Tři kapitoly: Dumdum - Výlety s otcem - Vikštejn

by Daniel Hradecký

Pokud se první prozaický text básníka Daniela Hradeckého nazýval Trosky jednoho deníku, jeho nová próza by mohla směle navazovat podtitulem Trosky jednoho románu. Trojici jazykově vybroušených, kratších próz naplňuje svědectví o souboji jedince s existencí na okraji, a to nejen společenského vyloučení, ale i oné ontologické propasti. Oč je vypravěčův svět zúženější okolnostmi, o to širší záběr má jeho mysl při tvrdě ironické analýze okolního světa. Alkohol, rodinné patologie, severní Čechy, ale také neoblomná vůle – to jsou součástky teleskopu namířeného do chladné temnoty všehomíra.

168 pages, Hardcover

Published January 1, 2020

Reviews

[Milan · Rating 3 out of 5]

Už ani Ballovi sa nechce. Pozná sa to podľa toho, že sa tvári, akoby sa mu veľmi chcelo. Trúsi bonmoty, naťahuje vety na tri, štyri Occamove britvy, ešte väčšmi než zvyčajne uvoľňuje kontinuitu dejových línií, siaha po alkohole a psychiatrii ako po overených prostriedkoch hľadania temnoty na vyváženie banálnych komentárov aktuálneho diania, ktoré ani iné než banálne byť nemôžu, lebo doba je taká, žijeme intenzívne, dejiny sa po tridsiatich rokoch opäť začali (Fukuyama vyšiel v deväťdesiatom druhom) a vyrážajú z rúk zbrane každému, kto sa len trochu pokúsi o ich umeleckú reflexiu, teda byť o krok napred, či už pred súčasníkmi alebo aspoň sám pred sebou. Medzi ruinami krok vpred nie sú, ale dá sa s nimi prestáť niekoľko jázd električkou, novou a nehegľavou. [Toto je recenzia románu Medzi ruinami od Ballu, pri ktorom zase visí recenzia Tří kapitol, lebo je to vlastne tá istá kniha.]

[Adéla · Rating 3 out of 5]

Se Třemi kapitolami to mám složitý. První kapitila je skvělá, seznámila jsem se s jazykem a způsobem vyprávění, zároveň má výtečný závěr a vyústění. Vikštejn zase přinesl pohled do duše člověka umístěného do blázince, představuje jeho perspektivu vidění, snahu vymanit se z nevymanitelného. Ale prostřední kapitola mi vyloženě nesedla. Nejen, že je z nich nejdelší, ale také velmi fragmentární a chaotická, neustále se mi stávalo, že jsem nevěděla, o čem čtu. Ono se celkově jedná o hodně hutnou a náročnou knihu, slovní zásoba je hodně těžká, možná až moc. Připadalo mi to místy jako hodně vyšponovaná intelektuální stylizace, ani nevím, jestli to myslím negativně nebo pozitivně. I přesto si myslím, že je to dobrá kniha, jen se tím člověk vážně musí prokousat, což mi částečně zhoršovalo požitek ze čtení.

[Lubomír Tichý · Rating 5 out of 5]

Jazykově naprosto suverénní – obdelníkové bloky textu na každé straně, ale strhující proud, že není možné, aby to čtenáře vyplavilo na břeh. Rozpětí slovníku od odborných termínů až po začerněné vulgarismy. Skvělá práce s kurzívou a zkratkami typu tj. či tzv., význam zaběhnutých výrazů se rázem mění – hrdina Tří kapitol sice upadá do existenčního kómatu, ale alespoň se nenechá zmanipulovat jazykovými šmelinami. To, že mu to k ničemu příliš nepomáhá, je věc druhá.
Ty tři texty spojuje leccos, výrazněji se liší jen v prostoru (sklepní byt, sedmé patro paneláku, blázinec) a v případě Výletů s otcem v osobě vypravěče. Ačkoliv je to vcelku dostředivé psaní (ani prostřední text, jenž je psán zpočátku ve třetí osobě, se díky vložené próze nevyhne ich-formě), dochází zde k neustálé reflexi okolí. Jistě, sice k okolí prostorově úzce vymezeného, ale i od něj se lze odpíchnout k obecnějším otázkám. Přestože je tedy vypravěč uzavřen ve svém bezradném plahočením, neustává jeho trefné glosování reality – ať už jde o různé instituce, literární provoz, kapitalistické vykořisťování či rodinu. Ona kritická perspektiva je pozoruhodná zejména díky postavení "jednou nohou na zdi, druhou stále dole", jak to sám vypravěč popisuje. Přestože se Gustav vyskytuje mezi dělníky v továrně, v "šaškecu" s pozoruhodnými pacienty a obecně se dá říci, že ho obklopuje nižší třída, zůstává ostatním osobám nadále vzdálen – jeho kulturní kapitál je totiž nesrovnatelný, cituje se Diviš či Gruša, překládají se spisy exaktních věd. Ono postavení "mezi" způsobuje, že Gustav nikam nepatří a ukládá se do vlastní vnitřní izolace.
Nemyslím, že je vypravěčův postoj misogynní – tu a tam se s někým setká, i přes ohromnou rezignaci na některé osoby pohlíží s pasivní fascinací. Spíš nacházím odůvodnění Gustavovu vyhýbání se člověčině v úzkosti; neustálý strach z kladení otázek a sršení podnětů jej vede do alespoň zdánlivě klidných lesů. Chůze je zde vůbec častým způsobem transferu – možná právě během ní se člověk může dostat k takovým rojivým myšlenkám, ať k těm kritickým, sebeironickým či rezignovaným.
Situování děl do Sudet může působit trochu podezřele, vždycky si říkám, že si autor chce vytěžit ještě trochu té neútěšné reality, vydolovat si trochu exotizovaného prostoru... K ničemu takovému zde nedochází, nelze popřít Hradeckého sžití s prostorem. Jasně, stále jde o kraj, kde jsou dělníci bráni jako "obnovitelné zdroje" a kde se litry vypitého alkoholu dostávají k vysokým číslům, to však neznamená, že musí jít jen o to – ve třech Kapitolách zkrátka nejde jen o toposy, které na sebe chytají nálepky ještě před přečtením, naopak je to krajina různorodá (byť kmitání sem a tam na šichtu zůstává stejné).
Solidní sonda do hlavy někoho, kdo se sice vychyluje od vštěpovaných norem, nikoliv však údernou anarchií, ale bezbřehou rezignací. "Musíme jen umřít, ale žít se musí" píše Hradecký a při každé zmínce o sebevraždě nezapomene zmínit, že stisk sebezáchovy jen tak nepovolí. Bloudí se tu po zakázaných kuřárnách, aby mezi tím došlo k odvyprávění celého životopisu. Hlava nehlava. Nejlepší prózu píší básníci a básnířky! (Některé pasáže obsahují i zlomky veršů z ústecké skladby v Přibližování dřeva).

Gustava už zajímají jen nouzové situace a mimořádné události, ovšem pod podmínkou, že je on sám nebude nucen prožívat. Střeží svůj klid, to, co z něj zbylo: Občasná bezejmenná radost, když kráčí chladným, zaostřeným jitrem po skončené třetí noční směně prorostlými periferiemi, podél právě probuzeného dopravního koridoru, tunelem pod Západním nádražím, protentokrát tento domov není bunkr, ale maják, prochodí, teď ale v báječné nádražce dvě piva a půlhodinka snění o nenapsaném díle, jímž by se konečně blýsknul, tak jako všichni sníme o výhře v loterii, díky níž se konečně narodíme... Gustav se pomaluje smiřuje s další změnou nastavení, se skutečností, že už nechce nic chtít. Těch pětadvacet let nevylečitelné vztahové, hmotné a sociální tísně se mu jeví jako oněch "70 látek, které prokazatelně způsobují rakovinu", jak je všem vyhrožováno v černé rámované kartuši na krabičce cigaret, pod obrázkem operace plic, co vypadaj jak pekáč s nedopečenou kachnou.

(s. 50)

[Michal Lipták · Rating 3 out of 5]

Krásne jazykové ohňostroje, ktoré navyše väčšinou nepôsobia samoúčelne. Na konci dňa to však je stále akési sebaheroizujúce pri všetkej tej sebaflagelácii. Čo tu predsa koniec koncov máme je básnik, ktorý je na okraji spoločnosti; chudobný básnik; básnik-vyvrheľ; básnik, ktorého zničili knihy, umenie a celkovo priveľa poznania; šialený básnik; a nakoniec až básnik, ktorý sa zabil. Všetko obohrané trópy, a nech je tu aj neviemkoľko irónie, invencie a neviemaké premnožené referencie, v skutočnosti je to len variant na tieto trópy. Básnik, zdanlivo, prehráva, obetuje sa, utopí sa vo svojom solipsizme, ale napokon víťazí, lebo si uhryzne časť môjho času a som účastný jeho utrpenia. Samotný básnik však napokon nie je zaujímavejší než priesečníky referencií, ktoré spriada. A teda len aby to nebolo priľahké, bránim sa, čím môžem: zníženým ratingom a kritickou recenziou. Pričom do budúcna žiadam obety, ktoré budú implicitné, priam neviditeľné - diela od básnikov, no vôbec nie o básnikoch, kde neprajníci nebudú o obete vôbec tušiť.

[Jaroslav Mraz · Rating 2 out of 5]

Pokud bych toto přečetl desetkrát, dvacetkrát, možná bych pochopil smysl a hloubku díla. Takto mi to připadá jako texty Kryštofa.

[yo JP · Rating 3 out of 5]

Vybrat si autora a jeho knihu je časová investice. V případě Hradeckého to na první pohled vypadá nevinně. 168 stran. Vkusná typografie obálky. Jenže pak to otevřete a už ten porno přebal vám řekne, hele, něco bude jinak. Text je hutnější, než moje káva... a to je co říct. 'Dumdum' trefil pointou, 'Výlety s otcem' byly myšmaš všeho, ve kterém jsem se ztratil a 'Vikštejn' se dál topí v nastavené hutnosti, jako když necháte dojíždět nějakou omáčku, aby se provařila. Hradecký mi v tomhle připomněl Kahudu, je to, sociálně, myšlením, člověk z řad lidu, ale zároveň mající přehled. Líbí se mi a fandím tuzemským autorům, co nejsou jen nudní akademici, kteří píšou podle učebnice a kterýma jsou přecpaný knihkupectví. Hradecký si je vědom svých schopností a nemůžu říct, že by to byl úplně můj šálek, ale lyrické kvality, hraní s textem a silný styl jsou přítomné. So, go go!

[Yacoob · Rating 5 out of 5]

Jednou větou: byl jsem nadšený. Je to velice hutné čtení, u kterého se navíc nad každou druhou větou dá hádat, ale o čem jiném by měly podobné knížky být?

Osobně se mi asi nejvíc líbil Dumdum (aneb jedno alkoholikovo ráno), z Výletů jsem ocenil četné odkazy na doporučenou literaturu FHS (Goffman, Dennett, Flusser a další) a ani Vikštejn nezklamal, byť s autorovými názory na některá sporná témata současnosti zjevně nesouhlasím. Napříč knihou je pak skvělé popisován introvertní/asociální stav, kdy jednotlivé postavy neustále řeší, jak se vyhnout v podstatě jakékoliv interakci s jinými lidmi, a pokud na ni dojde, tak jak zdůvodnit svoji existenci v daný moment na daném místě. Třeba na oblíbených samotářských procházkách lesem. Viz

"Deset kilometrů horečnaté chůze, nejlépe do vršku, tě zdroguje. Za každého počasí. Sám a sám, samozřejmě, zásadně, to je podmínka. Bez ženy, na kterou si myslíš, bez přítele, kterému hodláš vnutit svůj světonázor, bez psa, který ti poskytne alibi v očích spoluobčanů. Co vlastně ten podivín dělá v tom lese, venčí psa, aha, tak to je v pořádku."

[Jan · Rating 4 out of 5]

Tri kratke prozy v kuzi autorova alter ega Gustava Dakla.

Dumdum - soucasnost - 1058 korun
Vylety s otcem - minulost - zivy s zivym, zivy s mrtvym, mrtvy s mrtvym
Vikstejn - lecebna - anamneza - diagnoza - prognoza

"Nezaměstnanost žoldnéřů naopak nezadržitelně rostla, tlupy arkebuzírů a jiné prožluklé holoty těkaly zemí a ze zoufalství, vyzbrojeny velkými kleštěmi na kabel, tzv. papoušky, rabovaly trafostanice."

Usti nad Labem 2014 - Litvinov 2019

Kdyz jsem docital tuhle, rikal jsem si, ze si ji zase nekdy rad prectu.
#alcoholishm #solitude #fears #life #Litvinov #Usti #Most

[Parkelj · Rating 3 out of 5]

Rozhodně jde poznat, že tuto prózu psal básník. Mluva je květnatá, překvapivá a příjemná, láká čtenáře pokračovat. Totéž bohužel nejde říci o dějových liniích - místy jsem je ztrácel, ale možná nebyly důležité anebo vůbec nebyly. Velmi zajímavý byl důkladný (až niterný) popis toho, jak se člověk v nějakém svém rozpoložení chce vyhnout kontaktu s ostatními lidmi a předem si připravuje odpovědi na jejich všetečné otázky, které ovšem nikdy nepřicházejí. Na podobnou notu míří i obliba hlavní postavy v chůzi (chůze jen tak? bez psa? bez cíle?).

[Pavla lide_ctete · Rating 1 out of 5]

Vzdala jsem to na šedesáté stránce. To fakt neslo, po dlouhé době jsem četla knihu v podstatě s odporem, že “zase tohle mi tu teď zbylo”. Vzhledem k tomu, jak je to vychvalované, tak zřejmě pujde o jakousi haute coutere literatury, který jako běžný, byť narocnejsi čtenář, nechápu. Pardon.

[Vojtech · Rating 3 out of 5]

Zajímavý sloh, rozhodně pozoruhodné literární dílo. Příběhová složka je zde ovšem potlačená natolik, že kniha nebyla schopná udržet mojí pozornost. Jde to tak nějak od ničeho k ničemu, občas se autor vysloveně opájí obskurními slovy a obraty. Ve výsledku mě to moc nebavilo.

[Petr · Rating 4 out of 5]

Syrovinka ze života plná zkrachovalců, chlastu a podivných postaviček, je to takový neohrabanější Hakl, jako odpočinková kniha výborné. Přebal obsahuje pár 90s prsatic z časopisu LEO, paní vedle v letadle se na mě pak aspoň fakt netlačila.

[Bara · Rating 2 out of 5]

1,5*. Audio.
Bohužel. Kniha mě nezaujala, vůbec jsem nepochopila, co měl autor v úmyslu, jaký byl jeho záměr. Kdybych knihu neposlouchala ve formě audia (v podání pana Tomáše Hanáka), pravděpodobně bych ji brzy odložila.

[Michaela · Rating 3 out of 5]

Ťažko čitateľné.

[Laura Bilíková · Rating 2 out of 5]

neviem či to zas ten český jazyk spôsobil alebo to jednoducho nebol môj štýl, ale nezapasovala mi vôbec

[Miroslav Tomek · Rating 5 out of 5]

Geniální živá klasika, kterou by měl číst každý! Doufám, že ukázky se co nejdřív objeví v čítánkách.

[Filip Olšovský · Rating 2 out of 5]

Prvá ešte ako tak, zvyšok už veľké trápenie a viac než pocit z množstva myšlienok a motívov pocit z absencie editora, ktorý by toto sfackal hneď na začiatku.

[Jan · Rating 5 out of 5]

Nikdo nepíše tak jako Dan Hradecký. Nepamatuju si, že by někdo dokázal tak elegantně přenést svůj styl psaní z poezie do prózy. Soukromé pandemonium z okraje společnosti, dobrovolného i nedrovolného.

[Lukáš Pokorný · Rating 4 out of 5]

Kniha, která se (asi) vysmívá tradičním pravidlům prózy. Tři velmi volně propojené kapitoly, příběh tu vlastně žádný není, vypravěč ironicky a nespolehlivě popisuje svůj život a události kolem sebe. Jazyk je neuvěřitelně vytříbený a zajímavý – na jednu stranu jakoby lidový, na druhou plný vybraných slovíček a slovních obratů, zároveň se někdy až bezohledně zamotává do myšlenkových pochodů vypravěče, které čtenář spíš než chápat může maximálně tušit. Rozhodně jedinečná a zajímavá záležitost, která ale určitě nesedne každému.

[Laco · Rating 5 out of 5]

Skvělá hra s jazykem a formou. Krásně živá proletářská literatura.

[Barbucha · Rating 2 out of 5]

Mě tahle stylizace nebavila, je to příliš zahleděné do sebe bez přesahu někam jinam.
Rejpání se ve vlastních ranách a selháních.

[Tatiana Jančáriková · Rating 3 out of 5]

"Tovarna. Na satne, kde je v tuto hodinu moznost pohybu omezena na pomery v indickem rychliku, odkladam se satstvem zbytky lidske dustojnosti, nacez jsem, napytlovan do uniformy strazce neboli verejneho nepritele, zdanlive pripraven celit ultimativnim, vyderacskym pozadavkum dne. (...) Nase mzda je totiz beznadejne zizniva, pokud jis, a hladova, pokud pijes. Dochazime do zavodu v nadeji, ze umorime sve dluhy driv, nez prace umori nas. V hypoteticke ankete o pocitu celkoveho zivotniho uspechy jsme SPIS NE. To je nas chleba."

Ak by Sasa Uhlova napisala Hrdinov kapitalistickej prace nie ako reportaz, ale lyrizovanu prozu, mohlo by to vyzerat nejak takto. Daniel Hradecky vam ukaze Tri kapitoly zo zivota ceskej pracujucej triedy, suzovanej alkoholizmom, dlhmi, exekuciami, prekernou pracou. Tazky obsah, ktoremu sekunduje tazka forma. Prud vedomia ovplyvneny navykovymi latkami aj mentalnym ochorenim, zaroven vsak poeticko-snovy, miestami repetitivny a nezrozumitelny.

Nadherne metafory, nadherny preklad basne Gallwaya Kinnela Wait ukryty v texte (Hradecky je basnik, a vidno to), podciarkla som si kopec viet, ku ktorym sa budem vracat. Poezia kazdodennosti, poezia skaredosti. Mozno nie kniha roka, ale haluz roka urcite.

"Hospoda v rodnem meste je temer idealni cekarnou na konec sveta, ktery se nepriblizuje, ale krouzi kolem, pricemz polomer krouzeni zustava zhruba stejny."