Dobrý život ve stínu konzumní společnosti

by Tomáš Hajzler

O čem kniha je? O tom, jak žít život, který si chcete na smrtelné posteli zopakovat. To, jak takový život žít, popsal v naší tradici Aristoteles, který hovořil o tzv. "dobrém životě". To, jak radostný a plný život žijeme ovlivňuje rodina, škola, práce, kultura naší společnosti a stav planety. Tato kniha mapuje skryté stránky těchto pěti základních ekosystémů moderní konzumní společnosti a zamýšlí se nad tím, zda a jak je dnes možné dobrý (místně ukotvený, na smysluplné práci a blízkých vztazích postavený) život žít.

Osobnost člověka i lidské společnosti se skládá ze dvou složek - z tzv. persony a stínu. Persona je zidealizovaný obraz sebe sama - to, jak se prezentujeme ostatním. Stín jsou potlačené, skrývané vlastnosti. Průměrný obyvatel západního města je dnes cílem 5 - 10 tisíc reklamních sdělení denně s cílem prezentovat personu konzumní společnosti. Tu tedy intimně známe. Informace o stínech se k nám však prakticky nedostanou. Dozvědět se i o nich, zvědomit si to "neviditelné" znamená, že víme, co funguje, co je třeba změnit a co je lepší raději "zbořit" a vybudovat znovu. Vzhledem k několika krizím, které se na nás valí najednou, je právě pochopení kompletního fungování našeho systému tím nejdůležitěším, co potřebujeme udělat proto, abychom se dokázali správně postavit výzvám, které nás čekají.

V knize se dozvíte:
- co je radost a co radovánky
- jakých deset příběhů utváří náš pohled na svět
- jak funguje dnešní rodina - tj. místo, kde se učíme tomu, jak žít, pracovat, fungovat s ostatními
- jak funguje dnešní škola - jako místo, které nás přirpavuje na svět práce ve 20.století (místo, aby nás připravovalo na život ve století 21tém)
- jak (opravdu) funguje dnešní firma, jaká je historie korporace
- jak vznikají peníze a jakou roli hrají v našich životech
- jak fungují nadnárodní technologické korporace jako google, facebook a další
detailně, v jakém stavu je planeta a co je třeba udělat pro zvrácení nebezpečí, které nám hrozí

P.S.: Od Tomáše Hajzlera si přečtěte Třináct tisíc dní, což je 146 krátkých příběhů o dobrém životě z celého světa.

Genres: Czech Literature

623 pages, Hardcover

First published January 1, 2021

About the author

Tomáš Hajzler strávil deset let na různých manažerských stoličkách tří nadnárodních firem (Douwe Egberts, Vitana a GE Capital). Založil tři firmy (cestovku, šnečí farmu a síť obchodů s africkým uměním).

Jednoho rána mu lékař oznámil syndrom vyhoření a doporučil razantní změnu života. Poslechl ho a v roce 2001 se pustil do peoplecommu.

Od té doby zkoumá svět firem, vedení, náš postoj k práci a další souvislosti pracovního života. Jeho hlavní náplní je šířit principy svobody v práci a zodpovědnějšího podnikání.

Reviews

[Zuzana Bubelova · Rating 5 out of 5]

Dobrý den Tome,
email pro Vás jsem rozepsala a následně smazala několikrát. Jsem ročník 77 a tak i já cítím následky dětství v komunismu doposud:-). Vždy jsem si nakonec řekla, že je psát zbytečné, těch ohlasů a superlativů co Vám jistě chodí, proč číst další. Viděla jsem i rozhovor s Danem (PDČ), kde jste zmiňoval jak momentálně "tlačíte kamión". Máte toho jistě hodně, tak proč Vás okrádat o čas. Včera jste na FB uvedl, že ohlasy stále vítáte. Nu tak se přidám. Vaši knihu jsem přečetla docela rychle, o to déle jsem ji "rozdýchávala". Je prostě skvělá!! Těch 640 stran je skoro i málo, co všechno jste musel pročíst, nastudovat a zažít. Je v ní tolik knih, že četba této jediné vlastně šetří čas. A já jsem docela čtenář. Během čtení jsem prožila několik "docvaknutí". Spoustu věcí v dnešním světě mi "nehrálo", zdálo se divných až podezřelých, mnohokrát jsem kroutila hlavou, ale protože okolím jsem vždy byla vnímána jako "jiná", domnívala jsem se, že to tak prostě vidím asi jen já. Souzním s mnoha názory např. Jaroslava Duška, ale i ten je mnohými vnímám jako takový podivín. Ve Vaší knize mě nejvíce nadchly kapitoly 3, 4 a 5. Výchova, rodina, škola. Děti mám tři. První dva syny jsem jistě i já zkraje vedla špatně (samozřejmě v dobré víře), ale věřím, že právě díky mé snaze přečíst, poslechnout, dovědět se, jsem svůj přístup časem v mnohém zlepšila.
Od kapitoly 6 Vaší knihy už to šlo se mnou z kopce. Přístup k dětem mohu ovlivnit, ale ten zbytek ? Bylo mi fakt smutno, špatně jsem spala. Doufala jsme ve šťastný konec, ten tam ale není. No není to pohádka, že? Na knihu si vzpomenu vlastně každý den, pořád přemýšlím jak to uchopit, co udělat, aby to mělo smysl, přineslo to PODSTATNOU změnu. Včera jsem poslouchala Váš rozhovor s Petrem Ludwigem a odnesla si dvě věci. Je důležité být tím kolibříkem (historie to ostatně dokazuje) a vytvořit spojení lidí (tak jak o tom mluvil Petr), kteří smýšlejí podobně. Lidí, kteří chtějí něco udělat.
Tome, svou knihou jste řekl lidem jak to je. Odvedl jste obrovskou práci, může to vypadat, že Vy máte "hotovo". Ale mnoho čtenářů bude chtít vědět, co bude dál. Přes různé úsměvné komentáře vím, že lidí, kteří chtějí změnu je stále víc. Vy máte velký dosah, těším se, že ho využijete. Třeba v tom zmiňovaném druhém díle knihy. Udělejte to spojení. Nevím proč mě napadají slova Rudolfa Hrušínského z filmu Vesnička má středisková: "Jsi jediný kdo s tím může něco udělat. A když jsi jediný, tak prostě musíš." Ale to jen tak pro pobavení. Je nás určitě mnoho a mnoho. Např. moji ruku, nohu i hlavu máte k dispozici:-).
Moc Vás zdravím, přeji vše dobré, budu se těšit.
Zuzka

[Tompavlon · Rating 5 out of 5]

Člověk tuší a podprahově vnímá různé průsery a oxymórony kolem sebe jako: skleníková rajčátka z kdesi z jihu po celý rok; známí kolem velice aktivní na sociálních sítích vs. pasivní v reálném světě; ulice ve městě plné aut ale úplně bez lidí; čím dál tím víc kamarádů zaměstnaných v korporátech, k vysvětlení jejichž náplně práce nestačí ani delší rozhovor; osmihodinová pracovní doba, která nás utahá tak akorát, abychom večer maximálně lehli k telce s lahváčem; zaručeně zdraví neškodlivé chemické přípravky; nekonečný ekonomický růst v konečně velikém světě; autoritativní výchova kreativních jedinců?; legální pesticidy kořenící vodu hnedle vedle naší studny; atd.
Tato kniha všechny tyhle a mnohé jiné průšvihy pěkně třídí podle úrovně, na (a v) jaké se nás dotýkají a navrhuje cesty, jak z nich ven pro jednotlivce, skupiny i společnosti, a odkazuje na další čtivé/poslouchatelné/sledovatelné zdroje.

[Martin Habina · Rating 1 out of 5]

Autor má sice několik dobrych myslenek, ale je bohuzel zoufale spatny spisovatel. Jedna se o nekonecne rozvlekly denicek, kde se kazde 4 strany opakuje stejny set myslenek a zivotnich rad. Nechapu, ze tato 640strankova sága prošla pres editora :) Kdyby autor dilo napsal efektivnim jazykem na 200-250 stran, tak by udelal lepe. Ackoliv s nekolika myslenkami souhlasim, moc se mi nelibi autoruv az vyhroceny nazor, ktery dava velmi malo prostoru pro individualitu a nazorovou diverzitu. Textu chybi lehkost a nadhled.

[Lucie · Rating 4 out of 5]

K této knížce mám asi milion poznámek, ke kterým se budu postupně vracet. S čím velmi souhlasím je vzdělávání a také sousedská výpomoc. Knížka sama o sobě se v určitý moment dostává do bodu, kdy je velmi stresující a depresivní. Na jednu stranu motivuje, když mluví funkčních byznysech a projektech, na druhou stranu dává pocit, že už je všechno ztracené a do pár let bude "po planetě".

[Martin Liška · Rating 5 out of 5]

Kniha mě zaujala, rezonovala v mnohých pasážích s tím, co cítím velmi podobně a o co se v životě také jako rodina snažíme. Na druhou stranu musím uznat, že některé nepříjmené věci a fakta se mi nečetly dobře, kniha má silný v sobě silný apel.

[Jirka bianco Vágner · Rating 2 out of 5]

Autora mám rád a četl jsem jeho dvě předchozí knihy. Tato kniha je bohužel obludně dlouhá, témata jsou roztahaná a často mám ze čtení spíš depku, než že by přicházela nějaká inspirace a nápady. Často se navíc opakují témata z předchozích knih.

[Alžběta · Rating 2 out of 5]

Kniha je samožerná. Autor píše výhradně sám o sobě a není schopen nadhledu a ani se o něco takového nepokouší. Jako byl přesvědčen o své pravdě jako zaměstnanec korporací , je přesvědčen i nyní o své neomylnosti a rád poučí.