Lada u ledu

by Ema Labudová

Ema Labudová na sebe upozornila prvotinou ,,Tapetář", za niž byla nominována na Magnesii Literu v kategorii Objev roku. Svůj nový příběh přesunula z Anglie do Československa, z padesátých let na konec sedmdesátých. Tématem už není vztah mezi dvěma mladými muži, ale porucha příjmu potravy.
Sedmnáctiletá Lada trpí anorexií. Nějaký čas trvá, než si rodiče všimnou, že výrazně zhubla - nebo spíš že je vyzáblá na kost. Začnou s domácí léčbou, Lada dokonce na čas skončí v nemocnici, neustále bojuje s odporem k sobě samé. Tahle situace ovlivňuje běžný chod rodiny, touha rodičů ji za každou cenu vyléčit, jakkoli sama nemá pocit, že by byla nemocná, v ní probouzí hlubokou nenávist. Postupně se vzpamatovává, ale postihnou ji psychické problémy. Sledujeme vývoj jejího prvního vztahu, který přeroste v manželství, pozorujeme přerod z dítěte v dospělou ženu, která zůstává nešťastná ve vlastním těle.

Genres: Czech Literature

312 pages, Hardcover

First published February 1, 2021

Reviews

[Marcela Kleinbitch · Rating 4 out of 5]

Dvě třetiny knihy 5/5. A ta poslední třetina... Průměrná, což je velká škoda.

[Medeiros · Rating 1 out of 5]

Začíná na konci roku 1978.
Na tu dobu je tam málo "soudruhů a soudružek".
A zbytečně moc vulgarit, které nemají žádný hlubší smysl.

Z knihy to vypadá, že celá republika v roce 1979 žila anorexií a že v televizi se nemluvilo a v novinách se nepsalo o ničem jiném.

Taky mě pobavily papírové kapesníky v roce 1979 (str. 19).

Na str. 88 nechala bratra Cyrila na střeše cvičit na klarinet.
Mluví s matkou "s tichou kulisou klarinetu nad stropem".
Ale str. 89 "Pak se táta s Cyrilem vrací od Hasičů, kterým se před týdnem zhroutilo pár trámů střechy ... na dnešek se usnesli střechu opravit..."
Takže Cyril cvičil na střeše na klarinet a přitom zároveň opravoval střechu U Hasičů...

[Denisa Miluje Knihy · Rating 2 out of 5]

Musím říct, že jsem od knihy měla daleko větší očekávání. A bohužel mi kniha moc nesedla. Nesedl mi moc samotný styl, kterým je kniha psaná. Přišlo mi, že jsem se v knize občas ztrácela. Chvílemi mi přišlo, že vůbec netuším, co se v knize děje. No jednoduše mi tato kniha vůbec nesedla. A určitě to není kniha, která mi utkví v paměti.

[Monika Seidlová · Rating 3 out of 5]

Na Ladu u ledu jsem byla vážně natěšená už jen z toho důvodu, že jde o knihu velmi mladé české autorky, a tak jsem byla zvědavá, jak se s tímto tématem popasuje a představí ho českému čtenáři. A musím říct, že to zvládla velmi originálně. Příběh je zasazen na konec 70. let do Československa, což už je sama o sobě příjemná změna, a ještě navíc Ema Labudová zvolila pro své vyprávění du-formu, která v literatuře přeci jenom není úplně nejběžnější.

Musím říct, že jsem byla hodně nadšená z námětu a vkládala jsem do knihy velmi vysoké naděje. Ale bohužel mě nakonec Lada u ledu příliš neoslovila. Ano, stojím si za zajímavým příběhem a rozhodně musím ocenit vývoj hlavní postavy a myšlenky, které v knize byly, ale nějak ve mně, bohužel, moc veliký dojem nezanechala. Za celou dobu jsem si moc nesedla se stylem vyprávění, a ačkoliv du-formu vybízí k tomu, aby vás více vtáhla do děje a příběh se vás víc dotkl, tak na mě to nezabralo a kniha, jako celek, mě nechala úplně klidnou.

Věřím, že si kniha určitě najde své čtenáře, někoho, komu styl vyprávění více sedne a zanechá na něm větší dojem. Četla jsem už několik nadšených ohlasů, takže si myslím, že problém bude spíše na mé straně. Každopádně přečtení nelituji, jsem ráda, že jsem si rozšířila obzory, ale Lada u ledu u mě zůstává v takovém pěkném průměru.

[#Královna · Rating 3 out of 5]

Ja se strasne omlouvam, ale tohle mi teda vubec nesedlo. Mozna to je tim, ze nejsem ucitelka cestiny ci literatury takze asi nedokazu ocenit styl autorčina psani, ale mne to prislo strasne chaoticky a neprehledny a furt jsem si rikala kurva co to je?

Nevim jestli to je tim, ze jsem mlada, i kdyz jsem starsi nez autorka. Nebo to je mozna tim, ze nedokazu ocenit autenticnost doby, ve ktere to je napsany.

Dřív se tak asi mluvilo a psalo. Mne to osobne nic nerika a hrozne mi to vadilo.

Tema anorexie se tu resi v prvni pulce knihy. Za me dobry. Myslenkovy pochody hlavni postavy ohledne jidla totalni bomba a verim, ze tem holkam tohle proste hlavou chodi furt.

Ale co jsem nepobrala - tehotna teda byla nebo si to vymyslela? Chapu dobre, ze si to teda vymyslela?

Dale - to jsou rodice opravdu takhle zli? Jako.. driv byli rodice opravdu takhle zli na svoje deti? Asi jo z vypraveni moji mamy a jsem strasne stastna, ze ziju v tyhle dobe, kdy by mi moje matka v zivote nerekla, ze jsem vypatlana krava co dela sceny ze nechce zrat. Ja to chapu je to strasne tezky mit v rodine nekoho s touhle nemoci. Ale kurva.. to je fakt hruza..

Asi na to jsem mozna fakt mlada a budu si to muset precist znova az mi potahne na padesat treba. Nevim. Hrozna doba podle me... a ten konec je hrozne useklej proste mi to prijde totalne chaoticky a zadnej smysluplnej konec to nema.

Ale jinak podporuju cesky autory, ale kdyz se mi pak dostane tohle do ruky tak si uplne rikam ze... tyvoleeee... proc..?

Hlavne si pak pripadam strasne tupe a nevzdelane. Jako, ze asi musim cist vic klasiky abych to pobrala tyhle knihy a dokazala je ocenit? Asi mozna jo. A nebo taky ne.

[Edna Nová · Rating 3 out of 5]

Mám čtecí krizi.... Ale prostě v anotaci nám vyzrad veškerý děj a celé směřování je jasný.. Autorka píše skvěle, krásně, ale prostě příběh je průměr. Anorektický myšlení bylo zaznamenáno tolikrát, že je to už snad škoda papíru...

[Eva Francova · Rating 3 out of 5]

Příběh Lady, mladé dívky, která trpí poruchou příjmu potravy. Kniha nám ukazuje, jak s ní dokáže bojovat jak Lada, tak i její rodina, a to vše koncem sedmdesátých let v Československu. Ze slečny se stane ženou a my sledujeme, zda se dokáže poprat se životem.

Od autorky jsem četla její prvotinu Tapetář, která se mi moc líbila. Tato knížka si mě však nezískala. Kniha je psána „du formou“, která mi až tak úplně nesedí, ale to je můj osobní problém. Jinak jazyk, slovní zásoba, slovní obraty a krásné věty se mi v knize moc líbí. Co mě také bavilo, tak zmínky o spoustě knížek, které hlavní hrdinka čte, cituje z nich a podobně.

Děj je zasazen do oblasti odkud pocházím, tak mi to bylo bližší. Bohužel mi však vadilo spoustu nepřesností, co se týče doby, ve které se příběh odehrává. Něco bylo opravdu hodně zásadní, že mě to rušilo od čtení. Pokud se již použije konkrétní místo a doba, tak by se autorka měla držet toho, jak to tenkrát skutečně bylo. Při čtení jsem měla celou dobu pocit, že se příběh spíš odehrává v současnosti.

Téma anorexie mě v knize vcelku bavilo, pohled do duše dívky, která bojuje sama se sebou. Avšak když kniha přešla do druhé poloviny, začala jsem se ztrácet, někdy jsem asi úplně nepobrala, co tím chtěla autorka říci a čtení mě nebavilo.

Celkově za mě tedy průměrná kniha, ale pokud autorka bude psát dál, i tak si její další knihy ráda přečtu.

[Petra | LooneyCZ · Rating 2 out of 5]

Tohle tedy nebyla trefa do černého. Stylisticky zajímavé, anotace zněla dobře, ale výsledek se úplně nepovedl.
Výstižnou recenzi o Ladě u ledu napsala Kateřina Čopjaková - http://www.h7o.cz/relaps-nedospelosti/. Takže za mě jen několik poznámek.

Musím uznat, že v knize se sugestivně popisuje odpor k jídlu, zhnusení z vlastního těla i celková sebenenávist anorektičky. Škoda jen, že se tu používá tolik vulgarismů, které mi k sedmnáctileté gymnazistce neseděly. A to nejsem žádná citlivka.

Sama autorka tvrdí, že doba, ve které se příběh odehrává, není vlastně důležitá. Proč tedy uvedla zcela konkrétní rok, když čas klidně mohl být jen naznačený, podobně jako místo? Děj pak působí jakoby vytržený z reality a navíc čtenáře svádí k hledání nepřesností (např. na straně 132 "Václav z tercie"; tercie je třetí třída víceletého gymnázia, která u nás v letech 1948 až 1989 neexistovala). Tahle nedůslednost mě mrzela stejně jako kdyby na každé druhé straně byla hrubka - je to drobnost, která zkazí dojem. Mimochodem, pár překlepů v textu se taky našlo.

Kdyby zůstalo jen u tématu anorexie, shovívavě bych hodnotila 3 hvězdami. Bohužel je tu druhá část. Nesouvisející, plná zbytečných dialogů o ničem a s velmi slabým dějem. Krok úplně špatným směrem, který knihu definitivně zabil. Za sebe nemůžu doporučit, nicméně počkám s čím Labudová přijde příště.

[Eliska · Rating 3 out of 5]

Tohle je bohužel celkem zklamání. Tapetáře jsem sice ještě nečetla, ale čekala jsem od této knihy hodně. První třetina je opravdu výborná, s ústupem tématu anorexie a začátkem "obyčejného života" hlavní postavy se ale vše mění v celkem banální pojednání o každodennosti žití člověka, co si prošel závažnou nemocí, tak trochu hledá sám sebe a chybí mu jakékoli životní ambice. Tahle bezcílnost, plochost a šeď se promítá i do způsobu vyprávění a je ještě umocněna dost nezajímavými vedlejšími postavami. Navíc se kniha hemží neustále se opakujícími pravopisnými chybami "jseš" a "jsi se", což mě neskutečně tahalo za oči.

[TheVampireBookworm · Rating 3 out of 5]

Tak vám nevím. Začátek mne nadchl a příběh se četl rychle, du-forma celkem nějak dávala smysl a vnitřní pochody anorektičky byly hodně autentické a sugestivní. Nicméně po několika desítkách stran se nic nezměnilo a příběh se v mých očích zacyklil.
Hlavní postava se nevyvíjela, všechno začalo být takové plytké a opakující se, takže mě to přestávalo bavit. Ostatní postavy, u kterých byl potenciál k nějakému zlomu nebo "wow momentu", také k ničemu nedošly, takže konec je takové zklamání.
Na počátku byl cítit silný potenciál, takže kniha je hezká tak do půlky, pak už se nedá bohužel čekat nic zásadního. Škoda.

[Magpie · Rating 5 out of 5]

Knihy s touto tématikou mě vždy berou a ráda zjišťuji, jak se autoři s tím poperou. Příběh uspokojil moje choutky a mohu jen doporučit!

Jako první zaujala obálka s jemnou ilustrací, po přečtení popisu bylo rozhodnuto. Musela jsem si ji zkrátka hned půjčit.

Příběh byl chytlavý, ač jsem se párkrát ztratila v časové ose (což je pro mě velmi obvyklé) a musela danou stránku číst znovu, aby mi to dávalo smysl 😁.


Za mě super čtení a volba formy vyprávění mme velmi zaujala :)

[Veronika · Rating 3 out of 5]

Po téhle knížce jsem sáhla zcela náhodou, říkala jsem si, že by to mohla být další zajímavá česká próza a rozhodně jsem se nemýlila.
Příběh Lady, která se potýká s anorexií je napsaný velmi sugestivní formou, až si člověk vlastně dokáže představit, že je vcelku snadné do něčeho takového spadnout.
První půlka skvostná, druhá už lehce pokulhává, rozhodně by knížce prospělo zkrácení, každopádně ale stojí za pozornost.

[book_loverka_ · Rating 4 out of 5]

Lada u ledu je psána neskutečně specificky. Autorka má na psaní opravdu talent a její dílo mě ohromilo. Je psané syrově, realisticky a v du formě, s čímž jsem se ještě nesetkala, ale celkem rychle jsem si zvykla. Příběh se odehrává na přelomu 70. a 80. let a je rozdělený na 2 části - 1. část je o průběhu nemoci a 2. spíš o životě hlavní hrdinky. Bylo velmi zajímavé sledovat, jaký pohled byl na anorexii právě v této době. Knihu jsem přečetla za 2 dny, což svědčí o její čtivosti. Je to trochu depresivní čtení, protože Lada to neměla jednoduché, nějak se s tím však zvládla popasovat. Jediné, co se mi nelíbilo, je chování hlavní hrdinky v 2. části. Udělala několik věcí, které mi k ní absolutně neseděly. A možná se zde vyskytovalo až přílišné množství vulgarit, ale chápu, že to mělo vystihovat Ladinu náladu. Mimochodem autorce je pouhých 22 let, takže klobouk dolů!

[Petra Macháčková · Rating 3 out of 5]

Spousta lidí si stěžovala na formu knihy. Za mě byla Du forma super, styl taky fajn ale z toho příběhu jsem byla občas trochu mimo. První čtvrtka až půlka super, pak to jde od tématu anorexie docela stranou a řeší se jiný problémy dospívajících študáků a pracantů. Lady myšlenkový pochody a rozhodnutí byly občas docela na přesdržku, ale vlastně to docela odsejpalo a vcelku mne to bavilo.)

[Amálie (ami.ma.fotak) · Rating 4 out of 5]

4/5
Tohle byla síla - občas mi bylo ze čtení trochu špatně, ale kniha byla napsaná fakt skvěle. Prostředí Ústí na přelomu 70. a 80. let je zajímavé a dost osobité a du-forma je úderná a působí dost intimně. Doporučuju!

[Knihomolský deník · Rating 2 out of 5]

Bohužel tohle mi nesedlo, du-forma by mi nevadila, ale styl psaní a nářečí mi nesedělo. Postavy jsem si příliš neoblíbila, dialogy byly takové moc sterilní a ploché. Od knihy jsem čekala mnohem víc. Téma knihy skvělé, zpracování už méně.

[Jan Mackovčák · Rating 3 out of 5]

Český Odeon + pútavá anotácia = kniha vo virtuálnom košíku. Protagonistkou je Lada, mladá stredoškoláčka zápasiaca s poruchou príjmu potravy. Autorka opisuje, akej pomoci sa Lade dostane od rodičov, zdravotníkov a priateľov, ale aj ako si s problémom poradí sama.

Nebudem klamať: podľa mňa je obdivuhodné, že Ema Labudová vo veku 21 rokov vydala už dva romány. Prvotinu s názvom Tapetář som síce nečítal, ale rozhodne vidím, prečo sa autorke naskytla možnosť vydať ďalšiu knihu, a to hneď v prestížnom Odeone.

Napriek tomu, že sa mi na knihe toho veľa páčilo, pár vecí ma pri čítaní rušilo. Myslím si, že väčšina postáv bola netvárna a chýbali im špecifické vlastnosti, ktoré by ich, napríklad v prípade Ladiných priateľov zo strednej, dostatočne diferencovali. V rámci kapitoly nebol text nijakým spôsobom oddelený, a preto sa často pasáže z rôznych dní zlievali jedna do druhej, a to bez toho, že by na seba priamo nadväzovali. Niektoré časti textu boli nepotrebné – ak by mala kniha o 40 strán menej, nič by sa nestalo.

To, čo ma na knihe ale trápilo najviac, bolo takmer absolútne zmiznutie ústrednej témy v druhej polovici knihy. Prevracal som stranu za stranou, čakajúc, že sa vrátime k meritu veci, ale odpovedí na niektoré otázky som sa nedočkal. Napriek tomu (niežeby som sa pasoval za veľkého literárneho kritika) má autorka bezpochyby obrovský potenciál a dúfam, že bude pokračovať v písaní.