What do you think?
Rate this book
Šikmý kostel #2
Šikmý kostel 2: románová kronika ztraceného města
S Barkou, Ludwikem, Julkou a dalšími hrdiny trilogie Šikmý kostel se setkáváme vzápětí poté, co jsme je v závěru prvního dílu opustili. Zatímco ve zbytku nově vzniklého Československa nastávají zlaté časy, v Karvinné – jak se nyní město jmenuje – se stále významně projevují důsledky předešlého dramatického dění a prosakují do všech oblastí života. Ne vždy v dobrém.
I přesto lze říct, že dvacátá léta jsou pro obyvatele města relativní selankou, dobou významných společenských změn a ekonomického rozmachu. Nastupující generace se může těšit výsadám, které byly v nedávné minulosti nedosažitelné, a začínají se před ní rozprostírat dříve netušené možnosti.
Klíčící naděje však rázně ukončí hospodářská krize a vzápětí opětovný vzestup nacionalistických nálad. Napětí ve společnosti stoupá a rodiny našich hrdinů rozštěpují rozdílné názory: zatímco jedni se nadcházející hrozby obávají nebo mezi prvními nesou její ničivé důsledky, jiní probíhající změny vítají jako šanci k odčinění utrpěných křivd. Smršť událostí po nástupu německé okupace však nakonec smete všechny, protože v tomto regionu i druhá světová válka probíhala dosti jinak než ledaskde jinde.
Příběh je i tentokrát vystavěn na skutečných událostech a čtenář s překvapením zjišťuje, že mnohé z toho, co se ve druhém díle Šikmého kostela odehrává, zůstávalo po dlouhá desetiletí skryto ve třinácté komnatě dějin.
I přesto lze říct, že dvacátá léta jsou pro obyvatele města relativní selankou, dobou významných společenských změn a ekonomického rozmachu. Nastupující generace se může těšit výsadám, které byly v nedávné minulosti nedosažitelné, a začínají se před ní rozprostírat dříve netušené možnosti.
Klíčící naděje však rázně ukončí hospodářská krize a vzápětí opětovný vzestup nacionalistických nálad. Napětí ve společnosti stoupá a rodiny našich hrdinů rozštěpují rozdílné názory: zatímco jedni se nadcházející hrozby obávají nebo mezi prvními nesou její ničivé důsledky, jiní probíhající změny vítají jako šanci k odčinění utrpěných křivd. Smršť událostí po nástupu německé okupace však nakonec smete všechny, protože v tomto regionu i druhá světová válka probíhala dosti jinak než ledaskde jinde.
Příběh je i tentokrát vystavěn na skutečných událostech a čtenář s překvapením zjišťuje, že mnohé z toho, co se ve druhém díle Šikmého kostela odehrává, zůstávalo po dlouhá desetiletí skryto ve třinácté komnatě dějin.
608 pages, ebook
Published January 21, 2021
141 people are currently reading
1032 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 174 reviews
April 27, 2024
Sepíšu poctivou recenzi, protože tohle si nezaslouží jen pár slov... tohle je SKVOST! Lepší než první díl. Ta atmosféra. Ty postavy. To plynutí událostí. To, jak Karin netlačí na pilu, jak to nechává všechno žít a být. Ta jazyková stránka. Bože, bože, tímhle začít rok... Docela lituju ty knihy, co mě čekaj dál, laťka je pořádně vysoko.
RECENZE
Jestli vás první díl Šikmého kostela zasáhl, ten druhý vás zničí - tím nejlepším způsobem
Zdá se to úplně nedávno, ale je to jen iluze způsobená mnoha událostmi, které svět v posledních měsících zažil. Je to bezmála jeden rok, kdy na český knižní trh vstoupila Karin Lednická jako autorka. Co vstoupila, přímo vtrhla. Její Šikmý kostel zasáhl srdce mnoha čtenářů a dle mého názoru se zcela po právu stal bestsellerem a ohromným hitem. Ve svém okolí těžko hledám člověka, který Šikmý kostel nečetl nebo se na něj nechystá. První díl plánované trilogie z prostředí Karvinska pevně ukotvil pozici Karin Lednické jako jedné z nejvýraznějších autorek současné české literární scény. Není proto divu, že se čtenáři hromadně těší na druhý díl – a také se ho za pár dní dočkají. Měla jsem díky Karin možnost přečíst si knihu v předstihu a musím říct – tohle je ještě o kategorii výše než první díl. Tohle vás už zaručeně zničí.
Ano, v mých očích je druhý díl Šikmého kostela v lecčems ještě lepší, než ten první. Snad je to způsobeno tím, že jednotlivé postavy již dobře známe z dílu prvního, snad proto, že druhý díl pokrývá velmi dramatické období dějin. Snad je ten důvod úplně jinde – nevím, a zcela upřímně je mi to jedno. Tenhle díl je jednoduše brilantní a jsem velice napjatá, co si pro své čtenáře připraví Karin do závěrečného, třetího dílu příběhu.
V první řadě ohromně kvituji schopnost autorky vtáhnout čtenáře okamžitě do děje. Knihu jsem rozečetla v nejšílenějším předvánočním chaosu, četla jsem po stránce či dvou, jak vyšla chvilka volného času, a přesto jsem byla ihned zcela pohlcena atmosférou vyprávění, náladou, kterou Karin v okamžiku předává svým čtenářům. Číst její text je velmi silný zážitek, vyprávění je sugestivní, všechno prožíváte, jako by se to snad dělo přímo vám, je to jednoduše intenzivní čtení se vším všudy. Šikmý kostel není žádná jednohubka, to ví všichni, kdo jej četli, a je úžasné, že se i přesto dostal k tolika lidem, kteří si ho (chce se mi říct, že přesto, a snad i právě proto) zamilovali. Všechno to, co jsme tak pozitivně hodnotili u prvního dílu, je v pokračování dotaženo k dokonalosti.
Moc si vážím toho, že Karin Lednická nejde ve svém vyprávění a v osudech jednotlivých postav za každou cenu do extrému, nepodmiňuje to, co se jejím lidem v knize děje, tím, aby to ohromilo, aby to zaujalo, aby to překvapilo. Pro napsání silného příběhu není potřeba čtenáře šokovat, vždyť síla lidských příběhů mnohdy spočívá v těch nejmenších detailech, v těch nejmenších událostech, nestojí jen na velikosti neštěstí a hrůz, ale na tom, jaké dopady mají nejen ty velké a dramatické, ale také ty nejmenší okamžiky a zdánlivě bezvýznamná rozhodnutí.
To, co ve svých knihách vypráví Karin Lednická, není jen příběh oné knihy, ale příběh každé z postav, které pod rukama autorky ožívají a stávají se vašimi blízkými. S postavami Šikmého kostela žijete všechno, prožíváte každý okamžik, soucítíte s nimi a hněváte se na ně, a přesto vlastně každou z nich do určité míry chápete, každé na nějaké úrovni rozumíte a vnímáte, co byly konkrétní věci, které ji vedly k určitému chování nebo volbě. Karin Lednická nechává všechny postavy ve svých knihách žít, nechává je trpět, nechává je milovat, nechává jejich příběh jen a jen na nich samých a nekrade jim sílu jejich vykreslení na úkor příběhu jako celku, přesto však rámec celého vyprávění drží po celou dobu pevně v rukách. Vykreslení jednotlivých postav je skvostné, každá je mnohovrstevnatá, velmi uvěřitelná, autorka vždy čtenáři nabízí nejrůznější úhly pohledu, svým vyprávěním ho podněcuje k zamyšlení, ale současně mu neservíruje všechno na stříbrném podnose, nechává čtenáře, aby některé věci pochopil později, až bude ten pravý čas, nechává ho dumat a přemýšlet.
V Šikmém kostele není žádná postava černobílá, stejně jako není černobílé žádné rozhodnutí a žádný okamžik. Vše je složité a komplikované, přesně tak jako v životě, kde neexistují jen dobří a zlí lidé, nebo správná a špatná rozhodnutí. Vždy existuje něco mezi – a zachytit ono „něco mezi“ zvládá Karin Lednická přímo bravurně. Některé situace v knize a zamyšlení, ke kterým vedou, podněcují snad až filozofickou debatu. Autorka se nebojí otevírat témata, která nemají ani po dlouhé diskuzi rozuzlení. A to je pro čtenáře neuvěřitelně podnětné a posouvá to literární hodnotu knihy velice vysoko.
Ano, toto je ta literatura, kterou by lidé měli číst. Toto je dílo, které má přesah. Šikmý kostel se nedá jen čtenářsky zkonzumovat a jít dál, tenhle příběh se musí žít a prožívat, a pak se o něm musí dlouho dlouho přemýšlet.
Uf. Víte, psát recenzi na takovou knihu je za trest. Tím spíš, když už recenze dávno nepíšete a výjimku děláte jenom pro Karin… Zážitek z takového čtení se ohromně těžko předává dál, často nezbývá než to vzdát a říct: „Přečtěte si to, protože jenom pak pochopíte, co jsem měla na mysli.“ Proto tedy říkám – přečtěte si to. A pokud třeba patříte k těm lidem, ke kterým se ještě Šikmý kostel vůbec nedostal, doporučuji z celého srdce knihu pořídit a prožít ji, protože podobný čtenářský zážitek jen tak nepotkáte.
Druhý díl Šikmého kostela, který bude dokumentovat léta 1921 – 1945, vychází 21. ledna 2021 – v předprodeji je ale již nyní.
RECENZE
Jestli vás první díl Šikmého kostela zasáhl, ten druhý vás zničí - tím nejlepším způsobem
Zdá se to úplně nedávno, ale je to jen iluze způsobená mnoha událostmi, které svět v posledních měsících zažil. Je to bezmála jeden rok, kdy na český knižní trh vstoupila Karin Lednická jako autorka. Co vstoupila, přímo vtrhla. Její Šikmý kostel zasáhl srdce mnoha čtenářů a dle mého názoru se zcela po právu stal bestsellerem a ohromným hitem. Ve svém okolí těžko hledám člověka, který Šikmý kostel nečetl nebo se na něj nechystá. První díl plánované trilogie z prostředí Karvinska pevně ukotvil pozici Karin Lednické jako jedné z nejvýraznějších autorek současné české literární scény. Není proto divu, že se čtenáři hromadně těší na druhý díl – a také se ho za pár dní dočkají. Měla jsem díky Karin možnost přečíst si knihu v předstihu a musím říct – tohle je ještě o kategorii výše než první díl. Tohle vás už zaručeně zničí.
Ano, v mých očích je druhý díl Šikmého kostela v lecčems ještě lepší, než ten první. Snad je to způsobeno tím, že jednotlivé postavy již dobře známe z dílu prvního, snad proto, že druhý díl pokrývá velmi dramatické období dějin. Snad je ten důvod úplně jinde – nevím, a zcela upřímně je mi to jedno. Tenhle díl je jednoduše brilantní a jsem velice napjatá, co si pro své čtenáře připraví Karin do závěrečného, třetího dílu příběhu.
V první řadě ohromně kvituji schopnost autorky vtáhnout čtenáře okamžitě do děje. Knihu jsem rozečetla v nejšílenějším předvánočním chaosu, četla jsem po stránce či dvou, jak vyšla chvilka volného času, a přesto jsem byla ihned zcela pohlcena atmosférou vyprávění, náladou, kterou Karin v okamžiku předává svým čtenářům. Číst její text je velmi silný zážitek, vyprávění je sugestivní, všechno prožíváte, jako by se to snad dělo přímo vám, je to jednoduše intenzivní čtení se vším všudy. Šikmý kostel není žádná jednohubka, to ví všichni, kdo jej četli, a je úžasné, že se i přesto dostal k tolika lidem, kteří si ho (chce se mi říct, že přesto, a snad i právě proto) zamilovali. Všechno to, co jsme tak pozitivně hodnotili u prvního dílu, je v pokračování dotaženo k dokonalosti.
Moc si vážím toho, že Karin Lednická nejde ve svém vyprávění a v osudech jednotlivých postav za každou cenu do extrému, nepodmiňuje to, co se jejím lidem v knize děje, tím, aby to ohromilo, aby to zaujalo, aby to překvapilo. Pro napsání silného příběhu není potřeba čtenáře šokovat, vždyť síla lidských příběhů mnohdy spočívá v těch nejmenších detailech, v těch nejmenších událostech, nestojí jen na velikosti neštěstí a hrůz, ale na tom, jaké dopady mají nejen ty velké a dramatické, ale také ty nejmenší okamžiky a zdánlivě bezvýznamná rozhodnutí.
To, co ve svých knihách vypráví Karin Lednická, není jen příběh oné knihy, ale příběh každé z postav, které pod rukama autorky ožívají a stávají se vašimi blízkými. S postavami Šikmého kostela žijete všechno, prožíváte každý okamžik, soucítíte s nimi a hněváte se na ně, a přesto vlastně každou z nich do určité míry chápete, každé na nějaké úrovni rozumíte a vnímáte, co byly konkrétní věci, které ji vedly k určitému chování nebo volbě. Karin Lednická nechává všechny postavy ve svých knihách žít, nechává je trpět, nechává je milovat, nechává jejich příběh jen a jen na nich samých a nekrade jim sílu jejich vykreslení na úkor příběhu jako celku, přesto však rámec celého vyprávění drží po celou dobu pevně v rukách. Vykreslení jednotlivých postav je skvostné, každá je mnohovrstevnatá, velmi uvěřitelná, autorka vždy čtenáři nabízí nejrůznější úhly pohledu, svým vyprávěním ho podněcuje k zamyšlení, ale současně mu neservíruje všechno na stříbrném podnose, nechává čtenáře, aby některé věci pochopil později, až bude ten pravý čas, nechává ho dumat a přemýšlet.
V Šikmém kostele není žádná postava černobílá, stejně jako není černobílé žádné rozhodnutí a žádný okamžik. Vše je složité a komplikované, přesně tak jako v životě, kde neexistují jen dobří a zlí lidé, nebo správná a špatná rozhodnutí. Vždy existuje něco mezi – a zachytit ono „něco mezi“ zvládá Karin Lednická přímo bravurně. Některé situace v knize a zamyšlení, ke kterým vedou, podněcují snad až filozofickou debatu. Autorka se nebojí otevírat témata, která nemají ani po dlouhé diskuzi rozuzlení. A to je pro čtenáře neuvěřitelně podnětné a posouvá to literární hodnotu knihy velice vysoko.
Ano, toto je ta literatura, kterou by lidé měli číst. Toto je dílo, které má přesah. Šikmý kostel se nedá jen čtenářsky zkonzumovat a jít dál, tenhle příběh se musí žít a prožívat, a pak se o něm musí dlouho dlouho přemýšlet.
Uf. Víte, psát recenzi na takovou knihu je za trest. Tím spíš, když už recenze dávno nepíšete a výjimku děláte jenom pro Karin… Zážitek z takového čtení se ohromně těžko předává dál, často nezbývá než to vzdát a říct: „Přečtěte si to, protože jenom pak pochopíte, co jsem měla na mysli.“ Proto tedy říkám – přečtěte si to. A pokud třeba patříte k těm lidem, ke kterým se ještě Šikmý kostel vůbec nedostal, doporučuji z celého srdce knihu pořídit a prožít ji, protože podobný čtenářský zážitek jen tak nepotkáte.
Druhý díl Šikmého kostela, který bude dokumentovat léta 1921 – 1945, vychází 21. ledna 2021 – v předprodeji je ale již nyní.
April 27, 2021
Ja ani popravde neviem, co napisat. Uz chcem citat treti diel! 😉
January 21, 2021
Čas od času mi v hlavě vytane můj oblíbený citát: „Člověk vždycky riskuje, že bude trochu plakat, když se nechal ochočit.“ Platí to v mnoha životních situacích, platí to nejen „na lidi“. Určitě už se vám taky stalo, že jste se nechali ochočit knihou – příběhem, atmosférou, postavami, že se vám to všecko dostalo pod kůži, do duše a do hlavy tak silně, až jste po dočtení poslední stránky doslova nevěděli, co se sebou. Pokud jste měli to štěstí číst prvotinu Karin Lednické, tedy první díl Šikmého kostela, víte přesně, co myslím.
Šikmému kostelu se v loňském roce podařilo něco, co by se bez přehánění dalo nazvat zázrakem – prvotina, která vyšla ani ne měsíc před vyhlášením nouzového stavu, se navzdory covidové nepřízni osudu stala naprostým fenoménem. Jen těžko byste dnes, o rok později, hledali někoho, kdo se zajímá o knihy a kdo by o Šikmém kostele neslyšel nebo ho nečetl. Vlastně i v mém okolí ho už četli i ti, co obvykle nečtou skoro nic. A to je asi ta nevětší pocta, které se může autorovi dostat – když si získá i nečtenáře.
Šikmý kostel vyhrál loni anketu Kniha roku, patří k jedněm z nejčtenějších knih roku 2020, mluví se o něm jako o pokračování velkých realistických románů první poloviny minulého století. Velkým právem. Šikmý kostel uspěl, Karin Lednická si splnila životní sen, začala psát životní literární dílo a zařadila se mezi přední současné české autorky. Nepopiratelným právem. A to místo už jí nikdo jen tak nevezme. Protože něco takového jako Šikmý kostel tady už dlouho nebylo. Postavy, prostředí, atmosféra, jazyk, lidé a místa, historie regionu, o kterém se moc nemluví a možná v Čechách ani neví – to všechno a obrovské nasazení a mravenčí práce autorky daly vzniknout velkému a nezapomenutelnému literárnímu dílu.
Skoro rok poté, co rozčeřil Šikmý kostel české literární vody, přichází na scénu jeho pokračování. Opět se setkáváme s postavami, které jsme si v první knize nechali tak bolestně vrůst do životů a potkáváme je přesně tam, kde byly na konci prvního dílu opuštěny. Druhá kniha nás provází léty 1921 až 1945. A už jen díky této dataci je jasné, že to budou možná zprvu léta plná poválečné naděje a optimismu, však si také naši hrdinové zaslouží i něco dobrého, ovšem následně také roky velké smutku, bolesti a možná také ztráty. A co si budeme namlouvat, ona ta meziválečná doba nebyla v pohraničí vlastě žádný velký med. Navíc v pohraničí, kde se mísí hned několik národů a v pohraničí, které si na konci 30. let ještě začínají nárokovat Němci. Karin svoje postavy nešetří. Přesto jdou ale hrdě a s hlavou vztyčenou, tvrdí, tvrdohlaví lidé drsného kraje, kteří se jen tak snadno nepodvolí. Ale někdy musí volit menší z velkých zel. Hned na začátku stojí Ludwik před rozhodnutím, které sice zachrání rodinu před chudobou, ale které také fatálně zamíchá kartami života malé Ženky. A podobně osudových rozhodnutí je příběh plný…
Druhý román je stejně mnohovrstevnatý a stejně jako jeho předchůdce doslova naplněný až po okraj. Karvinná, které už se neříká Karwiná, se mění spolu s tepem doby a s ní i naši hrdinové – rodina Ludwika a Barky, Julka s Jurkem, Fanka s Tomkem. Doslova od prvních stránek se opět noříme do životů postav lidštějších, než na jaké jsme často v románech zvyklí. Jsme chyceni, fascinováni, totálně ochočeni. Často smeteni silou příběhu i vlastními emocemi. Život v hornické kolonii je drsný a má nejen uhelnou pachuť, ale taky z něj píchá někde kolem srdce. Jak už jsme všichni pochopili v prvním díle, rodina Matuszkových a všichni potomci a příbuzní, tedy zde už Pospíšilovi a Zebrokovi, to nikdy neměla a nikdy nebude mít lehké. Rány osudy jsou mnohé a mnohého charakteru – a údělem člověka je se s nimi vypořádat, jak nejlíp to jen bude možné (ať už to znamená cokoli).
Nemám obecně ráda porovnávání a srovnávání (čehokoli), nepřijde mi fér. Můžu ale říct, že Šikmý kostel 2 je vrcholně důstojným pokračováním prvního dílu. A je v mnohém víc než první kniha. Těžší. Bolestnější. Kontroverznější. Taky o dvě stě stran delší. Jakkoli těžká a vážná témata nás potkala do roku 1921, v dalších letech čelí naši hrdinové osudům ještě tísnivějším. Velkou roli hraje samozřejmě také druhá velká válka. Ale snad neprozradím moc, když zmíním, že tak, jako o válečných útrapách píše tahle autorka, jste to ještě nikde jinde nečetli. Už při čtení jsem místy nedýchala, těkala očima v němém úžasu a říkala si, jak „sakra dobrá“ ta Karin je. Četla jsem rozechvělá, rozbolavělá, cele ponořená do všeho, co vetkala do stránek. Vzala si obrovské sousto, těžké chutí, hutné konzistencí – ale vypořádala se s ním s obrovskou pokorou, poctivou prací na rešerších a terénních pochůzkách, odžila každou ze svých postav, jako by to byl někdo, koho skutečná zná. Zvládla to skvěle, až se člověku tají dech. A přináší tak silný vhled do éry 30.-40. let minulého století, že jako čtenář nestačíte žasnout.
Karin Lednická se v Šikmém kostele 2 dotýká témat opravdu velkých, kontroverzních a často podceňovaných a v literatuře možná pro jejich náročnost často vynechávaných. I pro člověka z Ostravska bude pokračování Šikmého kostela jistým otevřením očí strany nedávné historie a česko-polských konfliktů, nevraživosti, která mnohdy dělila i rodiny. Myslím, že Šikmým kostelem dělá Karin Lednická Karvinsku a Ostravsku podobně velkou službu jako kdysi Těšínsku Těšínské nebe. Věřte ale, že oproti Šikmému kostelu je Těšínské nebe jen krásná pohádka se zpěvy o tom, jak to tenkrát na tom česko-polském pomezí zhruba bylo. Karin jde opět na dřeň. A nezastavuje se skoro před ničím. Ale nic textu nepokulhává. Postavy a jejich příběhy jsou stejně silné a do posledního nádechu propracované jako historicko-politická linka. Šikmý kostel je utkaný jako dokonalý gobelín. Každá nitka, každý detail má svoje místo. A jsou to právě ty drobnosti – hrající gramofon, dečka na staré dřevěné komodě nebo zvuk starých pendlovek –, co dělají příběh velkým. Díky za ten příběh, Karin!
Šikmému kostelu se v loňském roce podařilo něco, co by se bez přehánění dalo nazvat zázrakem – prvotina, která vyšla ani ne měsíc před vyhlášením nouzového stavu, se navzdory covidové nepřízni osudu stala naprostým fenoménem. Jen těžko byste dnes, o rok později, hledali někoho, kdo se zajímá o knihy a kdo by o Šikmém kostele neslyšel nebo ho nečetl. Vlastně i v mém okolí ho už četli i ti, co obvykle nečtou skoro nic. A to je asi ta nevětší pocta, které se může autorovi dostat – když si získá i nečtenáře.
Šikmý kostel vyhrál loni anketu Kniha roku, patří k jedněm z nejčtenějších knih roku 2020, mluví se o něm jako o pokračování velkých realistických románů první poloviny minulého století. Velkým právem. Šikmý kostel uspěl, Karin Lednická si splnila životní sen, začala psát životní literární dílo a zařadila se mezi přední současné české autorky. Nepopiratelným právem. A to místo už jí nikdo jen tak nevezme. Protože něco takového jako Šikmý kostel tady už dlouho nebylo. Postavy, prostředí, atmosféra, jazyk, lidé a místa, historie regionu, o kterém se moc nemluví a možná v Čechách ani neví – to všechno a obrovské nasazení a mravenčí práce autorky daly vzniknout velkému a nezapomenutelnému literárnímu dílu.
Skoro rok poté, co rozčeřil Šikmý kostel české literární vody, přichází na scénu jeho pokračování. Opět se setkáváme s postavami, které jsme si v první knize nechali tak bolestně vrůst do životů a potkáváme je přesně tam, kde byly na konci prvního dílu opuštěny. Druhá kniha nás provází léty 1921 až 1945. A už jen díky této dataci je jasné, že to budou možná zprvu léta plná poválečné naděje a optimismu, však si také naši hrdinové zaslouží i něco dobrého, ovšem následně také roky velké smutku, bolesti a možná také ztráty. A co si budeme namlouvat, ona ta meziválečná doba nebyla v pohraničí vlastě žádný velký med. Navíc v pohraničí, kde se mísí hned několik národů a v pohraničí, které si na konci 30. let ještě začínají nárokovat Němci. Karin svoje postavy nešetří. Přesto jdou ale hrdě a s hlavou vztyčenou, tvrdí, tvrdohlaví lidé drsného kraje, kteří se jen tak snadno nepodvolí. Ale někdy musí volit menší z velkých zel. Hned na začátku stojí Ludwik před rozhodnutím, které sice zachrání rodinu před chudobou, ale které také fatálně zamíchá kartami života malé Ženky. A podobně osudových rozhodnutí je příběh plný…
Druhý román je stejně mnohovrstevnatý a stejně jako jeho předchůdce doslova naplněný až po okraj. Karvinná, které už se neříká Karwiná, se mění spolu s tepem doby a s ní i naši hrdinové – rodina Ludwika a Barky, Julka s Jurkem, Fanka s Tomkem. Doslova od prvních stránek se opět noříme do životů postav lidštějších, než na jaké jsme často v románech zvyklí. Jsme chyceni, fascinováni, totálně ochočeni. Často smeteni silou příběhu i vlastními emocemi. Život v hornické kolonii je drsný a má nejen uhelnou pachuť, ale taky z něj píchá někde kolem srdce. Jak už jsme všichni pochopili v prvním díle, rodina Matuszkových a všichni potomci a příbuzní, tedy zde už Pospíšilovi a Zebrokovi, to nikdy neměla a nikdy nebude mít lehké. Rány osudy jsou mnohé a mnohého charakteru – a údělem člověka je se s nimi vypořádat, jak nejlíp to jen bude možné (ať už to znamená cokoli).
Nemám obecně ráda porovnávání a srovnávání (čehokoli), nepřijde mi fér. Můžu ale říct, že Šikmý kostel 2 je vrcholně důstojným pokračováním prvního dílu. A je v mnohém víc než první kniha. Těžší. Bolestnější. Kontroverznější. Taky o dvě stě stran delší. Jakkoli těžká a vážná témata nás potkala do roku 1921, v dalších letech čelí naši hrdinové osudům ještě tísnivějším. Velkou roli hraje samozřejmě také druhá velká válka. Ale snad neprozradím moc, když zmíním, že tak, jako o válečných útrapách píše tahle autorka, jste to ještě nikde jinde nečetli. Už při čtení jsem místy nedýchala, těkala očima v němém úžasu a říkala si, jak „sakra dobrá“ ta Karin je. Četla jsem rozechvělá, rozbolavělá, cele ponořená do všeho, co vetkala do stránek. Vzala si obrovské sousto, těžké chutí, hutné konzistencí – ale vypořádala se s ním s obrovskou pokorou, poctivou prací na rešerších a terénních pochůzkách, odžila každou ze svých postav, jako by to byl někdo, koho skutečná zná. Zvládla to skvěle, až se člověku tají dech. A přináší tak silný vhled do éry 30.-40. let minulého století, že jako čtenář nestačíte žasnout.
Karin Lednická se v Šikmém kostele 2 dotýká témat opravdu velkých, kontroverzních a často podceňovaných a v literatuře možná pro jejich náročnost často vynechávaných. I pro člověka z Ostravska bude pokračování Šikmého kostela jistým otevřením očí strany nedávné historie a česko-polských konfliktů, nevraživosti, která mnohdy dělila i rodiny. Myslím, že Šikmým kostelem dělá Karin Lednická Karvinsku a Ostravsku podobně velkou službu jako kdysi Těšínsku Těšínské nebe. Věřte ale, že oproti Šikmému kostelu je Těšínské nebe jen krásná pohádka se zpěvy o tom, jak to tenkrát na tom česko-polském pomezí zhruba bylo. Karin jde opět na dřeň. A nezastavuje se skoro před ničím. Ale nic textu nepokulhává. Postavy a jejich příběhy jsou stejně silné a do posledního nádechu propracované jako historicko-politická linka. Šikmý kostel je utkaný jako dokonalý gobelín. Každá nitka, každý detail má svoje místo. A jsou to právě ty drobnosti – hrající gramofon, dečka na staré dřevěné komodě nebo zvuk starých pendlovek –, co dělají příběh velkým. Díky za ten příběh, Karin!
January 28, 2021
Skvělé, skvělé, skvělé. Vážně tleskám ve stoje. Karin Lednická mě opět dostala. Jak mám ráda románové ságy, tak tohle je prostě čtení pro mě jako dělané. Navíc z poměrně známého prostředí. Poměrně, jelikož žiju úplně jinde a narodila jsem se úplně jinde a o prostředí, o němž autorka vypráví, mám spíše matné povědomí. Takže díky jí za to, že mi ukázala něco mně ne tak známého. Něco, co mě popouzí k tomu, si zjišťovat dál.
Autorka se dokázala vyhnout klišé při zpodobňování dob, o nichž už bylo popsáno desítky tisíce stran. Dostáváme se tak na místa, která jsou všem známá, ale dostáváme se tam přeci jen trochu jinak. A naopak se dozvídáme o místech, o nichž jsme možná ani netušili, že existovali.
Všechny postavy jsou uvěřitelné a živoucí, jsou to prostí lidé, kteří se snaží žít, jak to jde, jak jim jejich mysl káže a kteří jsou taženi dějinnými událostmi, jež je možná někdy směrují trochu jinam, než kudy by šli v jiných situacích. Život jednotlivce a historie je pevně provázaný. Některé z postav nás mohou štvát, některým držíme palce. Někdo nám je sympatičtější a jiný méně, ale stále jsou to lidé, k nimž si během čtení prostě vytvoříme nějaký vztah. Knížka prostě vtahuje, vpíjí se do mysli a nenechá na pokoji ani na dočtení. Knihy, které se vás dotknou, jsou těmi nejlepšími.
Autorka se dokázala vyhnout klišé při zpodobňování dob, o nichž už bylo popsáno desítky tisíce stran. Dostáváme se tak na místa, která jsou všem známá, ale dostáváme se tam přeci jen trochu jinak. A naopak se dozvídáme o místech, o nichž jsme možná ani netušili, že existovali.
Všechny postavy jsou uvěřitelné a živoucí, jsou to prostí lidé, kteří se snaží žít, jak to jde, jak jim jejich mysl káže a kteří jsou taženi dějinnými událostmi, jež je možná někdy směrují trochu jinam, než kudy by šli v jiných situacích. Život jednotlivce a historie je pevně provázaný. Některé z postav nás mohou štvát, některým držíme palce. Někdo nám je sympatičtější a jiný méně, ale stále jsou to lidé, k nimž si během čtení prostě vytvoříme nějaký vztah. Knížka prostě vtahuje, vpíjí se do mysli a nenechá na pokoji ani na dočtení. Knihy, které se vás dotknou, jsou těmi nejlepšími.
April 23, 2021
Protože se tradičně můj názor na knihy s tím většinovým nesnese, vezmu to rovnou od podlahy: Jednička byla lepší. Přinášela více nového, neznámého a nepoznaného z česko-polského prostředí. Druhý díl popisuje to, co všichni (nebo aspoň většina z nás) dobře známe z jiných knih, případně z vyprávění vlastních prarodičů. Válečné utrpení.
Lednická umí fantasticky přenést pocity postav ze stránek přímo na čtenáře. Všechnu tu úzkost, nejistotu, zklamání i strach díky bravurním vnitřním monologům prožíváte společně s hlavními postavami románu. Nicméně druhou světovou válku máme literárně přežvýkanou ze všech stran i úhlů pohledu a málokterý spisovatel dokáže přijít s něčím novým. Lednické se to nepovedlo.
Každopádně se jí podařilo to, co je ostatně od začátku záměrem celé trilogie. Znovu vdechnout život zapomenutému regionu, probudit zájem lidí o minulost Karvinné, osudy rodin horníků a spletitost a propletenost česko-polských vztahů. Za to jí patří velké uznání a dík.
Lednická umí fantasticky přenést pocity postav ze stránek přímo na čtenáře. Všechnu tu úzkost, nejistotu, zklamání i strach díky bravurním vnitřním monologům prožíváte společně s hlavními postavami románu. Nicméně druhou světovou válku máme literárně přežvýkanou ze všech stran i úhlů pohledu a málokterý spisovatel dokáže přijít s něčím novým. Lednické se to nepovedlo.
Každopádně se jí podařilo to, co je ostatně od začátku záměrem celé trilogie. Znovu vdechnout život zapomenutému regionu, probudit zájem lidí o minulost Karvinné, osudy rodin horníků a spletitost a propletenost česko-polských vztahů. Za to jí patří velké uznání a dík.
February 1, 2021
Šikmý kostel je cesta za poznáním historie, kterou skoro vůbec neznám. A říkám si, že by hodiny dějepisu mohly a měly být víc regionální (když se to zrovna hodí), abychom věděli, co utvářelo náš kraj. Fascinuje mě, že o tahanicích o česko-polskou hranici si ze školy nevybavuju vůbec nic.
Druhý díl je teda pořádná bichlička, ale nic mi tam nepřekáželo, každý kousek příběhu mě vtáhl a navzdory děsivým událostem bavil.
Karin Lednická si mě svým Kostelem omotala kolem prstu. I nadále budu knihu (teď už tedy dvě) půjčovat a doporučovat všem okolo. Jo, i těm, co nečtou.
Druhý díl je teda pořádná bichlička, ale nic mi tam nepřekáželo, každý kousek příběhu mě vtáhl a navzdory děsivým událostem bavil.
Karin Lednická si mě svým Kostelem omotala kolem prstu. I nadále budu knihu (teď už tedy dvě) půjčovat a doporučovat všem okolo. Jo, i těm, co nečtou.
January 19, 2021
Co napsat o druhém dílu knihy Šikmý kostel? Jen to, že mě mrzí, že není nekonečný, že musel skončit a já vím, že letos nic lepšího si už nepřečtu. Druhý díl byl jiný, byl o době, kterou tak dobře znám z vyprávění babičky. Byl to příběh o bolesti mého kraje, města, národa. Ač postavy jsou fiktivní, já v nich viděla příběhy reálných lidi o kterých jsem slýchávala, o kterých mi vyprávěla babička se slzami v očích. Příběhy o kterých se tak těžce mluvilo a najednou jsou sepsané v této báječné knize.. Nic z toho není výmysl, historie mého kraje bolí a ač se může zdát, že v Olze uplynulo spoustu vody, některé křivdy tady stále jsou. Některé věci se neříkají nahlas.
Už se nemůžu dočkat posledního dílu, ačkoliv bude těžké pozorovat jak se město mých předků ztratí.
Toto hodnocení píše holka ze Slezska, z Karviné, která doma mluví po našymu a dobře ví jak těžká je odpověď na otázku: a k jaké národnosti se hlásíš ty?
Už se nemůžu dočkat posledního dílu, ačkoliv bude těžké pozorovat jak se město mých předků ztratí.
Toto hodnocení píše holka ze Slezska, z Karviné, která doma mluví po našymu a dobře ví jak těžká je odpověď na otázku: a k jaké národnosti se hlásíš ty?
June 20, 2021
Veľkolepé. Monumentálne. Odkryté zabudnuté lokálne dejiny na javisku veľkých. Veľmi ma to bavilo. Podobne ako aj prvý diel.
January 31, 2021
Nebudu se rozepisovat.
Je to skvost. Opravdu. Za mě ještě lepší než první část. Takhle syrově, čistě a drsně o válce umí psát málokdo. Žádný patos. Žádný neuvěřitelný příběhy plné naivity a nečekaných dobrých konců.
Jen zoufalství. Divoký kraj. Zničené rodiny. Těžká robota.
Karin Lednická je výborná vypravěčka. Nesmírně se těším na pokračování.
Je to skvost. Opravdu. Za mě ještě lepší než první část. Takhle syrově, čistě a drsně o válce umí psát málokdo. Žádný patos. Žádný neuvěřitelný příběhy plné naivity a nečekaných dobrých konců.
Jen zoufalství. Divoký kraj. Zničené rodiny. Těžká robota.
Karin Lednická je výborná vypravěčka. Nesmírně se těším na pokračování.
March 24, 2021
V poslední době jsem měla dojem, že když řada současných autorů a autorek neví, jak ze svého románu vyždímat emoce, tak je zasadí do meziválečného a válečného období. Že to pokaždé musí jít po stejné, tisíckrát promleté linii a že už mi to přijde jak nějaká nekonečná manýra a možná i autorská lenost vybrat si jiné téma, jiné období. Trochu jsem se proto druhého dílu Šikmáče bála. Zbytečně.
Karin Lednická si suverénně jede po vlastní ose a přináší fascinující vhled do života na území, kde o národnostní spory není nouze odjakživa. Obzvlášť v dnešní pandemické realitě bylo celkem mrazivé si uvědomit, jak nenápadně a plíživě roste nesnášenlivost, jak snadno se podobné rozbroje můžou zvrhnout do extrému a jaké dalekosáhlé důsledky to potom může pro celou společnost nést. Celá tahle rodinná sága přitom zůstala nebývale civilní. A o to silnější pocity vzbudila. Těším se netrpělivě na další pokračování.
Karin Lednická si suverénně jede po vlastní ose a přináší fascinující vhled do života na území, kde o národnostní spory není nouze odjakživa. Obzvlášť v dnešní pandemické realitě bylo celkem mrazivé si uvědomit, jak nenápadně a plíživě roste nesnášenlivost, jak snadno se podobné rozbroje můžou zvrhnout do extrému a jaké dalekosáhlé důsledky to potom může pro celou společnost nést. Celá tahle rodinná sága přitom zůstala nebývale civilní. A o to silnější pocity vzbudila. Těším se netrpělivě na další pokračování.
January 25, 2021
"Tehdy ho poprvé napadlo, že nejlepší by bylo umřít. Že smrt je to jediné, co člověka skutečne osvobodí."
Už dávno sa mi nestalo, aby som po dočítaní zavrela knihu a zostala len tak civieť do steny. Už prvý diel Šikmého kostela od Karin Lednickej ma pred dvomi rokmi dostal, ale toto bolo ešte lepšie ako prvý diel. Táto kniha vás rozorve na kúsočky a nepustí, kým ju nedočítate.
Autorka pokračuje v líčení osudov baníkov z Karvinej a ich rodín aj počas rokov 1921-1945. Je úžasné, s akou precíznosťou vie priviesť svoje postavy k životu, s každou ďalšou vetou ožívajú postavy priamo pred očami, a mne sa zdalo, akoby som s nimi prežívala ich radosti a strasti priamo tam, v Karvinej. Triasla som sa strachom o ich osudy počas druhej svetovej vojny a vydýchla som si, ak niektorá z postáv zažila čo i len malú iskričku nádeje.
Šikmý kostel je kniha ako zo života - s radosťami, strasťami, obavami, chvíľkami nádeje a tragédiami, ktoré nenávratne menia sny na popol a menia ľudské osudy.
Ak hľadáte knihu, pri ktorej zažijete emočný kolotoč a nebudete chcieť, aby príbeh skončil, všetkými desiatimi odporúčam oba diely.
Už dávno sa mi nestalo, aby som po dočítaní zavrela knihu a zostala len tak civieť do steny. Už prvý diel Šikmého kostela od Karin Lednickej ma pred dvomi rokmi dostal, ale toto bolo ešte lepšie ako prvý diel. Táto kniha vás rozorve na kúsočky a nepustí, kým ju nedočítate.
Autorka pokračuje v líčení osudov baníkov z Karvinej a ich rodín aj počas rokov 1921-1945. Je úžasné, s akou precíznosťou vie priviesť svoje postavy k životu, s každou ďalšou vetou ožívajú postavy priamo pred očami, a mne sa zdalo, akoby som s nimi prežívala ich radosti a strasti priamo tam, v Karvinej. Triasla som sa strachom o ich osudy počas druhej svetovej vojny a vydýchla som si, ak niektorá z postáv zažila čo i len malú iskričku nádeje.
Šikmý kostel je kniha ako zo života - s radosťami, strasťami, obavami, chvíľkami nádeje a tragédiami, ktoré nenávratne menia sny na popol a menia ľudské osudy.
Ak hľadáte knihu, pri ktorej zažijete emočný kolotoč a nebudete chcieť, aby príbeh skončil, všetkými desiatimi odporúčam oba diely.
This entire review has been hidden because of spoilers.
May 1, 2021
Druhy diel nie je o nic horsi ako prvy, moja zamilovanost stale pokracuje.
September 27, 2022
Světový román ze slezské kotliny, druhý díl lepší prvního, tak jsem zvědavý jestli s třetím dílem půjde úroveň ještě výš
April 23, 2021
První díl se mi asi líbil o kousek víc, dvojka je na mě v první polovině příliš rozvláčná a natahovaná. Odehrává se ve dvacátých a počátku třicátých let a upřímně, až do hospodářské krize se tam toho mnoho neděje. Druhá polovina popisuje konec třicátých let a válečnou dobu, národnostní čistky, německou okupaci i konec války, a tady je to samozřejmě o mnoho zajímavější. A často taky tragičtější. Líbí se mi, že se autorka nesnaží soudit, že ukáže postavy z více stran. Vidíme důvody, které lidi vedly k jejich rozhodnutím a nejsou tu ty ploché charaktery, které jsou v jiných knihách často k vidění. Nikdo není jen bezcharakterní kolaborant, nacionalistický fanatik, bezcitný kapitalista, bezbranná dívka a podobně.
Konec mi přišel trochu náhlý, ale předpokládám že tento druhý díl nebude poslední a že se o osudech všech hrdinů po válce, v padesátých letech a dál ještě ledacos dozvíme. Určitě si to přečtu.
Konec mi přišel trochu náhlý, ale předpokládám že tento druhý díl nebude poslední a že se o osudech všech hrdinů po válce, v padesátých letech a dál ještě ledacos dozvíme. Určitě si to přečtu.
April 19, 2021
Naprosto geniální. Já miluju jednak rodinné ságy, jednak příběhy obyčejných lidí, kterých je tu milion a všechny hluboký, široký a procítěný, individuální (většinou) tragédie. Tenhle díl byl obzvlášť super v tom, že nabízel různé pohledy na tu dobu - skoro jako hrát hru "a jak bych se asi zachoval já a jaké by to mělo důsledky". Fakt pecka. Při čtení jsem si přála, aby ta knížka nikdy neskončila. A vlastně neskončila, takže já ze srdce doufám v další díl <3
February 17, 2025
Strašne ma baví táto Lednickej kronika. Vidieť, koľko veľkých dejín, nacionalistických nálad, ľudských osudov, túžob, obáv a príbehov sa na tak malom priestore - geografickom i literárnom - odohralo, je vskutku pôsobivé. A Lednicka o tom všetkom píše s obdivuhodnou ľahkosťou, citom, dôslednosťou a pochopením zároveň. Silné.
March 21, 2021
Moje kniha března, moje kniha roku 2021.
Jsem naprosto odstřelená. Tak čtivou knihu aby jeden pohledal. Ta úchvatná detailní znalost prostředí, propracované postavy a dechberoucí příběh.
Konec je strašnej. Tolik otázek, na jejichž odpovědi budu muset čekat.
Tak moc jsem chtěla dočíst tu knihu.
Tak moc jsem nechtěla, aby skončila.
Jsem naprosto odstřelená. Tak čtivou knihu aby jeden pohledal. Ta úchvatná detailní znalost prostředí, propracované postavy a dechberoucí příběh.
Konec je strašnej. Tolik otázek, na jejichž odpovědi budu muset čekat.
Tak moc jsem chtěla dočíst tu knihu.
Tak moc jsem nechtěla, aby skončila.
January 21, 2021
Stejně jako díl první, i tento je neuvěřitelně čtivý a sugestivní. Po pár stranách máte pocit, jako byste žili mezi hlavními protagonisty. Skvělé čtení a moc se těším na díl třetí, závěrečný.
March 27, 2023
Musím jen souhlasit s předchozími recenzemi, tahle knížka je zkrátka skvost od začátku až do konce.
Dynamický a intenzivní čtení plný lásky, zklamání, pomstychtivosti, strachu a nadějí, prostě 600 stran plných všeho. Navíc chci zdůraznit, jak literárně a historicky kvalitní kniha to je, a přesto psaná tak lidsky, jak to jen je možné, aby každého čtenáře zasáhla hluboko uvnitř.
Dynamický a intenzivní čtení plný lásky, zklamání, pomstychtivosti, strachu a nadějí, prostě 600 stran plných všeho. Navíc chci zdůraznit, jak literárně a historicky kvalitní kniha to je, a přesto psaná tak lidsky, jak to jen je možné, aby každého čtenáře zasáhla hluboko uvnitř.
March 31, 2021
Tuhle knížku by si měli přečíst všichni, kdo hlásají, že současná doba je ta nejhorší možná ze všech. Člověk dnešní, západní ani trochu nezná mizérii v pravém slova smyslu. Ono je těžké ji poznat, když žijete odmala v blahobytu, ale kdybyste ji přece jen chtěli co nejvíce "prožít"(nejen o ní "vědět"), abyste pochopili ta stále omílaná slova o pokoře, přečtěte si tuto knihu o tom, jak lidi s hlavou sklopenou a někdy vztyčenou přežili první světovou, hospodářskou krizi, česko-polské rozepře a hned na to druhou světovou. Tomu se ani nechce věřit, co všechno zlého, smutného, tragického v sobě musel člověk nést. Nedivíte se pak ničemu, nedivíte se konformitě ani přebujelému nacionalismu...a nesoudíte, protože nemáte právo. Kniha se snaží být nezaujatá, přesto z ní silně vyrůstá myšlenka explicitně pronesená v doslovu, a to že zlo plodí jen zlo. Silné poselství, které může být skutečně pochopeno jen na základě realisticky vytvořené živoucí sítě mezilidských vztahů, kterou Karin Lednická mistrně spletla, na základě poctivé výzkumné práce na pozadí a objektivitě. Velký román.
March 3, 2023
Druhý diel je prinajmenšom rovnako dobrý ako prvý.
Talentovaná autorka a ešte lepšie dielo.
Ako študovaná historička som veľmi milo prekvapená detailnými informáciami o vplyvu druhej svetovej vojny na život v Karvinej.
Talentovaná autorka a ešte lepšie dielo.
Ako študovaná historička som veľmi milo prekvapená detailnými informáciami o vplyvu druhej svetovej vojny na život v Karvinej.
January 31, 2024
Najskôr som chcela dať 4 hviezdičky, ale pani Karin si zaslúži poklonu. Myslela som si že prvý diel bol silný ale táto kniha ma svojim príbehom, postavami, miestom deja pobozkala, vrazila mi päsť, rozišla sa so mnou, opäť ma objala, priniesla motýliky aj obrátila celý žalúdok naruby a nakoniec ma pochovala. Ešte sedím vo vlaku a pol hodinu sa snažím stráviť, čo som to vlastne prečítala... Btw kedy bude 3.diel???
March 25, 2021
První půlka se mi líbila: hornické prostředí a česko-polské vztahy jsou témata neokoukaná, tedy neočtená, také jazyk prošpikovaný nářečními či polskými výrazy nebyl rozhodně nudný. Ale jakmile začala válka... to už všechno bylo mnohokrát zpracováno, obzvláště v české literatuře se s touto tematikou v posledních letech doslova roztrhl pytel, a tady pro mě bohužel Lednická nepředvedla ani nic nového, ani zajímavého. Pravda, pořád se v rámci české literatury jedná o lepší průměr, ale vše už bylo napsáno, a to mnohem lépe. Také s úrovní jazyka to šlo z kopce, začala se objevovat klišoidní spojení, asi prostě docházel dech. No a abych si rýpla, tak i přes výbornou jazykovou redakci přece jen jedno přehlédnutí: Němci nezmasakrovali italské vojáky v Kefalonii, ale NA Kefalonii, je to totiž ostrov, ne město.
April 22, 2021
Tohle je pro mě obrovský příběh utrpení, ale především síly žen. Celých 600 stran jsem měla v sobě takovou malou úzkost .. aby knížka nikdy neskončila a zároveň, aby už byl konec a hrůzy především z její druhé poloviny skončily. A když konečně skončily, zůstala ve mně rezonovat věta "Jak dlouho trvá válka po tom, co skončí?" ... Takhle syrové a zároveň čisté psaní o válce jsem asi ještě neviděla.
Je konec dubna a já vím, že letos si už nic lepšího nepřečtu.
Je konec dubna a já vím, že letos si už nic lepšího nepřečtu.
September 19, 2021
Rozhodně totálně mimořádný literární počin na české poměry, to bez diskuze. Nicméně mě osobně druhý díl, na rodíl od většiny dalších čtnářů, co sem píšou, nepřišel lepší, než první. Občas mi to přišlo takové stále dokola podobné a možná trochu předvídatelné. Na třetí díl se ale také těším moc.
August 16, 2025
ta husta atmosfera, ten strach, ta tisen… ufi uf. narocnejsi nez prvni dil. karin lednicka at her best.
March 1, 2021
Jak je první polovina knížky veselá a plná naděje, tak je druhá půlka ponurá. Každou stránkou se prokusujeme začátkem století v Karviné a okolí. Dějem nás provází známé postavy prvního dílu a jejich děti. Práce s jazykem je opět na vysoké úrovni. Druhý díl je stejně dobrý jako první.
Autorka skvěle pracuje s emocemi. V první půlce věty navodí idylickou atmosféru, aby ji v druhé půlce rozmetala. Ten kontrast je obrovský a funguje to. Stejně tak je účinné to nejsmutnější zamlčet a popsat jen odraz děje viděný zpětně. Stejně to dělá Amodóvar ve svých filmech. Tento styl miluju, dává prostor vlastním fantaziím a člověk se s dějem dobře ztotožní.
Za knihou je znát důkladná rešerše. Z té se zrodila dějová linka a ta byla popsána. V první polovině fakta ještě slouží příběhu, ale v druhé je děj trochu kostrbatý, zřejmě aby bylo popsáno co nejvíce faktů.
Nicméně nejde o historický popis česko-polských vztahů na Těšínsku. Děj se odehrává jen v Karviné a blízkém okolí. Kdyby vás toto téma zajímalo historicky, musíte si to načíst jinde. V knížce se dozvíte jak česko-polské patálie ovlivnily, nebo spíše zničily, jednu rodinu. Spousta informací a souvislostí se do knížky nevešla a kdybyste ji chápali jako historický zdroj tak narazíte. Zamlčováním informací vznikají dezinformace. To nebyl účel knížky.
Ve Francii je běžné, že se vyučují lokální dějiny. Škoda, že to tak není i u nás a musíme si to načíst sami. Šikmý kostel je pro to dobrým vodítkem.
Mám radost i z toho že dnes opět můžeme všichni do Těšína na obou březích Olzy, jen tak - bez povolenek, bez pasu.
Při popisu rozkvětu Ostravy jsem četl s mapou a dohledával si popisovaná místa. Období války mi přišlo zhuštěné, možná kvůli délce knížky. Přitom by vůbec nevadilo, kdyby měla tisíc stran.
Měl jsem pocit, že trpím s Ženkou. Tolik naděje, snahy a talentu bylo dějinami rozcupováno. Tady si autorka opravdu s emocemi vyhrála.
Julka se odpařila a s ní i staré dobré časy. Takový “bitter sweet” konec oblíbené postavy prvního dílu.
Příběh Halky se mi zdá jako můstek do třetího dílu. Autorka na sebe ušila bič. Budě těžké se s ním vyrovnat předchozím dvěma dílům. Na obou dílech je znát talent Karin Lednické. Málokdo umí sepsat takové knížky, včetně výborných doslovů. Těším se na něj, i na to až si po čase přečtu všechny tři díly najednou.
Autorka skvěle pracuje s emocemi. V první půlce věty navodí idylickou atmosféru, aby ji v druhé půlce rozmetala. Ten kontrast je obrovský a funguje to. Stejně tak je účinné to nejsmutnější zamlčet a popsat jen odraz děje viděný zpětně. Stejně to dělá Amodóvar ve svých filmech. Tento styl miluju, dává prostor vlastním fantaziím a člověk se s dějem dobře ztotožní.
Za knihou je znát důkladná rešerše. Z té se zrodila dějová linka a ta byla popsána. V první polovině fakta ještě slouží příběhu, ale v druhé je děj trochu kostrbatý, zřejmě aby bylo popsáno co nejvíce faktů.
Nicméně nejde o historický popis česko-polských vztahů na Těšínsku. Děj se odehrává jen v Karviné a blízkém okolí. Kdyby vás toto téma zajímalo historicky, musíte si to načíst jinde. V knížce se dozvíte jak česko-polské patálie ovlivnily, nebo spíše zničily, jednu rodinu. Spousta informací a souvislostí se do knížky nevešla a kdybyste ji chápali jako historický zdroj tak narazíte. Zamlčováním informací vznikají dezinformace. To nebyl účel knížky.
Ve Francii je běžné, že se vyučují lokální dějiny. Škoda, že to tak není i u nás a musíme si to načíst sami. Šikmý kostel je pro to dobrým vodítkem.
Mám radost i z toho že dnes opět můžeme všichni do Těšína na obou březích Olzy, jen tak - bez povolenek, bez pasu.
Při popisu rozkvětu Ostravy jsem četl s mapou a dohledával si popisovaná místa. Období války mi přišlo zhuštěné, možná kvůli délce knížky. Přitom by vůbec nevadilo, kdyby měla tisíc stran.
Měl jsem pocit, že trpím s Ženkou. Tolik naděje, snahy a talentu bylo dějinami rozcupováno. Tady si autorka opravdu s emocemi vyhrála.
Julka se odpařila a s ní i staré dobré časy. Takový “bitter sweet” konec oblíbené postavy prvního dílu.
Příběh Halky se mi zdá jako můstek do třetího dílu. Autorka na sebe ušila bič. Budě těžké se s ním vyrovnat předchozím dvěma dílům. Na obou dílech je znát talent Karin Lednické. Málokdo umí sepsat takové knížky, včetně výborných doslovů. Těším se na něj, i na to až si po čase přečtu všechny tři díly najednou.
This entire review has been hidden because of spoilers.
January 2, 2022
Povedený závěr roku 2021! Těch necelých 600 stránek mi možná na první pohled přišlo trochu moc nabubřelých, ale nakonec jsem je zdolala ani jsem nevěděla jak. I když pravda, na začátku jsem měla pocit, že se vyprávění trochu moc vleče, jak autorka určitě záměrně rekapitulovala události z prvního dílu, aby čtenář nebyl úplně ztracenej. Kdybych první a druhý díl četla v krátkém časovém rozestupu, tak by mě to asi štvalo rozhodně víc.
Druhá "výtka" pak možná je, že mi často přišlo, že Karin Lednická má sesbíranýho spoustu skvělýho materiálu a že ho chce mermomocí za každou cenu všechen upotřebit. Trochu mi to v tomhle připomínalo Děti volhy, z kterých se v jednu chvíli stal breviář folkloru povolžských němců. Protože tady co postava, to nějaký naprosto neuvěřitelný osud. Ale čte se to dobře, to zase jo.
A poznámka pod čarou. Nevím, jestli to tím, že v druhém dílu doba pokročila, ale zdálo se mi, že autorka se tentokrát se scénami z manželského života vůbec nedržela při zdi. Tak jsem zvědavá, pokud tam tu stoupající tendenci vidím správně, jak bude vypadat třetí díl, jestli se můžu těšit třeba na karvinských 50 shades of black :D
Druhá "výtka" pak možná je, že mi často přišlo, že Karin Lednická má sesbíranýho spoustu skvělýho materiálu a že ho chce mermomocí za každou cenu všechen upotřebit. Trochu mi to v tomhle připomínalo Děti volhy, z kterých se v jednu chvíli stal breviář folkloru povolžských němců. Protože tady co postava, to nějaký naprosto neuvěřitelný osud. Ale čte se to dobře, to zase jo.
A poznámka pod čarou. Nevím, jestli to tím, že v druhém dílu doba pokročila, ale zdálo se mi, že autorka se tentokrát se scénami z manželského života vůbec nedržela při zdi. Tak jsem zvědavá, pokud tam tu stoupající tendenci vidím správně, jak bude vypadat třetí díl, jestli se můžu těšit třeba na karvinských 50 shades of black :D
This entire review has been hidden because of spoilers.
March 30, 2021
Asi se přidám k dlouhé řadě opěvovatelů knihy, protože tahle dvojka je minimálně stejně dobrá jako jednička a možná i o něco lepší. Kromě toho, že všechno vlastně vychází z reálných příběhů reálných lidí, je do románu přenesena i atmosféra zvláštního kraje, o kterém se dozvídám (alespoň já) dost překvapivé věci.
Už jsem asi psala u prvního dílu, že jsem tak maximálně věděla, že v některých dobách docházelo k třenicím mezi Čechy a Poláky v tomhle regionu, ale to bylo tak všechno. Takže skutečná historie, která se promítne do života postav příběhu, člověka překvapí i zaskočí. Ta prvorepubliková byla ještě jakž takž předvídatelná, ta válečná a předválečná je ještě šílenější.
Já jsem na začátku hrdiny příběhu vlastně ani moc nerozlišovala na Čechy a Poláky, přišlo mi, že je to vlastně jedno. Ovšem po přečtení člověk zjistí, že to jedno není a že i zdánlivé maličkosti jsou podstatné a dokážou nadlouho zamíchat osudy lidí. A to i těch, kteří před politikou doslova prchají a mají tak (naprosto naivní) pocit, že se tím před událostmi, které se na ně valí, nějak ochrání.
Už jsem asi psala u prvního dílu, že jsem tak maximálně věděla, že v některých dobách docházelo k třenicím mezi Čechy a Poláky v tomhle regionu, ale to bylo tak všechno. Takže skutečná historie, která se promítne do života postav příběhu, člověka překvapí i zaskočí. Ta prvorepubliková byla ještě jakž takž předvídatelná, ta válečná a předválečná je ještě šílenější.
Já jsem na začátku hrdiny příběhu vlastně ani moc nerozlišovala na Čechy a Poláky, přišlo mi, že je to vlastně jedno. Ovšem po přečtení člověk zjistí, že to jedno není a že i zdánlivé maličkosti jsou podstatné a dokážou nadlouho zamíchat osudy lidí. A to i těch, kteří před politikou doslova prchají a mají tak (naprosto naivní) pocit, že se tím před událostmi, které se na ně valí, nějak ochrání.
December 15, 2022
Myslela som si ze Mornstajnovu a Tuckovu tak lahko nikto netromfne ale teda po pokracovani Sikmeho kostela uz mam Lednicku velmi vysoko. Uz jej prva kniha ma dostala ale pokracovanie sa odohravalo v mnou "oblubenom" obdobi druhej svetovej vojny. Je to az zarazajuce ako tieto autorky vedia doslova zarezat do ziveho. Lednicka v knihe dokonale opisuje osudy svojich postav. Jej postavy su dokonale autenticke, neprikraslene, drsne a citatel s nimi doslova preziva kazdu radost, zial, trpkost bytia. Kto este tejto autorke nedal sancu musi tak napravit. A teda ak netrpite predsudkami voci audiokniham tak odporucam siahnut po audioknihe tie su dokonale nahovorene aj so super miestnym dialektom, doplnene typickymi miestnymi piesnami ktore dokonale sadli do deja. Doslov autorky len myslienku celej knihy dokonale podciarkol. Za mna 5 z 5* a netrpezlivo cakam na tretiu cast.
Displaying 1 - 30 of 174 reviews