Na jaře roku 1944 přichází do malotřídky v Lověšicích, malé železničářské vesničce u Přerova, nový učitel. Venkovská škola znamená pro Petra Skálu seznámení nejen s dětmi, ale také s jejich rodiči – zejména pak s vdovou Lotou Kiliánovou, maminkou osmileté Helenky. Jejich rodící se vztah, ale také Helenčin něžný dětský svět a láskyplné prostředí domova, se střetávají s krutou realitou válečných a poválečných dnů…
Lenka Chalupová se narodila 4. 2. 1973 v Přerově, kde dosud žije. Vystudovala žurnalistiku na Univerzitě Palackého v Olomouci. Pracovala jako novinářka v týdeníku, v deníku i v televizi. V současné době stojí „na druhé straně barikády“ a vede oddělení komunikace a vnějších vztahů (tiskové oddělení) přerovského magistrátu. Miluje psaní, čtení, hudbu, divadlo, film, historii a výtvarné umění. Vydala román Neříkej mi vůbec nic (2004) a detektivky Vosí hnízda (2009) a Utopená (2013) – posledně jmenovaná je jejím prvním počinem v Nakladatelství ČAS.
Tak nějak jsem pomýleně doufala, že tohle bude variace na Šikmý kostel nebo Podbrdské ženy. Bohužel, je to o několik tříd níž. Ne úplně zlé, ale jazyk mě nijak neohromil a postavy mi přišly málo rozpracované na to, abych si je stihla zamilovat. Paradoxní pak je, že mě doslov bavil víc než celá kniha. :-)
Já vím, že na Kyselé třešně se pějí ódy, ale já jsem se při čtení trápila. Částečně za to asi mohl formát knihy... no a pak.. mi nesedl styl psaní... na mě to bylo takové slohové cvičení, sice krátké kapitoly, ale na mě se tohrnulo a nemělo to pro mě šťávu. Působilo to na mě takové odrkotané. Spoustu jmen a informací. Takové neotesané, neobroušené po literární stránce. Kniha se vlastně pohybuje v rozmezí dvou let a má poukazovat na prostý život lidí. No prostě mě to nebavilo. Možná je chyba u mě, ale i když jsem se snažila, tak jsem se nechytala.
Právě jsem tuto knihu doposlouchala v audio verzi a považuji ji v této chvíli za jednu z nejsilnějších knih, kterou jsem kdy četla.
Petr Skála, mladý učitel s tělesným handicapem, přichází v letech války do vesnice Lověšice učit děti do místní školy. Ve vesnici se zabydluje, potkává tu lásku, přátele, rodinu. My můžeme pak sledovat po několik válečných let osudy běžných lidí v této vsi u Přerova. Celá kniha končí v červnu 1945.
To jak byly osudy lidí za války někdy kruté, někdy zamotané, někdy naprosto nečekané, jak se může situace den ze dne naprosto změnit, tohle vše autorka v knize skvěle vypráví. Postavy jsou dobře vykreslené, i když je jich tam poměrně hodně, nedělalo mi problém se brzy zorientovat a vnímat jen den po dni děj knihy. Ten začíná jakoby klidně, jak kdyby se Lověšic a hlavních postav válka ani nijak nedotýkala a všichni si tam žijí své životy jen s válkou na pozadí. Ta se ale víc a víc projevuje i v jejich životech, až dospěje k nečekanému a smutnému konci.
Autorka vychází z historických faktů a jedné tragické historické události.
Pokud máte rádi válečnou historii a taky romány o běžných lidech, určitě můžu knihu doporučit.
Moje tuším třetí kniha od autorky a zase úplně jiná, především žánrem a vlastně i stylem vyprávění. Toto je první díl trilogie z téměř konce válečného období, dostáváme se do jara 1944 a končíme v létě 1945, kapitoly jsou velmi krátké a to já mám obzvlášť ráda, nutí mě to stejně číst dál a dál, přitom můžu kdykoliv rozvolnit. Každá je označena datem a místem, kde se daný děj v tu chvíli odehrává. Fascinace knihou u mě byla především tím, že Přerov je velmi blízko a vůbec jsem netušila, co se na kopci Švédské šance událo, zase jsem si neskutečně rozšířila obzory a dohledávala jsem si další informace. Autorka pracovala se skutečným příběhem, které poupravila a zasadila do románové podoby. Byla jsem velmi spokojená a čtení jsem si nadmíru užila. Za mě můžu rozhodně doporučit a snad se co nejdříve dostanu k dalšímu dílu - Páté jablko.
Pribeh z meho kraje. Pribeh vetveny a propracovany, jedine co bych vytkl je pomerne hekticka nesledovnost. Ne ze by mi vadilo prolinani nekolika linkami ktere spolu koresponduji, ale odvadeji pozornost od jiz precteneho takze v dalsi kapitole jsem musel vzpominat kdo ke komu patri. Ale cetlo se to dobre a tesil jsem se vzdy na dalsi stranku.
Very interesting, a village near Prerov, based on the local chronicle. The teacher Petr Pajda falls in love with an older woman but commits suicide after being forced to participate in the killing of innocent German people.
Střídmě psaná válečná historie několika rodin z Lověšic u Přerova, nijak efektní, ale o to uvěřitelnější a dojemnější. Obálka ovšem nepochopitelně tragická.
Podobá se v mnohém Šikmému kostelu, ale jeho kvalit nedosahuje... popisy postav se mi zdály málo vykreslené a některé motivy jednání mi pak moc neseděly. Doslov měl ale sílu a celý příběh pozdvihl. Čtení je to smutné, ona ale i celá ta doba byla těžká a smutná.