baví a tato kniha je vymyšlena velmi zajímavě. Díky a těším se na šestý díl.
Konečně návrat mých oblíbenýc postav - i když zase mizí dějiště... Ale bavila jsem se, o tom žádná. Veronika Khek Kubařová prostě umí, bez ní si tuhle sérii nedokážu vůbec představit. 4/5*
Série bláznivých příběhů z Kostky doposud patřila k mým docela oblíbeným oddechovkám. Vždycky jsem samozřejmě souhlasila s výhradami, které odpůrci často uvádějí – ano, ten humor je až příliš na sílu, ano, je to uměle natahované a ano, Boček se opakuje a těží z toho, ale až u tohoto dílu mi to začalo najednou vážně vadit. Příběhová linka už pokulhává opravdu hodně a situace, u kterých jsem se dříve alespoň pousmála, mi teď připadaly naprosto nesnesitelné. Nejhůře nesu proměnu samotné Marie, protože právě ona mě na celé sérii bavila asi nejvíce. Svou praktičností, chladnou hlavou, snahou urovnat všechno a všechny. V tomto díle se z ní stává ukňouraná rozmazlená povrchní fiflena, a protože nemáme moc příležitostí sledovat pro mě taky celkem zajímavé postavy pana Spocka a Josefa, už mi nezbývá nic moc, nad čím „jásat“. Trochu se tak obávám, že se odteď zařadím k onomu zástupu odpůrců, kterým už fakt leze krkem to opakující se schéma a množství krátkých knížek, jež nutí lidi utrácet peníze za něco, co za to fakt nestojí. Ještě, že alespoň na závěr mohu dodat, že audiokniha si svou kvalitu drží a Veronika Khek Kubařová v roli vypravěčky je tak tím opravdu posledním, proč si možná i přes své nářky někdy v budoucnu ještě pokračování vyslechnu. Nebo si dám aspoň z nostalgie ten první díl, ten je totiž vážně zábavný.
To nie będzie obiektywny tekst, nic a nic. Obawiałam się, że z każdym kolejnym tomem formuła tej serii mi się znudzi, dowcipy staną się oklepane, bo przecież ile można. Poza tym mnie rzadko śmieszą książki, do łez nigdy. Poza Arystokratką. Ta działa na mnie od pierwszych słów i to jedyne książki, które czytam stricte dla rozrywki. Podczas lektury chichram się nieustannie, tak, do łez! To faktycznie jedyne książki, które mnie potrafią rozbawić do tego stopnia. Humor Bočka idealnie współgra z moim poczuciem humoru. Całkowicie i niezaprzeczalnie.
Po próbie kradzieży słynnego obrazu Rembrandta z Kostki, został on zwrócony Niderlandom. Pełna wdzięczności królowa Beatrycze wysyła oficjalne zaproszenie do Kostki na uroczyste odsłonięcie obrazu w Mauritshuis. Ojciec Marii wpada w furię - nigdzie się nie wybiera, szczególnie że spodziewa się, że taka podróż oczywiście zrujnuje zamek. Maria jednak ma inne plany, poza tym sądzi, że wyprawa do Holandii dobrze zrobi załamanej śmiercią Lady Di matce.
S touto sériou to mám ako so starými známymi - raz za čas si to rada prečítam, oddýchnem si, pobavím sa, ale v kútiku duše som rada, že autor nechrlí jeden diel za druhým. Aj táto Aristokratka ma bavila, bavil ma typický sarkastický štýl a humor, bavila ma zápletka aj dialógy, bavilo ma, že je to taká jednohubka, čo sfúknem za pár hodín. A teraz pri iných knihách môžem zasa zabudnúť, že má byť další diel a byť prijemne prekvapená, keď vyjde :-)
Prosímvás, pane Bočku, to mě fakt zajímá - jak je možné psát už pátou knihu pořád naprosto totožně, bez nápadu, bez reflexe - a ještě na konci toho dílu avizovat, že se máme těšit na pokračování? Já se teda netěším, nejspíš už to fakt nedám, protože při každém dalším "zábavném" dobrodružství téhle ztřeštilé rodinky mi v určitém bodě (zhruba na desáté stránce) začne hlavou běhat - proč si to děláš? Vždycky to odmávnu tím, že je to jen necelých 200 stránek velikostí písma ala čítanka první třídy, takže to rychle uteče. A to je pravda, ale za jakou cenu?
Budu se asi opakovat (protože je každá knížka víceméně stejná), ale autor jde prostě na dřeň a vůbec ho to netrápí. Otřepané vtipy ždíme do poslední kapky a kdyby to náhodou čtenáři přišlo příliš nepochopitelné, dodává vysvětlující závorky, které mě po většinu času vyloženě uráží. Postavy už nejsou ani karikatury, jsou to jednoduše nesnesitelné archetypy, ke kterým si nelze vytvořit vztah. Zasmála jsem se jednou, asi na straně 114, a to bylo možná spíš už ze zoufalství. Příběh jedné knihy pokrývá období asi týdne, takže je jasné, že autor může napsat ještě plno pokračování, která budou stále křečovitější a nevtipnější, než předchozí.
Pokaždé tomu dám šanci, vždycky asi zapomenu na předchozí zážitek. Přesto je poslední díl lepší než ten předchozí, ale s hvězdami už výš nepůjdu, to by mi musely oči vypadnout. Ale nemyslete si, mrzí mě to, protože prostředí zámku a života rodiny v něm má potenciál, sama jsem roky dělala průvodkyni, takže je mi to blízké, o to víc je to pro mě škoda.
Je to svižné, vtipné (párkrát jsem se zasmála i nahlas, abych za to schytala udivený pohled od Juniora), děj má hlavu i patu, ale úrovně nadšení z prvního dílu už autor asi nikdy znovu nedosáhne. Nicméně je to dobrá oddechovka, kterou si klidně přečtu někdy znovu. Z dalšího dílu mám vzhledem k avizovanému názvu trochu obavu, ale nechám se překvapit.
U knihy, která má být k popukání, jsem se jednou lehce zasmála. Jednou. A to ještě u hlášky, která byla recyklovaná snad v každém předchozím díle. Bohužel se potvrdilo, že Aristokratka měla - za mě - skončit s prvním dílem. Další už nepřinesly nic než opakování sama sebe. A nudu.
Tęskniłam za tą serią, więc ciesze się, że powstała ta kontynuacja i została zapowiedziana kolejna część. Nadal bardzo mnie śmieszyła i bardzo poprawiła mi humor. Uwielbiam przygody głównej bohaterki oraz jej rodziny i służby. Wątek miłosny występuje, ale jest tak przyjemny i humorystyczny, że aż byłam ciekawa rozwoju relacji między bohaterami.
Jedyny minus to objętość, bo książka jest bardzo cienka. Jak dla mnie mogłaby mieć i pięćset stron, a ja przeczytałabym ją w mgnieniu oka.Gdybym mogła czytałabym tą serię w kółko i by mi się nie znudziła.
Marie Kostková tentoraz nesklamala o po slabšom štvrtom diele ma prostredníctvom svojho denníka zabavila novými eskapádami, tentoraz z ciest na holandský kráľovský dvor. Aj keď sa mnohým postavám ušlo len málo priestoru, pani Tichá hviezdila aj za ostatných. Iste, nie je to dielo na nobelovku, ale svoju úlohu humorného čítania dokonale spĺňa - teda, ak Vám tento typ humoru sadne. Pre mňa je táto séria vždy zárukou srandy. Možno sa netrhám od smiechu na každej strane, ale tá fraškovitosť situácií ma neprestáva baviť ani po piatej knihe, a keďže tá skončila pomerne dosť nečakaným cliffhangorom, tak sa už neviem dočkať pokračovania.
Po minulém slabším dílu jsem byla lehce skeptická, ale ve finále zklamaná nejsem. Trošku jsem se bála, jak bude fungovat děj mimo Kostku, kde se vždy dějí bizarní a vtipné situace. Naštěstí přítomnost Mariiné matky a paní Tiché na jejich tripu držela míru bizarnosti poměrně obstojně. Trošku se bojím dalšího dílu, který zavání milostným trojúhelníkem (fuj!).
Przeczytana w ramach czeskiej akcji Natalii - kursywa. Mam słabość do tej serii choć jest to z pewnością humor który nie każdemu podpasuje i raczej zalecane są odstępy między tomami żeby się nie zmęczyć Z tego też powodu - dla jej dobra - mam nadzieję że autor nie będzie ciągnął serii w nieskończoność 5 tom jednak kończy się takim obyczajowym twistem, że nie mogę się doczekać kolejnego tomu
Přesně to co od Aristokratky očekávám, se mi tu dostalo :D To byla zase jízda a ten konec! No tohle bude fakt ještě sranda. Moc jsem se nasmála a odreagovala. Samozřejmě to člověk nemůže brát vážně ani od toho čekat něco "víc". Chce to vypnout mozek a jen se bavit. Paráda! Moc se těším na další díl.
Kniha je dobře čtivá a rozhodně zajímavější než předchozí díl. Místo grotesky se spíše dostáváme na směr červená knihovna v podobě vzdychání nad šaty, šperky či nad bohatým krasavcem.
Moja piata Aristokratka... vtipné, oddychové, svieže, z atraktívneho prostredia, na nič iné sa to ani netvári a tak je to fajn. Film sa mi nepáčil. Opisy v knihe sú tak živé, že som si šla svoj vlastný film v hlave.. Krátke knižky na jedno popoludnie, výborné na vyvetranie hlavy
Za mě druhý nejslabší díl Aristokratky. Ztratil se už ten osobitý humor, protože se vše dokola omílá a přichází to o tu komediální korunu, kterou nasadil první díl. Nehledě na to, že Marie mění názor na kluky rychleji než Hollis ze Zaslíbené, přičemž vyeskalování zápletky působí neskutečně nuceně. Nehledě na to, že už počáteční drama mezi Maxem a Marií udělalo z Marie sebestřednou mrchu. Když přečtete všechny díly Aristokratky za sebou, bude to působit jako seriál, který má až moc sérií jenom kvůli úspěchu té první. Takhle zvlášť působí pátá kniha ještě tragičtěji.
Řekla bych, že po první Aristokratce řadím tento díl jako druhý nejlepší. Smála jsem se skoro na každé stránce nějaké poznámce nebo vtípku. Fakt jsem si to užila! Bočkův humor mě asi nepřestane bavit nikdy, i když je pořád založen na stejném principu.