What do you think?
Rate this book
Điều Tốt Nhất Cho Tất Cả
Làm sao chúng ta có thể biết điều gì là tốt nhất cho người khác khi chúng ta không biết tự làm mình hạnh phúc?
Viktor, cậu bé mười tuổi chuyên gây rối, sống ở thủ đô Praha với mẹ Hana - một nữ diễn viên nhà hát. Hana là một phụ nữ xinh đẹp, tài năng nhưng sự cố mang thai ngoài ý và trở thành mẹ đơn thân ở tuổi 20 đã khiến cuộc sống của cô khá bề bộn. Là một nghệ sĩ sống thiên về bản năng, Hana chẳng biết mấy về chuyện nuôi dạy con, và luôn loay hoay trong các mối quan hệ tình ái mà chẳng có cái kết tốt lành. Sau khi người mẹ nhận được lời mời quay bộ phim dài tập, cô cho đó là một cơ hội để giải quyết vấn đề của mình. Cô đưa Viktor về nông thôn ở với bà ngoại và tự cho đó là việc thay đổi môi trường, như thế sẽ tốt hơn cho cậu bé, và bà Eva (mẹ cô) sẽ không phải ở một mình. Nhưng Viktor lại cảm thấy bị tổn thương và tuyệt vọng vì bà ngoại rất mạnh mẽ và cương quyết. Trong khi đó bà Eva phải chống chọi với bệnh tật khi tuổi già ập đến mà cố giấu con cái. Còn Hana thì quay cuồng giữa công việc, cơn „say nắng” điên cuồng với người đàn ông hàng xóm đã có gia đình và những cuộc xung đột vô tiền khoáng hậu với mẹ và anh trai mình.
Với bút pháp tự sự „đồng hiện” độc đáo – mỗi sự việc, sự kiện đều được khắc họa đồng thời qua ba „lăng kính” Victor, Hana, bà Eva - Điều tốt nhất cho tất cả của Petra Soukupová đã ghi lại một cách xuất sắc các mối quan hệ gia đình đầy kịch tính và những trải nghiệm của người hùng tí hon vào thời điểm phải nếm mùi bất lực của mình trong thế giới của người lớn; đồng thời nó cũng phản ánh hành trình không mấy suôn sẻ của những người lớn trong công cuộc kiếm tìm mục đích sống và hạnh phúc riêng cho mình.
Điều tốt nhất cho tất cả đã được đề cử cho giải Magnesia Literu – giải thưởng văn chương danh giá của Séc năm 2018 ở hạng mục văn xuôi. Cuốn sách cũng nhận được rất nhiều lời khen ngợi, đánh giá cao từ các nhà phê bình.
Viktor, cậu bé mười tuổi chuyên gây rối, sống ở thủ đô Praha với mẹ Hana - một nữ diễn viên nhà hát. Hana là một phụ nữ xinh đẹp, tài năng nhưng sự cố mang thai ngoài ý và trở thành mẹ đơn thân ở tuổi 20 đã khiến cuộc sống của cô khá bề bộn. Là một nghệ sĩ sống thiên về bản năng, Hana chẳng biết mấy về chuyện nuôi dạy con, và luôn loay hoay trong các mối quan hệ tình ái mà chẳng có cái kết tốt lành. Sau khi người mẹ nhận được lời mời quay bộ phim dài tập, cô cho đó là một cơ hội để giải quyết vấn đề của mình. Cô đưa Viktor về nông thôn ở với bà ngoại và tự cho đó là việc thay đổi môi trường, như thế sẽ tốt hơn cho cậu bé, và bà Eva (mẹ cô) sẽ không phải ở một mình. Nhưng Viktor lại cảm thấy bị tổn thương và tuyệt vọng vì bà ngoại rất mạnh mẽ và cương quyết. Trong khi đó bà Eva phải chống chọi với bệnh tật khi tuổi già ập đến mà cố giấu con cái. Còn Hana thì quay cuồng giữa công việc, cơn „say nắng” điên cuồng với người đàn ông hàng xóm đã có gia đình và những cuộc xung đột vô tiền khoáng hậu với mẹ và anh trai mình.
Với bút pháp tự sự „đồng hiện” độc đáo – mỗi sự việc, sự kiện đều được khắc họa đồng thời qua ba „lăng kính” Victor, Hana, bà Eva - Điều tốt nhất cho tất cả của Petra Soukupová đã ghi lại một cách xuất sắc các mối quan hệ gia đình đầy kịch tính và những trải nghiệm của người hùng tí hon vào thời điểm phải nếm mùi bất lực của mình trong thế giới của người lớn; đồng thời nó cũng phản ánh hành trình không mấy suôn sẻ của những người lớn trong công cuộc kiếm tìm mục đích sống và hạnh phúc riêng cho mình.
Điều tốt nhất cho tất cả đã được đề cử cho giải Magnesia Literu – giải thưởng văn chương danh giá của Séc năm 2018 ở hạng mục văn xuôi. Cuốn sách cũng nhận được rất nhiều lời khen ngợi, đánh giá cao từ các nhà phê bình.
436 pages
First published November 1, 2017
16 people are currently reading
561 people want to read
About the author
Petra Soukupová
53 books230 followersPetra Soukupová je česká spisovatelka a scenáristka, laureátka literárních cen Magnesia Litera 2010 v kategorii Kniha roku za prózu Zmizet a Ceny Jiřího Ortena 2008 pro mladé literáty za knihu K moři.
Absolvovala obory scenáristika a dramaturgie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze.
K povídce Na krátko vytvořila scénář, za nějž v roce 2009 obdržela 3. místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Kniha K moři se stala předlohou pro napsání scénáře, za který obdržela nejvyšší ocenění ve 2. ročníku soutěže scenáristů Nadace Barrandov & RWE. Za triptych Zmizet byla vedle zisku Magnesie Litery také nominována na Cenu Josefa Škvoreckého.
V letech 2008–2010 působila v televizi jako scenáristka seriálu Comeback, s Tomášem Baldýnským psala i seriál Kosmo. Od roku 2011 pracuje jako dramaturgyně seriálu Ulice.
Absolvovala obory scenáristika a dramaturgie na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze.
K povídce Na krátko vytvořila scénář, za nějž v roce 2009 obdržela 3. místo v soutěži Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Kniha K moři se stala předlohou pro napsání scénáře, za který obdržela nejvyšší ocenění ve 2. ročníku soutěže scenáristů Nadace Barrandov & RWE. Za triptych Zmizet byla vedle zisku Magnesie Litery také nominována na Cenu Josefa Škvoreckého.
V letech 2008–2010 působila v televizi jako scenáristka seriálu Comeback, s Tomášem Baldýnským psala i seriál Kosmo. Od roku 2011 pracuje jako dramaturgyně seriálu Ulice.
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 30 of 130 reviews
October 19, 2020
Pribeh, opat taky normalny a jednoduchy, ale tie myslienkove pochody hlavnych postav su dokonale.
Ked som citala Viktora, prikyvovala som, ked Evu, prikyvovala som a taktiez som uplne chapala konanie a myslienkove pochody Hany.
Soukupova je majsterka vnutornych monologov.
Co kniha, to skvost.
Ked som citala Viktora, prikyvovala som, ked Evu, prikyvovala som a taktiez som uplne chapala konanie a myslienkove pochody Hany.
Soukupova je majsterka vnutornych monologov.
Co kniha, to skvost.
January 31, 2018
Do tejto knihy som sa pustila s určitými pochybnosťami. Čo len môže byť také úžasné na knihe o slobodnej matke a jej živote v dnešnom svete, že ju tak všetci ospevujú? Teda nielen túto knihu, ale asi všetky Soukupovej knihy(a to som sa čudovala ešte viac, keď som si pôvodne, namiesto Petry, vygooglila informácie o Hane Soukupovej-modelke :-)). Teraz už tomu rozumiem. Soukupová má ten dar, píše tak, že sa dokážete vcítiť do každej z postáv v knihe,hoci sú aj v úplne opačnej pozícii. Je to akoby dokázala čítať človeku myšlinky presne tak, ako mu prebiehajú hlavou...ako súvislý tok slov, ktoré v závere úplne vystihujú podstatu! Niekedy som sa v texte normálne vracala späť, aby som sama seba utvrdila,že nechýbajú bodky a čiarky... perfektné, výstižné, súčasné a k tomu zábavné čítanie s myšlienkou...a teraz musím zháňať Snížka...
February 4, 2018
Celý čas som si hovorila, prečo ma baví čítať príbeh o zakomplexovanej, neúspešnej herečke, ktorá nemá čas na svojho syna a neustále sa háda s mamou, ktorej zverí svojho rozmaznaného 10-ročného chlapca. A potom mi došlo, že je to tými údernými vetami, ktoré niekomu môžu pripomínať sloh 15-ročného stredoškoláka, ale za ktorým je ukrytý zámer Petry Soukupovej a jej vynikajúci štýl, ktorým si vás získa. Pretože píše o bežných hádkach v rodinách, ktoré pristanú na stole spolu s horúcou nedeľnou polievkou, odkrýva obyčajné zámery a motivácie jednoduchých ľudí, ktorí sú možno vaši susedia a ženie vás k záveru, ktorý vás dojme. Soukupová píše stále výborne.
March 10, 2019
Já ty šíleně nadšené komentáře u Soukupové nikdy nechápu. Já vím, říkala jsem že už její další knížky číst nebudu, a stejně jsem si koupila Kdo zabil snížka i Nejlepší pro všechny. Moje blbost :D
Prostě mě ten její styl nebaví. Ano, postavy tady měla vykreslené a načtené dobře, ale naprostou většinu času jsem měla chuť všem postavám dát do držky, celou dobu z toho na mě dýchala depka a zoufalství, i když se vlastně nic tak zásadního nedělo, a do toho ten její šílenej vyprávěcí styl, vynechaná slovesa a skloňování a takové to jakože úsporné psaní.
Chápu, že své obdivovatele si to najde. Já stojím na straně těch, který to nebere. (Ale zase tak špatný, abych dala jen dvě hvězdy, to nebylo.)
Prostě mě ten její styl nebaví. Ano, postavy tady měla vykreslené a načtené dobře, ale naprostou většinu času jsem měla chuť všem postavám dát do držky, celou dobu z toho na mě dýchala depka a zoufalství, i když se vlastně nic tak zásadního nedělo, a do toho ten její šílenej vyprávěcí styl, vynechaná slovesa a skloňování a takové to jakože úsporné psaní.
Chápu, že své obdivovatele si to najde. Já stojím na straně těch, který to nebere. (Ale zase tak špatný, abych dala jen dvě hvězdy, to nebylo.)
September 5, 2018
Nejvíc se mi líbila forma, v jaké je kniha napsaná. Přesně tak to totiž vypadá v ženské hlavě. 😃 Dlooouhá souvětí, jejichž začátek je o voze a konec o koze. Alespoň teda na mě to sedí. Před spaním obzvlášť. 👌🏻
May 10, 2018
Do Petřina stylu se zamilovávám tak jako postupně. Zmizet bylo mé první setkání a dopadlo docela rozpačitě, protože mě zarazilo, že někdo píše tak napřímo a vlastně mi z toho bylo docela úzko. Pak jsem četla Snížka a tam už jsem tu autentičnost začala obdivovat, no a v Nejlepší pro všechny už jsem si to doslova zamilovala. Její neuvěřitelně lehké přechody mezi generacemi, pohlavími, mluvou i prostředím si nezaslouží nic jiného než bezbřehý obdiv. Těším se na další její věci!
January 13, 2018
Petra Soukupová je pro mě jedna z nejlepších českých autorek současnosti. Přestože jsou všechny její knihy tematicky relativně podobné a snadno se dá identifikovat, že je napsala zrovna ona, rozhodně nejsou jako přes kopírák a každá je úplně jiná! Doteď byla mou favoritkou kniha Zmizet, nicméně Nejlepší pro všechny se jí hrdě vyrovnává, ba ji dokonce i lehce překonává. Pokud máte tvorbu Petry Soukupové rádi, touto knihou nebudete ani trochu zklamaní! Jestliže se s autorkou ještě neznáte, vřele doporučuji to změnit!
Celý názor na blogu: https://yours-fantasy.blogspot.cz/201...
Celý názor na blogu: https://yours-fantasy.blogspot.cz/201...
December 17, 2018
Soukupova zase striela ako z dela a mne sa paci ako sa vzdy trafi do cierneho. Prud reci, plne vykreslenie psychiky postav, rodinne vztahy... Smutno-smiesny pribeh o vychove jedneho “skoroteanagera” ale aj babicky ktora sa chce kazdemu zavdacit; a jednej matky ktora bojuje medzi tym ci si vybrat svoj zivot a karieru uspesnej herecky alebo byt “iba” mamou a venovat sa viac synovi. Rozumela som vsetkym. A ako!
Koniec mohol byt tentokrat otvoreny, ale aj tak mi neprekazal.
Koniec mohol byt tentokrat otvoreny, ale aj tak mi neprekazal.
September 27, 2018
Výborná kniha. Všechno už asi bylo řečeno. Postavy mě střídavě štvaly a střídavě jsem pro ně měla pochopení, doteď se nemůžu rozhodnout, co víc.
Kromě deprese, která mě v první půlce při čtení dost přepadala, jsem si uvědomila, jak často dokážeme sami sebe přesvědčit, že to, co se nejvíc hodí a nejvíc chceme, je vlastně to nej...
Kromě deprese, která mě v první půlce při čtení dost přepadala, jsem si uvědomila, jak často dokážeme sami sebe přesvědčit, že to, co se nejvíc hodí a nejvíc chceme, je vlastně to nej...
May 29, 2018
Neviem, či vie písať niekto ako Soukupová - jednoducho a pritom pútavo. Banálny príbeh, ktorý v podstate nie je ničím výnimočný, no sledovať vývoj postáv a všetko to vypovedané/nevypovedané, bolo fascinujúcim zážitkom :) Kdo umí, ten umí...
January 23, 2018
Jako jo, Soukupová je furt ve formě, ale bylo to strašně natahovací a mírně předvídatelné.
January 1, 2025
Książka, w której jest bardzo niewiele akcji. Jest za to naładowana emocjami, i to takimi buzującymi pod powierzchnią.
Eva ma córkę i syna. Hana mieszka w Pradze, jest aktorką i samotną matką. Po śmierci ojca postanawia wysłać syna Victora do matki. Powodów jest kilka. Viki stwarza problemy w szkole, matka czuje się samotna i tęskni za wnuczkiem, a Hana ma szansę na dobrą rolę w serialu i nie ma czasu zajmować się dzieckiem. Wydaje się, że jest to rozwiązanie najlepsze dla wszystkich. Ale niekoniecznie. Viki jest bardzo nieszczęśliwy, nie lubi babci, nie ma co robić na wsi, a w domu nie ma nawet dobrego internetu. Hana oprócz grania w teatrze i serialu, spędza czas na imprezowaniu i szukaniu sobie coraz to nowego kochanka. Eva ma Hanie za złe, że rzadko ich odwiedza, nie interesuje się synem, a nawet wywołała skandal we wsi. Można by pomyśleć, że jest to rodzina bardzo patologiczna. Ale pod warstwą niewyrażonej złości, gniewu i pretensji kryje się wiele ciepłych uczuć, jakie żywią do siebie wszyscy nawzajem. Ewa martwi się o córkę i wie, że jej styl życia bardzo jej szkodzi. Hana wie, że matka jest samotna odkąd została wdową, a brat Hany, choć mieszka blisko, rzadko ją odwiedza. Victor nie umie poradzić sobie z uczuciami, więc ciągle coś mu się przydarza, choć obiecuję, że już będzie grzeczny i nie będzie wdawał się w żadne awantury. Chłopiec ma niezwykły dar obserwacji, choć dorosłym wydaje się, że jako dziesięciolatek niczego nie rozumie. W ogóle nikt w rodzinie nie potrafi przekazać innym tego, co czuje, co go boli, co przeżywa, jakby nie byli świadomi, że w ogóle jakieś uczucia mają. To doprowadza do nieporozumień, kłótni, konfliktów, prób forsowania własnej woli i karania milczeniem.
Bardzo podobały mi się Wrony Petry Dvorakovej, a w kolejce czeka Pod śniegiem Soukupovej. Chyba polubiłam czeską literaturę obyczajową, choć poznałam raptem te dwie autorki. Jest taka, jaka powinna być. Nie ma w niej niczego modnego i politycznie poprawnego. Samo życie.
Eva ma córkę i syna. Hana mieszka w Pradze, jest aktorką i samotną matką. Po śmierci ojca postanawia wysłać syna Victora do matki. Powodów jest kilka. Viki stwarza problemy w szkole, matka czuje się samotna i tęskni za wnuczkiem, a Hana ma szansę na dobrą rolę w serialu i nie ma czasu zajmować się dzieckiem. Wydaje się, że jest to rozwiązanie najlepsze dla wszystkich. Ale niekoniecznie. Viki jest bardzo nieszczęśliwy, nie lubi babci, nie ma co robić na wsi, a w domu nie ma nawet dobrego internetu. Hana oprócz grania w teatrze i serialu, spędza czas na imprezowaniu i szukaniu sobie coraz to nowego kochanka. Eva ma Hanie za złe, że rzadko ich odwiedza, nie interesuje się synem, a nawet wywołała skandal we wsi. Można by pomyśleć, że jest to rodzina bardzo patologiczna. Ale pod warstwą niewyrażonej złości, gniewu i pretensji kryje się wiele ciepłych uczuć, jakie żywią do siebie wszyscy nawzajem. Ewa martwi się o córkę i wie, że jej styl życia bardzo jej szkodzi. Hana wie, że matka jest samotna odkąd została wdową, a brat Hany, choć mieszka blisko, rzadko ją odwiedza. Victor nie umie poradzić sobie z uczuciami, więc ciągle coś mu się przydarza, choć obiecuję, że już będzie grzeczny i nie będzie wdawał się w żadne awantury. Chłopiec ma niezwykły dar obserwacji, choć dorosłym wydaje się, że jako dziesięciolatek niczego nie rozumie. W ogóle nikt w rodzinie nie potrafi przekazać innym tego, co czuje, co go boli, co przeżywa, jakby nie byli świadomi, że w ogóle jakieś uczucia mają. To doprowadza do nieporozumień, kłótni, konfliktów, prób forsowania własnej woli i karania milczeniem.
Bardzo podobały mi się Wrony Petry Dvorakovej, a w kolejce czeka Pod śniegiem Soukupovej. Chyba polubiłam czeską literaturę obyczajową, choć poznałam raptem te dwie autorki. Jest taka, jaka powinna być. Nie ma w niej niczego modnego i politycznie poprawnego. Samo życie.
March 21, 2018
Od té doby, co jsem tuhle knížku před týdnem dočetla, o ní přemýšlím...
Petru Soukupovou považuji za jednu z nejlepších současných českých spisovatelek, takže jsem po její knize sáhla naprosto záměrně a s chutí. Baví mě její styl psaní, její postavy, baví mě sledovat příběh z několika odlišných úhlů, baví mě všechny ty vhledy do myšlení postav. A to všechno tu bylo.
Vlastní příběh je dávkován skrz tři hlavní postavy - herečku Hana, jejího syna Viktora a její matku Evu. Všechny tři postavy, ač jsou z podstaty velmi odlišné, působí velmi životně a uvěřitelně. Všem věříte jejich vnitřní motivaci k činům, které ovšem okolí vůbec nemusí dávat smysl. Dialogy, situace, vše je stejně bizarní jak život sám.
Co mě ovšem dostalo úplně nejvíc, byly poslední dvě stránky. Nahlédnutí do budoucna, které rázem všechno, co se v této knize stalo, posune ještě o kus dál. A nechá vás přemýšlet nad tím, jestli to opravdu bylo nejlepší pro všechny nebo ne. (Ano, dobře si pamatuji, jak jsem knize "Pod sněhem" vytýkala absenci konce. Tak tady je. A totálně mě rozsekal...)
Dodatečně bych měla výhrady k Viktorovi (že by se tak rychle sžil s venkovem) a trochu i k Evě, že byla tak neústupná, ale i přes to všechno je autorčina práce s postavami až famózní.
Za mě velmi solidní čtyři, určitě nadprůměrné, ale s pětkou pořád váhám... Třeba přístě. :)
Petru Soukupovou považuji za jednu z nejlepších současných českých spisovatelek, takže jsem po její knize sáhla naprosto záměrně a s chutí. Baví mě její styl psaní, její postavy, baví mě sledovat příběh z několika odlišných úhlů, baví mě všechny ty vhledy do myšlení postav. A to všechno tu bylo.
Vlastní příběh je dávkován skrz tři hlavní postavy - herečku Hana, jejího syna Viktora a její matku Evu. Všechny tři postavy, ač jsou z podstaty velmi odlišné, působí velmi životně a uvěřitelně. Všem věříte jejich vnitřní motivaci k činům, které ovšem okolí vůbec nemusí dávat smysl. Dialogy, situace, vše je stejně bizarní jak život sám.
Co mě ovšem dostalo úplně nejvíc, byly poslední dvě stránky. Nahlédnutí do budoucna, které rázem všechno, co se v této knize stalo, posune ještě o kus dál. A nechá vás přemýšlet nad tím, jestli to opravdu bylo nejlepší pro všechny nebo ne. (Ano, dobře si pamatuji, jak jsem knize "Pod sněhem" vytýkala absenci konce. Tak tady je. A totálně mě rozsekal...)
Dodatečně bych měla výhrady k Viktorovi (že by se tak rychle sžil s venkovem) a trochu i k Evě, že byla tak neústupná, ale i přes to všechno je autorčina práce s postavami až famózní.
Za mě velmi solidní čtyři, určitě nadprůměrné, ale s pětkou pořád váhám... Třeba přístě. :)
January 14, 2022
4.3/5 На почетокот стилот на писателката ми беше потежок за следење бидејќи е навистина специфичен (не знам дали е до преводот) и се сомневав дека воопшто ќе ми се допадне книгата. Меѓутоа кога почнува да се развива приказната, лесно се соживувате со секој лик. Ликовите се одлично разработени, семејните односи, нивните размислувања...Книга која ме изненади.
April 10, 2023
O życiu, które jest sumą najczęściej złych wyborów. Piąta gwiazdka za dwie ostatnie strony.
April 23, 2018
Jak jsem psala u Snížka, na Petru Soukupovou se chystám už dlouho a ani nevím, proč na ni nepřišla řada dřív, zvlášť po tomhle zážitku. Snížek byl krásný, pořád to ale byla knížka směřovaná spíše pro děti, a přestože jsem četla nespočet recenzí a vím, jaká pověst provází díla Petry Soukupové, nic mě nepřipravilo na to reálné prožití některého z jejich příběhů.
Na začátku jsem sice měla trochu problém se začíst, ale následně jsem pochopila, že je to proto, že si knížku nemůžu otevřít vždy jen na pár kapitol v mhd, k tomuhle si člověk musí sednout a nasávat to po větších dávkách. Potom zažijete tu sílu, jednotlivé osudy na vás působí a vy se zamýšlíte, pořád. Je to tak neskutečně zachycené, všechno - děti a jejich myšlení, vztahy v rodině, to, jak vás někdo tak strašně moc štve, že si ale ve výsledku stejně uvědomíte, že je to zbytečné a že toho člověka vlastně strašně milujete a nechápete, jak mezi vás mohly vstoupit banality, které jste brali až moc vážně. Zkusme se někdy zastavit a popřemýšlet, jestli tohle nebo tamto je opravdu tak důležité, že odsuneme něco, na čem záleží nejvíc, třeba rodinu. Nic netrvá věčně a je strašně špatně uvědomit si to, až když je pozdě...
Soukupová umí zapůsobit stylem psaní, slovy.. a ten závěr? Těžko se mi hledají slova, ale byl geniální.
Na začátku jsem sice měla trochu problém se začíst, ale následně jsem pochopila, že je to proto, že si knížku nemůžu otevřít vždy jen na pár kapitol v mhd, k tomuhle si člověk musí sednout a nasávat to po větších dávkách. Potom zažijete tu sílu, jednotlivé osudy na vás působí a vy se zamýšlíte, pořád. Je to tak neskutečně zachycené, všechno - děti a jejich myšlení, vztahy v rodině, to, jak vás někdo tak strašně moc štve, že si ale ve výsledku stejně uvědomíte, že je to zbytečné a že toho člověka vlastně strašně milujete a nechápete, jak mezi vás mohly vstoupit banality, které jste brali až moc vážně. Zkusme se někdy zastavit a popřemýšlet, jestli tohle nebo tamto je opravdu tak důležité, že odsuneme něco, na čem záleží nejvíc, třeba rodinu. Nic netrvá věčně a je strašně špatně uvědomit si to, až když je pozdě...
Soukupová umí zapůsobit stylem psaní, slovy.. a ten závěr? Těžko se mi hledají slova, ale byl geniální.
December 30, 2017
Petra Soukupová píše neuvěřitelně čtivě a lehce o docela depresivních tématech. To obdivuji. Ani tentokrát nezklamala. Postavy jsou docela uvěřitelné ( i když jsem si občas říkala, jestli někdo může být opravdu až takový hajzlík/hysterka/umíněný) a dobře psychologicky vyprofilované. A všechny do jedné mě štvaly. Vždycky, když už jsem si myslela, že s nimi najdu soucit nebo pochopení či empatii, tak to něčím zabily. Jakoby s nimi ani sama autorka neměla slitování. Čtení mě tak dráždilo, měla jsem po něm depresivní náladu. A jak už to tak bývá Soukupová nenabídla žádnou katarzi. Na jednu stranu si říkám, proč by vlastně měla, konec konců v románu nejde o žádnou tragédii, ale zcela běžný příběh ze života, přesto jsem si celou dobu přála, aby byl osud k postavám příznivější. Kniha přináší velký čtenářský zážitek, navzdory a nebo právě pro všechno zmíněné výše.
April 22, 2018
Nevím, proč jsem na Soukupovou přišla až před časem, ale asi to tak mělo být. Ona tak dokonale dokáže zachytit ty vypjaté rodinné vztahy, to jak se všichni navzájem serou, tím víc, čím víc se mají rádi. Perfektně vystihuje to dětské uvažování, hrozně lehce přechází mezi různými vypravěči, krásně píše o tom mezigeneračním rozdílu a skvěle popisuje ten mylný přístup, že přece "já vím nejlíp, co je pro tebe dobrý". U knih už se nějakou dobu moc nedojímám, ale tenhle konec mi skoro vehnal slzy do očí. Byl to intenzivní den čtení, hodně budu na knížku vzpomínat a i když jsem si celou dobu myslela, že se mi Pod sněhem líbilo víc, tak je to asi nastejno ♥
100 %
100 %
November 17, 2024
Petra Soukupová is a brilliant portraitist of family relations—one of the best.
And I adore her sparse, minimalist style.
I don't see the point in writing more. I will pick up her book each time I get the chance.
And I adore her sparse, minimalist style.
I don't see the point in writing more. I will pick up her book each time I get the chance.
August 5, 2018
Perfektní. Jestli mohla audio verze udělat službu už tak geniální knize, stalo se to v případě Nejlepší pro všechny. Úžasný, skvělý, perfektní. Moje nová obsese.
100 %
100 %
July 9, 2018
Petra Soukupová i v této knize načrtla postavy, které jsou děsivější než hororová monstra, protože některé popisované charaktery asi důvěrně zná každý čtenář. Nevím, jak to Petra Soukupová dělá, ale každá její kniha je o banalitách, a přitom jsou ty banality nasvěcovány a aktualizovány z perspektivy, která nenudí.
Ty mikrokresby příšerných rodinných oslav, ze kterých vás bolí hlava, ale příčinou bolesti není nadměrná konzumace alkoholu, ale absorpce emocí od kohosi u vedlejšího stolu, s nímž kromě pár genů už nesdílíte nic jiného. Bohužel krev není voda, a i proto ta ranní kocovina je po nadýchání se otravných výparů z rodinné atmosféry o dost horší.
Ty realistické popisy rodinné klece, která se kolikrát klene i mezi několika městy, kde její už dospělí obyvatelé momentálně žijí, ale ve které se stejně odehrává nesmiřitelný vícegenerační střet ambicí, iluzí, nároků, žádostí, nepochopení, starých křivd, nových křivd, a kdyby náhodou chyběla nová křivda, nezapomeňte, že každá křivda se dá přece v novém zbytečném monologu, který se kamufluje jako dialog, ekologicky a přitom s co nejtvrdším dopadem na okolí recyklovat.
Když se mě v poslední době někdo ptal, jakou novou knihu od českých spisovatelů / spisovatelek bych mu doporučil, napadaly mě jen samé ženy: Petra Soukupová, Kateřina Tučková, Petra Hůlová. Je to možná jen náhoda, protože si knihy nevybírám podle pohlaví autora/autorky. I jen to samotné vyjádření v předchozí větě přijde trochu obscénní, natož abych měl pohlaví jako kritérium výběru knihy,:) ale novější a snadno zapomenutelné knihy, které jsme přečetl od českých autorů-mužů, mi zapadly do neútěšných kategorií:
Naprostá egomagořina (Hakl);
Nezvládnutá kunderovina;
Tepeme kapitalistické zlořády;
Stará slovní extáze podávaná s mým mladším libidem;
Moralistní up to date kravina s výhledem na nějakou literární cenu;
Snad jen Jiří Hájíček se vymyká.
Petra Soukupová umí napsat uvěřitelné a nekřečovité dialogy. Na Škvoreckého, který dokázal pomocí dialogu charakterizovat a diferencovat postavu z kterékoli vrstvy společnosti, sice (asi u nás stále nikdo) nemá, ale i Petry Soukupové je slyšet v dialogu hlas individua, a ne šroubované věty od hlasového asistenta z říše (ne)umělé (ne)inteligence.
V knize brzy zastará to, čím je pro dnešní čtenáře přitažlivá. Různé zmínky o XBOXech a iPhonech jsou čtenářsky vděčné, ale už za pár let dalším čtenářům asi nic neřeknou. Jak známo, babička šukala po pokoji a Viktor si mezitím hrál se svým XBOXem jsou už po krátkém čase pro
nezasvěcené kryptické věty. Tedy kryptické v tom lepším případě:)
I moje hodnocení knihy je platné asi pro dnešek, nevěřím tomu, že knihy Petry Soukupové budou za sto let ve školních čítankách. I když za sto let možná nebudou ani čítanky. A pochybuju, že by zrovna Petra Soukupová psala své knihy s perverzní vidinou toho, že s nimi kantoři potrápí budoucí Viktory ve školní lavici.
Ty mikrokresby příšerných rodinných oslav, ze kterých vás bolí hlava, ale příčinou bolesti není nadměrná konzumace alkoholu, ale absorpce emocí od kohosi u vedlejšího stolu, s nímž kromě pár genů už nesdílíte nic jiného. Bohužel krev není voda, a i proto ta ranní kocovina je po nadýchání se otravných výparů z rodinné atmosféry o dost horší.
Ty realistické popisy rodinné klece, která se kolikrát klene i mezi několika městy, kde její už dospělí obyvatelé momentálně žijí, ale ve které se stejně odehrává nesmiřitelný vícegenerační střet ambicí, iluzí, nároků, žádostí, nepochopení, starých křivd, nových křivd, a kdyby náhodou chyběla nová křivda, nezapomeňte, že každá křivda se dá přece v novém zbytečném monologu, který se kamufluje jako dialog, ekologicky a přitom s co nejtvrdším dopadem na okolí recyklovat.
Když se mě v poslední době někdo ptal, jakou novou knihu od českých spisovatelů / spisovatelek bych mu doporučil, napadaly mě jen samé ženy: Petra Soukupová, Kateřina Tučková, Petra Hůlová. Je to možná jen náhoda, protože si knihy nevybírám podle pohlaví autora/autorky. I jen to samotné vyjádření v předchozí větě přijde trochu obscénní, natož abych měl pohlaví jako kritérium výběru knihy,:) ale novější a snadno zapomenutelné knihy, které jsme přečetl od českých autorů-mužů, mi zapadly do neútěšných kategorií:
Naprostá egomagořina (Hakl);
Nezvládnutá kunderovina;
Tepeme kapitalistické zlořády;
Stará slovní extáze podávaná s mým mladším libidem;
Moralistní up to date kravina s výhledem na nějakou literární cenu;
Snad jen Jiří Hájíček se vymyká.
Petra Soukupová umí napsat uvěřitelné a nekřečovité dialogy. Na Škvoreckého, který dokázal pomocí dialogu charakterizovat a diferencovat postavu z kterékoli vrstvy společnosti, sice (asi u nás stále nikdo) nemá, ale i Petry Soukupové je slyšet v dialogu hlas individua, a ne šroubované věty od hlasového asistenta z říše (ne)umělé (ne)inteligence.
V knize brzy zastará to, čím je pro dnešní čtenáře přitažlivá. Různé zmínky o XBOXech a iPhonech jsou čtenářsky vděčné, ale už za pár let dalším čtenářům asi nic neřeknou. Jak známo, babička šukala po pokoji a Viktor si mezitím hrál se svým XBOXem jsou už po krátkém čase pro
nezasvěcené kryptické věty. Tedy kryptické v tom lepším případě:)
I moje hodnocení knihy je platné asi pro dnešek, nevěřím tomu, že knihy Petry Soukupové budou za sto let ve školních čítankách. I když za sto let možná nebudou ani čítanky. A pochybuju, že by zrovna Petra Soukupová psala své knihy s perverzní vidinou toho, že s nimi kantoři potrápí budoucí Viktory ve školní lavici.
January 25, 2018
K Petře Soukupové jsem si musela hledat cestu. Začala jsem Martou v roce vetřelce, která se mi nelíbila, nepřesvědčila mě ani K moři, pak ale přišla dobrá kniha Zmizet a skvělá kniha Pod sněhem. A Nejlepší pro všechny se mi líbí zase o něco víc. Výborně vykreslené postavy s takovými těmi malichernými problémy, které v jejich pojetí přerůstají do ohromných rozměrů, neschopnost se domluvit a postupně houstnoucí atmosféra a nedorozumění. A všechny postavy sice docela logicky chápete, ale taky tak trochu nesnášíte. Celá zápletka je vlastně banální, ale je podaná takovým způsobem, že je kniha neskutečně působivá. Plus za Pokémon go, terminologie trenérů v cajku. (Lvl 36 :P)
April 12, 2018
Moje prvé knižné stretnutie s Petrou Soukupovou. Po knihe Nejlepší pro všechny som siahla len pre dobré hodnotenia. V prvom momente ma zaskočil štýl písania i samotná téma. Súčasné problémy rodín nie je zrovna to, čo by ma bavilo čítať. Nakoniec som si na štýl zvykla a príbeh ma upútal.
Petra Soukupová sa dokáže vcítiť do svojich postáv, páčilo sa mi ako vždy vykreslila pohľad všetkých troch postáv - malého Viktora, mamy Hany aj babky Evy na určitú situáciu a z toho vyplývajúce nedorozumenia. Trochu mi vadil steretyp idealizovania si života na dedine a skazenosti mesta a rozvláčnosť textu, knihe by som ubrala na počte strán.
Petra Soukupová sa dokáže vcítiť do svojich postáv, páčilo sa mi ako vždy vykreslila pohľad všetkých troch postáv - malého Viktora, mamy Hany aj babky Evy na určitú situáciu a z toho vyplývajúce nedorozumenia. Trochu mi vadil steretyp idealizovania si života na dedine a skazenosti mesta a rozvláčnosť textu, knihe by som ubrala na počte strán.
November 23, 2020
Petra Soukupová vie naozaj veľmi dobre zachytiť rodinné vzťahy. Po celú dobu som mala pocit, že sledujem život jednej rodiny bez príkras a zároveň zbytočných dramatizácií a zápletiek. V mnohých momentoch som vo vzťahu matky a dcéry- herečky Hany poznala aj samú seba. Kniha je prerozprávaná troma rozprávačmi- babičkou Evou, dcérou Hanou a synom ( vnukom) Viktorom. Nemôžme žiť životy iných, ani keď sú nimi naši najbližší, každý z nás ma právo na vlastné sebaurčenie a vlastnú cestu. Veľmi sa mi v knihe páčil vykreslený vzťah babky a vnuka a ako má vplyv starého rodiča často úplne blahodarný účinok na správanie a egocentrizmus detí.
January 19, 2018
U knížek Petry Soukupové zažívám pořád stejné pocity. Strašně rychle mě do sebe vtáhnou, rychle se to čte, ale tak po půlce už si přeju, aby byl konec - aby už všechny postavy konečně přestaly se svými půtkami, malichernými hádkami a výčitkami, protože i když takhle žijeme všichni, není snadné si o tom číst. Tady mě nejvíc štvala hysterická matka, naopak babičky a Viktora mi bylo občas líto. Konec byl hodně smutný, ale prostě ze života. Ve srovnání s ostatními jejími díly u mě zůstává favoritem Zmizet, protože ve formátu krátké povídky jsou její psychologické příběhy nejpovedenější.
February 2, 2020
Moje první kniha od této autorky-a rozhodně mne nezklamala. Obdivuji, jak ve svém věku dokázala vykreslit uvažování všech tří generací. I když zde někdo knihu ohodnotil jako předvídatelnou, bylo to ze života ("kus života těžkého") a nebyla to žádná "romantická sr...ka", kterých se poslední dobou na naší literární scéně podle mého gusta vyrojilo víc než dost.
October 12, 2025
mezi rodinnými příslušníky by neměla být taková propast, ale často je. poměrně jednoduchý děj stojící na vnitřních monolozích postav, které se navzájem vůbec nechápou, ale čtenář je vševědoucí soudce, který se tak může vcítit do všech. postavy vám přirostou k srdci, i když vás budou štvát. přináší to určitou poetiku vyrůstání a české vesnice v kontrastu s možná láskyplnými, ale nefunkčními rodinnými vztahy.
January 7, 2023
To bolo VYBORNÉ, Soukupová, z nas budu kamosky. Dalsia ceska autorka, ktorej knihy su pohladenie na dusi.
September 1, 2024
nechápem ako to Petra robí, ale je skvelá stále tak isto a popritom vždy inak
September 21, 2020
"Najlepiej dla wszystkich" to książka o trudnych rodzinnych relacjach, która mogłaby mieć podtytuł "ty nic nie rozumiesz". Jej prosta fabuła i trójgłosowa narracja sprawiają, że jest jak lustro, w którym możemy zobaczyć odbicie naszych rozmów codziennych: z rodzicami, z dziećmi, rodzeństwem, ale także usłyszeć głos tej drugiej strony, czasem zaskakujący i boleśnie szczery. Ta opowieść czasem bawi, czasem boli, a jej prawdziwość smuci (bo ciężko się przyznać, że to trochę o nas) i cieszy (bo to bardzo dobra książka, a ucho i oko autorki do szczegółów ożywia bohaterów i sprawia, że się w tę historię wierzy, a to wspaniałe uczucie przy czytaniu).
Displaying 1 - 30 of 130 reviews