Originální fantasy román z prostředí magické univerzity
Magií prodchnutému městu Tir Erath dominuje starobylá Univerzita s bohatou tradicí významných objevů. Lovkyně Rianet přezdívaná Karmína si studium užívá plnými doušky, zato její kamarádka, objevitelka Elenis, zahání nudu na upadající katedře pomocí zakázaných artefaktů. Zatímco termín bakalářských projektů se blíží a Elenis s Karmínou kličkují mezi školními tresty, nad Univerzitou se stahují stíny z dávné minulosti – a hrozí, že ji pohltí navždy.
Za tím, že autorka psát umí si stojím i na samém konci. Ale v rozsahu celé knihy to jako celek nesouznělo. Věřím, že povídka by byla nadupanější, protože si až tak nežádá to, co má autor v hlavě, ale nesděluje to čtenáři, stejně tak by obstála humorná stránka, která zde zdvihala koutek jen prvních sto stran.
Prostředí univerzity a velice lehce steampunkového města s chimérami, jednorožci a nejen draky, do toho tři katedry a párek studentíků se zápletkou, nezápletkou táhnoucí se skrz na skrz semestry…
Tak nějak bez emocí, tak nějak se zbytečně se opakujícími informacemi, tak nějak ploché a uvězněné mezi postavami v jedné rovině.
A i když cítím poměrně velký potenciál, všechno ztroskotalo právě na nedostatku informací, které by si čtenáře zaháčkovali a vzbudily zájem. Informace na správném místě ve správném čase ..
"Vyrobili další zakázaný artefakt, použili ho k vniknutí do studentům nepřístupné komnaty, poranili a rozčílili jejího strážce, informace získali tím, že kouřili dýmku." Autorka má svojský zmysel pre humor a väčšinou elegantný a hladký štýl písania. Občas je však dej aj opis slabší, mätúci a čitateľ postavy nespozná hlbšie.
This entire review has been hidden because of spoilers.
Po dlouhé době kniha české autorky. Fantasy. Univerzita, magie, fascinující artefakty a cesty, které mohou člověka stát velmi draho.
🧭 Poměrně dlouho jsem se nedokázala začíst. To bývá na začátku čtení velký zádrhel. Je to jako být na prvním rande a moc si to neužívat. Vždycky je velká otázka, jestli to zkoušet dál, nebo jít od toho.
🧭 Příběh plánované trilogie začíná tak, jako by šlo o jeden z dalších dílů, a ne o úvod do celého světa, postav a děje. První dojmy a rozkoukávání je u fantasy klíčové, protože ledacos je jinak než v naší každodenní realitě. Snad i proto jsem dlouho se čtením bojovala a připadalo mi, že místo abych byla uváděna do nového světa, se do něj snažím bolestivě prodrat.
🧭 Na magickou univerzitu jsem se hodně těšila. Měla jsem bezpočet očekávání ohledně toho, co všechno se tam bude učit, jaké tam budou ročníky, katedry nebo obory. Na tirerathské univerzitě studují lovci, čarodějové a objevitelé. Lovci se potřebují vyznat v nejrůznějších potvorách (ty mě velmi bavilo si představovat!), jsou drsní a akční. Čarodějové jsou spíše řemeslníci, alchymisté a hračičkové, kteří zvládnou konstruovat (i dekonstruovat) lecjaké věci. Ovšem objevitelé si vytáhli černého petra: sedí nad mapami a knihami o objevech z let minulých a pod svou současnou ředitelkou působí jako banda nudných budižkničemů, kteří se svým někdejším předchůdcům z dob fantastických výprav nemohou rovnat.
🧭 Příběhem provádí dvojice kamarádek, studentka-lovkyně Rianet zvaná Karmína a studentka-objevitelka Elenis. Obě jsou postupně zapleteny do hlavní zápletky a stanou se součástí mnohem větších věcí, než je pouhá snaha úspěšně získat bakalářský titul a nevyletět ze školy.
🧭 Ke kladům knihy rozhodně patří samotný svět, jeho zákonitosti, bytosti a možnosti tohoto univerza, které se jistě rozehrají v dalších dílech. Když už jsem se začetla (okolo 70. strany), na čtení jsem se těšila a příjemně mi ubíhalo. Byla jsem především zvědavá na další tvory, vynálezy a čím dál více i na vývoj zápletky.
🧭 Velkou nevýhodou bylo, že styl vyprávění mi nesedl. Pro recenzenta/komentátora je důležité, když si uvědomí, že kniha zřejmě není psaná pro něj. Cílového čtenáře bych viděla jako mladšího milovníka fantazijních světů, kterého baví objevovat zákoutí autorovy fantazie. Ovšem neměl by být příliš náročný ohledně propracovanosti postav, práce s napětím a samotnou zápletkou. Což mě přivádí k dalším bodům, které za sebe vidím jako slabé stránky knihy:
🧭 postavy: na ty jsem hodně vysazená, už jsem o tom psala – když mě nechytí postavy, neobživnou mi v hlavě a neuvěřím jim jejich svébytnost a charakter, tak je to se čtením hodně těžké a nemá to moc růžové vyhlídky. V Rogenově oku mě neuspokojilo vykreslení hlavních dvou dívčích charakterů, přišly mi schematické, jen v hrubých obrysech načrtnuté tak, aby prostě mohly pochodovat po šachovnici příběhu, ale spíše než živoucí bytosti s vlastní osobností mi připadaly jako dřevění panáčci, kteří jen mají sehrát svou roli. V případě dvou mladých čarodějů, kteří se do děje přimíchají, mi oba pánové splývali a opět mi přišlo, že jsou jen zlehka naskicovaní a uvnitř prázdní, jako chodící koncepty, jež je třeba dotáhnout a hlavně vyplnit.
🧭 vyprávění: už jsem zmiňovala, že mi nesedl způsob práce s příběhem. Často mi připadalo, že jednotlivé situace jsou krkolomně poskládané za sebe, místo aby přirozeně vyrůstaly jedna z druhé. Jedna epizoda mi vyloženě přišla jako samostatná povídka narychlo vložená do příběhu tak, že z něj zůstala trochu trčet. Knize by prospělo pevnější uchopení vyprávění, aby čtenář nevypadával z děje a neměl pocit, že sám musí silou vůle tlačit události dopředu. Klasické autorské otázky "jak dostat postavu z bodu A do bodu B", "jak do děje zapojit postavu C" nebo "jak uvést na scénu fakt XY" se podle mého daly vyřešit mnohem lépe a čtivěji.
🧭 málo života: univerzita, postavy, samotné město... Všechno mi přišlo málo živoucí, spíše kulisy než skutečnost. Jako bych četla koncept, který potřebuje ještě vybarvit a doladit kontury. Jako by to byl odraz knihy v zrcadle, přičemž mnoho detailů originálu se ztratilo při odrazu. Když si zpětně přehrávám obsah knihy (zvláště samotné univerzum), tak se mi líbil, místy mi přišel skvělý, ale způsob, jakým jsem ho měla zprostředkovaný, mi "nechutnal". Přes všechny výhrady k formě si stejně počkám na další díly, protože se do světa Tir Erath chci vrátit a prozkoumat (doufám!) i další místa v celém universu.
Jarmila Mlčoušková navyše ponúka svojský pohľad na mágiu. Čarodejníci miešajú odvary a tinktúry, no zároveň je pre nich mágia prostriedkom k ovládnutiu techniky, konštruovaniu strojov, prístrojov a kovových vynálezov, umožňujúcich obyvateľom tohto sveta pohodlný život. Zaujímavé je tiež prepojenie olejom voňajúcich štvrtí a rozprávkových zvierat. Okrem tých dobre známych si autorka vymyslela ďalšie svojské tvory, ktoré obohacujú kolorit a atmosféru Tir Erath.
Jediné, čo by sa dalo knihe vytknúť, sú nezrozumiteľné myšlienky daktorých postáv. Keďže ešte nepoznáme celý tento svet, jeho históriu a aktérov do detailov, nedokážeme porozumieť niektorým vnútorným pochodom hrdinov a ich poznámkam k dianiu...
Už od dob, kdy jsem poprvé přečetla Harryho Pottera, mám velmi ráda fantasy ze školního prostředí, vyhledávám je a nijak se přitom nebráním ani českým autorům. V poslední době jsem objevila hned tři série českých autorek, které přivábily mou pozornost tím, že „nabízely“ studium na čarovné univerzitě. Dvě z nich mě nadchly, jedna bohužel zklamala. U Rogenova oka jsem si chvíli musela zvykat na styl psaní, který je sice svižný, ale příliš nevysvětluje a nechává čtenáře tápat, než v textu začne vnímat souvislosti a nacházet vodítka. Musím ale říct, že mě tato hra postupně víc a víc bavila – jedná se rozhodně o knihu, která nabídne mnohem víc náročnému čtenáři. Velmi se mi líbil autorčin humor, který dovedně kombinuje s vážnějšími tématy (panenské dilema - jak se rozhodnout mezi pozorností oblíbeného jednorožce a sváděním pohledného čaroděje?), zaujalo mě řemeslné pojetí magie a steampunkový nádech některých částí města, který asi nejlépe vystihuje existence parních ďasů. K tomu mi utkvěla spousta dalších úsměvných nápadů jako dráčci zapalováčci, karetní hra na padouchy nebo travičský kuchař, který připravoval jídlo v menze. Taky mi vyhovovalo, že děj netáhne jen jeden ústřední vztah mezi dvojicí, popřípadě trojicí, ale výrazných postav je víc a vztahy mezi nimi se prolínají a nejsou nutně milostné. Na fantasy knihách doslova miluji mapy, a ta v Rogenovu oko je zkrátka nádherná, působí útulným dojmem a ukázala mi všechna důležitá místa, která jsem v knize navštívila, od kavárny U Cibetčina ocásku až po Kladivo na čaroděje. Půl hvězdy strhávám za to, že se autorka v některých pasážích víc nerozepsala, protože ta spousta nápadů by si to zasloužila, ale nehledě na to mě kniha velmi příjemně překvapila a určitě se k ní ještě někdy vrátím.
Co k tomu říct... Ze začátku to bylo nic moc - autorka sice vymyslela dobrý svět, dobrou zápletku, umí psát a má skvělý smysl pro humor, ale chybí mi tu spousta informací, nějaký kontext... Od první stránky jste vhozeni do tohoto nového světa, seznamujete se s novými postavami a nevíte, co se vlastně děje. V druhé půlce se to ale už zlepšuje, autorka něco málo vysvětluje a děj se vyvíjí slibně. Za mě můžu říct, že je to vážně slibná kniha, určitě si přečtu další díly, ale chtělo by to víc zapracovat na výstavbě toho světa a uvědomit si, že čtenáři vědí jen to, co jim poskytne autor...
První půlka mi připadala neohrabaná, text nebyl moc plynulý, autorka utínala vyprávění náhle, aniž by bylo řečeno to vše důležité, takže příběh, postavy a scény nebyly vykresleny tak, jak by si zasloužily - a zároveň se jí dařilo linku táhnout víc, než by bylo třeba. Na jednu stranu mě konsternovalo, jak náhle vždycky odstavce a kapitoly končily, na druhou jsem se nudila. Druhá půlka byla v tomto už lepší. Obecně bych ale ocenila trochu víc vysvětlení a méně "vtipných" dialogů - po nějaké době mě začalo otravovat, že se postavy skoro nemůžou bavit normálně, ale jen se předhánějí, kdo řekne něco vtipnějšího. I to narušovalo plynulost a uvěřitelnost příběhu. Vzhledem k tomu, že je to prvotina, ale hodnotím s hvězdičkou navíc, určitě to má potenciál, nicméně na přečtení dalších dílů mě Rogenovo oko nepřesvědčilo.
Recenzie boli pomerne rozporuplné, a tak som sa do knižky púšťal s optimizmom značne opatrným. A priznávam - áno, sú aj veci ktoré mi na nej prekážali, a na päťhviezdičkovú knihu rozhodne nemá, ale to je v poriadku. Chcel by som od autorky o niektorých veciach vedieť viac, ale možno že sa viac dozvieme v ďalších dieloch. Jediné, čo považujem za skutočne spackané je príbehová linka ktorá sa točí okolo Vrahotepca... Výborná oddychová fantasy ktorá má aj veľmi ľahký nádych steampunku, lenže sa príliš nevenuje budovaniu sveta takže sa nemusíte báť že by vás zahltila technickým výrazmi. Bola to skôr taká trochu rozťahaná novela, ale autorka má zaujímavé nápady a veľmi čitateľný štýl. Dúfam že sa jej podarí vydať aj druhý diel.
Za nápadité myšlenky, které někdo strčil do jednoho pytlíku a pak je postupně vytahoval. Jako celek mi to vůbec nedávalo smysl. Postava něco nakousne a za dalších několik týdnů jiná postava zbleptne o čem to vlastně možná mluvili. Nesmyslné výpravy někam a nikdo vlastně neví kam. A o koho v téhle knížce jde? Kdo je ta hlavní postava, hrdina??? Asi to dobře kopíruje svět puberťáků, který prostě vůbec nic dlouhodobě nezajímá, ale já si celých 270 stránek říkala, kdy už to proboha skončí