What do you think?
Rate this book
Uprdelismus
Autor, který poznal všechny možné příručky k lepšímu životu, k němuž mají pomáhat různé meditace, cviky či dechová cvičení se proti tomuto trendu obrátil. Řešení našel v obráceném gardu. Podle něj je mnohem účinnější mít všechno u prdele. Proto také vymyslel svůj novotvar, které v knize rozvíjí. Až se postupně naučíte věci okolo nevnímat tak vážně a dokážete se nad ně jednoduše povznést, teprve tehdy docílíte opravdové svobody na okolním světu.
222 pages, Hardcover
First published January 1, 2021
41 people are currently reading
134 people want to read
Ratings & Reviews
Friends & Following
Create a free account to discover what your friends think of this book!
Community Reviews
Displaying 1 - 25 of 25 reviews
July 5, 2021
Honzu sleduju už delší čas na sociálních sítích a s drtivou většinou jeho názorů souzním. Tahle knížka je tak pro mě “jen” rozvinutější myšlenkou, kterou na IG Honza sdílí - ale to není myšleno jako chyba. Knížka mě nakopla, v čem bylo třeba, a v budoucnu (až budu tápat) si ji zase vezmu do ruky. Je to taková bible moderní doby. 🙂
April 8, 2023
3.5
Možná bych dal i více, já totiž přesně nevím, jak se ohledně tohoto díla cítím. XD Byly tady fakt dobré a motivující pasáže, pasáže, kdy se mi třásly ruce, protože jsem si říkal "tohle nemůže být pravda, myslel jsem, že se takto cítím jen já", ale zároveň zde byly věci, které mi nedávaly absolutní smysl.
K tomu (ne)smyslu řadím celkově pasáže s meditací. To bylo kompletně jedno velký whoosh over my head. Jednou bylo řečeno tohle, pak to bylo o pár stran vyvráceno, že takto to není. Si mohu vybrat tedy? Nevím, tohle mi zkrátka celé nějak uniklo. Pak ještě něco, co mi bylo trnem v oku, ale nemohu si na tuto věc vzpomenout, takže to asi až tak horký nebylo. :D
A teď na nějaké ty lepší části. Možná tohle celé bude až moc self-aware, idk.
"Nedělejte tu samou chybu, jíž se dopouští tolik lidí, kteří se něčeho, co chtějí, vzdají jenom proto, že nevědí, jak toho dosáhnout. Dokud něco chcete, chtějte to i přesto, že nevíte jak. Protože vzdát se by znamenalo zakázat si něco chtít. A ten, kdo si zakáže chtít něco, co opravdu chce, časem pouze zahořkne, potlačené touhy totiž nikdy nezmizí, pouze začnou hnít ve sklepení naší duše, kam jsme je uklidili, aby nám stále nepřipomínaly, že něco chceme, ale že nevíme JAK. Je lepší a mnohem zdravější něco chtít, prožívat svou touhu a nikdy toho nedosáhnout než si zakázat to chtít a zahořknout tak vůči všem, kteří toho dosáhli."
Tohle byla první část, která ve mě něčím silným rezonovala. Hodně mi to připomíná všechny ty momenty, kdy mi někdo z rodiny ( především má matka) říkal, že můj sen je nereálný a ať si pro svou budoucnost najdu něco, čím se určitě uživím a kam se určitě dostanu. Tím je myšlena práce kancelářské krysy v kanclu od devíti do pěti nebo? Děkuji, nechci, radši zkusím ta filmová studia a uvidím, kam mě to dostane. Případně dělat něco s knihami nebo něco s kreativním duchem obecně, kdyby to, nedej bože, nevyšlo.
"Příliš mnoho lidí plýtvá většinu své energie a pozornosti na to, že donekonečna lamentují nad vším, co se jim nelíbí, stěžují si a pronášejí katastrofická proroctví."
Damn, my mother in a nutshell, really. Jenže i kdyby chtěla, i kdyby byla sebevětším uprdelistou, vždycky si něco najde, co bude blbě (takže tedy uprdelistou nebude, eh). No, každopádně už jen z logického hlediska, proč si lidi furt na něco stěžují, když mohou udělat aspoň něco málo, aby danou věc změnili? Pokud to je v našich silách, ofc, a pokud ne, proč se nad tím rozčilovat? Jak říkám, to je ale furt něco. A nejen na členy domácnosti, ale i na úplně cizí lidi? Proč se mám rozčilovat a nadávat, že ten či onen udělal tohle a tamto, když to mohl udělat podle toho, jak JÁ si myslím, že to je správně? Toho člověka to nezajímá. A mě vlastně taky ne, každý by si měl hledět svého, ale to je pro mou matku nadlidský úkol.
"K čemu mi je, že mám práci, bydlení, a dokonce i fyzické zdraví, když jsem permanentně psychicky v prdeli?"
Opět se zkuste zeptat mojí matky, ta ví, všechno nejlíp a určitě by byla schopna podat nějakou "smysluplnou" odpověď. :D Ale ne, fr, good point. V tomto stavu je Vám to úplně jedno, hovořím jako někdo s diagnostikovanou depresí, ze které se pomalu drásám ven. A argumenty typu "nemůžeš mít depresi máš střechu nad hlavou, jídlo, zdraví" jsou totálně mimo, kolikrát zvládnout spíš ještě víc přitížit.
"Opravdové sebevědomí může být tiché a nenápadné, nikam se nevnucuje, nad nikým se nepovyšuje, nikoho nepřeřvává, nikoho se nesnaží zaujmout nebo oslnit. Zatímco ve společnosti hraně sebevědomého člověka se cítíme nejistě a nepříjemně, v přítomnosti opravdu sebevědomého jedince se cítíme bezpečně, klidně a uvolněně."
Dayum, další věc, kterou moje matka postrádá, haha? Doslova a do písmene, ty příklady jsou celá ona. Chjo, tohle asi nebyla ani tak kniha pro nějaké to poznání sebe samého, ale otevření očí/utvrzení se, že moje matka je tady ten problém a že by měla se sebou možná něco začít dělat.
"Když jste uvolnění, uprdelističtí a autentičtí, může se někdy stát, že na vás začnou bezdůvodně útočit lidé s falešným sebevědomím. Je to proto, že se ve vaší přítomnosti cítí ohrožení, neboť vnitřně tuší, že vy vidíte za masku jejich sebejistoty a že sami máte něco, co by oni chtěli taky mít, ale nevědí, jak to získat, a tak to zkouší mechanickými cestami."
Ufff, další a poslední reference na moji matku, I swear. A taky se tímto vrátím k mému snu studovat film. Když pročítám synopsi tohoto studia a představuju si, jak by to mohlo vypadat, cítím se ohledně toho dobře. Těším se na to, pomalu se na to připravuji a táhne mě to k tímto směrem. Nevím, kde všude v životě moje matka stoupla blbě, byť bych pár věcí dokázal vyjmenovat takto z fleku, ale přijde mi, že když už se já cítím sebevědomě, ona musí přijít a snažit se mě jakkoli ztrapnit či mě přimět se cítit jako totální debil. Jasně, je to také moje chyba, že si to tak pouštím k tělu a pak nad tím overthinkuju, ale na tomhle taky pracuji, taky to není hned. Ale to schéma tady je. A nejen u toho, co chci studovat. Reálně u čehokoliv jiného - co nosím, co poslouchám, co dělám nebo nedělám. Kdybych nebyl součástí jejího každodenního života, řeknu, že má času plnou prdel a že nemá, co dělat a tak řeší podobný věci. A něco na tom asi bude.
Overall, uprdelismus už praktikuji nějakou dobu, ale byly zde i nové věci, nové poznatky, které se určitě hodí. Spíše doporučuji, ale zároveň mám pocit, že by knihu hromada lidí hodila do koše se slovy "jo, jasně, nějaká meditace, kdy budu sedět na zemi a dělat "omm" mi tak pomůže změnit život". Nemusí to vyloženě změnit život, ale může pomoci k lepšímu životu, to ano.
Možná bych dal i více, já totiž přesně nevím, jak se ohledně tohoto díla cítím. XD Byly tady fakt dobré a motivující pasáže, pasáže, kdy se mi třásly ruce, protože jsem si říkal "tohle nemůže být pravda, myslel jsem, že se takto cítím jen já", ale zároveň zde byly věci, které mi nedávaly absolutní smysl.
K tomu (ne)smyslu řadím celkově pasáže s meditací. To bylo kompletně jedno velký whoosh over my head. Jednou bylo řečeno tohle, pak to bylo o pár stran vyvráceno, že takto to není. Si mohu vybrat tedy? Nevím, tohle mi zkrátka celé nějak uniklo. Pak ještě něco, co mi bylo trnem v oku, ale nemohu si na tuto věc vzpomenout, takže to asi až tak horký nebylo. :D
A teď na nějaké ty lepší části. Možná tohle celé bude až moc self-aware, idk.
"Nedělejte tu samou chybu, jíž se dopouští tolik lidí, kteří se něčeho, co chtějí, vzdají jenom proto, že nevědí, jak toho dosáhnout. Dokud něco chcete, chtějte to i přesto, že nevíte jak. Protože vzdát se by znamenalo zakázat si něco chtít. A ten, kdo si zakáže chtít něco, co opravdu chce, časem pouze zahořkne, potlačené touhy totiž nikdy nezmizí, pouze začnou hnít ve sklepení naší duše, kam jsme je uklidili, aby nám stále nepřipomínaly, že něco chceme, ale že nevíme JAK. Je lepší a mnohem zdravější něco chtít, prožívat svou touhu a nikdy toho nedosáhnout než si zakázat to chtít a zahořknout tak vůči všem, kteří toho dosáhli."
Tohle byla první část, která ve mě něčím silným rezonovala. Hodně mi to připomíná všechny ty momenty, kdy mi někdo z rodiny ( především má matka) říkal, že můj sen je nereálný a ať si pro svou budoucnost najdu něco, čím se určitě uživím a kam se určitě dostanu. Tím je myšlena práce kancelářské krysy v kanclu od devíti do pěti nebo? Děkuji, nechci, radši zkusím ta filmová studia a uvidím, kam mě to dostane. Případně dělat něco s knihami nebo něco s kreativním duchem obecně, kdyby to, nedej bože, nevyšlo.
"Příliš mnoho lidí plýtvá většinu své energie a pozornosti na to, že donekonečna lamentují nad vším, co se jim nelíbí, stěžují si a pronášejí katastrofická proroctví."
Damn, my mother in a nutshell, really. Jenže i kdyby chtěla, i kdyby byla sebevětším uprdelistou, vždycky si něco najde, co bude blbě (takže tedy uprdelistou nebude, eh). No, každopádně už jen z logického hlediska, proč si lidi furt na něco stěžují, když mohou udělat aspoň něco málo, aby danou věc změnili? Pokud to je v našich silách, ofc, a pokud ne, proč se nad tím rozčilovat? Jak říkám, to je ale furt něco. A nejen na členy domácnosti, ale i na úplně cizí lidi? Proč se mám rozčilovat a nadávat, že ten či onen udělal tohle a tamto, když to mohl udělat podle toho, jak JÁ si myslím, že to je správně? Toho člověka to nezajímá. A mě vlastně taky ne, každý by si měl hledět svého, ale to je pro mou matku nadlidský úkol.
"K čemu mi je, že mám práci, bydlení, a dokonce i fyzické zdraví, když jsem permanentně psychicky v prdeli?"
Opět se zkuste zeptat mojí matky, ta ví, všechno nejlíp a určitě by byla schopna podat nějakou "smysluplnou" odpověď. :D Ale ne, fr, good point. V tomto stavu je Vám to úplně jedno, hovořím jako někdo s diagnostikovanou depresí, ze které se pomalu drásám ven. A argumenty typu "nemůžeš mít depresi máš střechu nad hlavou, jídlo, zdraví" jsou totálně mimo, kolikrát zvládnout spíš ještě víc přitížit.
"Opravdové sebevědomí může být tiché a nenápadné, nikam se nevnucuje, nad nikým se nepovyšuje, nikoho nepřeřvává, nikoho se nesnaží zaujmout nebo oslnit. Zatímco ve společnosti hraně sebevědomého člověka se cítíme nejistě a nepříjemně, v přítomnosti opravdu sebevědomého jedince se cítíme bezpečně, klidně a uvolněně."
Dayum, další věc, kterou moje matka postrádá, haha? Doslova a do písmene, ty příklady jsou celá ona. Chjo, tohle asi nebyla ani tak kniha pro nějaké to poznání sebe samého, ale otevření očí/utvrzení se, že moje matka je tady ten problém a že by měla se sebou možná něco začít dělat.
"Když jste uvolnění, uprdelističtí a autentičtí, může se někdy stát, že na vás začnou bezdůvodně útočit lidé s falešným sebevědomím. Je to proto, že se ve vaší přítomnosti cítí ohrožení, neboť vnitřně tuší, že vy vidíte za masku jejich sebejistoty a že sami máte něco, co by oni chtěli taky mít, ale nevědí, jak to získat, a tak to zkouší mechanickými cestami."
Ufff, další a poslední reference na moji matku, I swear. A taky se tímto vrátím k mému snu studovat film. Když pročítám synopsi tohoto studia a představuju si, jak by to mohlo vypadat, cítím se ohledně toho dobře. Těším se na to, pomalu se na to připravuji a táhne mě to k tímto směrem. Nevím, kde všude v životě moje matka stoupla blbě, byť bych pár věcí dokázal vyjmenovat takto z fleku, ale přijde mi, že když už se já cítím sebevědomě, ona musí přijít a snažit se mě jakkoli ztrapnit či mě přimět se cítit jako totální debil. Jasně, je to také moje chyba, že si to tak pouštím k tělu a pak nad tím overthinkuju, ale na tomhle taky pracuji, taky to není hned. Ale to schéma tady je. A nejen u toho, co chci studovat. Reálně u čehokoliv jiného - co nosím, co poslouchám, co dělám nebo nedělám. Kdybych nebyl součástí jejího každodenního života, řeknu, že má času plnou prdel a že nemá, co dělat a tak řeší podobný věci. A něco na tom asi bude.
Overall, uprdelismus už praktikuji nějakou dobu, ale byly zde i nové věci, nové poznatky, které se určitě hodí. Spíše doporučuji, ale zároveň mám pocit, že by knihu hromada lidí hodila do koše se slovy "jo, jasně, nějaká meditace, kdy budu sedět na zemi a dělat "omm" mi tak pomůže změnit život". Nemusí to vyloženě změnit život, ale může pomoci k lepšímu životu, to ano.
September 18, 2021
Co k tomu říct? Asi jen, že strašně moc děkuju, Honzo 🙏🏼❤️
October 17, 2022
Môžete byť dobrými ľuďmi, pomáhať druhým, robiť niečo zmysluplné, a napriek tomu mať celý tento bláznivý svet u prdele. Nie je ľahké sa to naučiť, ale je to celkom nevyhnutné a určite možné. Potom sa stanete účastníkmi a pozorovateľmi zároveň a všetky vonkajšie udalosti na vás nebudú doliehať tak ako predtým. To vám dá väčšiu vnútornú slobodu, pokoj a šťastie.
Toto je odkaz Jana Menděla v knihe. Naučte sa nebrať veci okolo seba až tak vážne. Dokážte sa nad ne jednoducho povzniesť a len vtedy dosiahnete skutočnú osobnú slobodu.
A som presvedčený, že toto chýba mnohým z nás: berieme sa príliš vážne. Všetko prežívame až nadmieru, neadekvátne. Rozčuľujeme sa nad vecami, na ktoré nemáme dosah...
Ľudia sa radšej rozčuľujú nad tým, aká je vláda, než aby riešili to, čo sa deje u nich doma alebo v ich vnútri. Je to bezpečnejšie. Myslím si, že tým hlavným dôvodom je, že sa veľmi neradi konfrontujeme s negatívnymi emóciami. Radi od nich utekáme a najmä pre ne skĺzavame k tomu, že ich potláčame a niečo si nahovárame. A práve preto by sme mali byť značne opatrní, keď sa pokúšame k niečomu zaujať uprdelistický postoj. Ten je síce dobrý a veľmi prospešný, ale jedine v prípade, že sme si danú záležitosť skutočne priznali. Ak mám vzťah, ktorý nefunguje, ak ma dusí a na nejakej úrovni trápi, nemôžem si iba tak povedať, že to, čo mi prekáža, sa naučím mať u prdele, a všetko sa potom vyrieši.
Kto je to vlastne uprdelista?
Je to človek, ktorý žije s ľahkosťou a humorom, neberie seba samého príliš vážne, denne sa raduje zo života a má u prdele, čo väčšina ľudí považuje za životne dôležité. Pozor, uprdelista však nie je nezodpovedný a ľahkovážny, plní svoje svetské úlohy poctivo a svedomito, ibaže sa pri tom netvári tak, akoby zachraňoval planétu.
Celý západný svet je nastavený spôsobom: Keď si nešťastný z toho, čo sa deje okolo teba, zmeň veci okolo seba a budeš zasa šťastný. Niekedy sa to naozaj dá a je to nevyhnutné, ale častejšie nie.
Oveľa múdrejší a praktickejší je skôr východný prístup, ktorý hlási: Ak si nešťastný z toho, čo sa okolo teba deje, zmeň sa tak, aby si mohol byť šťastný v tom istom.
„Mať veci u prdele neznamená, že sa na všetko vykašlete, ani že svoje dieťa necháte rásť ako drevo v lese. Iba to značí, že zmeníte svoj uhol pohľadu a celý svoj postoj k danej veci. Príliš veľa ľudí plytvá väčšinou svojej energie a pozornosti na to, že donekonečna lamentujú nad všetkým, čo sa im nepáči. Sťažujú sa a vyslovujú katastrofické proroctvá,“ vysvetľuje v knihe Uprdelizmus.
Tým, že sa človek stane uprdelistom, prestane aktívne vykonávať národný šport sťažovania sa a svoju energiu venuje predstavám o tom, ako má život podľa neho vyzerať, namiesto toho, aby si trhal vlasy, keď všetko nie je tak, ako by chcel.
„K uprdelizmu ma doviedla skúsenosť s prácou. Ocitol som sa v zamestnaní, ktoré sa čoskoro ukázalo ako veľmi stresujúce a náročné, a bol som presvedčený, že je nad moje sily. Cítil som ohromný vnútorný tlak, bolo mi fyzicky zle a zúfalo som sa snažil nájsť si inú prácu, aby som mohol z vtedajšej odísť. Ibaže sa mi nedarilo dostať ani jedinú vyhovujúcu ponuku,“ spomína Jan Menděl.
Toto je odkaz Jana Menděla v knihe. Naučte sa nebrať veci okolo seba až tak vážne. Dokážte sa nad ne jednoducho povzniesť a len vtedy dosiahnete skutočnú osobnú slobodu.
A som presvedčený, že toto chýba mnohým z nás: berieme sa príliš vážne. Všetko prežívame až nadmieru, neadekvátne. Rozčuľujeme sa nad vecami, na ktoré nemáme dosah...
Ľudia sa radšej rozčuľujú nad tým, aká je vláda, než aby riešili to, čo sa deje u nich doma alebo v ich vnútri. Je to bezpečnejšie. Myslím si, že tým hlavným dôvodom je, že sa veľmi neradi konfrontujeme s negatívnymi emóciami. Radi od nich utekáme a najmä pre ne skĺzavame k tomu, že ich potláčame a niečo si nahovárame. A práve preto by sme mali byť značne opatrní, keď sa pokúšame k niečomu zaujať uprdelistický postoj. Ten je síce dobrý a veľmi prospešný, ale jedine v prípade, že sme si danú záležitosť skutočne priznali. Ak mám vzťah, ktorý nefunguje, ak ma dusí a na nejakej úrovni trápi, nemôžem si iba tak povedať, že to, čo mi prekáža, sa naučím mať u prdele, a všetko sa potom vyrieši.
Kto je to vlastne uprdelista?
Je to človek, ktorý žije s ľahkosťou a humorom, neberie seba samého príliš vážne, denne sa raduje zo života a má u prdele, čo väčšina ľudí považuje za životne dôležité. Pozor, uprdelista však nie je nezodpovedný a ľahkovážny, plní svoje svetské úlohy poctivo a svedomito, ibaže sa pri tom netvári tak, akoby zachraňoval planétu.
Celý západný svet je nastavený spôsobom: Keď si nešťastný z toho, čo sa deje okolo teba, zmeň veci okolo seba a budeš zasa šťastný. Niekedy sa to naozaj dá a je to nevyhnutné, ale častejšie nie.
Oveľa múdrejší a praktickejší je skôr východný prístup, ktorý hlási: Ak si nešťastný z toho, čo sa okolo teba deje, zmeň sa tak, aby si mohol byť šťastný v tom istom.
„Mať veci u prdele neznamená, že sa na všetko vykašlete, ani že svoje dieťa necháte rásť ako drevo v lese. Iba to značí, že zmeníte svoj uhol pohľadu a celý svoj postoj k danej veci. Príliš veľa ľudí plytvá väčšinou svojej energie a pozornosti na to, že donekonečna lamentujú nad všetkým, čo sa im nepáči. Sťažujú sa a vyslovujú katastrofické proroctvá,“ vysvetľuje v knihe Uprdelizmus.
Tým, že sa človek stane uprdelistom, prestane aktívne vykonávať národný šport sťažovania sa a svoju energiu venuje predstavám o tom, ako má život podľa neho vyzerať, namiesto toho, aby si trhal vlasy, keď všetko nie je tak, ako by chcel.
„K uprdelizmu ma doviedla skúsenosť s prácou. Ocitol som sa v zamestnaní, ktoré sa čoskoro ukázalo ako veľmi stresujúce a náročné, a bol som presvedčený, že je nad moje sily. Cítil som ohromný vnútorný tlak, bolo mi fyzicky zle a zúfalo som sa snažil nájsť si inú prácu, aby som mohol z vtedajšej odísť. Ibaže sa mi nedarilo dostať ani jedinú vyhovujúcu ponuku,“ spomína Jan Menděl.
November 6, 2021
4.5 hvezdy tak nejak. Na me to bylo prekvapive spiritualni - ale chapu proc a uzila jsem si poslech i tak, koupim i tistenou, abych si znovu prosla a opoznamkovala, takze i to je znameni toho, jak se mi to libilo :)
September 25, 2024
Uprdelismus se mi moc líbil, bylo tam spousta zajímavých věcí k zamyšlení. Část o hypnóze a dalších životech mě moc nebavila.
December 29, 2022
Pár dobrých střípků, ale celkově ezo-bullshit.
Knížka obsahuje pár praktických tipů, které se můžou hodit každému do života. Akceptovat své emoce, umět se zdravě nasrat atd. Zvláště první půlka knížky mi přijde produktivnější.
Ale zbytek jsou čisté ezoterické a i často nebezpečné kraviny. Autor se přiznává že vychází z magie a energií a různých alternativních a new-age směrů. Tvrdí, že k tomu aby člověk mohl být psychicky v pohodě (="uprdelista"), potřebuje věřit v reinkarnace, v karmu a ve vyšší bytost (ideálně Boha).
Autor zavrhuje moderní medicínu, zavrhuje moderní, vědecky podlouženou, kognitivně behaviorální terapii.
Autor propaguje pasivní agresi. Kapitoly o přijetí hněvu jsou sice fajn, ale jeho praktické rady potom, kde doporučuje namísto říkání věcí narovinu tvářit se nasraně a mít ohěň v očích, jsou opravdu hloupé. Autor dovednost tvářit se nasraně, aniž by ale cokoliv řekl (ano, toto je definice pasivní agrese) považuje za jednu ze svých nejlepších dovedností.
A co mě taky rozhodilo, byla kapitola, kde popisoval, že jedna jeho kolegyně dostala v práci příležitost připravit pro ostatní kolegy workshop o soft-skills (její oblíbené) téma. Autor si stěžuje, že kolegyně do workshopu zahrnula i praktická cvičení kromě výkladu (vážně?) a nakonec za svůj největší úspěch považuje, že dokázal před očima dané nesebejisté kolegyně, všechny její připravené materiály hrdě hodit do koše. A autor se diví, že to kolegyni ranilo.
To, že se autor několikrát vychloubá, jak provozuje svou soukromou konzultační praxi a pomáhá lidem s velkými osobními problémy mi přijde spíše smutné, protože od takového člověka bych si upřímně osobně poradit nenechal. Věřím, že jeho přesvědčení jsou škodlivá a že spíše autor by potřeboval sám terapii (kterou osobně zavrhuje).
Knížka obsahuje pár praktických tipů, které se můžou hodit každému do života. Akceptovat své emoce, umět se zdravě nasrat atd. Zvláště první půlka knížky mi přijde produktivnější.
Ale zbytek jsou čisté ezoterické a i často nebezpečné kraviny. Autor se přiznává že vychází z magie a energií a různých alternativních a new-age směrů. Tvrdí, že k tomu aby člověk mohl být psychicky v pohodě (="uprdelista"), potřebuje věřit v reinkarnace, v karmu a ve vyšší bytost (ideálně Boha).
Autor zavrhuje moderní medicínu, zavrhuje moderní, vědecky podlouženou, kognitivně behaviorální terapii.
Autor propaguje pasivní agresi. Kapitoly o přijetí hněvu jsou sice fajn, ale jeho praktické rady potom, kde doporučuje namísto říkání věcí narovinu tvářit se nasraně a mít ohěň v očích, jsou opravdu hloupé. Autor dovednost tvářit se nasraně, aniž by ale cokoliv řekl (ano, toto je definice pasivní agrese) považuje za jednu ze svých nejlepších dovedností.
A co mě taky rozhodilo, byla kapitola, kde popisoval, že jedna jeho kolegyně dostala v práci příležitost připravit pro ostatní kolegy workshop o soft-skills (její oblíbené) téma. Autor si stěžuje, že kolegyně do workshopu zahrnula i praktická cvičení kromě výkladu (vážně?) a nakonec za svůj největší úspěch považuje, že dokázal před očima dané nesebejisté kolegyně, všechny její připravené materiály hrdě hodit do koše. A autor se diví, že to kolegyni ranilo.
To, že se autor několikrát vychloubá, jak provozuje svou soukromou konzultační praxi a pomáhá lidem s velkými osobními problémy mi přijde spíše smutné, protože od takového člověka bych si upřímně osobně poradit nenechal. Věřím, že jeho přesvědčení jsou škodlivá a že spíše autor by potřeboval sám terapii (kterou osobně zavrhuje).
December 29, 2021
Až na tu náboženskou agitku, u které bylo naštěstí alespoň dodáno, že k dosažení uprdelistického osvícení není povinná, jest to velmi inspirující dílko.
February 17, 2024
Mozeme mat najlepsiu techniku, medicinsku starostlivost, hygienu, prevenciu ci zivotospravu, kym sa vsak nezacneme systematicky a celkovo posilnovat psychiku a jej odolnost proti stale rastucemu tlaku moderneho zivota, nepomoze nam nijake vonkajsie riesenie.
Rovnako ako autora ma k trenovaniu uprdelizmu doviedla pracovna skusenost. Lepsie povedane seria pracovnych skusenosti. Pochopila som, ze zdravy rozum do tohto sveta nepatri, nikto ho nevyhladava a nikto ho neocenuje. A vacsina ludi si ani nemysli, ze ho potrebuje. Vsak naco.
Tazko povedat, ci ludstvo dohnal do tohto stavu konzumny zivot (asi hej) alebo naozaj osprostieva vplyvom znecistenia vzduchu ale pravda je evidentna pri kazdom kontakte s civilizaciou...
Co s tym ale? Spachat samovrazdu, zacat drogovat, zblaznit sa tiez, bojovat so vsetkymi naokolo? Co z toho je najlepsia moznost?
Celý západný svet je nastavený spôsobom: Keď si nešťastný z toho, čo sa deje okolo teba, zmeň veci okolo seba a budeš zasa šťastný. Niekedy sa to naozaj dá a je to nevyhnutné, ale častejšie nie.
Oveľa múdrejší a praktickejší je skôr východný prístup, ktorý hlási: Ak si nešťastný z toho, čo sa okolo teba deje, zmeň sa tak, aby si mohol byť šťastný v tom istom.
Asi ako viaceri, aj sam autor dospel k zaveru, ze tieto veci treba mat proste uprdele. Nehnat sa fanaticky za uspechom, luxusom, peniazmi a laskou ale sustredit sa hlavne na svoj duchovny pokoj a rozvoj. Velmi sa mi paci myslienka posilovania ducha rovnako ako aj tela. Trenovat sustredenie, cistenie mysle a odosobnovanie. Meditovat a riesit konflikty.
Ved co je sebaistota? Pre mna je to schopnost verit sam v seba a vediet, ze nech sa mi stane cokolvek, zvladnem to, dokazem sa ubranit kazdemu odporu a pobit sa s akoukolvek nepriaznou tak, ze z toho vyjdem o kusok silnejsi a o skusenost mudrejsi
V minulosti sa casto pisalo o takzvanych toxickych emociach ako hnev, pesimizmus uzkosti a podobne. Myslim ze uz vacsina psychologov pochopila, ake to boli hliuposti a ze ziadne emocie nie su toxicke ale aj tak som velmi ocenila ako to autor uchopil:
A prave hnev je ten element, ktory vytvara ochranu pred vonkajsimi utokmi. Kto ho v sebe pochova, ten vytvara podhubie pre vznik chronickych strachov. ... hnev nesmieme potlacit ani vychrlit
Kedysi boli tieto pocity uplne tabu, pamatam sa, ze ja, najma ako zena, som sa nikdy nemohla hnevat. Vela muzov si mysli, ze zeny to ani nedokazu. Vzdy boli prekvapeni a velmi vylakani ked som im dokazala opak. A casom som zistila, ze hnev je moj najvacsi a najlepsi spojenec.
Urcite odporucam, ja vzdy vravim, pre mna zostava encyklopediou uprdelizmu obratnik raka, ale ani toto nebolo zle :) urcite trochu viac aktualne
Co sa tyka porovnavania s Mansonom, tak mendel je predsa len z nasej kultury (a zrejme aj starsi a viac skuseny a zivotom otrly|, takze myslim, ze beznemu cechoslovakovi da viac
Rovnako ako autora ma k trenovaniu uprdelizmu doviedla pracovna skusenost. Lepsie povedane seria pracovnych skusenosti. Pochopila som, ze zdravy rozum do tohto sveta nepatri, nikto ho nevyhladava a nikto ho neocenuje. A vacsina ludi si ani nemysli, ze ho potrebuje. Vsak naco.
Tazko povedat, ci ludstvo dohnal do tohto stavu konzumny zivot (asi hej) alebo naozaj osprostieva vplyvom znecistenia vzduchu ale pravda je evidentna pri kazdom kontakte s civilizaciou...
Co s tym ale? Spachat samovrazdu, zacat drogovat, zblaznit sa tiez, bojovat so vsetkymi naokolo? Co z toho je najlepsia moznost?
Celý západný svet je nastavený spôsobom: Keď si nešťastný z toho, čo sa deje okolo teba, zmeň veci okolo seba a budeš zasa šťastný. Niekedy sa to naozaj dá a je to nevyhnutné, ale častejšie nie.
Oveľa múdrejší a praktickejší je skôr východný prístup, ktorý hlási: Ak si nešťastný z toho, čo sa okolo teba deje, zmeň sa tak, aby si mohol byť šťastný v tom istom.
Asi ako viaceri, aj sam autor dospel k zaveru, ze tieto veci treba mat proste uprdele. Nehnat sa fanaticky za uspechom, luxusom, peniazmi a laskou ale sustredit sa hlavne na svoj duchovny pokoj a rozvoj. Velmi sa mi paci myslienka posilovania ducha rovnako ako aj tela. Trenovat sustredenie, cistenie mysle a odosobnovanie. Meditovat a riesit konflikty.
Ved co je sebaistota? Pre mna je to schopnost verit sam v seba a vediet, ze nech sa mi stane cokolvek, zvladnem to, dokazem sa ubranit kazdemu odporu a pobit sa s akoukolvek nepriaznou tak, ze z toho vyjdem o kusok silnejsi a o skusenost mudrejsi
V minulosti sa casto pisalo o takzvanych toxickych emociach ako hnev, pesimizmus uzkosti a podobne. Myslim ze uz vacsina psychologov pochopila, ake to boli hliuposti a ze ziadne emocie nie su toxicke ale aj tak som velmi ocenila ako to autor uchopil:
A prave hnev je ten element, ktory vytvara ochranu pred vonkajsimi utokmi. Kto ho v sebe pochova, ten vytvara podhubie pre vznik chronickych strachov. ... hnev nesmieme potlacit ani vychrlit
Kedysi boli tieto pocity uplne tabu, pamatam sa, ze ja, najma ako zena, som sa nikdy nemohla hnevat. Vela muzov si mysli, ze zeny to ani nedokazu. Vzdy boli prekvapeni a velmi vylakani ked som im dokazala opak. A casom som zistila, ze hnev je moj najvacsi a najlepsi spojenec.
Urcite odporucam, ja vzdy vravim, pre mna zostava encyklopediou uprdelizmu obratnik raka, ale ani toto nebolo zle :) urcite trochu viac aktualne
Co sa tyka porovnavania s Mansonom, tak mendel je predsa len z nasej kultury (a zrejme aj starsi a viac skuseny a zivotom otrly|, takze myslim, ze beznemu cechoslovakovi da viac
November 25, 2024
Zdalo sa mi, že túto knihu som už pred rokmi niekde zahliadla, no pomyslela som si, že je to len ďalšia „motivačná príručka pre lepší život“ a vyhla som sa jej.
Už pár dní mi nie je dobre a plne si to uvedomujem. Teraz absorbujem všetky myšlienky, ktoré by mi mohli pomôcť, do takej miery, že v mojej hlave sa momentálne nachádzajú úryvky z diel, ktoré sa mi tento mesiac páčili. Keď mi kamarát napísal, že má v pláne prečítať si práve toto, bližšie som sa na to pozrela.
...a pomalu, ale jistě mi docházelo, že život je jen taková hra a vyhráva ten, kdo se neposere.
s. -
Štýl písania je podobný ako ten, ktorý sa vo veľkom používa v motivačnej literatúre: autor chce motivovať, je optimistický, dáva nám príklady zo života, niečo aj niekoľkokrát zopakuje. V určitých bodoch sa však jeho pohľad mení. Netvrdí nám, že máme byť až nezdravo šťastní, že sa nemáme nechať pohltiť negatívnymi emóciami, práve naopak. Vysvetľuje nám, prečo nie je tento prístup dlhodobo udržateľný a prečo môže spôsobiť viac škody ako úžitku. Prečo si práve vysoko citliví ľudia musia pre svoje vlastné dobro „uprdelizmus“ osvojiť a nestrácať toto nastavenie.
...svoje pocity musíme respektovat! A to je to jediné, co po nás naše emoce chtějí, totiž abychom je respektovali a nepotlačovali. Ani skrývat je nemusíme. Emoce jsou geniální věc. Dostanou nás vždycky ze všeho zlého tak, že se nakonec zacelíme, uzdravíme a vyjdeme z toho ještě silnější, než jsme byli předtím – ale pouze za předpokladu, že jim v tom nebránime!
s. -
V niektorých častiach som sa dokonale videla. V tejto knihe som našla napríklad kapitolu, v ktorej mi autor vysvetlil, prečo „je mi to jedno“ vyslovujem. Prečo je dobré cítiť hnev, uvedomovať si ho, no zároveň s ním ďalej pracovať. Prečo napríklad nedostanem okamžite to, čo chcem. Prečo musím čakať v záujme vlastného šťastia. Z tejto knihy som si zobrala veľa. Zistila som, čo je to uprdelizmus.
Ak nemáte čas čítať celý počin, tak si zatiaľ vyberte kapitoly, ktoré sú pre vás dôležité. Myslím si, že sa dá čítať tak, ako to vyhovuje vám.
Už pár dní mi nie je dobre a plne si to uvedomujem. Teraz absorbujem všetky myšlienky, ktoré by mi mohli pomôcť, do takej miery, že v mojej hlave sa momentálne nachádzajú úryvky z diel, ktoré sa mi tento mesiac páčili. Keď mi kamarát napísal, že má v pláne prečítať si práve toto, bližšie som sa na to pozrela.
...a pomalu, ale jistě mi docházelo, že život je jen taková hra a vyhráva ten, kdo se neposere.
s. -
Štýl písania je podobný ako ten, ktorý sa vo veľkom používa v motivačnej literatúre: autor chce motivovať, je optimistický, dáva nám príklady zo života, niečo aj niekoľkokrát zopakuje. V určitých bodoch sa však jeho pohľad mení. Netvrdí nám, že máme byť až nezdravo šťastní, že sa nemáme nechať pohltiť negatívnymi emóciami, práve naopak. Vysvetľuje nám, prečo nie je tento prístup dlhodobo udržateľný a prečo môže spôsobiť viac škody ako úžitku. Prečo si práve vysoko citliví ľudia musia pre svoje vlastné dobro „uprdelizmus“ osvojiť a nestrácať toto nastavenie.
...svoje pocity musíme respektovat! A to je to jediné, co po nás naše emoce chtějí, totiž abychom je respektovali a nepotlačovali. Ani skrývat je nemusíme. Emoce jsou geniální věc. Dostanou nás vždycky ze všeho zlého tak, že se nakonec zacelíme, uzdravíme a vyjdeme z toho ještě silnější, než jsme byli předtím – ale pouze za předpokladu, že jim v tom nebránime!
s. -
V niektorých častiach som sa dokonale videla. V tejto knihe som našla napríklad kapitolu, v ktorej mi autor vysvetlil, prečo „je mi to jedno“ vyslovujem. Prečo je dobré cítiť hnev, uvedomovať si ho, no zároveň s ním ďalej pracovať. Prečo napríklad nedostanem okamžite to, čo chcem. Prečo musím čakať v záujme vlastného šťastia. Z tejto knihy som si zobrala veľa. Zistila som, čo je to uprdelizmus.
Ak nemáte čas čítať celý počin, tak si zatiaľ vyberte kapitoly, ktoré sú pre vás dôležité. Myslím si, že sa dá čítať tak, ako to vyhovuje vám.
February 2, 2024
Knižka Uprdelismus sa mi veľmi páčila. Obsahuje praktické tipy, ktoré sa určite každému človeku v živote zídu. Veľa autorových myšlienok skutočne stojí za zamyslenie. A hoci veľa z toho, čo nájdeme v knižke, určite už dávno vieme, nezaškodí si to občas znovu pripomenúť.
Pri čítaní som sa väčšinou názorovo zhodovala s autorom, napr. v tom, že naozaj strácame čas a míňame svoju energiu na kopu nepodstatných vecí...a pri tom ich stačí mať u prdele :)
V niektorých veciach však s autorom nesúhlasím, ale chápem, ako ich myslel a aj prečo má taký názor. Občas zachádzal až príliš do ,,EZOsféry", čo mi síce nevadí, ale nie som ani jej nadšenec. Mám známeho, ktorý vyznáva hinduizmus a preto mi neboli ani autorove myšlienky, ktoré šli týmto smerom, úplne cudzie, ale neprišla som tomuto smeru v živote zatiaľ na chuť :)
Knižku budem určite odporúčať, ak si totiž trochu odmyslím tie EZO-myšlienky, tak obsahuje veľa trefných a pravdivých poznámok, ktoré nám môžu v tomto uponáhľanom svete pomôcť pochopiť, čo je skutočne dôležité a čomu dôležitosť zbytočne prikladáme...každý si v nej môže nájsť to svoje, rovnako ako ja :)
Za knižku ďakujem Monike Horákovej, usporiadateľke štafety, Knižka mi veľa vecí pripomenula, ukázala nový pohľad na niektoré situácie a som rada, že sa ku mne dostala.
Pri čítaní som sa väčšinou názorovo zhodovala s autorom, napr. v tom, že naozaj strácame čas a míňame svoju energiu na kopu nepodstatných vecí...a pri tom ich stačí mať u prdele :)
V niektorých veciach však s autorom nesúhlasím, ale chápem, ako ich myslel a aj prečo má taký názor. Občas zachádzal až príliš do ,,EZOsféry", čo mi síce nevadí, ale nie som ani jej nadšenec. Mám známeho, ktorý vyznáva hinduizmus a preto mi neboli ani autorove myšlienky, ktoré šli týmto smerom, úplne cudzie, ale neprišla som tomuto smeru v živote zatiaľ na chuť :)
Knižku budem určite odporúčať, ak si totiž trochu odmyslím tie EZO-myšlienky, tak obsahuje veľa trefných a pravdivých poznámok, ktoré nám môžu v tomto uponáhľanom svete pomôcť pochopiť, čo je skutočne dôležité a čomu dôležitosť zbytočne prikladáme...každý si v nej môže nájsť to svoje, rovnako ako ja :)
Za knižku ďakujem Monike Horákovej, usporiadateľke štafety, Knižka mi veľa vecí pripomenula, ukázala nový pohľad na niektoré situácie a som rada, že sa ku mne dostala.
May 7, 2022
Na túto knihu som sa pozeral trochu cez prsty. Bol som zaujatý, veď čo by mi mohol dať pre mňa neznámy autor za životné lekcie. Myslel som, že sa jedná o ďalšiu kvázi selfhelp knihu plnú hurá myšlienok. Som úprimne rad, ze som sa mýlil. Začiatok je trochu pomalší, ale neskôr sa to rozbehne. Autor hovorí o svojich zážitkoch a pohľade na svet. Myšlienky spomenuté v knihe boli pre mňa inšpiráciou a často som sa prichytil, že nad nimi uvažujem aj počas dňa. Nezhodneme sa s autorom vo všetkom, ale myslím, že to je v poriadku. Zaujímavé časti: hypnóza, meditácia, sila mysle 9/10
October 21, 2022
Sice mě tahle knížka bavila a zaujala mě víc než The expectation effect, ale i tak nemůžu říct, že by mě nějak zásadně ovlivnila. Jo, mnohé myšlenky byly velice pěkně formulované. Líbil se mi bezprostřední jazyk. Ale druhá polovina knihy, protkaná meditacemi a možná až moc velkou spiritualitou, se mi četla trochu obtížně a zkazila můj dojem z prvních řekněme sto stránek. Nejvíc ke mně autor promlouval, když popisoval mindset, který je třeba mít, aby člověkem nic neotřáslo natolik, aby z toho měl depky. A já se v tom poznala a říkala si, že jsem na dobré cestě mít se fajn.
January 2, 2024
Do této knihy jsem se pustila v čase, kdy jsem kvůli problémům v práci a hlavně kvůli způsobu, jakým se vše řešilo, totálně přišla o energii. Do Vánoc zbýval ani ne týden a já jsem byla ze všeho špatná a neměla jsem náladu vůbec na nic. No a pak se objevila tato kniha, tak jsem si řekla, no, určitě to nezhorší...a hned od začátku jsem si říkala, že přesně tohle jsem potřebovala! Fakt se mi pan Menděl trefil do noty. Spoustu věcí jsem si díky knize uvědomila, ale od hypnózy dále (což je dost velká část) už to pro mě bylo o ničem. Přesto, určitě se ještě k určitým částem vrátím.
September 13, 2023
5*/5
Je to napsaný srozumitelně, ale ne hloupě. Není to sluníčkářský, a přesto je to optimistický. Uprdelismus nenávádí k životu jako budhistický mnich, ale všechno aplikuje do dnešní uspěchaný doby. Prostě to je lidský. Odpovídá to na všechna "ale" která vás při čtení napadnou.
A já fakt doufám, že se tenhle přístup naučím taky.
Je to napsaný srozumitelně, ale ne hloupě. Není to sluníčkářský, a přesto je to optimistický. Uprdelismus nenávádí k životu jako budhistický mnich, ale všechno aplikuje do dnešní uspěchaný doby. Prostě to je lidský. Odpovídá to na všechna "ale" která vás při čtení napadnou.
A já fakt doufám, že se tenhle přístup naučím taky.
July 25, 2025
K tejto knihe som sa dostala presne vtedy, keď som potrebovala vypnúť hlavu a prestať riešiť všetko na 120 %. Menděl píše jednoducho, trefne a hlavne – nebojí sa pomenovať veci na rovinu bez obalu. Najviac ma oslovila myšlienka, že nemusím všetko zvládať, všetkým sa páčiť a všetko brať smrteľne vážne. Pre šťastné bytie je dôležitá ľahkosť.
February 17, 2023
Dobrá nakopávačka. K téhle filozofii jsem už měla možnost přičichnout v jiné knize, ale tady se mu zdá lépe popsaná. Autor vše vysvětluje stručně a jasně. Dozvěděla jsem se o par užitečných věcech, o kterých jsem v životě neslysela. Dík! Dobrý 💛
November 2, 2023
Kniha v níž se dá s něčím souhlasit a s něčím ne. Zhruba do poloviny se to ještě dalo číst, zbytek už byl horší a upřímně jsem rád, že to mám za sebou. Když knihu shrnu jednou větou, je to prostě snůška "keců".
September 26, 2021
Utvrzení ve všem, co jsem vnitřně tušila. Tato knížka je skvělým pomocníkem.
June 26, 2022
Motivační knížky mě příliš neberou, ale toto mi přijde jako fajn zdravá dávka selského rozumu, kterou stálo za to si přečíst.
November 5, 2023
4,5 BANGER JAK SVIN jenom by to za me chtělo méně povídání o víře
February 18, 2024
„Není to, jak se cítíme, potažmo naše psychické zdraví, to nejdůležitější, co máme?“❤️
April 13, 2023
Kniha se mi svým obsahem velice líbila a ráda ji doporučuji dál. Nicméně forma už tolik ne. Nelíbí se mi, že se autor podbízí čtenářům používáním vulgarit. Myslím si, že to nemá zapotřebí a knize to škodí. Mně se víc líbila kniha Cesta ven ze šíleného světa, kterou jsme si přečetla po přečtení této knihy. Ta jde víc do hloubky a nikomu se nepodbízí. Ale chápu, že se autor snažil své myšlenky přinést většímu okruhu čtenářů a že se to dnes bohužel děje touto formou (bohužel i v divadle). Obsahově mi to všechno dávalo smysl, zapadlo to do mého pojetí života. Ale chápu, že to není pro každého, někdo je na tyto myšlenky příliš racionální, potřbuje mít všechno podložené vědou a čísly, a to tady rozhodně nehledejte. Já si myslím, že není škodlivé věřit "ezoblábolům", jak to nazývají někteří čtenáři v komentářích níže, když to pomůže duši a nikomu jinému to neubližuje.
Read
January 19, 2025Takovyhle knizky bud citis nebo ne, takze to moc nejde hodnotit. honza je pruvodce a zare💫💫💫 a moc to ke mne promlouvalo
Displaying 1 - 25 of 25 reviews