Sergej Lukjaněnko mne zaujal svojí sérií o boji Noční a Denní hlídky, proto jsem přistupoval k Hranici snů s nemalým očekáváním. Bohužel mé očekávání vyústilo spíš ve zklamání. Kniha je výborně řemeslně zpracovaná. Pokud by si čtenář dal tu práci a navštívil / shlédl přednášky o tvůrčím psaním Fantasy a Sci-Fi, které přednášel Brandon Sanderson tak by zjistil, že Hranice snů je ukázkovým příkladem jak napsat čtivou knihu. Bohužel čtivost sama o sobě nestačí, příběh je natolik plytký, že nezanechá hlubší stopu. Tolik vychvalovaný "world building" není nic jiného, než využití světa, který byl použit v sérii počítačových her Master of Orion, tedy nic nového s čím by autor přišel. Celkový dojem nakonec nezachrání ani náznak toho, co je Hranice snů - skloubení toho, že život, příběh a postavy jsou v "žijícím" světě počítačové hry, kterou ovládá hráč. Možná, že další díly přinesou něco víc, ale tento první díl není ničím jiným, než oddechovým čtením, bez hlubšího zážitku. A to přitom naznačená myšlenka Hranice snů má neskonale větší možnosti.
Z dějové stránky příběh sleduje Kaye Altose, geneticky upraveného člověka živícího se jako bodyguard, který je po své smrti oživen v sídle nejbohatšího člověka ve vesmíru, člověka, který vynalezl - ovládá zařízení pro nesmrtelnost. Od něj dostane zakázku, aby doprovázel jeho syna na planetu Graal. Kay není v pozici, aby zakázku odmítl, takže cestují. V patách jim je tajná služba lidského císařství, kde vedoucí jedné skupiny Kal touží chytit syna nejbohatšího člověka a využít jej pro vlastní postup v rámci hierarchie císařství. Ke konci knihy se zjistí, že syn není synem, ale mladším klonem. Nakonec dorazí na planetu - Kal zešílí. Klon nebyl jeden, ale dva. Curtis (onen nejbohatší muž) s jedním klonem odchází do Hranice snů a Kay s druhým klonem odchází žít. Tato kniha se nedá doporučit nikomu. Fanoušek žánru, nebo Lukjaněnka si jí musí najít sám, nebo jsou desítky jiných knih, které stojí za přečtení.