Oskar Ed

Oskar Ed #1-3

by Branko Jelinek, Katarzyna Sadłowska (Translator)

"Jak byście się poczuli, gdyby róże z waszego ogrodu nagle zaczęły śpiewać? Gdyby kamienie na drodze zaczęły rosnąc na wasz widok?“ pyta nas klasyk okultystycznej literatury Arthur Machen, gdyż chce przybliżyć nam straszliwe skutki grzechu pierworodnego, to znaczy czynu przeciwko przyrodzie. Ta książka może wam przynieść odpowiedź - i nie tylko.
Niemal 300-stronicowa powieść graficzna zmusza czytelników do refleksji nad najbardziej nurtującymi pytaniami o ludzką naturę. Książka Branko Jelinka jest niezwykle dojrzała. To artystyczne i złożone dzieło ze świetnym wnętrzem, które tworzy ostra kreska.

272 pages, Paperback

First published January 1, 2009

Reviews

[yo JP · Rating 4 out of 5]

Kresbě ty nedokonalosti a drobné chybičky v kombinaci s noirovým shadingem dodávají osobitost (v dnešní vyleštěné AI době to mám rád o to víc), takže ta kresba mi překvapivě sedla. 'Oskar Ed' je surreálná a celkem hypeovaná záležitost na poli československých grafických románů, takže jsem rád, že jsem se k ní konečně dostal a dal tomu šanci, ač s dvacetiletým zpožděním. Scénář není z nejsilnějších, ale dohání to lynchovsky (lišácky) tím, že se nesnaží sám sebe úplně vysvětlit a nechává tak prostor pro mysteriózno, k dotváření. Definitivně nic pro jedince, co mají rádi tradiční dějovou kostru a uzavřenost, já, čím jsem starší, tak víc cením otevřené konce, ale samozřejmě, hodně často to záleží na příběhu. Je to příběh, kde chci mít jasně danou dynamiku, strukturu a jet mainstreamově jednoduše, začátek - cíl, nebo chci mlžit a nechat lidi přemýšlet a budovat si k tomu vlastní cestu? Oskar Ed se definitivně řadí k druhé kategorii, ačkoliv jej současně nepovažuju za kdovíjak komplexní dílo, protože jsou v něm de facto jen dvě otázky, na které pokud budete mít odpověď, přestane vás jeho aura zajímat. Je to trochu jako tři mořské mušle v 'Demolition Manovi', odpověď se nedozvíte. Jinak je to takové plané, co do příběhu, protože to chápe, že silné stránky jsou jinde, takže se dočkáváme tradičních věcí - útěk, útěk, policie pátrá, chytá, small talk, snažím se splynout / zmizet, přežít a mezitím flashbacky na trauma z dětství, vzpomínky na mámu a otce, který zmizel / zemřel / nebyl okolo. Ano, vnímám to jako art, kde se autor buď vypořádá s něčím osobním a nebo to jen prostě na volno tvoří, obojí může být pravdou. Za převratné bych to asi nijak neoznačil, obstojně osobité ale určitě.