Kniha rozhovorů se šesti ženami, které to v životě neměly vůbec jednoduché. Každá je jiná, a přesto je něco spojuje. Jsou to rozhovory o nejtěžších věcech, jaké mohou člověka potkat, a přesto se všechny zvedly a jdou dál. Jsou o síle a o naději.
Na tuto knihu jsem se velmi těšila a nezklamala. Musím říct, že jsem ji přečetla takřka jedním dechem. Hned v úvodním slovu autora mi bylo smutno a úzko a ani jsem si nechtěla představit, co všechno mě v rozhovorech čeká.
Všech šest příběhů je neskutečně silných a pokud si člověk neprojde něčím podobným, tak až nepředstavitelných. Myslím, že jsem chvílemi četla s otevřenou pusou a hlava mi to nechtěla pobírat. Rozhovory jsou vedeny naprosto přirozeně a nenuceně. Moc jsem si čtení užívala.
Ráda čtu knihy podle skutečných událostí, ale je jasné, že si autor příběh vždy trošku přibarví a upraví. Tady to jsou rozhovory, žádná fantazie, žádné přikrašlování, o to víc je to horší – kruté, smutné a padá na Vás z toho úzkost.
Kniha je navíc doplněna spoustou fotografií Alžběty Jungrové, které Vám jednotlivé ženy přiblíží.
Je to moje první kniha Aleše Palána, ale rozhodně si pořídím i jeho předchozí knihy.
Jediná věc, co mi vadila, bylo množství překlepů. Není to zrovna levná kniha, tak bych čekala kvalitu všude. Takže přimhouřím oko a dávám plný počet hvězdiček, neboť si to kniha opravdu zaslouží.